Housle, nebo klavír? Jak vybrat ten pravý hudební nástroj?

Jste tu poprvé? Tak se nejdříve zaregistrujte a získejte výhody!
Dnešní děti kromě školy většinou stíhají ještě spoustu dalších činností a zájmových kroužků. Čím dál častěji se mezi dětskými psychology ozývají hlasy varující před "přetížením" školáků. Každodenní plnění školních povinností je pro dítě značnou psychickou i fyzickou zátěží. Navštevuje-li větší množství mimoškolních aktivit, vrací se dítě k večeru domů vyčerpané. I když se náš školák zajímá o více disciplín, neměli bychom dovolit, aby na sebe nakládal více, než snese. Proč tedy vynakládat úsilí, peníze a čas k tomu, aby se naše dítě naučilo ovládat hru na hudební nástroj?

Na co má hudba a hra na hudební nástroj vliv?

Zlepšuje školní výkon dítěte. Současný způsob vyučování ve školách je zaměřený na slovní výklad učiva a práci s textem. Verbální vzdělávání vyžaduje aktivitu především levé hemisféry mozku. Hra na hudební nástroj ovšem rozvíjí práci hemisféry pravé, a tak přispívá k celkové vyváženosti činnosti mozku.

Posiluje sebevědomí. Vědomí, že se mu v něčem daří, že je v něčem dobré, naplňuje dítě sebeúctou a sebejistotou.

Díky skládání postupových zkoušek, vystupování na školních koncertech nebo účasti na soutěžích se dítě od brzkého věku učí bojovat s trémou. To se mu později může hodit, až bude přednášet svůj referát před třídou nebo se bude při pohovoru ucházet o pracovní místo.

Jak vybírat vhodný nástroj pro své dítě

Mnoho dětí začne během prvních školních let docházet na hodiny do hudební školy. Mnohem menší počet jich vydrží první roky drilu a jen málokdo si svůj nástroj zamiluje natolik, že se hře na něj věnuje po zbytek života, ať už jako profesionál nebo nadšenec. Nejčastějším důvodem toho, že dítě hry zanechá, není jeho nedostatečná muzikálnost, ale nevhodná volba nástroje. Než se s dítětem rozhodnete pro určitý nástroj, je potřeba zvážit jeho schopnosti a zamyslet se, pro jaký nástroj by se hodilo.

Možná vás to překvapí, ale existuje pro to speciální metoda. "Ben-Tovim/Boydova metoda výběru hudebního nástroje", nazvaná podle jejích autorů, úspěšné flétnistky a učitelky hudby Atarah Ben-Tovimové a Douglese Boyda. Ti se svém výzkumu zaměřili na otázku, proč některé děti u hraní vydrží a proč jiné, stejně muzikálně nadané svůj nástroj opustí.

Co doporučuje tato metoda?

1. Posouzení schopností dítěte

Test muzikálnosti

Jeho základem je dotazník zkoumající muzikální dovednosti dítěte.
Například: Rozpozná melodii znělky svého oblíbeného televizního pořadu? Když mu zazpíváte dva odlišné tóny, pozná, který je vyšší a který nižší? Dovede zopakovat jednoduchý rytmus, který vyťukáte do desky stolu? Zvládne přesně zazpívat známou melodii z televize nebo rádia? Má rádo hudbu? Reaguje na ni pohybem? Oblíbilo si nějakou píseň?

Test připravenosti

Zásadní je i načasování začátku výuky. Důvodem, proč dítě hra na nástroj nebaví, je to, že se začalo učit příliš brzy. Vhodné načasování nesouvisí jen s věkem, ale s celkovým tělesným, duševním a citovým vývojem dítětem. Ačkoli některé děti berou do rukou housle už ve čtyřech letech, nevhodnější dobou, kdy se začít věnovat hře na hudební nástroj, je doba mezi sedmým a desátým rokem. Pětileté dítě se samozřejmě také učí, ale u staršího sledujeme pokroky mnohem rychleji.

Kdy je dítě zralé na to, aby začalo chodit na hodiny?

  • Umí plynně číst, psaní a jednoduché počítání mu nedělá problémy. Tyto základní dovednosti mu umožní bez problémů "číst" noty a zvládnout počítat si rytmus skladby.

  • Odolává bez problémů školnímu stresu. Má-li dítě problémy zvládat školní učivo, neměli bychom mu nakládat další povinnost navíc.

  • Věnuje se jinému mimoškolnímu koníčku dobu delší než tři měsíce. Hra na hudební nástroj je dlouhodobá záležitost a dítě by na to mělo být připraveno.

  • Uvědomuje si rozdíl mezi prací a zábavou.
  • dostatek energie, aby kromě školy a dalších aktivit zvládalo další náročný koníček.
2. Výběr nástroje

Na co si dát při výběru nástroje pozor:

  • Pro společensky založené dítě není vhodnou volbou samostatný nástroj jako například klavír. Pro děti, které jsou rády ve společnosti, se lépe hodí nástroje, které hrají v uskupeních - smyčcové nebo žesťové nástroje.

