Vztahy a intimita

Kdy je čas přiznat, že sami nestačíme ať už na problémy ve vztahu nebo na potíže a bolesti své duše? Kdy je nejlepším řešením pustit ke slovu odborníky? Jak poznáme, že už je ten správný čas k návštěvě poradny nebo psychologa? A jak, u všech všudy, poznáme tu správnou poradnu nebo psychologa?

Ne je slovíčko, které vypadá malé, nepatrné a nevýznamné. Může se však stát nejdůležitějším slovem našeho života, pokud se je naučíme vyslovovat ve správných okamžicích. Neschopnost či neochota nebo dokonce strach je vyslovit může člověka připravit o život.

„To je hrozný, on už mě nemá tak rád jako dřív,“ dramaticky líčila mladá maminka s kočárkem své přítelkyni u vedlejšího stolku v dětské kavárně. „Jak dlouho už mi nepřinesl kytku? Snad měsíc... a tvrdí, že má starosti v práci. A vrchol, představ si,“ odmlčela se, aby zvýšila účinek svých slov na přítelkyni, „v neděli se mnou nešel na procházku a dal si šlofíka.“

Heslo "V bohatství i chodobě" se zvolilo proto, že mnohé rodiny jsou v období ekonomické nestability vystaveny zvýšenému tlaku. Na druhou stranu statistiky ukazují, že stabilní manželství je tím nejlepším prostředím a řešením, jak se vyhnout chudobě nebo překonat různé obtíže společně jako rodina. Stejně tak je i blahobyt a sláva pro manželství často výzvou, kterou mnozí partneři neunesou, jak jsme toho téměř denně svědky v tisku.

„Už mi to nic nedává, tak nevím, proč bych s ním měla dál zůstávat,“ vyprávěla u kávy krásná slečna své kamarádce. Obě si notovaly, jak ty vztahy zvětrávají, jak je třeba změna, pestrost, nové vzněty a podněty, noví přátelé, nová inspirace. „Nerozumím, jak spolu naši dokázali vydržet tak dlouho,“ vyfoukla nechápavě spolu s obláčkem dýmu kamarádka. Elegantním pohybem štíhlých prstů oklepala cigaretu a zatvářila se soucitně.

Možná jste taky slyšely, že optimistou nebo pesimistou se člověk narodí a nedá se s tím nic dělat. Není to ovšem pravda. Na formování buď většinou kladného, nebo většinou záporného životního postoje má vliv několik faktorů. Samozřejmě musíme počítat vrozené dispozice, vliv výchovy a rodinného prostředí, životní vzory ať už příbuzných, přátel, literárních či filmových hrdinů. Své postoje celoživotně rozvíjíme a upevňujeme ať už vědomým, či nevědomým rozhodováním.

Druhý svátek vánoční je taky ještě svátek. Je už o trochu menší než svátek první, ale pořád ještě máme tento den k dispozici pro slavení. Co se tak může dělat? Jak slavit? Co jíst? Kam zajít? Co si obléci? Existují nějaké zvyklosti, nějaká pravidla?  A musíme je dodržovat?

 

Vánocích bývá zvykem, že se všichni k sobě chováme zdvořile, pozdravíme i protivnou sousedku, posíláme pohlednice s přáním všeho dobrého příbuzným, které jsme už celý rok neviděli a ani nás nenapadne je navštěvovat. Kupujeme nesmyslné dárečky známým svým nebo svých dětí, musí jich být hodně a nesmí to být drahé. Zdobíme dveře od bytu a leštíme kliku, vytahujeme sváteční servis, na stole rozsvítíme svíčku a snažíme se usmívat se, až nás bolí koutky úst.

„Netušil jsem, jaké to může být, dokud jsem si to sám nevyzkoušel,“ vyprávěl Miloš. Seděli jsme v naší kuchyni u stolu a pili čaj. Milošovi před deseti minutami skončila lekce kytary, kterou absolvoval v pracovně mého muže. Je totiž jeho žákem. Pracovna se nachází v našem bytě v malém pokojíku za kuchyní. Když procházel kuchyní do předsíně, protože vlastně už docela spěchal domů, nějak se tu zadrhl. Musel nám vyprávět o novinkách z jeho mladé rodiny. Vlastně o jedné největší novince. Jejich zbrusu nové holčičce byly právě tři týdny.