Lišák už lišce dlouhou dobu nadbíhal. Vždyť liška se mu tak líbila. Byla to zrzka jaksepatří, byla tak krásná, tak chytrá, tak rezavá, tak důležitá, tak...no prostě liškák z ní úplně ztratil hlavu. „Ta se musí stát mojí ženou,“ usmyslel si. Cožpak, věk na ženění lišák už měl a jeho stejně staří kamarádi už dávno vychovávali svá lišťata! Tak proč ne?

„Ať už to jaro konečně přijde! Já už se nemůžu dočkat,“ vykřikovala paní sousedka na celý dům rozechvělá předjarní horečkou. Už se třásla, jak bude umývat okna, vyklízet spíž, přesazovat kytky, kopkat v zahrádce a poslouchat ptáky. Rozuměla jsem jí. A jak.

Je také pro Vás vytírání tou nejméně oblíbenou částí úklidu? Také se oklepete při představě, že budete muset do rukou vzít mokrý hadr? Složitě ho motat na hlavu koštěte, ze které Vám to stejně po pár tazích spadne? Spontex má pro Vás revoluční řešení v oblasti úklidu domácnosti. Zahoďte ušmudlaný hadr a koště a čtěte dál!

Zveme všechny nastávající maminky, které se pyšní svým rostoucím bříškem, k soutěžení. Připravili jsme pro vás fotosoutěž, ve které se budeme těšit na vaše těhulkovské fotky. Jestli na fotce budete sama nebo s někým blízkým, doma, v přírodě, v ateliéru... to všechno záleží jen na vás. Fantazii se meze nekladou!

„Tak si představ, že přišlo pozvání na tu Martinčinu operaci. Ale bohužel tam není nikde uvedeno, že mám nastoupit s ní. Všechny informace se týkají jen Martinky! Tys to té doktorce neřekl, že je bezpodmínečně nutné, abych byla přítomna i já?“  volala jsem zděšená manželovi.

Semináře Pozitivní rodičovství jsou součástí dlouholeté kampaně Nadace Naše dítě STOP násilí na dětech. Druhý seminář se zaměří na těhotenství a porod, vymezování hranic a možnosti pochval, odměn a trestů ve výchově, „úklid“ v rodinném systému a komunikaci.

Nedávno jsem v některém z časopisů pro maminky četla dopis tatínka, který svou ženu nazýval Andělem, jenž zvládá nejen péči o potomka, ale i chod domácnosti. S patřičnou dávkou radosti i hrdosti mohu i já prohlásit, že mám doma svého Anděla. Jen opačného pohlaví. Je jím můj manžel.

Tak jsem měl tehdy v srpnu 1968 takovej pocit, kterej mi vydržel ještě deset let: že jsem se k něčemu dostal. Myslím, že to bylo už 29. srpna, když jsem vodjížděl do Mnichova. Jednak už nás v tom Činoheráku vobsadili, už to zkrachlo, a tak jsem si říkal, že přijdou a postřílejí nás v tom sovětským gymnáziu, u kterýho bydlela moje sestra Helena, která denně viděla z první ruky, jak tam voděj lidi a střílejí je, hlavně Rusy, co drancovali.

Dětské hřiště ve svém okolí uvítá nejeden rodič. Slouží jako místo odpočinku pro vaše děti, ale i vás. Není nad to, když se po celodenním stereotypu sejdete na hřišti s jinými maminkami a jejich ratolestmi a vyměníte si své zkušenosti ohledně výchovy či si jen tak poklábosíte. Samozřejmě po očku pokukujete, zda vaše dítko neleze na prolézačce moc vysoko, nebo nebere jinému dítěti hračku. Zkrátka dětské hřiště je takovým středem dění, kde jsou děti šťastné.

Každá z nás ráda chodí do parfumerie a kochá se parfémy, které si tajně přeje od svého muže, přítele…. Ale jak to vlastně bylo s parfémy dříve?
V průběhu doby se mění představy o kráse, stylu odívání a mění se také vůně. Protože byly v minulosti omezené suroviny na výrobu parfémů, tak se právě vůně měnila velmi pomalu. Výroba a pestrost parfémů se postupně rozšiřovala a rozvíjela až s počátky výroby syntetických vonných látek.

Ve škole jsem vždycky sedávala v zadních lavicích. Patřila jsem k nejvyšším ve třídě a měla jsem dobrý zrak. Často jsem podléhala pokušení koukat z okna. Do výhledu se mi ale stavěly dost ošklivé kytky. Nevím, čím to bylo, ale na zadních oknech ve třídě vždycky stávaly dva tři zoufalé květináče. Zelenec, tchýnin jazyk a blázen. Buď vyschlé, nebo přelité. Zaprášené s plesnivou hlínou pokrytou papírky a žvýkačkami. Všechny ty květiny vypadaly tak nějak uboze a nechutně. Neměla jsem je ráda.

Vidím ten den jako dnes! Ráno jsem se probudila, resp. začalo ráno pro zbytek světa, kdežto já měla téměř poledne! Počet naspaného času by se vešel maximálně do součtu několika málo hodin! Jsou to tři měsíce, kdy jsem na svět přivedla naše sluníčko syna Jeníka! Ale to naše sluníčko nějak nedostalo do vínku základní informaci o tom, že malá miminka prospí většinu prvních týdnů svého života! A druhotným průvodcem nespaní byl častý pláč našeho sluníčka!