Moje zvlaštní manželství

 Už je to dlouho co jsem naposled něco napsala a nejspíš si na to nikdo nevzpomene,ikdyž mě některé povzbudili a napsali svůj názor. Před třemi lety se mi začalo hroutit manželství a nakonec jsem to nevydržela a minulý rok jsem se rozvedla. Abych trochu nastínila co se přihodilo.

Myslela jsem si že jsem šťastná,ale nějak se mi otočil život naruby. Po narození syna jsem zjistila, pro mě příšernou věc. Manžel nosil dámské prádlo. Nejdříve mi ho potají kradl a pak si ho dokonce kupoval. Snažila jsem se mu pomoci a tento trochu zvláštní problém vyřešit. O to horší bylo,když mě začal podezírat z nevěry a nakonec to byl on kdo mi byl nevěrný. Tohle zlé období trochu pominulo a slíbil,že už se to nestane. Oblečení nosil méně,ale dál. Pak se nám narodila dcera. Život ubíhal a vše se zdálo být celkem normální. Já se snažila tu jeho úchylku tolerovat,ale moc mi to nešlo.Strašně mě to trápilo. Přestěhovali jsme se do vlastního bytu a já zčala chodit do práce. Dceři byl rok a synovi pět let. S manželem jsme se střídaly a on nabyl podezření,že jsem mu nevěrná.Bohužel jsem nebyla a proč bohužel? Alespoň bych věděla proč tak vyvádí. Měla jsem živnost a jezdila jsem pracovat k matce kde jsem měla svoji dílnu. Sice jsem se tam seznámila s fajn lidmi i nějaký ten muž,ale bylo to jen přátelství. Situace se zhoršovala a manžel mi četl sms zprávy  a dokonce mi po příchodu sahal do rozkroku jestli jsem prý někoho měla. Dost mě to ponižovalo,ale já věděla,že mám svědomí čisté. V té době jsme se hodně hádali a já se chtěla rozvést. Hádali jsme se i kvůli mé matce. Všechno mu vadilo. Nakonec jsme se domluvili,že to zkusíme znovu a jinde.  A to bylo naposled co jsem své starosti napsala do "Moje rodina".

Koupili jsme dům v malé vesnici. Já si udělala řidičák a manžel skončil v práci s úmyslem,že mi bude pomáhat s živností. Vydrželo to půl roku a vše se vrátilo do starých kolejí. Bylo to ještě horší. Začal hodně pít,byl na mě sprostý před dětmi a citově mě vydíral.Byla jsem zoufalá a zralá na psychiatra. Chtěla jsem umřít!! Ale děti mi pomohli. Navštívila jsem odborníka dostala léky na úzkost atp. Jednoho dne kdy se situace tak vyhrotila : Přijela jsem domů kolem páté a manžel byl pěkně opitý.Děti se vlastně hlídali sami. 4a 8 let. Hned mezi dveřmi se do mě pustil kde jsem se courala(vezla jsem matku na pohřeb a zdržela jsem se ve městě),že jsem děvka a tak něco. Nakonec na mě řval,že určitě někoho mám. Já se snažila být v klidu a zbytečně ho neprovokovat,ale ať jsem udělala co koliv,vše bylo špatně. Najednou ke mě přiskočil a chztil mě pod krkem. Dcera seděla vedle mě. Rozplakala se natáhla ruku na obranu a říkala,nech maminku. Málem jsem se rozbrečela. Snažila jsem se ho uklidnit a chtěla jsem aby si šel lehnout. Urážel mě a nadával. Pak mi jednu vrazil. Děti se rozplakali a já na obranu řekla,že zavolám policii. Měla jsem opravdu strach. V hlavě mi hučelo a od té rány jsem měla prokousnutou tvář. Dost to bolelo. Stal na de mnou a rozhazoval rukama a že jsem chudinka. Pak ho to zase chytlo a řval,až jsem opravdu tu policii zavolala. Utekl před nimi do ložnice jako,že spí. Prý by mi nikdy neublížil. Udělali zápis. Obvinění jsem nevztáhla. Ale už v tu chvili jsem byla přesvědčená,že s ním nebudu. Ale věděla jsem,že se nevzdá a bude dělat problémy. Trvalo rok než mi podepsal rozvodové papíry. Vyhrožoval mi skrz děti a já byla na zhroucení.

Teď je vše za mnou. Mám přítele a zatím je to fajn. Nechávám si svou nezávislost. Máme se rádi a jsem šťastná. Bývalý manžel má přítelkyni a mě už neobtěžuje. Kvůli dětem se snažým vycházet mu vstříc. Dům se prodal,zaplatila jsem dluhy a letos byla s dětmi poprvé u moře. Bylo to báječné. Něco zlé je pro něco dobré. Z manželství jsem si odnesla určité poznání a jsem ráda,že to nedopadlo hůř.

Skore: | Hlasy: 0