Můj první porod (soutěž Pro miminka a maminky 4)

Fáze 1
Neděle, 11 hodin. Pokoj byl slušně vybavený - vana, křeslo atd. Já jsem si vlezla do sprchového koutu, sedla si na míč a pouštěla na sebe hektolitry teplé vody. Manžel měl vtipnou poznámku, že nemáme doma dost teplé vody a tak jsem ji přijela plácat do nemocnice. Sestra divně koukala, ale vzala to. Při kontrakcích jsem se chytala madla u sprchy a pokaždé jsem se o ně silou opřela. Manželova poznámka "Matyldo, neopírej se o to, nebo to urveš" byla sice dobrá, ale já ji moc nebrala. Asi při páté kontrakci madlo povolilo a vyběhlo ze zdi.

Fáze 2
Začal porod, ze sprchy se mi ale nechtělo. Zmodraly mi nohy a nemohla jsem se sama postavit. Ze sprchy mě musel manžel s porodní asistentkou vytáhnout. Pak jsem slyšela slova "paní Pažoutová, zatlačte a bude to". Místo toho, abych si nohy přitáhla, jsem položila dlaně na kolena a jakože jsem se bránila, že rodit nehodlám. V tu chvíli nastoupil manžel, chytil mi nohu a hlavu, sestra tu druhou nohu. A od té chvíle si nic nepamatuji až do 12:15, kdy se narodil Matýsek. Byl krásný, z mého pohledu čistý a koukal na mě velikánskýma, tmavě modrýma očima. Manžel měl však jiný dojem - "byl fialovo-zelený a oči měl malé a černé". Doktorka mi ho přiložila, ale jen na pupík, protože měl krátkou pupeční šňůru. Odstřihly ho a odnášely. Neplakal. Zeptala jsem se, proč nepláče, a než jsem to dořekla, otočila se sestra mezi dveřmi a mlaďas začal hulákat. Byla jsem spokojená.

Fáze 3
Epidural jsem neměla, opravdu si toho moc z porodu nepamatuji, ale když odstřihli pupeční šňůru, tak mě šíleně lechtala a já chytila záchvat smíchu takový, že to pomohlo k rychlém porodu placenty. Byla venku za pět minut.

Fáze 4
Co si naopak pamatuji, bylo šití. Měla jsem pouze čtyři stehy, ale ty jsem si i přes opich vychutnala fakt na milion procent. Moje zkušenost zní: radši stokrát rodit, než se nechat zašívat.

SLOVA PRO TATÍNKA
Až po zkušenosti na porodním sále jsem si uvědomila, že jsem svého muže dokonale poznala teprve při porodu našeho syna. Byl to ten nejkrásnější pocit, který ve mně zůstane navždy. A proto pokaždé, když budeme mít v životě velké problémy, bych si měla tento okamžik znovu vybavit. A uvědomit si fakt, že se nejedná už jen o nás dva, ale o nás tři, a že jsme spojeni tím prvním poutem zrození, u kterého jsem byli přítomni všichni. Vážím si svého manžela za to, že tam se mnou šel, že mi byl oporou i epidurálem současně, a vůbec, jak si to naše první miminko pěkně porodil. Jsem na něj právem pyšná a jsem hrdá na to, že zrovna on je můj manžel a teď už i náš tatínek.

Skore: | Hlasy: 27