Jak se mi rodilo ve Znojmě

Jmenuji se Gabriela Hradecká a navštěvovala jsem kurz předporodní přípravy agentury PAMAD letos v únoru v Prostějově. Mám solární studio na Plumlovské ulici v Pv a tímto bych vám chtěla napsat, jak probíhal můj porod, prostě jak jsme to zvládli. Rodili jsme ve Znojmě.

Termín jsem měla (podle PM) 26.3. a ten den mě před půlnocí také chytly bolesti. Netušila jsem, že to už jsou ONY. Celou noc jsem prochodila po ztemnělém bytě, rozdýchávala to, u ribstolu jsem cvičila a snažila si ulevit a taky jsem pořád chodila na záchod s pocitem, že nejsem vyprázdněná a nic. Za tu noc jsem tam seděla snad 100x . Bolesti byly nepravidelné, přišly a zase odešly. Plodovka neodcházela, tak jsem si myslela, že to jsou silní poslíčci.

Kolem 6 ráno se vzbudil manžel a začal zmatkovat - klasika - chlapi. Mě tvrdlo a bolelo bříško čím dál víc a navíc jsem necítila pohyb miminka. 27.3. ráno jsme měli jít na monitor, tak jsem to neoddalovala a vyjeli jsme do porodnice. Původně na monitor, s tím, že když to nebude ONO, tak mě pošlou domů, ale já budu mít klidnou hlavu.

V porodnici mi natočili monitor. Už jsem viděla, jak při té bolesti křivky vystoupávaly k číslu 100 a jak tužtička lítala nahoru a zase dolů. Přišla porodní asistentka a řekla mi, že už si mě tam nechají, protože budu brzy rodit. Zírala jsem na ní, že to je jako už ono, ale byla jsem ráda. Voda pořád neodtékala a bolesti byly stejné jako v noci. Možná víc snesitelné, protože jsem si na ně pomalu zvykla a navíc mě rozptylovalo okolí, kdežto v noci jsem na to byla sama - a byla jsem za to ráda.

Po nezbytném papírování ohledně příjmu mě asistentka vyšetřila a byla jsem otevřená na 3 cm. Daly jsme klystýr, což bylo fajn. Teplá voda ve střevech mi udělala dobře a navíc jsem se skvěle vyprázdnila (a po té kačeně z neděle jsem za to byla vděčná). Pak jsem šla na 20 min. do sprchy a už jsem byla na 5 cm, šlo to dobře. Bylo asi 8 hodin ráno. Dali mi "sexy" noční košilku. Manžel a moje sestra (oba byli u porodu) se převlékli do zeleného a šli jsem všichni 3 i s asistentkou na porodní pokoj. Ten byl moc krásný a příjemný. Byl velikánský, žlutě vymalovaný, krásné prostředí. Byl tam ribstol, balon, velká manželská postel s barevným povlečením, kazeťáček, sprcha, rohová vana, porodní stolička a porodní křeslo. Byla jsem VELMI MILE překvapena tím moc hezkým prostředím. Pokoj byl veliký, slunný a bylo tam moc příjemně. Voda mi neodcházela, tak mi ji píchli a bolesti sílily. To jsem ale ještě vtipkovala a povídala s mým doprovodem. Ještě jsme udělali i pár fotek. Až je natáhnu do počítače, tak přepošlu.

Jak šlo do tuhého, tak mi nebylo moc příjemné, když na mě manžel nebo sestra sahali, takže jsem si kontrakce prožívala sama, jak nejlíp jsem dovedla. Snažila jsem se co nejvíc uvolnit. Prostě být v pohodě. Byla jsem ještě i ve sprše, na balonu. Asi kolem 10 dopoledne mi porodní asistentka řekla, že musím jít do sprchy se vyčůrat, že mám plný močový měchýř. Pokud se nevyčůram, tak mě budou muset vycévkovat. To už byly bolesti dost silné a já jsem z pohody spadla do deprese, protože čůrat nešlo a v tom cévkování jsem viděla problém, zádrhel. Takže jsem to obrečela, ale s pomocí mého manžela, který mě povzbuzoval jak malé dítě na nočníku, jsem se vyčůrala a byla šťastná jak blecha. Taky jsem netušila, že plodovka odchází postupně. Když nebyly bolesti ještě tak silné, tak jsem se kolikrát zasmála a voda odtékala proudem - to mě pobavilo.

