Když teenageři lžou

Puberta je dobou, kdy se člověk osamostatňuje z vlivu rodičů a hledá si místo mezi vrstevníky. Komunikace s rodiči se začíná vyostřovat, dospívající člověk je přehnaně kritický ke všem autoritám. Do komunikace patří i lhaní. Občas lžeme všichni. Jaké jsou nejčastější důvody teenagerů? A jak se má rodič zachovat, když lež odhalí?

Vztah s rodiči

Pro teenagera začínají být více než jeho rodina důležití jeho vrstevníci. Potřebuje se vymanit ze závislosti na rodičích a vybudovat si k nim vztah nový – vztah dvou dospělých lidí. Rodiče se musí vyrovnat s tím, že z dítěte, o kterém mohli rozhodovat, se stává jejich partner. V mnoha případech teenager cíleně vyhledává konflikty s rodiči a staví se do opozice proti všemu, co řeknou.

Lži a lhaní teenagerů

• Teenageři velmi dobře vědí, co je pravda a co lež a dovedou je od sebe odlišit. Pokud tedy lžou, lžou vědomě.
• Jedním z důvodů lhaní, který se objevuje v pubertě a u mladších dětí není obvyklý, je ochrana vlastního soukromí – své svobody. Teenager zktátka nechce rodičům říkat všechno, tak jako dříve.
• Děti se vůči rodičům vymezují, proto někdy lžou z „principu“ – jenom proto, aby udělaly něco jinak, než chtějí rodiče (kteří říkají, že lhát se nemá).

Lžou všichni?

Vůbec možná nelžou teenageři rodičů, jejichž výchova je maximálně liberální. Když se nikdo nezajímá o to, kam jdete a kdy se vrátíte, nemáte důvod lhát. Další skupinou dětí, které „nemusí“ lhát, jsou teenageři z rodin se silně narušenými vztahy. Nemají potřebu cokoli předstírat, protože jim nezáleží na tom, co si o nich rodiče myslí.

To, že vám teenager lže nebo zamlčuje některé informace, může poukazovat na to, že mu záleží na tom, co si o něm myslíte a že vás nechce zklamat.

Proč lžou?

Svoboda, nezávislost na rodičích, vlastní prostor
Teenager chce být nezávislý a rozhodnout se sám. Rodiče pro něj přestali být těmi, jejichž svolení by chtěl.

Příklad: Patnáctiletý Matěj přestal chodit na hodiny klavíru, místo nich chodí s kamarády ven. Před rodiči však předstírá, že na hodiny dále chodí. Rodiči by jej k hraní nenutili, ale Matěj o souhlas rodičů nestál – chtěl se rozhodnout sám.

Strach
Strach je běžným spouštěčem lhaní nejen pro děti a dospívající. Strach z následků může být neopodstatněný a iracionální. Lhaním teenager dočasně oddaluje potrestání a následky svých činů.

Příklad: Šárka už delší dobu tají před matkou špatné známky z angličtiny. S vysvědčením se bojí přijít domů, a tak se utíká schovat k babičce.

Předvídání zamítavé reakce rodičů
„Ty bys mi to stejně nedovolil,“ namítá Radek rodičům na otázku, proč jim neřekl pravdu o výletě na spolužákovu chatu. Bál se, že jeho přání bude odmítnuto, a proto raději zalhal, že se jede ke spolužákovi učit a na chatu jel tajně.

Napodobování rodičů a okolí
Proč by měl teenager považovat za špatné chování, které vidí u rodičů? Proč rodiče mohou lhát, a on ne? Proč by se měl snažit mluvit pravdu, kdy si lží může život zjednodušit?

Lenost
Příklad: „Vašku, pojď mi pomoct s nádobím,“ volá maminka z kuchyně.
„Já nemůžu, já se učím,“ odpovídá Vašek z pokoje – od svého počítače, kde si chatuje se spolužáky.
Když se teenagerovi nechce něco udělat, je pro něj jednodušší se vymluvit malou lží.

