Jsem těhotná a mimo provoz!
Jste tu poprvé? Tak se nejdříve zaregistrujte a získejte výhody!
Před časem jsem si přečetla zde na Moji rodině, ale i na jiných portálech, článek o nové knize s názvem JSEM TĚHOTNÁ! NE NEMOCNÁ! A upřímně doznávám, že mě to i jako netěhotnou zvedlo dost ze židle! Mám pocit, že tímto mottem opět devalvujeme těhotenství na úroveň vtipů, které kolují mezi tzv. silnější částí lidské populace: „Ženská má do devíti měsíců makat na poli / v dole / u stroje, porodit dítě a pokračovat v práci!“ Vím, přeháním to, ale zkušenosti mé a mnohých jiných maminek po dobu těhotenství se značně liší od té pohody, která čiší z názvu výše jmenované knihy.
První těhotenství
Když si zavzpomínám na své první těhotenství, musím se přiznat, že jsem nedostala mnoho možností si užívat to údajně nejkrásnější období v životě ženy. To, že jsem těhotná, jsem zjistila již na konci 4tt. Po té, co jsem u gynekoložky viděla na monitoru „bílou tečku v černém poli“ a ujistila se, že je tam kde má být a je opravdu pouze jedna (jako sestra dvojčat jsem tuto otázku kladla ve značných obavách), jsem se začala moc těšit. Ale naše malá příšerka mi velice záhy dala najevo, že to nebude procházka růžovým sadem. Těhotenské nevolnosti nastoupily přibližně od 6tt a trvaly opravdu až do více jak 24tt. A nebyly to nesmyslně nazvané „ranní“ nevolnosti. Ty moje byly celodenní (někdy i celonoční). Jídlo mi v žaludku zůstávalo po různou dobu, ale úzký kontakt se záchodovou mísou jsem navázala téměř vždy. Jedinou výjimkou byly hamburgery a nanuky-kornouty. Zastánci zdravé výživy neděste se, já jsem si to opravdu dobrovolně nevybrala. Ač nanuky moc ráda, tak živit se jimi pět měsíců, nevím, nevím…a co se týče hamburgerů, tak ty jsem naposledy debužírovala coby studentka.
A to vůbec nemluvím o tom, že jsem měla starší dceru, o kterou jsem se musela nějak v tomto „jiném stavu“ postarat a mimo jiné i například vozit do a ze školy.
Ve chvíli, kdy opadly těhotenské nevolnosti, objevil se strašák zvaný vysoký tlak. Měla jsem pocit, že mi vůbec nic není – cítila jsem báječně pohyby, mohla jsem konečně i trošku něco „rozumného“ sníst…ale kdykoliv jsem dorazila na kontrolu k doktorovi, začal kolem mě šrumec! Sestra po změření tlaku vytřeštila oči, nařídila, abych se uklidnila a i když ani po opětovném naměření tlaku nedošlo k požadovanému snížení, běžela vyděšeně k lékaři! Začal kolotoč různých vyšetření, který skončil medikací a vlastně vyústil v předčasné vyvolávání porodu, neboť příšerka prý byla v ohrožení života! A po celou dobu druhé poloviny těhotenství mi bylo zdůrazňováno: „Kdyby cokoliv, okamžitě volejte r-zetu!“ Jistě, to mi na klidu přidalo úplně nejvíce…
Peripetie spojené s genetickým vyšetřením a následným odběrem plodové vody raději asi ani zmiňovat nebudu. Bylo nesmírně obtížné období, hlavně psychicky. A nepřála bych ho ani tomu největšímu nepříteli!
Maminka Ivana, synové Tobi (4 roky), Sebi (2 roky), 12tt:
„Já musím říci, že moje těhotenství vždy probíhala bez problémů. Mám pocit, že když si připustím, že mi něco je, že to na mě opravdu dolehne. Takhle funguji bez problémů, dělám vše, co jsem dělala předtím a je to ok. Moc nechápu maminky, co jsou na sebe opatrné a žádají kvůli těhotenství o neschopenku!“
Podruhé už bude lépe!
Naivně jsem se domnívala, že když to první těhotenství jsem si tak „užila“, že to druhé si budu OPRAVDU užívat! Ale člověk míní…a naše příšerky mění! Druhé těhotenství jsem zjistila stejně záhy, tzn. přibližně na konci 4tt. Těhotenské nevolnosti dorazily také přibližně od 6tt a mají téměř shodnou intenzitu. A světe div se, zabírají ty samé „léky“. Takže u nás v mrazáku se opět po čtyřech letech uhnízdily hamburgery a zmrzlinové kornouty.
