Jablenka

Setkala jsem se s ní na fléru. Zaujala mě na první pohled. Jednak krásnou látkou, z níž byla ušita, jednak roztomilým tvarem a precizním zpracováním a samozřejmě - a to především - vtipným účelem. Jablenka.

Každému se už jistě stalo, že si sbalil do tašky jako malou svačinu jablko. Do školy nebo do práce, na výlet nebo na služební cestu, to je jedno. Jablko je tak univerzální a jednoduché ovoce, nepotřebuje nijak loupat ani jinak upravovat, když je chceme sníst. Chutná skoro každému a dá se zkombinovat se vším. Skoro každý se tedy mohl ocitnout v situaci, že vytáhl z tašky to své jablko a ono nebylo bez vady. Třeba se do něj otiskly klíče. Nebo ostrá hrana diáře či knihy vyryla kolejničky do jablečné slupky. Anebo se na jablíčko přichytily nějaké nečistoty a ono už pak nevypadalo tak vábně. Mikrotenové sáčky jsou řešením, ale nejsou moc hezké a ekologické už vůbec ne. Papírový sáček je lepší a navíc se dá po zkonzumování svačiny nafouknout a prasknout (jé, teď jsem si vyplýtvala další potěšení!). Plastová krabička taky ochrání svačinu před otlaky, jenže zabírá nějak moc místa, hlavně když je prázdná. Ale jablenka?

Jablenka je totiž jablečný kabátek. Ušili ho z barevných látek, aby se líbil, vyztužili, aby lépe chránil, a opatřili tkaničkou na zdrhování.  Když je prázdný, nezabere moc místa, jen jako zmuchlaný velký kapesník. Je-li plný, zdá se tím nejrozkošnějším zavazadlem.

Původně jsem chtěla jablenky ušít. Nemůže to být nic těžkého, takový vyvložkovaný pytlík. Ale pak jsem neměla čas a taky jsem musela sebekriticky uznat, že tak pěkně bych to nedokázala. Koupila jsem dcerám každé jednu krásnou jablenku a vždycky ráno se těším, jak si vyberou z mísy to nejkrásnější jablíčko, šupnou je do jablenky, stáhnou tkaničku a vstrčí do tašky. Užitečné a krásné. Potěšení. Možná koupím ještě jednu i pro sebe…

Skore: | Hlasy: 0