Asi od půl 11 jsme byli na porodním křesle (chtěla jsem na něm rodit), bylo mi to tak nějak přirozené. Nejprve tam byla jen porodní asistentka, ale když se porod mírně zasekl a dali mi do ruky kapačku s oxytocinem, tak tam pak byla i vrchní sestra a pan doktor, ten jen dohlížel. Snažila jsem se držet rad personálu. Mimi šlo hezky ven, dlouho byla vidět hlavička a to mi pan doktor dost silně tlačil na horní část břicha. Sliznici se mi snažila asistentka přetáhnout přes hlavičku miminka, ale nestačilo to, tak mě nastřihli - to jsem absolutně necítila. Pak už tam bylo dost lidí - i dětská doktorka a dětská sestra a jedna studentka. Přesně v 11:00 se mi narodila krásná a zdravá Lucie - 3500 g, 50 cm. Když vylezla na svět neplakala, jen tak slaďoučce kníkala jak malé štěnátko. Hned mi ji položili na břicho a já, manžel i sestra jsme plakali... Manžel přestřihl pupeční šňůru a pár minut mi ji nechali na břiše, poté ji šli ošetřit, vyšetřit atd. Takže tak. (Ještě poznatek: během celého porodu jsem popíjela neperlivou vodu, měla jsem strašně sucho v puse i v krku, kdybych tu vodu nemohla mít, tak bych asi neodrodila - moc mi ta vodní vzpruha pomáhala, potom mi dali i mokrý hadr na hlavu - to bylo super.)

Musím říct, že to celé odrodila porodní asistentka. Byla mladá, ale totální profik. Mluvila na mě pořád stejným neutrálním tónem, neprojevovala emoce, tak nějak byla normální. Vše mi hezky vysvětlila a byla prostě moc fajn. Byla jsem s přístupem personálu moooc spokojená.

Po přesunu na šestinedělí, jsem ale byla naopak mooooc zklamaná. Prostředí stejné jak před 20 lety. Na pokoji jsme byli 3 i s miminama. Nebyla tam ani jedna židle (třeba na kojení) a přístup sester o ničem. Umývárka jen jedna na celé oddělení, záchody daleko. Malá je křikloun a hlavně jedlík, takže jsem první dny trpěla. Drtila mi prsa i bradavky takovou silou a 3. den se mi nalily prsa - jedno jsme roztáhli hned, ale druhé se nalilo šíleně - bylo horké, šíleně bolavé a malá ho nemohla chytit. Nikdo mi tam s tím nepomohl. Řekli mi, že mám jít do sprchy si odstříkat, ale já nevěděla jak na to. Pořád jsem lovila informace v hlavě z vašeho kurzu. Sestra na další směně mi řekla, že masáž a odstříkání ve sprše je tak akorát zralé na zánět a hodila mi na pokoj elektrickou odsávačku, že si mám prso odsát. Za půl hodiny, kdy malá řvala non-stop hlady, jsem odstříkala 20 a byla k.o. Plakala jsem vyčerpáním. Za celých 5 dní v nemocnici jsem naspala 8 hodin celkem - takže síla. Prso jsem "zprovoznila" až doma - mám mechanickou odsávačku. Manžel prso namasíroval, já jsem si během 10 minut odsála 60 a dala malé konečně napít i z tohoto prsa. Mně se ulevilo a ona se konečně napapala. Od té doby nemám problém s kojením. Rady z vašeho kurzu měly cenu zlata, tímto vám chci také moc poděkovat.

Takže extrémy: porod a vše okolo na výbornou - super, ale pobyt na šestinedělí ? HRŮZA, špatné prostředí, přístup... nevyhovující. Nikdo mi za celou dobu ani neukázal jak kojit atd. Ještě že jsem techniky a vše okolo měla zmáklé od vás z kurzíku.

Dnes má malá měsíc, roste jak z vody, už pozoruje hračky, začíná si povídat a smát se, je perfektní.

Vy se mějte krásně, pokračujte v tom, co děláte, protože to děláte moc dobře a má to smysl. Kojení by se v kurzu dalo věnovat i víc, protože mi to přišlo jako větší věda než samotný porod.

Moc vás zdravíme a DĚKUJEME, Gabriela a Lucie Hradecká.

Tento mail zaslala paní hradecká Věře Hýbnerové z agentury PAMAD. S laskavým svolením obou žen ho zveřejňujeme. Věra Hýbnerová odpovídá v naší poradně pro těhotné ženy.