Změna nenastala ani v „kolotoči“ kolem genetických vyšetření a event. podstoupení amniocentézy.
Jediný rozdíl je u vysokého tlaku. Ten začal tentokrát strašit mnohem dříve a udeřil silou nevídanou. Neklesá ani po nasazení léků a dává mi dost zabrat společně s 24h nevolnostmi. Už to není tak, že o něm nevím, ale cítím ho stále a také 24h denně! Každodenní starost o děti, domácnost a alespoň částečná snaha dostát svým povinnostem a závazkům mě stojí opravdu nadlidský výkon!
Naivně jsem se domnívala, že když to první těhotenství jsem si tak „užila“, že to druhé si budu OPRAVDU užívat! Maminka Eva, děti Jiřka (10 let), Jiří (8 let), Jana (6let), Eva (2 roky):
„Já musím říci, že každé moje těhotenství bylo nesmírně náročné. Pokaždé jsem trpěla nevolnostmi celých 9 měsíců. Stačilo jen ucítit něco, co mi nesedlo, a už to bylo…A vlastně mi nesedlo téměř nic! Vaření bylo doslova utrpení! I když je pravda, že mi moc pomáhala moje maminka i manžel, ne vždy byli po ruce. Nechápu, jak někdo může tvrdit, že těhotenství je jedno z nejkrásnějších období v životě ženy! Tím neříkám, že toho lituji. Jen to bylo pokaždé hodně náročných 9 měsíců a vytáčel mě přístup doktorů i okolí, neboť ze mě dělali simulanta a nemakačenka! Vždyť já zvracela pokaždé ještě i na porodním sále!“
Nerada bych, aby moje povídání vypadalo jako stěžování si ve smyslu „nikdo mě nemá rád, nikdo mi nerozumí apod.“! To rozhodně ne! Jen bych uvítala jak od odborné tak laické veřejnosti tolerantní přístup v tom, že každá žena prožívá těhotenství odlišně. Jedna prožije nádherných, pohodových 9 měsíců, bez jediné známky „jinakosti“. Samozřejmě kromě zvětšujícího se bříška a to, že zkrásní a rozkvete! Ale je tu druhá skupina, která se potýká s nesčetnými zdravotními (i psychickými) komplikacemi a rozhodně si je nevymýšlejí ani nesimulují jenom proto, aby upoutaly pozornost lékařů i svých blízkých!
Do které skupiny patříte vy? Jak jste prožívaly těhotenství z výše popsaného pohledu? Jaký byl přístup lékařů, zaměstnavatele a vašich blízkých?
Rubrika: Miminka | Těhotenství a porod 
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tisk
Vložil Me2dice, 4 Srpen, 2010 - 21:13
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tiskKomentáře pod články, včetně těch, jejichž autory jsou redaktoři moje-rodina.cz, nevyjadřují oficiální stanovisko redakce. Redakce si vyhrazuje právo odstraňovat takové příspěvky návštěvníků portálu, které odporují dobrým mravům, porušují platné právní předpisy České republiky nebo obsahují jakoukoliv formu reklamního sdělení.
Také na Tebe moc myslím a modlím se, aby všechno dopadlo dobře!!!
Pak dej určitě vědět.
Taky se budu modlit!!! Myslím na Tebe, ať je vše v pořádku. A přeji hodně síly a naděje od Pána!
neboj, bude to v pohodě. Přeci taková silná ženská, s krásným domečkem, haldou dětí na vychování a spoustů plánů do budoucna nemůže být zabržděna nějakou nemocí. To prostě nejde.
Drž se ! Určitě to je jen poplachové cvičení .. Mooc bych ti to alespoň přála a budu na tebe taky myslet ...A na kluky ..Už se na vás v Brně těším 
Není zač! Ráda pomůžu, obzvlášť tak milé osůbce, jako jsi Ty. 
Modlit se za Tebe je to nejmenší, co můžu udělat.
Modlit se za Tebe je to nejmenší, co můžu udělat.
Až tak černé vyhlídky? 
O to víc budu držet pěstičky a doufat, že vše bude nakonec v pořádku. Doufám, že hned pak napíšeš, jak jsi dopadla. Už jen kvůli klukům to musí dopadnout dobře! Budu se za Tebe modlit...
