Oblíbené chutě si neseme z dětství

Všichni máme své nejoblíbenější jídlo, po kterém bychom se utloukli. Zároveň však dovedeme vyjmenovat pokrmy a chutě, kterým se vyhýbáme. Čím to je, že k určitým potravinám a chuťovým kombinacím chováme odpor? Pravdou je, že oblibu, nebo naopak odmítání určitých chutí si přinášíme z dětství.

Dětský apetit nabízí několik zajímavých bodů k zamyšlení. Jak se stane, že si jedno jídlo dítě zamiluje a další začne předškolním věku odmítat, i když mu doposud nevadilo? Proč dítě najednou nechce jíst maso, semínka nebo mléčné výrobky? Ne na všechno najdeme odpověď, ale spousta věcí se dá vysvětlit.

Potravinové fobie

V průběhu předškolního období se u dětí mohou objevit potravinové fobie vycházející z jejich obrazotvornosti a představ. Odmítání dané potraviny většinou pramení ze strachu či obav, které si my dospělí neuvědomujeme. Pokud u svého potomka pozorujete náhlou nechuť k potravinám a jídlům, která doposud jedl, ze všeho nejdříve se snažte přijít na důvod. Jaké jsou časté dětské potravinové fobie?

Vajíčka a semínka

Dětské uvažování nám často připadá úsměvné. Když se ale zamyslíme nad nápady dětí, musíme ve většině případů uznat, že má svou logiku. Informace, které dětem podáváme, si totiž přeberou po svém. Je pravděpodobné, že z našeho výkladu o tom, jak lidé přicházejí na svět, si dítě odnese poněkud zkreslené závěry. Jeho myšlenkový pochod se ubírá následujícím způsobem: Miminko se narodí z maminčina vajíčka. Jak se jí ale do bříška dostane? Jak jinak, než že ho sní. Takže nebudu jíst vajíčka, aby mi z něho nevyrostlo v bříšku mimino.

Stejně tak se některé děti brání tomu jíst semínka nebo zrníčka rýže. Důvodem je obava z toho, že by rostlinka mohla uvnitř jeho těla zakořenit a začít růst. Živě si vzpomínám, jak jsem přesně z této příčiny jako malá pečlivě vybírala pecky z melounu. Můj dědeček na problém vyzrál. Poradil mi, abych každou pecku rozkousla. Pak už nemůže vyklíčit.

Jakmile tedy poznáme pohnutky, které dítě vedou k odmítání potraviny, uveďte informace na pravou míru. Znovu jim vysvětlujte a opakujte, co je a co není možné.

Maso

Abychom si mohli pochutnat na pečínce nebo řízku, musí být zabito zvíře. Jakmile dítě pochopí, odkud pochází masité pokrmy, může se u něj projevit pocit viny. Pomyšlení, že lidé jsou tak zlí, že zabíjejí zvířátka, se mu protiví.

Není důvod dítě za tento názor kárat nebo jej do jídla nutit. V takové chvíli je potřeba dítěti vysvětlit, že lidé maso k životu potřebují. Aby byl člověk zdravý a silný potřebuje i maso.

Pokud dítě znalo nějaké zvíře (králík, prase), pečovalo o něj a třeba si jej dokonce pojmenovalo, nenuťme jej ho jíst. Takové zvíře má dítě zakódováno jako známou bytost, ke které si vypěstovalo vztah. Kdyby snědlo svého oblíbeného Pašíka, Kulíška nebo Pacinku, mohlo by to v něm vyvolat představu, že všechny bytosti, ke kterým má citový vztah, mohou být snědeny.

Mléko a sýry

Nechuť k mléku a mléčným výrobkům vyplývá většinou z negativních vzpomínek na odstavování od mléka mateřského. Dětem bývá také nepříjemná výrazná vůně sýrů.

Láska prochází žaludkem

To, které chutě preferujeme a vůči kterým chováme averzi, závisí na našich prvních zkušenostech s daným pokrmem. Chuť a nechuť jsou vlastně citové projevy. Naše oblíbené chutě máme často spojené s příjemnými a kladnými situacemi nebo vztahy. Babiččiny nudle s mákem, které nám připravovala o prázdninách, zůstanou naším oblíbeným pamlskem i dávno po odchodu ze školy.

Dětské chutě ovlivňují i kamarádi nebo osoby, které mají rády. Doposud přehlížená potravina se tak stane oblíbenou, protože ji má rád nejlepší kamarád vašeho dítěte. Díky kamarádům se děti při změně prostředí (například při návštěvě zahraničí) mnohem lépe přizpůsobují odlišné kuchyni cizí země.

Co nás může překvapit

Po narození mladšího sourozence se u dětí mohou projevit regresivní chutě. Když předškolní děti přihlížejí krmení kojence, vyvolává to u nich chuť na „miminkovské“ jídlo. Není výjimkou, že starší sourozenec požádá o ochutnání pití z kojenecké láhve. Je možné, že si znovu oblíbí přesnídávky a kašičky. Identifikuje se tak s miminkem, o které se teď maminka stará. Pokud se proti tomuto chování nebudeme stavět prudce odmítavě a budeme o něm s dítětem mluvit, pomine postupem času samo.

Znepokojovat se, když jí dítě málo?

Malý apetit dítěte budí u rodičů obavu z toho, zda dítěti nebude něco chybět. Přesto jej nechme, aby rozhodlo o množství jídla, které sní. Jestliže dítě jí méně, než je u něj obvyklé, může to být způsobeno různými faktory. Za jeho nechutí může stát například změna školky, stěhování, hádka s kamarádem, špatné školní výsledky nebo problémy v rodině.

Specifickou situací, kdy je chuť k jídlu oslabena, je nemoc. Nutit v tomto případě dítě k jídlu, nemá cenu. Doporučení typu: „Jez, ať ještě víc nezeslábneš“ nebo „Jez, aby ses rychleji uzdravil“ se míjí účinkem. Místo donucování je příhodnější počkat na období rekonvalescence, kdy se dítěti chuť k jídlu při zotavování vrací.

Skore: | Hlasy: 0