Moje zvláštní potěšení
Jste tu poprvé? Tak se nejdříve zaregistrujte a získejte výhody!
Tohle potěšení je možná jen pro mne. Je pravděpodobné, že nepřinese radost každému, dokonce někomu může připadat jako trest. Nicméně se pokusím vám své soukromé potěšení barvitě popsat a inspirovat vás k nalezení takového potěšení, které vám jako na míru přesně padne. 
Já totiž mám jednu soukromou zálibu, kterou sdílím zásadně sama. Dopřávám si ji šestkrát ročně. Už po celý den se snažím moc neunavit, abych neusínala. Umyju si vlasy a upravím si je, jak nejlépe dovedu. Když to stihnu (a vždycky se o tom aspoň snažím), nalakuju si nehty. Vyberu si krásné šaty (střídám malé černé s černým kostýmem), nějaký ten šperk, hedvábný šál nebo tak něco, a naleštím své jediné černé lodičky na jehlách.
Beru si svou luxusní černou lakovanou kabelku, co vypadá jako ze třicátých let, ale je nová. (No, já jsem si ji koupila v jednom second handu, ale nikomu to neříkejte, vůbec na to nevypadá.) Pečlivě si namaluju ušlechtilý obličej, krajkový kapesníček, pár drobných na šatnu, program a pro jistotu a odcházím. Mám totiž předplatné.
Chodím na koncerty staré hudby. Konají se v prostorách renovovaného kláštera. Mám své stálé místo v jedenácté řadě a chodívám sama. Bez manžela, kamarádky nebo dcery. Za ta léta se už také samozřejmě znám a zdravím s mnohými spolunávštěvníky koncertů, ale to, že jsem tam sama bez doprovodu, má pro mne velkou hodnotu.
Mohu si myslet, na co chci. Dokonce nemusím myslet vůbec na nic a nechat své myšlenky jen tak letět. Při krásné hudbě jim to jde snadno. Nemusím nikomu odpovídat, nic vysvětlovat, o něčem polemizovat, něco hájit. Je to jen můj čas. V klidu si přečtu program a o přestávce si někdy koupím sklenku vína.
Upíjím, koukám po lidech, úsměvem pozdravím známé tváře, ale nemusím být společenská, když se mi právě nechce. Je to luxus.
Domů jdu pěšky, potácím se na vysokých podpatcích a potěšeně se cítím jako velká holka. Nakrmila jsem právě svou duši.
Máte také svoje soukromé potěšení? Něco, co je opravdu jen vaše, jako tyto koncerty jsou jen Hančiny? Napište nám o tom!
Hanka Pinknerová vybrala vítězku, která za svůj komentář získává její zbrusu novou knížku. Stává se jí KUK. Gratulujeme!
Rubrika: Jedno potěšení týdně 
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tisk
Vložil Pinknerova, 1 Březen, 2010 - 23:33
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tiskKomentáře pod články, včetně těch, jejichž autory jsou redaktoři moje-rodina.cz, nevyjadřují oficiální stanovisko redakce. Redakce si vyhrazuje právo odstraňovat takové příspěvky návštěvníků portálu, které odporují dobrým mravům, porušují platné právní předpisy České republiky nebo obsahují jakoukoliv formu reklamního sdělení.
Děvčata, děkuji vám za všechno... Moc mě to potěšilo
Děkuji Hance za výhru, jednak jsem byla úplně vyvalená, když přišel dnes email, který jsem rozklikla před chvílí
a jednak mě zaplavila fakt radost, jsem úplně k.o.- dnes a na knížku se moc těším.... ještě jednou moc díky a díky a díky
Kuk, když ty si život dokážeš krásně užívat a vykreslit nám pěkně situace...mám ráda tvoje písáníčka gratulka
gratulka
Moc gratuluji! Knížku už mám nějaký ten pátek doma a je fakt bezvadná!
moje potěšení jsou naši psy,jsou to samojedíci BART A BEST jsou to bratři.cely den behaji po zahrade ,ale kdyz je pustime domu, razem je vsechna spatna nalada pryc.Nas synek je uplne zboznuje, jsou hravy a mily rika se o nich ze jsou vecne smejici se a kdyz vezmu postroje a jdu ven mohli by se stestim zblaz,nalozim synka na sane a pejsky do postroju pred sane a jede se dva motory a nemusim tlacit jen dobiham.A nadhera je kdyz manzel si je zaprahne za sve sane a syna da do nich a vyrazi vstrict zimni krajinou to je potom nejvetsi poteseni pro me sednu si z hrnkem horke kavy do zimni zahrady a pozoruji zasnezenou krajinu a vazne si odpocinu
Moje potěšení je když jedeme k moři to je příjemné až moc je tam hodně relax a to je to potěšení z toho vyplívá že jezdíme rádi s manželem si odpočinout vykoupat se k moři je to potěšení
Ách, to je pro mě balzám číst tento Hančin příspěvek... . Mám to totiž hodně podobně, taky si užívám, když jdu někam sama, vychutnávám si tu pohodu a dodnes jsem si myslela, že jsem s tímto snad jediný exot na světě...! Když se v okruhu mých známých zmíním, že bych i sama... někam šla nebo jdu, tak běžnou reakcí je nepochopení, většina lidí by prostě sama nevyrazila ani na kávu do kavárny. A mně přitom náramně baví být sama sobě společnicí. 