O to víc budu držet pěstičky a doufat, že vše bude nakonec v pořádku. Doufám, že hned pak napíšeš, jak jsi dopadla. Už jen kvůli klukům to musí dopadnout dobře! Budu se za Tebe modlit...
děkuju.
Pokud ty vyhlídky vůbec nějaké do budoucna budou, budu si gratulovat. Kluci by pak skončili nevím kde a kdo by se o ně postaral. Doufám, že ještě dlouho to budu já a ne někdo jiný. Jsou moc hodní a to komplet všichni. I ti puboši. Pomáhají jak jen mohou. Ve všem. Hlavu nevěším a ani nebudu. Na kontrolu jdu 6.9. To se budu třást strachy jako osika. Dovím se verdikt a budu vědět na čem jsem. Už to tu jednou bylo. Před třemi roky. Doufám, že se bude konat opakovačka a bude vše v pořádku.
A k tomu druhému - je mi to moc líto. Doufám, že se nejčernější vyhlídky nevyplní, že to zůstane jen jako teoretická možnost. I kdyby ta operace nakonec byla nutná, budu držet pěsti, aby vše proběhlo co nejlépe a Ty jsi zase byla rychle fit. Kluci už jsou trošku větší, mohli by Ti doma pomoct s nejnutnějším, ne? Kéž to ale nebude potřeba! Myslím na Tebe! 
K té kolegyňce - blbec doktor, nic jiného ani napsat nemůžu. Mně taky všichni utěšovali, jak to bude po porodu super, jak se těch křečí zbavím, kolik měsíců budu bez menses... Skutečnost: První menses po porodu začala poslední den šestinedělí. Křeče sice žádné, ale s každou další se začaly objevovat nové potíže - křeče, problémy s trávením, návaly horka a zimy, otoky, migrény, výkyvy nálad, ... Prostě k menstruačním křečím se přidal PMS. Před těhu jsem už měla dvoje prášky, kterými jsem byla schopna bolesti zmírnit natolik, abych mohla normálně fungovat (na mírnou bolest jsem zvyklá, takže křeče zmírněné práškama ušly). Teď se už tři roky marně snažím najít způsob, jak nad PMS vyzrát... A opět kombinuji starou dobrou dvojici léků na křeče. Po porodu lepší? U mě rozhodně ne, jen a jen horší.
tyhle problémy, co popisuješ, měla moje bývalá spolupracovnice. Obě jsme byly po vyučení přeřazeny na jedno pracoviště. V životě jsem něco takového neviděla. Až se svíjela jaké měla bolesti. Nejvíc mně vzrušoval její lékař. Místo aby ji na to dal nějaké zmírňující bolest léky, utěšoval ji, že po dětech se jí tohle upraví. Já pak odešla na mateřskou a kontakt s ní ztratila.
Někdy je třeba koukat kolem sebe a nebýt sobec a podle sebe soudit kde koho. Nevyplácí se to. Já teď mám jiné problémy a pokud se za 14 dnů potvrdí, asi mně čeká dost závažná operace. Jak dopadne je ve hvězdách. Potíže si nepřipouštím ale jsou tady. Doufám, že bude vše OK a budu moct fungovat dál jako máma a babička. Horší možnost si nepřipouštím.
Ještě mě napadlo, že Tvoje pocity jsou docela podobné těm, se kterými se setkávám, ovšem v jiné situaci. Mám spoustu kamarádek, které trpí buď PMS, nebo při menses mají šílené křeče. Jedna to mívala dokonce tak hrozné, že jí doktorka automaticky na první tři čtyři dny vystavovala do práce neschopenku. Sama mám tyhle problémy. A pak narazím na holku, která si nic podobného nezažila, a ta mi začne vykládat báchorky o tom, že PMS je jen výmysl, že si to moc beru, že jsem hypochondr, ... V tu chvíli bych škrtila - co ona o tom ví! Že jí je dobře, ok, přeju jí to, ale to neznamená, že jiné ženy jsou taky ok, jen si něco vsugerovávají. Napadají mě k tomu dvě přísloví: "Sytý hladovému nevěří" a "Podle sebe soudím tebe". Doufám, že Tvůj článek pomůže otevřít oči těm maminkám, jejichž těhu proběhlo hladce, a které těm druhým, s komplikacemi, nevěří.
Kéž by to šlo zařídit, aby přání bylo otcem myšlenky, aby Ti opravdu bylo co nejdřív zase líp. Klobouk dolů, že to zvládáš! Já si vůbec nedokážu představit, jaké to musí být, být takhle vytížená (postižená dcera, malý syn, spousta aktivit), se zdravotními komplikacemi a přesto muset fungovat.
