Kniha mého srdce

Některé z knih, které jsem četla , mě dokázaly nasměrovat a poradit. Kniha  Čí je tohle dítě od Billa Vilsna je právě tím ipmulsem, který mi ukázal směr. Četla jsem ji mnohokrát, poprvé jsem se od ní nemohla odtrhnout, slzy mi tekly, hlava mě bolela a najednou jsem zjistila, že je půl čtvrté ráno. Bill založil dětskou církev v New Yorku, procházel chudinskými čtvrtěmi a pomáhal dětem, které žily v otřesných podmínkách. Člověk by ani nevěřil, že v Yorku je něco takového možné. Zároveň si vyučil své učitele pro službu dětem. Dodnes v neděli svážejí děti po celý den autobusy  na dětské shromáždění. Jedna moje přítelkyně absolvovala s manželem "výcvik" ve škole Billa Vilsna a poté zůstali v Yorku sloužit dětem. Kdykoliv přijeli do česka, vymačkávala jsem z nich informace jako z citronu. TAto kniha mě velice oslovila pro práci s dětmi ve sboru, sehnala jsem si  materiály a CD služeb  z této školy a mnoho jsem použila. Pokud kniha člověka obohatí, nasměruje a něco mu dá , je to dobrá kniha a titul Číje tohle dítě v tomto smyslu dobrou knihou je.

Napadá mě spousta knížek, jak už psala Dorkass Egypťana Sinuheta, tu knížku jsem také četla vícekrát, pak romány od Ludmily Vaňkové, k těm se také často vracím, knížky Noaha Gordona...

Kdybych měla zmínit jednu knížku, jedinou, u které jsem skutečně zamáčkla slzu dojetí, tak by to byla knížka Zuzany Maléřové Jak potkat děti.Dostala jsem ji v čase, kdy mi končila moje neskutečně dlouhá (a krásná) mateřská dovolená. Knížka je sestavená z malých kapitol zamyšlení o důležitých událostech, které prožíváme spolu se svými dětmi, o objevování dětských "jak" a "proč"... Tehdy jsem tak bolestně prožívala svůj nástup do práce, to, že už nikdy nebudou naše bezstarostné chvilky, kdy jsme s dětmi nepotřebovali hodinky, kdy nás netížil nedostatek času nebo pomyšlení na nějaké "musím". Vzpomínám si, jak mi bylo, když jsem četla poslední kapitolku z téhle knížky, jmenuje se Jak opouštějí děti a jak rodiče. Je tomu už šest let, přesto si vybavuji pocity, které jsem tou dobou prožívala. Ta knížka se přesně trefila do mých vnitřních pocitů. Jak potkat děti je vlastně ohlédnutí se za překrásným kusem života a pomyslné rozloučení. Měla jsem to štěstí číst ji v tu pravou chvíli, kdy jsem se ohlédnout tolik chtěla a potřebovala uzavřít kapitolu zvanou mateřská dovolená.

Z dětství si vzpomínám na knihu, kterou jsem četla mnohokrát a také jsem ji už v předškolním věku četla dcerkám a dva krát již byla předčítána vnučkám a vždy je poslouchána se zatajeným dechem.  HONZÍKOVÁ CESTA. S ilustracemi Heleny Zmatlíkové, nádherná.

V dětství mě zaujala i kniha Babička. Sice jsem v době, kdy to byla povinná četba nerozuměla všemu, ale závěr knihy, kdy kněžna sledovala smuteční průvod babičky z okna a řekla "Šťastná to žena" mě fascinoval natolik, že jsem velmi hluboce nesla v srdci otázku, čím je ta žena šťastná. Poznáním tohoto tajemství   je  pro mě  ta kniha velmi vzácnou.

Kniha Malý Bobeš byla pro mě velmi těžká, ze situace kdy když zemřel František, jsem měla  depresi a moment, kdy Bobeš opěvoval páreček, na který se jim nedostávalo ve mě způsoboval soucit, že bych se o jídlo rozdělila s kýmkoliv.

Mnoho knih ve mě zanechalo pocit, jako bych se s hrdiny knihy osobně setkala. A což teprve  Malý princ od Antoineho  de Saint-Exupéry . Asi bych  mohla o knihách psát dlouho a chci říct, že chápu, proč se o knize říká, že je přítel..

