Malý hrdina

Zatímco starší brácha sjíždí svahy na lyžích v dalekých Krkonoších, mladší Dominik se rozhodně ani chvilku nenudí. Zve si návštěvy dětí, má víc času na povídání s námi, rodiči, na hraní společenských her a dovádění se zvířátky.

Včera nás dokonce překvapil svým aktuálním nápadem. S kamarádem si domluvil na dnešní dopoledne zajímavý program. Zdolávání krajského čtyřboje. A tak se jelo do Letohradu závodit. Když jsem slyšela v čem, znervózněla jsem. Disciplíny byly následující. Běh, skok, hod a šplh. Nejen, že s oslabenou nožkou Domča teprve chytá formu, ale hlavně mi nešlo do hlavy, proč tam chce jet, když neumí šplhat. Dominik mi své odhodlání vysvětlil tím, že sice nevyšplhá, ale zato se bude snažit vyhrát v ostatních disciplínách a tím nahonit nějaké bodíky. A když se nepovede, tak někdo být poslední musí. Přesto jsem byla zvědavá, jak by případnou porážku náš sebevědomý synek nesl.

Nervozita před bojem.

Odhodlání, chuť sportovat a zúčastnit se...

a význam opravdické síly přátelství dodal Dominikovi energii a dobrou náladu, přestože v závodě skončil bohužel poslední.

Výsledek vzal sportovně a z dnešního dopoledne si odnesl i spoustu hezkých dojmů.

A já jsem tááááák hrdá maminka.  V jeho věku jsem tolik odvahy neměla.

Celý ten týden s "jedináčkem" Dominikem mi o mém mladším synovi mnoho dal. Zase jsme měli víc příležitostí užít si jeden druhého a něco se o sobě dozvědět.

Za hodinku se nám vrací náš starší syn z lyžáku. To bude vyprávění a líčení dojmů, popisování situací a humorných scének z chaty a ze sjezdovky. Opět se naše rodinka rozjede do dřívějšího tempa. Bude to moc fajn. Těším se. Ale tenhle týden stál rozhodně také za to. I s tím úžasným hrdinským závěrem.

Skore: | Hlasy: 1