Lež jako ukazatel závažnějšího problému
Lhaní může poukazovat na závažnější potíže. Mohou být například známkou specifické poruchy chování, začínající psychické poruchy (např. schizofrenie, jiná psychóza, bájivá lhavost). Dospívající si nemůže pomoci – ke lhaní jej dohání jeho nemoc.

Jak poznáte, že jde o závažnější problém? Teenager nelže obvyklým způsobem jako ostatní dospívající. Jeho lži jsou divné, nepochopitelné, nemůžete se dobrat důvodu jeho lhaní. Promluvte si o lhaní svého dospívajícího s jinými rodiči. Pokud vám potvrdí, že tenhle způsob lží neznají, obraťte se na odborníka (psychologa, psychiatra).

Jak reagovat na lži?

Lež řeště ihned.
Rodiče mají někdy z konfliktu s dospívajícím dítětem strach. Je-li v poslední době doma pohodová nálada, přijde jim škoda situaci vyhrocovat hádkami. Přesto – pokud rozhovor o lži a s ním spojený trest oddalujete, řešení pomalu ztrácí smysl. Někdy teenager spoléhá na to, že když bude k rodičům milý, nepříjemný rozhovor odloží.

Snažte se najít důvod, proč dítě lže.
Teenageři, kteří lžou ze strachu před potrestáním, si jsou vědomi, že lhát se nemá. Nemá proto smysl mu to opakovat. Dospívající se často obávají reakce rodičů – jejich temperamentu, projevů jejich hněvu. Zkuste na něj nekřičet a snažit se klidně komunikovat.

Když si myslí, že mu věc nedovolíte.
Ubezpečte teenagera, že vaše rodinná pravidla nejsou striktně neměnná. Pokud se bude chovat tak, aby neztratil vaši důvěru, a bude dodržovat dohody, dovolíte mu příště víc.

Nezakazujte vždy dětem věci bez diskuze. Vysvětlete mu, proč mu danou věc nedovolíte a za jakých podmínek byste mu dovolili více. Například: „Nechci, abys jel s klukama na týden na chatu, protože jsi tak dlouho ještě sám nebyl. Pustíme tě zatím jenom na víkend, a když bude všechno v pořádku, můžeš jet přístě na celý týden.“

Řekněte teenagerovi, jak se cítíte, když vám lže.
Dejte si ale pozor, abyste nesklouzli k vyčítání nebo obviňování typu: „Jak jsi mi to mohl udělat po tom všem, co jsem pro tebe udělala!“

Spíše by mělo jít o věcné konstatování: „Mrzí mě to Petře, cítím se podvedená. Byla bych radši, kdybys mi řekl pravdu, i když by to bylo nepříjemné. Když mi lžeš, mám strach, že už ti nemůžu věřit v ničem.“
Mluvte s teenagerem jako s dospělým.

Ne trestat, ale nést následky svého chování.
Záleží na důvodu lži. Pokud vám dítě lže ze strachu a vy jej potrestáte, bude se příště bát ještě víc a zalže znova. Potrestání je efektivní u lží ze zvyku nebo u lhaní z lenosti.

Trestem by nemělo být něco, co vás napadne jako první (zakážu mu počítač). Trest by měl dospívajícího utvrdit v tom, že je pro něj výhodnější říct pravdu. Měl by být promyšlený dopředu a je dobré, pokud je předem domluvený i s teenagerem. Když budeš lhát, stane se to a to. Například: „Když lžeš, nemůžeme ti věřit, že se domů vrátíš včas, takže dalších 14 dní nemůžeš večer ven.“

 

Jak přežít pubertu svých dětí

Máte doma dospívající dítě a někdy nabýváte dojmu, že pochází z jiné planety? Rádi byste porozuměli své dospívající ratolesti?

Známá česká autorka Tamara Cenková vám poradí jak na to. Ve své nové knize popisuje nejen projevy puberty, ale i jak děti prožívají dospívání v harmonické či disharmonické, nebo dokonce rozvedené rodině. Uvádí vlivy, které formují chování dospívajících dětí, a zejména radí, jak ve zdraví přežít jejich pubertu.

Vydalo nakladatelství Grada

Skore: | Hlasy: 0