Nový rok bude krásný

Na takové lidi nedej, to nejsou dobří přátelé, když ti říkají, jakto nezvládneš. Proč bys to nezvládla? Jsi silná a máš báječnou rodinu, přátele a Bůh stojí vždy při Tobě.  Budu na Tebe myslet a modlit se!

Nemáš co obdivovat. Je to náročné, to nepopírám, ale přešla jsem z vyšší odborné školy na vysokou a je to 100 a 1. Mnohem pro mě lepší, lidé i profesoři jsou jiní a mám velkou vůli studium udělat. Ale nezvládla bych to bez pomoci rodiny a velký dík patří mému manželovi. Pokud bych došla ke státnicím, nevím, jestli bych přerušovala, ale zase záleží na okolnostech, takže ať se rozhodneš jakkoli budu ti držet pěstičky aby ti vše vyšlo podle představ. 

Kači - máš můj obdiv, jak můžeš zvládnout rodinu a přitom ještě studovat? Já totálně nezvládám skloubit práci a školu (zrovna řeším, jestli si smím přerušit studium nebo jesti se budu muset nechat vyhodit od jednoho pokusu státnic). Držím palce.

 Tabi - já to mám opačně - od přírody jsem pesimista a furt kolem sebe slyším "ale prosímtě, co bys to nezvládla, se furt bojíš,  zvládli to jiní a ty vyšiluješ..". Víš, jak mi je, když se to pak skutečně nepovede? Možná je někdy lepší, když ti lidi říkají, že to nezvládneš a občas jim dokážeš, že se mýlí. Takhle když něco dokážeš, tak nad tím každý mávne rukou ("jsem ti to říkala") a když to nezvládneš, tak se cítíš jak kus hadru.

úplně tě chápu. Já jsem stejná - s tím rozdílem, že jsem pesimista. Ale také mám kolem sebe lidi, co mi říkají obdobné slova jako tobě. Nezatracuji tyto lidi, každý jsme nějaký, ale přestávám s těmito lidmi komunikovat a pokud musím, tak jen co je důležité a podstatné. 

Včera mi dcerka napsala malý dopis - mami, jsem tak ráda jaká jsi, nezlobíš se na nás, stále se usmíváš, jsi s námi jak to jde a my s bráškou tě necháme učit na zkoušky za to. Ještě až budeš mít práci, bude to fajn. Nikdy bych tě nechtěla vyměnit za jinou mámu. Mám tě moc ráda. Po přečtení jsem měla slzy v očích, a říkám si, vždy´t není tady tak zle. Ano je krize, ale jsou na tom lidé mnohem, mnohem hůř než já a moje rodina. Jsem za svou rodinu šťastná a to mě posílí i do následujícího roku a do dalších také.

Nový rok pro mě bude hodně těžký. Věřím Bohu, že mě nenechá v obtížích. Jsem velký optimista, ale lidé mě zrazjí. Stále slyším, že to nezvládneš sama, to nemůžeš zvládnout, jak chceš sama pokračovat atd. Já se raděj  s lidmi, kterým po mém životě nic není , nebavím... Místo povzbuzení mě lidi spíš deptají , takže ze mě bude asi zase introvert, jako v dětství....

Ve škole jsem poznala báječnou osobu, která mě dokáže vždy vzchopit a rozesmát a to i v těch nejtěžších a nejhorších chvilkách. Prosinec byl pro mě jako houpačka, nepříjemné zdravotní problémy, k tomu dohánění nějakých zápočtů a zkoušek a dodělávání restů, vánočních úprav a jiné... Bylo mi kolikrát do breku, ale kromě rodiny mě právě dotyčná osůbka podržela a to mi pomohlo.

Bojím se následujícího roku - co nám vezme a naopak přinese, ale vím, že mám kolem sebe pár lidí ať tady na MR nebo ve své blízkosti, kteří mě podrží a nedovolí mi myslet na špatné. Jsem totiž strašný pesimista a na sebe hodně kritická.

Loňský rok jsem začínala s podobným optimistickým heslem.... A bylo mi na dvě věci. Takže letos žádný optimismus nebude. A vyjde to nastejno.

 Ale nemohu nereagovat na začátek článku a splu s Homrem Simpsonem se nezasnít... Koblihaaa...

Já jsem optimista, tak věřím, že bude krásný = že bude alespoň takový, jaký byl letos :-)