Pořád se něco děje

Tedy pořád... to zase ne, ale začátek prázdnin u nás v Paršovicích je opravdu nabitý, jak to tak vypadá. Ráda bych vám poreferovala, co že se to tedy děje.

První prázdninový víkend zažil dvě akce. V sobotu večer zpívala naposledy před prázdninovou přestávkou naše malá scholička - tedy mládežnický sbor našeho kostela. Mládežnický taky není to nejlepší slovo, protože ve svých 34 letech jim trochu kazím věkový průměr, ale vylepší ho zase ti nejmenší, kterým je 6. Protože při nedělních bohoslužbách zpíváme jednu písničku, může se někomu zdát, že toho vlastně moc neumíme, proto se snažíme aspoň jednou nebo dvakrát za rok uspořádat něco většího, koncert nebo nějaké "tématické" vystoupení - třeba o Vánocích. Na závěr školního roku to tedy byl koncert složený z toho nejlepšího, co se nám povedlo nacvičit. Náš už tak malý sboreček byl sice ještě oslabený o ty, kteří už odjeli na dovolenou nebo onemocněli, přesto i v malém počtu 8 zpěváků jsme sklidili velký potlesk našich věrných posluchačů. Bylo to velmi náročné a tak dětem patří velká poklona - uzpívat to v poměrně velkém kostele tak, aby i těch pár hlasů bylo slyšet, to byl skoro nadlidský výkon! Já osobně jsem nemohla už po páté písničce, co potom teprve naše "šéfová", která musela sólo odzpívat skoro celou předposlední písničku, která byla z těch nejnáročnějších. Při pohledu na fotku se nelekejte, v červenci u nás v zimních bundách nechodíme - protože aktuální fotky ke mně ještě nedorazily, použila jsem jednu z loňského vánočního vystoupení. Tam jsme taky nebyli všichni.

Následující den patřil po sobotním duchovním zážitku pro změnu zážitkům tělesným. Na místním hřišti se konalo sportovní odpoledne. Naši sokoli připravili pro malé i velké celou řadu sportovních odvětví, ve kterých se mohli vyřádit a zasoutěžit si. Kromě oficiálních sportovních disciplin jako jsou běh na 100 metrů (to pro ty nejstarší, malí měli samozřejmě kratší tratě), hod granátem či střelba ze vzduchovky si mohli naši sportovci vyzkoušet slalom na koloběžkách, běh v gumákách (samozřejmě patřičně velikých) a jízdu na šlapadlech. Nene, jestli si představujete, že máme vedli hřiště rybník, po kterém se proháněla známá vodní šlapadla, mýlíte se. Tato suchozemská šlapadla jsou vlastně dvě prkýnka na kolečkách spojená tak, že když se na ně postavíte a šlapete jako na kole, pohybujete se - většinou směrem kupředu. Někteří se více než kupředu pohybovali směrem zadkem k zemi, ale myslím, že nakonec se všem soutěžechtivým podařilo stanovenou trať na šlapadle zdolat.

Soutěžilo se opravdu od těch nejmenších (myslím, že nejmladší soutěžící měli kolem tří let) až po dospěláky, pro každého soutěžícího byla připravena aspoň malá odměna, pro vítěze hezké sportovní ceny jako míče, švihadla apod. Kdo nechtěl nebo nemohl absolvovat všechny disciplíny a zařadit se tak do oficiálního pořadí, mohl si vyzkoušet třeba jen některou z disciplin. Podle mého pozorování u mužů vedla střelba (zahrajem si na vojáky...) a u dětí koloběžky a šlapadla. Já osobně jsem se chtěla zapojit do soutěže v pojídání uzeného kabanosu, který byl mimochodem opravdu výborný - máme totiž Michala, osvědčeného udiče a opékače všeho možného. Tato disciplina však k mé velké nelibosti nebyla vypsána. Můj bratr vzhledem ke své poněkud kulaté postavě chtěl soutěži v kutálení na 100 metrů, ale taky nebyl vyslyšen. Tak třeba příště!

Do soutěží se zapojily především děti všeho věku, pro dospělé to byla zase příležitost k posezení a sousedskému popovídání. Počasí se vydařilo a tak určitě nikdo neodešel zklamaný.

O týden později, tedy 8. července se na stejném hřišti konal již 7. ročník soutěže v požárním sportu O pohár SDH Paršovice. Zúčastnilo se jí 29 družstev mužů a 12 družstev žen nejen z našeho přerovského okresu, ale i z okolních. Tento počet svědčí o tom, že je to soutěž oblíbená a týmy sem pravidelně a rády zavítají.

Požární sport má v naší vesnici velkou tradici u dospělých i dětí, což dokázali naši dospělí, kteří nastoupili v obou kategoriích, ale také děti, které se předvedly na závěr celé soutěže v exhibičním vystoupení dokonce dvou družstev!

Sluníčko nám svítilo, ale nepálilo, o občerstvení taky nebyla nouze, takže se opět sešlo velké množství diváků od nás i z okolních vesnic, společně fandili nejen svým favoritům, potkali se staří známí i neznámí, zjistili jsme, kde čekají miminko, jak nám rostou dětičky... Takže taková hasičská soutěž nakonec neslouží jen k pokochání se sportovními výkony, ale i jako prima společenská akce!

A nemyslete si, to ještě není všechno. Tuto neděli jsou u nás hody - tedy oslava patronky naší farnosti sv. Markéty a současně i 101. výročí posvěcení našeho tehdy znovuvybudovaného kostela. A to bude určitě zase o čem referovat. Paršovice se nacházejí cca uprostřed na cestě mezi Hranicemi a Bystřicí pod Hostýnem - pokud jste někde z okolí, přijeďte s dětmi na kolotoč!

Skore: | Hlasy: 1