Je ze mě macecha

Když otevřete pohádkovou knížku a na scéně se objeví macecha, můžete si být jistí, že se hlavním hrdinům nestane nic dobrého. Nevlastní rodiče (a hlavně nevlastní matka) jsou v lidových příbězích podvědomě vnímáni jako určité nebezpečí či ohrožení. Ačkoli jde o situaci častou a přirozenou, hanlivý význam cítíme ve slově „macecha“ dodnes. Jak se zachovat v situaci, kdy člověk vstupuje do rodiny svého nového partnera či partnerky? Jak se nestat nechtěnou macechou z pohádky?
V češtině nemáme žádný výraz, který by označoval „nevlastní“ rodinu nebo „nevlastní“ děti nového partnera. Označení nevlastní nám evokuje něco nepřirozeného, nepravého. Stejně tak česká slova macecha a otčím pro nevlastní rodiče máme v povědomí jako slova spíše hanlivá. Psycholog Zdeněk Matějček proto pro označení nevlastní rodiny upřednostňoval pojmenování „doplněná“ rodina. Logicky přece jde o doplnění neúplné rodiny novým mužským či ženským faktorem. Ať už jde o svobodnou nebo rozvedenou matku, vdovu nebo vdovce s dětmi, nově příchozí osoba zaplňuje v rodině prázdné místo.

Co prožívá nevlastní dítě?

Psychické projevy dětí po rozvodu rodičů jsou závislé na tom, jak se s nastalou situací vyrovnává sama matka nebo otec. K překonání traumat z rozvodu a období po něm velmi výrazně napomáhá navázání uspokojivého citového vztahu k novému partnerovi či partnerce. Pozitivné naladění rodiče, se kterým děti žijí, se promítá i do jejich psychické pohody.

Je mnoho činitelů, které ovlivňují to, jak bude dítě změny ve svém okolí vnímat a přijímat. Co dítě v kritické situaci potřebuje?

Dostatek podnětů. Děti by se neměly nudit. Potřebbují ve svém životě stálost a řád, které jim poskytují uklidnění a pocit životní jistoty. Musí vědět, že si jich ceníte. Musí si být jisty vlastní hodnotou.

Je ze mě nevlastní rodič

Získat si své místo v rodině nového partnera je složitou situací. Aby společné sžívání probíhalo co nejklidněji, pamatujte na několik důležitých aspektů:

• Nebojte se „nevlastní“ rodičovství přijmout a nestyďte se za ně.
  
  
• I mezi nevlastním rodičem a dítětem může vzniknout hluboký a trvalý vztah. Je ovšem třeba odhodit přílišnou nejistotu.
  
  
• Porozumět nevlastnímu dítěti je vždy obtížnější, než vlastnímu. Buďte trpěliví.
  
  
• Nestyďte se hledat poučení. Ve svém okolí jistě najdete vhodné vzory lidí, kteří si prošli podobnou situací. Stejně tak máte k dispozici spoustu literatury o výchově dětí. Především je ale nutné nezůstat jen u pouček a zabývat se především dítětem samotným.„Výchova dítěte – vlastního jako nevlastního – je vždy originální tvořivé dílo a ne řemeslná výroba dokonalých produktů podle osvědčené technologie.“ Zdeněk Matějček.
  

• Dítě nebude jako vy. Smiřte se s tím, že genetické vybavení nevlastního dítěte svým působením nijak nepřeprogramujete. Povahové rysy nebo intelektové schopnosti jsou dány dědičností a proti té nic nenaděláte. Dítě musíte přojmout s jeho klady i zápory.
  
  
• Velká očekávání a vaše výchovné ideály vám mohou způsobit zklamání.
  
  
• O vlastním rodiči dítěte jen to dobré. Jako nevlastní rodiče se musíte vyrovnat s výsadním postavením, které vlastní rodič v životě dítěte představuje. Macecha ani otčím se jim zkrátka nemohou vyrovnat.

Nový muž v rodině

Co všechno může mít vliv na přijetí nového partnera matky jejími dětmi?

• Jejich pohlaví, věk, jejich povaha a zkušenosti.
• Spokojenost matky.
• Osobnost matky a její předchozí vztah k dětem.
• Osobnost matčina nového partnera. Má své vlastní děti, má s nimi zkušenosti?
• Jak dlouho byla matka s dětmi sama.
• Je vlastní otec dětí naživu? Jaký mají vzájemný vztah? Jaký je jeho vztah k matce?
• Postoj vlastního otce k matčinu novému sňatku, popřípadě k adopci jeho dětí matčiným novým manželem.
• Postoj širší rodiny, prarodičů a rodinných přátel k novému vztahu matky.

Obecně platí, že matčina nového partnera lépe přijímají děti mladší než starší a lépe dívky než chlapci. Proč tomu tak je? Jednak se děvčata dovedou lépe přizpůsobovat náročným situacím a jednak na postoje mladších dětí lze snáze působit než na postoje dětí starších. Výzkumy dokládají, že největší potíže s přijetím nového partnera matky mají děti ve středním školním věku (8–13 let). Kritickým bodem tak není puberta, jak bychom mohli předpokládat. Pubertální děti se již dovedou vcítit do role jiného člověka, a tak s matkou dovedou lépe soucítit a pochopit ji. Díky tomu novou situaci vnímají vyrovnaněji.

Macecha

Případů, kdy má otec děti v péči a přivede si novou partnerku, je podstatně méně než případů opačných.

V pohádkách a lidových příbězích vystupují macechy jako osoby zlé, které hlavním hrdinům znepříjemňují život, pokud je o něj nechtějí rovnou připravit. Nechtěně tak skrze čtení pohádek už malým dětem předáváme negativní hodnocení slova macechy. Možná by nebylo od věci dětem po přečtení Perníkové chaloupky nebo pohádce o Sněhurce vysvětlit, že ne všechny macechy jsou kruté a nepřející. Na světe je spousta hodných nevlastních maminek, které mají své vyvdané děti rády.

Problémy vznikající z nového vztahu jsou obdobné jako u příchodu nevlastního otce.

Obecně platí, že aby děti nového člena rodiny přijali:

• Měl by s dětmi jednat zcela upřímně, nic nepředstírat a nepřetvařovat se.
  
  
• Partneři by dětem měli dopřát dostatek času. Při prvním setkání může být nový partner dětem sympatický (anebo právě naopak), ale většinou tento prvotní postoj nemusí být definitivní. Vzájemné vztahy se postupně vyvíjí a jejich budování je záležitostí dlouhodobou.
  
  
• Neuspěchejte nový vztah, nechte děti se postupně přizpůsobit nové situaci.
  
  
• Nový partner by se dětem neměl vnucovat nebo vtírat do jejich přízně. Určitě by si neměl děti žádným způsobem uplácet.
  
  
• Neměl by příliš horlivě napravovat „chyby“ ve výchově dětí, ačkoli má o výchově jiné představy.

Zdroj: Zdeněk Matějček a Zdeněk Dytrych: Nevlastní rodiče a nevlastní děti.

Skore: | Hlasy: 0