Tak Hanko DÍKY zpřízněný příspěvek! 
. Mám to totiž hodně podobně, taky si užívám, když jdu někam sama, vychutnávám si tu pohodu a dodnes jsem si myslela, že jsem s tímto snad jediný exot na světě...! Když se v okruhu mých známých zmíním, že bych i sama... někam šla nebo jdu, tak běžnou reakcí je nepochopení, většina lidí by prostě sama nevyrazila ani na kávu do kavárny. A mně přitom náramně baví být sama sobě společnicí. Tak Hanko DÍKY zpřízněný příspěvek!
Každý den mám nějaké potěšení ...Nejlepší je zalézt sama- bez dětí a muže-k odpolední detektice v televizi s hrnkem horkého čaje a s pocitem,že zrovna TEĎ nic nemusím a nikdo mi nic nechce..:)
Zvláštní potěšení mám i nad postýlkou spícího dítěte -to jsou úplné pocity blaženosti..A když vám takhle usne hypeaktivní a hyperumluvené dítě 
,to je prostě skvělý pocit .Ráda chodím koukat ,když děti spí...
A taky mám potěšení z každého úspěchu svých dětí - moje mánie jsou jejich žákovské knížky 
a rodičáky -ne ,že bych vyžadovala samé jedničky a udílela tresty,to v žádném případě ,ale zatím jim to jde a tak se tím těším..A slyšet ódu na " genialitu" mého syna ,to je balzám na nervy 
-ona ta jeho genialita přináší i spoustu nepříjemností ,tak proč si neužít alespoň tu kapku pozitivního .
Další potěšení jsou i dvoje tyčinky Kaštanů,které mi manžel kupuje každý víkend -myslí na mě a víkend bez toho by prostě nebyl víkend
Moc krásné potěšení...
Když jsem dočetla tento článek a měla jsem se zamyslet nad mým potěšením, tak jsem skoro s hrůzou zjistila, že snad ani nemám potěšení jako takové,ano, mým potěšením jsou děti, manžel, manželství jako takové...ale jinak? V mysli mi vyskakovala jen jedna chvíle- chvíle, kdy sedím po mši v kostele, všechno skončilo, a já si přeji zůstat, v tichu a jen tak sedět...neotáčet se, "nezdravit", jen sedět a sedět a vnímat, co bylo, co bude, a nehýbat se... na tuto chvíli se vždycky těšívám, ať jsem , kde jsem... ať jsem v kostele sama nebo s manželem, který sedí vedle mě... nedutá, mlčí, někdy mě vezme za ruku a pak kývne "jdem?" nebo vezme dítko a odchází a mrkne na mě..."tak u auta" a já ... "hned přijdu"...asi je to o ničem, ale opravdu jiné potěšení, po kterém z celého srdce prahnu a které je jen mé, nemám...
Moje potěšení není zvláštní, ale velké a nádherné a tím je moje roční vnučka Kristýnka. Je to pohodové a stále usměvavé dítě. Často mě s dcerou navštěvují a já se v tu chvíli, dle dceřinných slov, měním ve svých 62 letech, v "puberťačku"
!
Kristýnka mě vždycky "nakopne" do dalších dní optimismem a dobrou náladou a už se těším jak si "zablbneme" někde venku při jarním sluníčku!!