Krásu nesmírnou mám také moc ráda a Říkali mi Leni byla myslím doporučená kniha na základce :-))

Ještě je hezká skoro stejná kniha " BRUNO".

Davídek - 2 roky Verunka - 5 let

Magnuško, děkuji za článek

Rimmer - Říkali mi Leni byla také moje oblíbená knížka v dětství.Také jsem měla ráda Gabru a Málinku, Léto jako když vyšije a Princ a Skřivánek.Některé knížky mám schované, tak se těším,až je vytáhnu svým malým čtenářům.

I u mě je těžké vybrat si knížku, ale vesměs vždy zabruslím očima po literatuře z dob válečných nebo z lékařského prostředí. 

Jsem ráda, že i moje děti knihy milují a Verunka už má i svůj čtenářský průkaz.

sati, tak jo, je to doopravdy Krása nesmírná!!!! už se těším až to budu číst Samíkovi , oproti českým pohádkám  je to změna

možná že jo. teď jak jsi napsala ten název tak mi to něco říká!! takže je to možné! taky se ti to líbilo? ta čarodějnice byla strašidelná co...pro dětské očka líbili se mi tam jména, samý ivan, ivanovič... až pojedu na chatu, tak tu knížku musím dovést

trz teď jak jsi psala o dětských knížkách tak se mi vybavily dětské knihy které mi mamka četla. Bylo jich hodně. Nejvíce si vzpomínám na ruské pohádky, nevím jak se ta kniha jmenovala, máme ji na chatě, ale byla dost velká a tlustá. Ruské pohádky se dost lišily od českých, samé carevny, useknuté ruce, hlavy, drsný konec, žádná slaďoučká pohádka. Z jedné baby jagy která tam byla i na obrázku jsem měla trochu strach :-) Ale v 15ti letech jsem si je zase přečetla, protože ty pohádky byly super!

Mě se líbí Biblické příběhy od ivana Olbrachta. jsou sice pro starší dětské čtenáře, ale velice pěkně napsané.

Jinak mám ráda různé encyklopedie a knihy -litaraturu faktu.- zřeba smýšlený příběh, ale kontext stojící na pravdě.
Pak takové ty srdcovky, co vás chytí a donutí číst až do konce, kdy prolijete potoky slz.

Momentálně čtu od Jamese Rollinse knihu s názvem : "Amazonie", amazonský prales, indiáni, šamani, léky, které používají  a které dokáží uzdravovat, ale samozdřejmě smyšlený děj, kdy je hledána osoba americké armády, která se později našla v kritickém stavu a šíří kolem sebe nakažlivou nemoc, pocházející právě z amazonie.
zatím je to hodně napínavé, tak uvidím , co se s z toho vyklube :-) 

Davídek - 2 roky Verunka - 5 let

Povídáme si u kávičky o knihách s manželem a ten říká, že nejkrásnější kniha jeho života je  Egypťan Sinuhet , má rád historické knihy a tuto už četl nesčetně krát a vždy se k ní rád vrací.

Čtu hodně, ale knihou knih je pro mě Bible. Čtu ji stále dokola a pořád se dovídám něco nové. Když mám otázku, vyhledám si v konkordanci odkazy a přečtu si, co o tom říká Bible. Velmi se mi líbí životní příběhy o nichž Bible píše a když si chci číst jen tak, kniha Přísloví, Žalmy, Kazatel, jsou moje oblíbené. Od té doby, co jsem začala číst Bibli, cítím se více akční, je to pro mě zdroj energie a taky v ní čerpám porozumění pro lidi s nimiž se potkávám a povídám. Na všechno, co se odehrává v reálném životě je možné najít moudrost a řešení v Bibli, nebo také  vysvětlení  toho, co se děje. Pro mě je to  nekonečná studnice moudrosti a poznání.

To vypadá zajímavě, na to se určo mrknu jak to budou dávat v televizi!

"Říkali mi Leny" -  je to kniha, která mě ve 12ti letech naprosto uchvátila, přečetla jsem ji za jeden den, nemohla jsem se od ní odtrhnout. V srdci mi určitě zůstala. Hned se mi vybavila tato kniha jako první - takže nejspíš to bude srdcová záležitost   Líbil se mi její děj, postavy, úplně jsem to prožívala s tou holčičkou. Celkově knihy, články, reportáže okolo 2. svět. války jsou dost poutavé.