Přeju Ti, aby se Tvůj sen vyplnil, třeba opravdu to třetí dítko bude spavé a krásně hodňoučké.
Přeju Ti, aby se Tvůj sen vyplnil, třeba opravdu to třetí dítko bude spavé a krásně hodňoučké.
jo, vím to, taky to měl být jen vtip. A vlastně máš pravdu. Sice kaši jsem nejedla ale dostala jsem skvělou zprávičku a tak náladu mám. Chtěla jsem si jen do tebe trochu rýpnout.
A stejně si zase rýpnu. Nikdy neříkej nikdy. 
P.S. Dobře víš, že se do života druhých nemíchám. Ani bych si nikomu nedovolila "nařizovat" nebo nějak radit, aby měli další děti. Je to každého věc a ne moje. Každý si musí zvážit sám, zda má síly na výchovu dalšího dítka měl nebo ne. Ale tak trochu si z někoho střílet budu stejně.
ty jsi ale dnes baštila vtipnu kaši celý den, viď:o))) My budeme mít s Příšerou III. splněno -už snad bude mít kdo vydělávat na naše důchody:o) Nejsem supermatka a jedno postižené dítko vydá za deset dalších, takže my máme doma vlastně armádu dětí...víš sama, že už i u třetího jsem měla dilema jako blázen...Síly docházejí a před námi ještě kus života...
díky moc:o) Bohužel přání není otcem myšlenky - ale snad to bude stát za to a já se konečně dočkám toho "dítěte za odměnu" - zlaté,spavé, neplačtivé...no prostě poklááááádek:o))) A další dvě příšerky se od něj nakazí a všechny moje děti se mávnutím kouzelného proutku stanou zlatými:o)) Uff, to je hezký sen:o))
promiň Lucy, asinejsem dostatečně masochistická nebo mi chybí dostatek lásky k té malé příšerce, ale nedokážu vzhledem k okolnostem nazvat ani jedno své těhotenství jako zázračné ani jinými dalšími přívlastky...
Fakt je ten, že jsem nesmírně vděčná za to, že je Jeňucha zdravý a příšerka III. bude doufám taky - a upřímně závidím všem maminkám, které si těch 9 měsíců opravdu "užijí" jako to nejkrásnější období v životě ženy.Protože já i přes veškerá omezení, které mi blivnosti i tlak přinášejí, musím fungovat ve svých tisících fukncích i nadále a nikdo se mě neptá, jestli chci nebo nee...
A článek jsem napsala proto, že jsem se právě v tomto těhotenství setkala ze strany těch "pohodových" těhotných a jiných "chytráků" s názorem, že POKUD BUDU CHTÍT, BUDU SE CÍTIT FAJN. Že je to POUZE O TOM, CO SI PŘIPUSTÍM!!! Což je totálně zcestný názor a nikomu z těchto lidí nepřeji ani část zdravotních problémů, ani trápení, které doprovázejí to moje těhotenství. A také jsem chtěla povzbudit ostatní těhulky, které jsou "mimo provoz" jako já.
Ani jsem netušila, že jsi těhulka. Gratuluji! A moc moc přeji, aby Ti zase bylo co nejdřív dobře.
Já měla těhu celkem pohodové, i když sem tam nějaké menší problémy byly. Ke konci jsem už spoustu věcí kvůli břichu nezvládala (delší chůze, stání, ...). Ale ještě v pátek jsem byla ve škole na přednášce a v pondělí v porodnici s dcerou v náručí. 
držím ti palečky aby potíže aspoň trochu ustoupily. Doufám, že už je jakž takž dobře.
Patřila jsem do stejné skupiny jako ty. Měla jsem sice jen jedno těhotenství ale stálo za to. Blila jsem každé ráno ještě měsíc před porodem. Teprve poslední měsíc jsem si užívala naplno. V den termínu, i když už jsem cítila trochu stahy, jsem ještě běhala po městě. Táta měl blízko svou kancelář, věděla jsem, že kdyby něco, můžu k němu a on se postará. Porod se rozběhl až v noci ze čtvrtka na pátek a malá se narodila až v sobotu ráno. Byl to ten nejkrásnější pocit pod sluncem a když nás za 9 dnů pustili domů, bylo to ještě hezčí. Malou každý obdivoval. Narodila se se 4,20kg. Vypadala jako syslík, dobře papala a skvěle spala. Celých 12 hodin. Spokojená byla nejen ona ale i já. Neznám neprospané noci. To ne. Ani odmítání jídla. Tohle taky ne. Pěkně přibírala až se se mnou lékařka hádala ať ji tolik nekrmím, že bude tlustá. Dneska je jako vyžle hubená. A holky obě jsou taky takoví spáči a jedlíci.
