Dekorování povrchů

Myslím si, že celkem dost dětských pokojů, které obývají puberťáci, zdobí nápisy stylu: Nepovolaným vstup zakázán a Vstup na vlastní nebezpečí. Příchozí pak hned ví, co má čekat (chce-li si zachovat duševní zdraví), jelikož je na to hned u vstupu upozorněn a je jen na jeho rozhodnutí, není-li lepší návštěvu některých pokojů v domě/bytě prostě raději vynechat.

Každý rok je to stejné. Nikdo si nedá vymluvit svůj svátek a narozeniny a každoročně je nárokuje. Na nás ostatních potom zbývá vymýšlení dárku. A že to není nic jednoduchého, to je snad samozřejmé. Dárek musí být trochu originální, trochu milý, trochu možná i praktický no a hlavně se musí líbit. Na škodu není ani dárek zajímavě zabalit, protože pouhé vhození do papírové tašky ze supermarketu trochu ničí celkový dojem. A se alespoň na to zabalení zkusíme podívat společně.

Ne každý má rád tradiční malované  kraslice ať už voskem, barvené kupovanými barvami, popř. slupkami od cibule apod. nebo ty, které zdobí slaměné a madeirové vzory. Ne každý si představuje Velikonoce podle zvyklostí nebo se mu to prostě do jeho moderní domácnosti nehodí. A právě proto, jsem si dnes připravila návod na hodně netradiční a vzhledem možná i trochu moderně pojaté kraslice, které zvládnou i méně zručně nadaní.

Každá maminka ví, co právě její dítě dovede nejvíc potěšit. Jednomu stačí, když mu uvaříte oblíbený oběd, jiného potěší dobrý koláč, třetí se nikdy nepřestane těšit na hodinku v bazénu a jiný dá přednost kinu nebo pohádce v televizi. Každý jsme jiný a také každý máme jiné dítě. Ne nadarmo se ale říká, že má někdo dětskou radost - tedy dovede se radovat z drobnosti. Jestliže je dítě nenáročné, radost mu  udělá i maličkost, jako třeba....no jako třeba taška, kterou se může pochlubit kamarádům nebo s ní zajít na nákup.

Tak nám konečně napadl sníh. I když se svatý Martin teda pořádně opozdil a přisypat sněhovou nadílku mohl podstatně dřív, jsou určitě všechny děti rády, že se mohou venku pořádně vydovádět. Takové boby nebo saně jsou teď prostě nepostradatelné. A protože (ač dítě nejsem už nějaký ten pátek) mám ze sněhu radost, řekla jsem si, že bychom mohli nechat tak trochu „nasněžit“ i do našich domovů.

Předvánoční doba je pro některé velmi hektická. Ještě sehnat ty nejkrásnější ozdoby na stromeček, zabalit dárky svým milovaným, dozdobit byt, dopéct cukroví....ale není to škoda? Tento čas by měl být spíše klidným, měli bychom vnímat svoje milované a užívat si jejich přítomnosti plnými doušky – být s nimi, mít na ně čas. Takže zanechme panické hrůzy z toho, že něco nebude dokonalé (vždyť přece nikdo dokonalý nejsme) a něco nestihneme, raději v klidu se svými blízkými usedněme a vytvořme si společně něco, co potěší nás všechny.

Tak jsem v jednom svém nedávném komentáři poodhalila roušku tajemství dnešního článku. Chtěla jsem vám dát taky alespoň malinký dáreček (tedy samozřejmě především těm, které mé návody na tvoření alespoň trochu zajímají) a tak jsem pro vás připravila něco, co jsem zatím opravdu nenašla na žádném webu. Budeme tvořit zimní svíčku za pomoci voskových plátků. 

Ten, kdo sleduje Večerníček jistě ví, že před nedávnem byly pohádky o Včelích medvídcích. Milé loutkové pohádky s příjemnými hlásky jistě potěšily děti, ale určitě se najdou i dospělí, kteří rádi zavzpomínají na svá dětská léta. Včelí medvídci jsou prostě klasika a vždy se na ně dá, s nostalgií v očích, dívat. A tak možná i kvůli tomu budeme v dnešním tvoření vyrábět včeličky z materiálu, který je snad na každém našem kroku – z kamenů.

Spoustě z nás v temných podzimních podvečerech (a někdy i dnech) schází světlo, na nějž jsme byli v létě, díky teplým slunečním paprskům, zvyklí. A proto si pro radost, zahnání chmurných myšlenek a navození příjemnější atmosféry, často zapalujeme svíčky, které nám toto všechno uměle vynahrazují.