Máme dítě s handicapem

Zjistit, že naše dítě trpí handicapem, je pro rodiče ránou, ať se tak stane ihned po narození, nebo se postižení začne projevovat v průběhu vývoje dítěte. Handicap s sebou přináší změny v životě celé rodiny. Jak se vyrovnat s postižením svého dítěte, či jak si tuto těžkou životní situaci alespoň ulehčit?

V době, kdy se sami snaží vyrovnat s komplikovanou situací, je pro mnohé rodiče těžké povědět o svých starostech jiným lidem. Jsou lidé, kteří o svých problémech nechtějí mluvit, protože je to pro ně ještě bolestné. Podvědomě v sobě totiž neseme strach, že okolí bude mít problém dítě přijmout.

Desatero Zdeňka Matějčka pro vychovatele a rodiče dětí s mentálním a tělesným handicapem

Jedná se o zásad, rad a doporučení pro ty, kteří pracují nebo vychovávají dítě s mentální retardací. Tato doporučení se ovšem dají obecně vztáhnout na jakýkoli jiný druh postižení. Mají usnadnit vychovatelům a rodičům práci s těmito dětmi a pomoci vyrovnat se s nepříznivou životní situací.

„Desatero“ je určeno převážně dětským psychologům a speciálním pedagogům, ale jistě z něj mohou čerpat i rodiče dětí s handicapem.

1. Rodiče mají o svém dítěti vědět co nejvíce.

Pokud rodiče vědí vše podstatné o nemoci či postižení svého dítěte, mohou mu lépe rozumět a lépe jej pochopit.

2. Rodičům by nemělo být nic zatajováno. Pravdu, ale s perspektivou.

Informovat rodiče o stavu dítěte není dostačující přístup. Je potřeba naznačit jim budoucí vývoj dítěte, odhadnout jeho potřeby a nároky pro nejbližší dobu. Člověk se lépe vyrovnává i se špatnou perspektivou, pokud je připraven na to, jak se bude situace vyvíjet. Naopak není vhodné, jsou-li rodiče udržováni v mylných a nerealistických představách.

3. Ne neštěstí, ale úkol.

Brát postižení dítěte jako neštěstí vede rodiče k pasivitě a k uzavírání se do sebe. Postižení svého dítěte by měli vzít jako životní zkoušku a úkol. To znamená zaměřit své síly a aktivitu na konkrétní cíl. Například obstarat potřebné pomůcky, sehnat informace o léčebných metodách, načítat odbornou literaturu a podobně.

4. Obětavost ano, ale ne sebeobětování.

Nezapomínat se starat i o sebe. Unavení, vyčerpaní, a tím pádem mrzutí a podráždění rodiče těžko vytvoří příznivou atmosféru, která podpoří rozvoj dítěte. Zásadní podmínkou pro péči o dítě s handicapem je rozdělit  starosti mezi všechny členy rodiny. Určitou část dne by se každý z rodičů měl zabývat něčím jiným než problémy dítěte.

5. Vše v pravý čas a v pravé míře.

Každý krok ve výchově, v rehabilitaci, v podněcování vývoje dítěte by měl přijít v pravý čas – ani příliš brzy, ani pozdě. Mnoho rodičů má tendenci „předbíhat“ v nárocích na dítě, spíše než by je zanedbávali. To s sebou ale přináší také jisté nebezpečí. Vývoj dítěte má své zákonitosti a je třeba tento vývoj respektovat.

6. Dítě samo netrpí.

Při pohledu na dítě postižené handicapem si častokrát posteskneme, jak špatně se asi musí cítit. Musíme si ale uvědomit, že dítě si svůj handicap tímto způsobem neuvědomuje. Prožívá svoje pokroky a radosti v závislosti na své duševní vyspělosti. Větší tlak proto jejich stav vytváří na rodiče a příbuzné, kteří si jsou vědomi toho, jak by se jejich dítě mělo normálně vyvíjet a projevovat.

Litovat dítě je zbytečné. Smysluplnější pomocí je, když se nejbližší snaží dítěti udělat život co nejpříjemnější a co nejveselejší.

7. Nejste sami.

Podělit se o zkušenosti s handicapovaným dítětem, sdílet svoje starosti i pozitivní okamžiky – to jsou hlavní důvody, proč odborníci doporučují setkávat se s rodiči a rodinami stejně postižených dětí. Lidé, kteří mají podobné zkušenosti a tím pádem vám mohou lépe porozumět, vám mohou být oporou v nelehkých situacích  lépe než kdo jiný.

8. Nejste ohrožení.

Zvědavé pohledy, rozpačité chování nebo zájem okolních lidí – to jsou okamžiky, které rodiče postižených dětí vnímají velmi citlivě. Prožitá bolest a strach je nutí očekávat útok a možné nebezpečí kdykoliv. Tak se stává, že žijí v neustálém napětí.

9. Chraňte si manželství a rodinu.

Napětí, prožívaná úzkost, pracovní i psychická zátěž způsobené nutností starat se o dítě s handicapem snadno rozkládají vztahy uvnitř rodiny. Tohoto nebezpečí by si měli být rodiče vědomi. Problémy se mnohem snáz řeší společně, přesto je potřeba pochopit to, jakým způsobem se se stresem a psychickým zatížením vyrovnávají jednotliví členové rodiny. Každý se s těžkou situací vyrovnává jiným způsobem.

10. Výhled do budoucnosti

Rodiče by měli v klidu posoudit, zda jsou schopni sami zajistit potřeby svého dítěte.
Vyvstává také otázka, zda je vhodné mít další dítě. Ze zkušeností rodičů s handicapovaným dítětem vyplývá, že další zdravé dítě přinese do rodinného prostředí větší klid, navíc jeho přítomnost prospívá i postiženému dítěti.

Podmínkou dalšího těhotenství je ovšem důkladné genetické vyšetření, které jasně poukáže na možná rizika, kterým by druhé miminko mohlo být vystaveno.

Nakladatelství Portál v roce 2010 vydalo knihu autorky Ivany Fitznerové Máme dítě s handicapem. Publikace vychází z autorčiny zkušenosti a krok za krokem sleduje cestu k přijetí dítěte s handicapem. Snaží se nabídnout určité způsoby, jak může rodič pomoci sám sobě, aby měl dost sil překonat počáteční zklamání a bezmoc. Cenné podněty v ní najdou nejen rodiče, ale také zástupci pomáhajících profesí, kteří pracují s rodiči dětí s handicapem (poradenští psychologové, lékaři, zdravotníci) a také učitelé dětí s postižením.

Skore: | Hlasy: 0