:-)))) Samozřejmě chápu, že se cítíš docela mizerně (teda ten tlak musí být nepříjemná věc), ale i tak jsem se po celou dobu čtení tvého článku musela trošku pousmívat, protože tě právě vidím u počítače celou zamračenou a naštvanou, že si někdo dovolil nazvat tak "nešetrně" možná i dobrou knihu. ;-)
Moje těhotenství bylo zázračné, úžasné, kouzelné... no prostě super! S nikým bych ho nevyměnila, moc se těším na těhotenství další a kdoví, možná bude stejné... Prvních 13 týdnů mi bylo tak zle, že jsem jen seděla se zakloněnou hlavou, abych neblinkala. Všechno mi smrdělo, i můj vlastní manžel. V 16.tt jsem byla hospitalizovaná v porodnici s hrozícím porodem, tedy potratem, pak jsem musela měsíc v kuse ležet. Ještě jsem do porodu jela asi dvakrát na popud mé gynekoložky do porodnice s podezřením na nenadálý odtok plodové vody, což se díky Bohu nepotvrdilo. Když připočtu jakési lehké krvácení pár měsíců před porodem a neustálé čípky k léčbě výtoku.... bylo to prostě úúúúžasné těhotenství, jsem za něj neskonale vděčná a věřím, že jsme to s Madlenkou zvládaly dobře. Zapisovala jsem si těhotenský deníček den po dni... když si ho dnes zpětně pročítám, když Madlence občas čtu nějaké úryvky, je to prostě síla! :-)
Tak já tedy patřila do té "pohodové" skupiny těhulek, které neznají ranní (či jiné) nevolnosti (výjimkou byla snad jen jízda autobusem), nemají žádné neobvyklé chutě a skutečně se cítí, jako by prožívaly nejkrásnější období svého života. Jezdila jsem na kole ještě v posledním měsíci těhotenství (a to jsem měla bříško pořádné ), denně chodila na několikakilometrové vycházky, každé ráno cvičila a bylo mi vážně moc, moc, moc krásně. Až jsem si říkala, že bych byla těhulkou klidně celý život.
Setkávala jsem se s radami, které mi nebyly moc příjemné (Neměla bys tolik chodit! Ty jezdíš na kole?! Co tady děláš, proč nejsi doma, když za tři dny rodíš?! To nemůžeš, bude tě bolet břicho...) Vždy jsem se jen usmála nebo to nějak stručně okomentovala. Cítila jsem se vážně nádherně!
jsem prožívala každé jinak ..První bylo rizikové ,ale vcelku bezstarostné,vždyť jsem měla na povel jen sebe ,druhé bylo náročnější ,ale bez komplikací (nepočítám-li neustálé tvrdnutí břicha a tlak kolem "nuly"),protože už jsem na to nebyla sama ,ale s batoletem ,třetí bylo nejhorší -z části prožité v nemocnici pro krvácení -a nejvíc jsem dostala zabrat i psychicky ..Čtvrté jsem si konečně užila bez komplikací a problémů -jen ke konci jsem měla šílenou tepovou frekvenci ,která vyděsila lékaře natolik,že mě chtěli nechat rodit císařem ,ale nakonec i toto dobře dopadlo a mrňka se narodil spontánně ..
Nikdy jsem neměla ranní nevolnost (či jinou ) -to ani mamka a segra -takže to je pozitivní rodinné znamení 
..Jen nízký tlak ,jak říkám na" nule" a tvrdnutí břicha se zkracováním čípku,ale i tak říkám ,že na těhotenství je pro mne nejsnazší porod
Me2dice -Tobě držím všechny palečky ,aby vše dobře dopadlo a modlím se ,aby ses mohla cítit lépe
Poslední komentáře
před 1 hodina 25 min.
před 1 hodina 28 min.
před 3 hodin 30 min.
před 11 hodin 54 min.
před 20 hodin 38 min.
před 20 hodin 40 min.
před 1 den 4 min.
před 1 den 2 hodin
před 1 den 2 hodin
před 1 den 2 hodin