Máme doma maroda

Pro dítě je nemoc zneklidňující situací. Obzvláště malé děti nechápou, co se s nimi děje, jsou otrávené a mají špatnou náladu. Nejdůležitější je pro ně to, aby u sebe měly někoho, s kým se cítí bezpečně a komu věří. Nejlépe tedy jednoho z rodičů nebo z rodiny.

Kdo zůstane doma

V dobách, kdy ženy zůstávaly v domácnosti a byly stále doma, nebyla nemoc dítěte takovým problémem jako dnes. Starší děti se o sebe relativně dobře postarají, ale malé děti nemohou zůstat bez dozoru. Pokud nemáte nikoho, kdo by vás mohl v péči o dítě zastoupit, nezbývá, než se z práce uvolnit. Je jasné, že vzít si volno bez varování je někdy opravdu obtížné.

Jak sobě i malému nemocnému ulehčit dobu nemoci?

Postel pro nemocného

Pořádný odpočinek je podmínkou úplného uzdravení. To ale neznamená, že by dítě muselo celé dny ležet v posteli. Starší školáci této příležitosti většinou velmi rádi využijí a rádi si v posteli poleží bez větších protestů. Větší problém je udržet v posteli malé děti. Pokud zrovna nespí, není jednoduché je v posteli udržet. Zvláště postýlky s ohrádkou působí trochu jako vězení a není tedy divu, když se z ní dítě dere ven.

I když zůstanete s dítětem doma, děláte spoustu jiných věcí. Kromě vaření a běžných starostí s domácností se mnohokrát pustíte do věcí, na které jste doposud neměli čas. Děti časteji než to, že musí zůstat ležet v posteli, trápí to, že jsou v dětském pokojíku samy. „Maminka pobíhá po domě nebo připravuje jídlo v kuchyni a já trčím v posteli.“

V některých domácnostech se kvůli tomu zařídili. Řešením je „postel pro nemocného“. Máte v kuchyni nebo vedlejším pokoji rozestýlací gauč? Umožněte na něm dítěti strávit část dne. Dítě bude klidnější, protože bude mít společnost a vy jej budete mít na očích.

Záleží samozřejmě na velikosti bytu. V malém bytečku mohou děti ve svém pokoji zůstat, ale ve větších domech, kde jsou ložnice třeba i v jiném patře, je toto řešení celkem praktické.

Pro dítě „postel pro nemocného“ navíc znamená příjemnou změnu. Ráno se přestěhuje do kuchyně nebo obývacího pokoje a večer zase zpátky. Tento malý rituál dítěti pomůže smířit se s tím, že musí odpočívat v posteli.

Nenudit se

Aby měl malý nemocný do dělat, vytvoříme mu kolem postele útulný koutek. Postavte mu k ní menší stolek, kam postavíte džbánek s pitím a kam si může odkládat knížku. Větším dětem můžeme na klín položit kuchyňské prkénko jako podložku, na které si může kreslit nebo stavět ze stavebnice.

Nezapomeňte také často větrat a čas od času vytřepat z postele drobky jídla nebo kostky stavebnice. Dítě se mezitím může dívat u televize na pohádku, zabalené v teplé dece. Myslete také na to, abyste dostatečně časti měnili pyžamo.

Něco na zpříjemnění

Zkuste pacientovi ulehčit jeho nemoc malou pozorností – malou hračkou nebo novou knížkou, sadou pastelek se skicákem. Dítě jistě ocení cokoli, co mu ukrátí dlouhou chvíli v posteli.
Rozhodně ale dítěti nekupujte bonbony jenom proto, že je nemocný.

Nechte si pomoct

Ať chcete nebo ne, po několika dnech pečování o nemocné dítě, potřebuje malé „osvobození“. Tím se pro vás stane i obyčejný nákup. Starší děti můžete nějaký čas ponechat bez dozoru, ale malé děti musí být někdo neustále na očích. Rodiny se dvěma dospělými mají situaci ulehčenu – mohou se v péči o dítě prostřídat. Ve chvíli, kdy jeden partner přichází z práce domů, může se druhý jít trochu „provětrat“, třeba jen do obchodu.

V daleko složitější situaci se nachází rodič, který se o dítě stará sám. Někdo může využít pomoci prarodičů nebo kamaráda či kamarádky, v některých případech vypomůže druhý rodič.

Pokud žádného takového pomocníka nemáte, zkuste o pomoc požádat někoho ze svých sousedů. Nebojte se, protože se většinou setkáte s pochopením. A třeba při tom uděláte radost osamělému člověku, pro kterého se podobná sousedská pomoc stane příjemnou zpestřením dne.

Jak do něj dostat léky?

Mnoho dětských doktorů se shoduje na tom, že bychom dětem měli podávat léků co nejméně. Ve většině případů děti léky k překonání nemoci (např. běžná infekce, horečka) nepotřebují.
Jakmile je však užití léku nutné, je nejlepší dítěti pořádně vysvětlit, proč je potřeba, aby lék užívalo. Od této chvíle se bez debat polykají léky.

Většina léků existuje jak ve formě tabletek, tak ve formě tekuté, pro nejmenší děti. Když budete podávat lék malému dítěti, posaďte si jej pololeže na klín a lžičku s medicínou mu zastrčte co nejdál do pusy. To proto, aby se mu ji nepodařilo vyplivnout.

Pro děti od tří čtyř let je už není problém předepisovat léky v tabletách. Některé z nich spolknou lék bez problému, jiným je musíte „schovat“ do něčeho dobrého (přednídávky, marmelády). Dětem se lék dobře polyká ve lžičce kefíru nebo jogurtu. Tableta se hezky obalí a rychle sklouzne do žaludku. Vždy se ovšem musíte ujistit, zda lze předepsané léky kombinovat s mléčnými výrobky (u některých antibiotik to nelze).

Nesnažte se lék do dítěte vpravit podfukem. I když lék rozmícháte do oblíbeného pití, výrazně jiná chuť vás zradí. Dítě potom může začít odmítat jakékoli pití či jídlo ve strachu, že v něm bude přimíchán nechutný lék.

Období, kdy je dítě nemocné, využijte k prohloubení vašeho vzájemného vztahu. Jen málokdy jste si s dítětem tak blízcí a můžete spolu strávit tolik času. Obzvláště děti, které už chodí do školy, si plně vychutnají chvilky, kdy mají rodiče na chvilku jenom samy pro sebe.

Dítě je nemocné! Co mám dělat?
Lars H. Gustafsson

Vydalo nakladatelství Motto.

Kniha švédského dětského lékaře vám poradí! Autor s humorem a velkou dávkou pochopení pro malé pacienty i jejich rodiče vysvětluje, co mohou jednotlivé symptomy znamenat, jak rozpoznat různé nemoci, jak proti nim bojovat a kdy je nezbytné vyhledat lékaře.

Skore: | Hlasy: 0