Měla jsem jedno velikánské potěšení. Strašně ráda jsem si za teplých dní (nejen letních) vylezla na kopec, do parku, a lehla si na hradby. Koukala jsem se nahoru na oblohu, pozorovala krajinu pode mnou, nechávala se laskat sluníčkem, větříkem, ... Nad ničím jsem nemusela přemýšlet. Jen jsem si užívala tu pohodu, přírodu kolem sebe, volnost, svobodu, ... A později, když už jsem uvěřila v Boha, jsem si tam užívala Jeho přítomnost. Tam jsem Ho nejvíc cítila. Vždycky jsem tam našla klid a mír v duši. Bohužel jsem se přestěhovala a o tohle své potěšení přišla. Stejně by na to už přes rodinu a práci nebyl čas. :( Tak si teď aspoň dopřávám menší potěšení, jako jsou procházky do přírody, čtení pěkných knížek, klikání na netu, ... :) A doufám, že až dítě povyroste, si zase budu moct jít jednou za čas lehnout na hradby. ;)
Mám jedno jedíné potešení... Když tatínek odjede na cesty, uspím večer malou, kolem vany si nakládá zapálené čajové svíčky, zapálím si vonnou tyčinku, otevřu lahvinku dobrého vínečka a naložím se do vany plné pěny... Do uší si zapnu mp3 s mými oblíbenými písničkami. zavřu oči a myslím na všechno krásné co mě v posledních letch potkalo... Když vylezu ven, jsem nádherně odpočatá a vysmátá jak sluníčko, jen vždycky nevím jestli s vínečka nebo protože toto relaxování úúúplně miluju a všem ho doporučuji, pokaždé z té koupelny vyleze úplně jiný člověk, pozitivně naladěný a skvělou náladou:o)))) 
Moje potěšení jsou knížky.Úplný vrchol blaženosti,je,když manžel vezme děti a jedou na víkend k babičce.A já se válím v posteli,čtu si,pak si zacvičím,napustím si vonavou vanu.Pak si zase čtu.A hodně přemýšlím - o životě,o sobě,o rodině.
Ale nemyslete si,toto se mi podaří tak maximálně jednou za rok.Ale je to nádhera.Moje soukromé wellness.
Já mám potěšení docela obyčejné a stačí mi k tomu trocha klidu, tužka a papír. Ačkoliv jakkoliv snadné se to zdá, tak tohoto potěšení teď zas tak moc nemívám, protože klidu v našem bytečku nějak moc neužijeme. Mám ráda tu naši vzájemnou blízkost, ale přeci jen - občas si chci někam zalézt a nerušeně a nenuceně si chvilku čmárat na papír. Snažím se si tu chvilku najít, třeba když synka hlídá babička, ale to mám pocit, že bych měla "něco dělat", ne se jen těšit:) Přestože mi mamka říká, ať si klidu užiju. Pravda, zanedlouho už ho bude zase o něco méně. Ale přesto se na toto psací klidové potěšení těším, bude náročnější "boj" ho získat a radost z něj tedy bude o to větší. Doufám :)
Krásný článek.....hned po jeho přečtení má člověk chuť někam "vypadnout" a na chvíli tzv. vypnout!Myslím,že každá z nás má něco,při čem se tak nějak odreaguje a udělá si čas pro sebe.Mně osobně vážná hudba nic neříká,ale mám něco jiného,čím se já odreagovávám a pročistím si hlavu, a tím pádem to dělám pro své potěšení.
Někdo by to mohl brát tak,že zbytečně trápím a huntuju své tělo.Ale tak,jako se někdo vyžívá v koncertech,jiný třeba v divadle,tak já můžu denně sportovat.Nejsem aktivní sportovec,nenavštěvuju žádná fitcenta,ale ráda jezdím na kole a úplně nejvíc ze všeho miluju šlapání na magnetickém elipticalu.Ne jen tak na chvíli...z toho nemám nic.Zavřu se v obýváku,dám si sluchátka,pustím si nějakou super rytmickou hudbu a jdu na to.Při tomhle cvičení jsem nerada rušena.Nebaví mě to tehdy,jestliže párkrát šlápnu a někdo na mně volá:"Co bude k večeři?","Kde mám čisté prádlo?","Kde je program na TV?"....to nikoliv.Zkrátka se zavřu a nezajímá mně nic.U mně to takhle funguje,nepřemýšlím u toho nad tím,jestli pak budu vařit,nebo žehlit nebo prát....zkrátka vypnu.ÚPLNĚ!Bezvadně se u toho odreagovávám,pročistím si hlavu a je mi fajn.Nedělám to proto,že chci zhubnout,ale proto,že mě to baví.Někdy jsem se do toho zabrala tak,že jsem za večer zvládla třeba i 50-60 km,ale nebyla jsem z toho nadřená,protože jsem to dělala ráda.Každá žena by si měla občas najít čas pro sebe,rozmazlovat se a hýčkat.Tak já to dělám takhle a nebo tak,že vyrazím někam na kole.....ale eliptical mi vyhovuje mnohem víc(například nezmoknu)
Bohužel jsem teď nucena to malinko omezit,protože jsem po operaci kolene a za měsíc mě čeká ještě jedna.Ale pevně věřím tomu,že mě lékaři "dají do kopy" a já se tomu budu moci věnovat stejně jako dřív....Obzvlášť tohle počasí mě k tomu úplně nabuzuje.Hned bych si dala eliptical na zahradu a už bych "jela".Sluníčko,čerstvý vzduch,....paráda!
já nevím, zda by se to dalo nazvat "úchylkou",ale mám ráda vážnou hudbu. Sednout do sálu, nebo do pokoje a nechat se unášet líbivými tony nadčasové hudby. Mozart, Beethoven, Vivaldi a další.Přijít na jiné myšlenky, vyčistit hlavu, vypnout. Tak na mě tato hudba působí.jako balzám na duši, takže to je takové moje nejen týdenní potěšení.
