Dospívání

Ředitel Dvořák hleděl přísně na Maxe. Okamžik mlčky pozoroval jeho zarputile sevřené rty. Z bledé tváře paní učitelky pak vytušil, proč ho přivlekla do kanceláře.
"Uvědom si konečně, že my jsme vyučující," pravil ostře a ukázal prstem nejprve na sebe a pak na paní učitelku, "a ty jsi žák!" Ředitel obrazně zabodl ukazovák hluboko do Maxovy hrudi. "Je nepřípustné, abys to neustále obracel."
Maxmilián se vzdorovitě ušklíbl.

Odvoz je naplánován na 7.40. Otec stojí v hale a chřestí klíčky od auta. "Šest minut!" říká velmi příjemně Eddiemu. "Nemusíš na mě hned řvát!" odpovídá Ed. Rozumný Otec otevírá ústa, pak je zase bez hlesu zavírá.

7.36 Jack proběhne halou. "Kde jsou sakra mý rukavice? Černý rukavice? A moje vesta?" (Ano, Jack nosí černé vlněné rukavice dokonce i teď na konci dubna).

Do školy se těší většina předškoláků. Radost z učení vytrvá u prvňáčků. Postupem do vyšších tříd se láska ke škole u dětí vytrácí, u některých zmizí nenávratně. Aby školní neúspěch nebral dětem energii, musí být vždy vhodně motivováno. Někdy rodiče trápí neúspěch svého potomka více, než děti samotné. Jak správně motivovat k učení?

Téměř osmdesát procent studentů základních a středních škol má problémy s učením. Vyplývá to z dlouhodobého výzkumu, který provádí od roku 2004 agentura Commservis.com na základních a středních školách po celé České republice. Největším zlozvykem českých studentů je učit se problematiku nazpaměť bez zájmu, porozumění a souvislostí, což ve výsledku vede k rychlému zapomínání a špatné orientaci v naučené látce.

Několik změn připravilo Ministerstvo školství v systému přijímacího řízení na střední školy. Tou zásadní změnou je možnost podání až tří přihlášek v prvním kole. Je-li to změna šťastná, se teprve ukáže. Samy školy však zatím na tuto novinku nahlížejí skepticky.

O zoufalém činu jistého učitele, kterého dva spratci (dámám se omlouvám, ale slušnější výraz s těmito školáky odmítám spojovat) dohnali svým bezohledným chováním k sebevraždě, asi slyšel téměř každý. Původně jsem o souvislostech problému psát nechtěl, už jen kvůli klidu pozůstalých i zemřelého - nicméně to co se stalo, ve mne vyvolalo mnoho asociací, o které bych se s laskavým čtenářem rád podělil.I proto následující článek nebude monotematický. Rád bych na pozadí tragického příběhu formuloval několik myšlenek ohledně aktuálního stavu výchovy a vzdělávání.

Michala a Marek jdou do školy, s sebou peníze na svačinu. Máma jim svačiny nechystá. Ráno jezdí brzy do práce. Dá jim každý den „dvacku“, ať si koupí loupáčky nebo makové buchtičky. Křupavé, čerstvé, právě od pekaře přivezené. Kdo z nich si však skutečně občerstvení na přestávku koupí? Ani jeden. Michala hodí minci do potravinového automatu v přízemí školy, kde si za dvacku pořídí chipsy a křupky. Rozbalí je ještě před vyučováním, dochroupá první přestávku.

Děti by měly pobývat ve zdravém prostředí. Ve škole tráví celé dopoledne, ty starší i část odpoledne. Dostatečné osvětlení, teplotu, pravidelné větrání se snaží pochopitelně dodržet snad v každé škole. Na vše dohlíží ministerstvo zdravotnictví vydanou hygienickou vyhláškou. Do škol pravidelně dochází na kontrolu hygienici. A ředitelé škol se obávají. Proč?

Školáci budou mít za sebou první čtvrtletí letošního školního roku. Blíží se třídní schůzky, kde se také zhodnotí prospěch a chování jednotlivých žáků. S blížícím se čtvrtrokem se však také dostavuje únava dětí, opadá prvotní zářijové nadšení, slevuje se z daných školních předsevzetí, klesá nálada a radost chodit do školy. Změnil se čas, je brzy tma, zhoršilo se počasí, je méně sluníčka.