Moje holčička Kamilka (soutěž Pro miminka a maminky 4)

Moje holčička Kamilka se narodila 5.5.2006 v Liberecké porodnici. Porod začal o 3 týdny dříve, trval přibližně 12 hodin a byl bohužel velmi bolestivý. Nakonec skončil tím, že malou vytáhli kleštěmi, protože si to na půl cesty rozmyslela a nechtělo se jí ven. Po porodu ji rychle odnesla sestřička na resuscitaci a po 10 minutách nám ji přinesli ukázat. Paní doktorka mě šila asi 20 minut - mám velikánskou jizvu. Ale co, hlavně, že mám svoji milovanou Kamilku!

Poprvé mi ji přinesli na kojení až po dlouhých 10 hodinách! Ale potom jsme už byly spolu a užívaly si to. Tedy do té doby, než si pro ni přišli, že má novorozeneckou žloutenku a musí na fototerapii. Samozřejmě jsem začala brečet, když si ji odnášeli. Najednou za mnou na pokoj chodila jedna sestřička za druhou, ať nebrečím, že je to pro Kamilku to nejlepší a bla bla bla... to jsem přeci věděla, ale neunesla jsem tu představu odloučení. A nikdo to nechápal. Připadala jsem si tam, jako bych byla první maminka, která brečela, když jí brali dítě. Naštěstí mi ji nosili přibližně každé 3-4 hodiny na kojení. A po dvou dnech jsem ji měla zase u sebe a tentokrát už napořád. Byl to krásný pocit, být zase s mojí holčičkou. Uvědomila jsem si, že bez ní už nemůžu žít.

Z porodnice jsme odcházely osmý den. Strašně jsem se domů těšila! Byla jsem plná dojmů z miminka a snažila jsem se sžít s novým členem naší rodiny. Naštěstí netrvalo dlouho a Kamilka pochopila rozdíl mezi dnem a nocí, takže jsem se i trošku vyspala. Ze začátku jsem ji musela uspávat na míči, protože nic jiného nezabíralo, časem začala usínat u kojení a to nám zůstalo doteď. Šestinedělí bylo téměř nekonečné. Už jsem se těšila až nebudu muset chodit každou chvilku do sprchy, abych omyla poporodní zranění, a hlavně, aby to konečně přestalo bolet a já si mohla v klidu sednout.

No a najednou je Kamilce 5 měsíců a vlastně to všechno tak rychle uteklo! Z toho ležícího miminka je najednou ďáblík, který nezůstane chvilku na místě, za chvíli jí vyroste první zoubek, řekne první slůvko, udělá první krůček... a půjde do školy... ach, jak rychle ty děti rostou a my stárneme!

Skore: | Hlasy: 22