Náročná cesta za miminkem (Soutěž: Pro miminka a maminky)

Když jsem se po druhé vdala, zatoužili jsme s manželem po dítěti. Věděla jsem, že jen tak lehce nebudu moct otěhotnět - vzhledem k jednou prodělané laparoskopii jsem věděla, že mám po prvním porodu a slepém střevu neprůchodné vejcovody a četné srůsty, které nejdou odstranit, výsledkem byla neplodnost. Jediná naděje byla v IVF (umělé oplodnění) a tak začal kolotoč všech možných vyšetření (imunologie, genetika, spermiogram, krevní testy apod.), prostě vše, co k tomu patří. Nechci psát dlouhé romány o technice a způsobu IVF, to by bylo na dlouho, ale po všech těch vyšetřeních následovaly samotné pokusy a musím říct, že největší nápor, kromě fyzické bolesti po punkcích (odebírání vajíček), mají nervy - "vyjde to - nevyjde to - bude test pozitivní?" Hotové peklo - z třech pokusů IVF (mimochodem stát hradí jen 3 pokusy) ani jeden nevyšel, ze dvou pokusů KET ( ze zmrazených embryí) zase nic, až na poslední 4 pokus IVF se to povedlo a na testu se ukázaly prožky a na ultrazvuku bylo vidět 2x tlukoucí srdíčko - úžasný a nepopsatelný pocit po několika letech snažení.

Jenže tady všechny ty nervy zdaleka nekončí. Následovalo období nejistoty a strachu, zda se těhotenství udrží a děti budou v pořádku, klid nastal až tak kolem 5. měsíce, když už člověku není špatně a všechna vyšetření jsou v pořádku a dokonce ví, že pod srdíčkem nosí páreček, pak si teprve může to těhotenství užívat. Jenže to zase trvá jen chvíli, než máte obří břicho a nemůžete se skoro hnout, když vás všechno začne tlačit, otečou vám nohy a nemůžete v noci spát a celé poslední 3 měsíce máte těhotenskou vyrážku a to takovou, že není místo na těle, které by vás nesvědilo - to vše k tomu patří. Ovšem nesměla bych to být já, smolař - v 34. týdnu těhotenství se na ultrazvuku ukázalo, že plod B (chlapeček) má nulové průtoky pupečníku, tzn. že mu nejdou živiny, za další týden na kontrole - opět výsledek stejný a okamžitá hospitalizace a na druhý den byl proveden císařský řez v celkové anestezii. To bylo v 35+2 týdnu. První na svět vykoukla holčička Kateřinka 2470 g a 46 cm, zdravá, a druhý chlapeček Matyášek 1620 g a 43 cm, těžce hypotrofický, ale po 10 minutách se měl čile k světu a tak byl umístěn do inkubátoru na JIP a žádné další zákroky nepotřeboval. Začal maratón kojení a vykrmování, aby nás brzo pustili domů, což se nám povedlo za 14 dní.

Dnes už dvojčátkům budou 4 měsíce, holčička je plně kojená a klučík částečně, jsou zdraví, a i když je chlapeček pořád menší, je moc šikovný a určitě sestřičku dožene. Musím však také podotknout, jak moc je to náročné starat se o dvě malá stvořeníčka, které jsou dost uplakaná a nespavá. V noci jste vzhůru víc jak 8x, snažíte se o vybudování režimu, ale ten se den co den bortí, protože si děti dělají co chtějí. Ani přes den si moc neodpočinete, když spí na střídačku a to nemluvím o tom, jak k tomu zvládnout domácnost a ještě syna (16) v pubertě. Prostě "musíte", nic jiného vám nezbývá, někdy mám pocit, že už únavou padnu, ale tělo to nějak zvládne a jedu dál. Stojí to totiž za to, není nic krásnějšího, než když se na vás prckové smějí a dělají úžasné pokroky ve vývoji. Přeji to všem budoucím maminkám.

Skore: | Hlasy: 16