Davídek - 3 roky Verunka - 6 let
Moc krásný článek. 
Já měla jedno potěšení - psa. Když mě něco/ naštvalo, bylo mi smutno... a měla jsem čas, sbalila jsem našeho německého ovčáka a odešla s ním na "Ovčáka" (taky se mu říká Trilangulak, protože je tam trilangulační bod a oficiální název je Kopeček pěti borovic). Seděla jsem nad městem na patníku již zmíněného trilangulačního bodu, vedle sebe položeného psa a před sebou výhled na celé město. Někdy jsem si s sebou vzala foťák nebo dalekohled, ale stačilo jít i bez nich. Dívala jsem se na malé autíčka projíždějící ulicemi, na domy, kde který opravili či opravují, na vlakové nádraží (které z té dálky vypadá jako hračka), na naše malé letišťátko, na kterém proháněli (většinou mě známí) lidé své "čmeláky", kluzáky nebo modely, které často od reálných odlišovala jen velikost. Nebo na pole, jak roste a zraje obilí či řepka. A nesmím zapomenout na krásný výhled do Polska. I když z něj z Ovčáka nejde vidět víc, než pole, je na ten kousek přírody krásný pohled. Vydržela jsem tam až do tmy nebo do doby než nás zahnal déšť.
To skončilo v roce 2008, kdy Bard zemřel. Mám sice nového psa, ale ten je ještě příliš ztřeštěný, než aby vydržel dlouhou dobu ležet a nevymýšlet lumpárny. Tak když si potřebuji odpočinout, zavřu se v pokoji, když je hezky, vlezu si na otevřené okno vedoucí do zahrady, a pustím si Vivaldiho. A třeba za pár let se vrátím i na Kopeček pěti borovic.
O mně to tu už asi všichni víte, že miluju cyklistiku a svého Šediváčka (kolo) a náležitě si každou vyjížďku užívám. Je pravdou, že to není tak úplně jenom má sobecká láska, ale tenhle koníček se mnou sdílí celá rodina- někdo s větším nadšením (manžel), někdo s občasnými komentáři, že dnes se mu ale opravdu nechce (synové). Stává se, že se jedu projet jen tak sama- před odpolední směnou nebo když mám prostě čas a chuť a jiní nemají. A pokaždé je to o krásném potěšení- radosti z chvil strávených na čerstvém vzduchu v přírodě (a pokud se mi povedou vyfotit nějaké hezké snímky, hmmmm, přivezu si vlastně kousek svého dojmu ještě i domů), radost z příjemného pohybu, vyšlapaných kopců i rychlosti, jakou je lze sjíždět vzápětí dolů. Projížďka na kole je pro mne příjemným zážitkem spojeným s utužováním fyzické kondice a zároveň psychickou vzpruhou. Prostě není nad chvíle strávené na kole, těm se žádný zážitek nevyrovná.
Jé, to je krásné! Já sama jsem chodila hodně na koncerty v dospívání (i když nikdy ne sama, to by mě bavilo spíš do přírody). Je to pro mě také krásné, mám moc ráda klasiku a prožívám při ní asi velmi podobné věci, jako Ty ;-)
Po narození Bekynky jsem byla asi 2x na koncertě, ale od narození Miušky mi to zatím nějak nevyšlo. Buď nebylo hlídání, nebo do toho přišly nemoce apod. Dokonce jsem si zjistila, že zdejší konzervatoř dělá spoustu koncertů odpoledne (což bylo pro mě s malými dětmi mnohem vhodnější), ale po změně prostor už mají spíš večerní koncerty... No už se těším, až mi to zase vyjde!!!
Poslední komentáře
před 8 min. 37 vteřin
před 8 min. 59 vteřin
před 9 min. 22 vteřin
před 6 hodin 56 min.
před 9 hodin 15 min.
před 9 hodin 17 min.
před 9 hodin 19 min.
před 9 hodin 19 min.
před 1 den 2 hodin
před 1 den 2 hodin