Váhám, zda pokřtít děti

Když pominu ostatní tvé připomínky, nemohu se nevyjádřit k té 18leté hranici. Jednak si myslím, že věk, kdy se dospívající dokáže sám rozhodnout, je značně individuální. Druhak doufám, že je to dříve. Není to tak dávno, co mi bylo 18 a myslím si, že jsem byla schopná se samostatně v jistých věcech rozhodovat svobodně, aniž bych se dívala na to, jak to mají mí rodiče.

A také záleží na tom, kde jsou oddáni rodiče. Jestliže jsem si svého muže vzala v kostele před Bohem a slíbila jsem, že budu mimo jiné naše děti vychovávat ve víře, pak si nedovedu představit, že bych při obřadu zvedla ruku a namítla, že je povedu k víře až od 18 let. :-))

Je to hodně zajímavé téma. Ale myslím si, že snad Pusinka mají dokonce již křest za sebou, nemýlím-li se. :-)

ahoj, jsem ateistka z věřící rodiny. Pro mě křest znamená vyjádření příslušnosti k určité skupině lidí. S Bohem nemá nic společného. Ani víra, kterou má člověk v srdci, milující postoj ke každému živému tvoru, morální a etické postoje v životě nejsou otázkou příslušnosti k nějaké (jakékoliv) církvi. I člověk, který není členem církve může být (hluboce) věřící.

Církev tyto postoje samozřejmě může utvářet a modifikovat v závislosti na tom, jak kvalitní a čistí lidé jsou v jejím čele.

Dětem bych umožnila, ať se rozhodnou sami, ale ne dříve než v osmnácti, do té doby je jejich názor názorem prostředí, ze kterého vyšly.

Taky jsem konvertita, taky jsou mi v mnohém blízké některé nekatolické církve, taky jsem věčně v něčem rozpolcená... veeeelmi ti rozumím

effatha

Já  vnímám Boha jako nejvyšší autoritu a kazatel je pro mě ten, kdo mi ukazuje cestu skrze písmo,   pokud bych byla v katolické církvi, postupy bych přijímala. Jsem v protestanstkém sboru, ale zároveň jsem nadšena tím, co se děje v katolické církvi. např. Katolická charismatická konference v Brně, nebo společné modlitební setkání , jsem opravdu potěšena nadšenými mladými lidmi v katolické církvi. Nezabývám se  rozdílnými "postupy", pravidly, učením, dogmaty....Vnímám v člověku lásku Boží  a to je to, co nás spojuje.. Pokud budu činit toto: Miluj svého Boha, jako sebe samého a miluj bližního svého.........úplně to stačí.

Ony to nejsou jen nějaké "zákony pro zákony". Všechno to má svůj smysl. Pro dobro člověka. Jistě ti to kněz při přípravě na křest všechno vysvětlí

Modlit se za své děti jistě můžeš, či snad dokonce musíš, ale obrovskou Boží milost, kterou každému z nás Hospodin nabízí právě svátostmi a mezi nimi křtem na prvním místě, tím prostě nenahradíš. Proti "automatickému křtu", jak jsi to napsala, taky stále vystupuji - u rodičů, kteří sami víru nemají. U tebe je to jiné. A já pořád věřím, že to svým dětem dopřeješ

effatha

Krásně jsi to napsala, odevzdat děti Ježíši a modlit se za ně. Také to tak vnímám a za své dcery i vnučky se modlím. Co se týče křtu, v našem sboru se vyučuje, že křít se má věřící, který si uvědomuje, co křest znamená. Celkovým ponořením umírá starý člověk a vynořením povstává nový člověk V KRISTU JEŽÍŠI.  Já jsem byla pokřtěná svými rodiči jako miminko, rodiče slíbili Bohu, že mě budou vychovávat ve víře a k lásce k Bohu a určitě to pro mě a pro ně znamenalo, že mě vložili pod ochranu Boží. Já jsem se zůčastnila ještě jednoho křtu ve svých 35 letech v křesťanském sboru celkovým ponořením.

Ahoj, díky za odpověď.

Jen mne zajímají i jiné názory než co si přečtu v katechismu. Dříve jsem byla zastáncem toho, že se mají děti rozhodnout samy. Jako katolička věřím, že křest je milost, která bude působit už před tím, než dítě bude schopno Ježíše přijmout do svého života samo dobrovolně. Ale mám sama v sobě argumenty i proti "automatickému" křtu malých dětí.

Vychovávat děti křesťansky a vést k víře je mohu i bez křtu, alespoň si to myslím...Prostě se to ve mně pere...Modlím se, abych poznala, co je správné...mom. mám pocit, že víc než obřad v kostele je pro mé děti přínosnější, když je odevzdám s důvěrou Ježíši a budu se za ně modlit.

