Kojení = velké umění!

Blíží se můj druhý porod a přiznám se, že kromě obav z toho, aby vše dopadlo dobře, se připojují obavy z kojení! Ano, patřím k těm matkám, které nezvládly tu nejpřirozenější věc světa – kojit své miminko! I když jsou synovi už více jak tři roky a je to zdravý, báječný klučina, nesu si své „nekojení“ v hloubi duše „jizvu“ v podobě pocitu velkého selhání!

Jak to tenkrát bylo

Jako každá prvorodička jsem v průběhu těhotenství (i přes přísný zákaz své gynekoložky) přečetla vše, co jen „zavánělo“ těhotenstvím, porodem atd. Prošla jsem také předporodním kurzem, který se mnou navštívil v určený termín i manžel! Domnívala jsem se, že jsem udělala vše pro to, abych až TO přijde, jednoduše VĚDĚLA CO A JAK!

Jeníka jsme si na ten náš svět přivolali. Kvůli vysokému tlaku se lékaři rozhodli pro vyvolávaný porod. Po 14 hodinách bolestí se nám ve 23h v noci vyklubal! Do rána jsem ho nechala u sestřiček, protože jsem zcela upřímně měla co dělat sama se sebou. Ale ráno jsem se po něm už sháněla. Dle pokynů sestřiček jsem jej pravidelně po 2-3 hodinách přikládala. Tak jak jsem to uměla nejlépe! Bohužel mlíko se netvořilo. Všichni mě uklidňovali, že je ještě čas!

Pak přišla ta osudná první noc! Naše do té doby tiché a stále spící miminko se přeměnilo ve stále řvoucí příšeru! Nebyl k utišení! Jistě pochopíte, jaké to bylo pro mě utrpení. Měla jsem pocit, že jsem ta nejneschopnější matka na světě! Jak jinak to mohlo skončit, než že Jeník dostal láhev s Nutrilonem…a totéž se opakovalo následující tři noci, než jsme šli domů!

Mlíko se sice postupně vytvořilo, ale prcek už byl najetý na systém částečně nakojit, zbytek láhev! Až do přelomu druhého/třetího měsíce, kdy se rozhodl, že mámino prso je ta nejodpornější věc na světě a rozhodl se přejít čistě na láhev! Nepomohla ani intervence laktační poradkyně! Jednoduše se sám odstavil a zůstal na Nutrilonu až do 2,5 let!

I přes manželovo přesvědčování, že je Jeník zdravé (téměř nemarodící) dítě (což přičítá Nutrilonu)… Že jsme se díky „lahvi“ mohli v jeho péči střídat i po nocích…přesto tam někde vzadu ten pocit velkého selhání zůstává! O to větší strach mám z toho, jak to zvládnu tentokrát!

Nerada bych ostatní maminky svým příběhem vyděsila, že kojení je „nemožné“! Znám ve svém okolí pouze dvě maminky, kterým se nepodařilo miminko kojit vůbec a od příchodu z porodnice byly zcela odkázané na umělé mléko! Znám ale také pár maminek, které děti ve věku našeho Jendy (tzn. starší 3 let) stále ještě večer kojí! Což považuji za fantastické!

Co udělám tentokrát?

Chystám se do našeho mateřského centra, kde laktační poradkyně a porodní asistentka v jedné osobě pořádá předporodní kurzy. Chci jí dostatečně dramaticky vylíčit svůj příběh a požádat o telefon s povolením volat „ve dne v noci“!
Také se chci lépe připravit na „psychický nápor“ v porodnici, abych lépe odolala lákavé nabídce na láhev!
A samozřejmě doufám, že příšerka, kterou právě nosím pod srdcem, nebude takový lenoch a bude se o maminčino mlíčko snažit více než jeho bráška!

Vím, že jste si chtěly o kojení přečíst nějaké „zaručené rady“ nebo „jak to funguje na 100%“. Ale ujišťuji vás, že bohužel nic takového neexistuje! Tak jako jsme každá z nás jiná, jiná jsou naše miminka, tak jiná bude finta „fň“, která způsobí, že budete kojit! I když je samozřejmě (značná) část maminek, které jednoduše kojí, aniž musí vydat jakékoliv nadstandardní úsilí! Moc to přeji jim i jejich miminkům!

Zde je několik odkazů na stránky, které se kojení věnují podobně:

www.kojeni.net
www.kojeni.cz
www.kojeni.arcs.cz

Byla bych ráda, kdybyste se s námi podělily o vaše příběhy s kojením. Ať ty pozitivní, ale i o ty, kdy to z nějakého důvodu nevyšlo…I když si své selhání schovávám tam někde vzadu v koutku duše, racionálně vím, že jsem pro našeho syna udělala to nejlepší, co jsem tehdy uměla! Možná naopak to, že byl na umělém mléku, mu pomohlo vybudovat tak úžasný vztah, který má se svým tátou! A to je přeci veliký dar do života!

Skore: | Hlasy: 1