Pusinko M, v otázce pokřtění malých dětí se mi zdá důležitý především to, co tím chceš demonstrovat. Proč to chceš nebo nechceš udělat. Nejde o to, co si myslíme tady my nebo kdokoli jiný z lidí. Co tím chceš říct? Chceš potvrdit své rozhodnutí vychovávat je křesťansky a vést je k víře? Ony samy mohou své vydání Kristu také chtít potvrdit a na tobě je zhodnotit, nakolik tomu rozumějí a proč to chtějí.Křest je gestem poslušnosti vůči Bohu a nese (jak poznamenala effi) duchovní význam. Odpuštění dědičného hříchu sice takto v Bibli nikde formulováno není, protestanti by to potřebovali vyargumentovat jinak, ale protože jsi katolička, tak tento výklad můžeš bez potíží přijmout. 

Ať se rozhodneš tak nebo tak, je to vždycky začátek cesty, na níž své děti povedete s manželem k dospělosti duchovní i fyzické. Myslím, že se křtem nemůžeš udělat vážnou chybu.

Tak já se také přikláním k tomu, nechat děti rozhodnout o křtu samotné. Ale na druhou stranu, obě naše holky už svůj život Bohu vydaly. A to jsou jim 4,5 a 3 roky. Také mi to přišlo brzy, že jsou moc malé, ale manžel mě přesvědčoval, že když Ježíše do srdce pozvaly, nač čekat (zejm. u té starší je to opravdu markantní). Musím říct, že už teď také neváhám, zvlášť u starší dcery je opravdu vidět vliv víry v každodenním životě - že jí není jedno, když zhřeší, že to chce a potřebuje řešit, že Bohu naslouchá, aby lidem pomáhala a potěšovala je... Jen se ještě musí trošku víc otrkat kvůli vodě :-D 

Já jsem také vyrostla v křesťanské rodině, a když jsme se se ségrou rozhodly pro Boha, tak nás mamka nechala čekat do 10 let, prý abychom si mohly být jisté svým rozhodnutím. Mně to už tehdy přišlo zbytečné (ale respektovala jsem to), a dodnes to považuji za zbytečné, čekat tak dlouho. I když, až takhle brzy jsem to rozhodnutí u našich dětí nečekala. Ale přišlo, tak co řešit...

Tolik moje zkušenosti a postřehy, z pozice rodiče i z pozice dítěte.

Jelikož jsme jedné církve, dovolím si poradit ti :-) 11letá by se určitě už měla rozhodovat sama (pokud se rozhodne pro ANO, může být dokonce již i biřmována, ač se jinak tato svátost uděluje až po 14. roku věku). Ti menší se rozhodnout zatím nedovedou - tedy jaksi kvalifikovaně. Ale jako rodiče za ně nesete zodpovědnost vy. A jelikož ses rozhodla pro Boha (nevím, jak manžel, proto mluvím jen za tebe), nevidím zde překážku křtu těchto menších dětí. Malé děti se křtí na základě víry rodičů a s předpokladem, že je budou ve víře vychovávat. A to u tebe je. Nezapomeň, že důležitým "účinkem" křtu je odpuštění dědičného hříchu... a to jistě pro své děti chceš :-) Takže já radím pokřtít.

effatha

Chápu, že to pro vás není lehké rozhodnutí. Než dělat něco takového s pocitem, že to není ideální, to je lepší křest posunout na dobu, kdy si budete jistí. Tedy alespoň podle mě. Líbí se mi, že o tom tolik přemýšlíte. Věřím, že se vám brzy dostane odpovědi a budu se těšit na zprávy od tebe.

taky si není jistý. "Slyšíme" na argumenty obou stran...Víc cítím pro křest..vím, že nejde o zážitek, ale spoluúčast. Možná váhám proto, že jsem konvertita.

Určitě se budu ještě modlit, aby mi Pán pomohl a poradil. Je úžasné, jak taková prosba o pomoc či radu funguje...

Dám vědět, jak to u nás dopadne.

My jsme naši Magdalenu Marii pořktít nechali. Pokud váháš, studuj Bibli, kvalitní články a především se modli. Není na škodu si o tom pohovořit s knězem. Co na to manžel?

My necháme děti křtít ,až se rozhodnou samy -2 starší už jsou pokřtění ,3. se rozhoduje a mrňka má ještě čas -nejdříve se musí naučit mluvit ,abyom vůbec věděli ,co si myslí a cítí ..

Osobně si myslím ,že je tento přístup biblický-  Mk 16.16 ..Ale vím,že jsou i jiné tradice v církvích ,jde o to vybrat si ,zda chceš jít cestou Bible či cestou tradice ...