  • Hraní na daný nástroj je pro dítě moc jednoduché nebo naopak moc obtížné. Například hra na housle vyžaduje v prvních letech kázeň a určitou houževnatost.

  • Nástroj je pro dítě tělesně nepohodlný. Některým dětem nedělá dobře dávat do úst předměty, a proto by pro ně dechové nástroje rozhodně nebyly tím pravým řešením. Do kytary musí dítě "dorůst". Ačkoli se vyrábí kytary menší velikosti, jsou děti v sedmi, osmi letech na "obejmutí" nástroje většinou moc malé.

Čím se řídit:

  • Vybírejte z nástrojů, jejichž zvuk se podobá hlasu vašeho dítěte. Zní to možná úsměvně, ale děti instinktivně přitahují nástroje, které znějí podobně jako jejich vlastní hlas. Proto si tolik dětí oblíbí sopránové nástroje, jako jsou zobcová nebo příčná flétna, klarinet či housle.

  • Ze seznamu možných "kandidátů" vyřaďte nástroje, jejichž nákup nebo pronájem je pro vás finančně neúnosný. Radši si ani nepředstavujte, kolik by vás stála třeba harfa. Nejlevnějším nástrojem zůstává zobcová flétna.

  • Dalším kritériem je i velikost nástroje. Manipulace s nástroji jak jsou tuba, kontrabas nebo klavír je obtížná. Pokud máte malý byt, zvolíte nejspíš jinou variantu.

  • Kontaktujte místní základní uměleckou školu a zjistěte si, zda zajišťuje výuku hry na nástroj, nad kterými uvažujete. Může se stát, že v menších školách možná nenajdete učitele hry na nástroj, o který má vaše dítě zájem.

Skore: | Hlasy: 0
Komentáře pod články, včetně těch, jejichž autory jsou redaktoři moje-rodina.cz, nevyjadřují oficiální stanovisko redakce. Redakce si vyhrazuje právo odstraňovat takové příspěvky návštěvníků portálu, které odporují dobrým mravům, porušují platné právní předpisy České republiky nebo obsahují jakoukoliv formu reklamního sdělení.

Obrázek uživatele eichbaum
eichbaum | 24 Září, 2011 - 14:44

Housličky jsou krásný nástroj, avšak u mě vítězí klavír. Jednak proto, že do hry na klavír zapojuji dá se říct celé tělo a hraní probíhá v relativně přirozené poloze :) Navíc obě ruce zapojuji (opět relativně) do hraní stejně, tudíž pracují obě hemisféry :) nevím, jen chci říct, že bych raději dala své dítě na klavír, ať už jsou důvody takové , nebo makové... V podstatě mi bude těšit hlavně to, že se dítě hudbě věnuje, což zvedá nejen hudební gramotnost, ale i společenské a obecné chování. Pokud spojí dítě sport, hudbu a školu jakožto zájmy a vzdělání, vzhledem k různým typům lidí, které v daných kroužcích a škole potká, z něj vyroste velice přizpůsobivý a tolerantní člověk... Jana :)

Obrázek uživatele PaclikovaRadka
PaclikovaRadka | 22 Září, 2011 - 15:59

Moje veliká holčička hrála na housle 12 let od 1 třídy až  po maturantku Dost jí to bavilo ,je pravda že u houslistů je předpokladem perfektní hudební sluch a tím ona je obdařena. Pevně doufám ,že se housliček bude držet i nadále i když ne profesně ,láska k muzice jí zůstane

 

 

 


Obrázek uživatele ABA
ABA | 22 Září, 2011 - 12:12

No , já soudila své děti podle sebe - mě do hudebky nevzali , tak oni také nemají hudební sluch ..Jenže Štěpi po první třídě tak vyváděla , že nakonec si hraní na kytaru prosadila sama i přes moje výhrady . Nástroj vybírala podle toho , co bylo doma (kytara a flétna ) a vybrala si sama , kam ji srdce táhlo . Jáchym- ten má lepší sluch než Šáša , tak jsem ho přivedla do pěveckého sboru už ve školce a v první třídě chodil na přípravku a začal též s kytarou ..No , někdy ho to baví , jindy mu to leze na nervy - jenže náš Jáchym je tvor , kterému leze na nervy všechno (mimo PC a čtení komixů ) , takže ho beru s rezervou a trošku na něj tlačím ,aby vytrval .
Štěpánka mi řekla , že si nedovede život bez hraní už ani představit :) , ale občas jí také připomínám ,že musí i cvičit . Tož tak ...

Obrázek uživatele KvětaG
KvětaG | 22 Září, 2011 - 10:19

Zajímavý článek, i když některé body jsou trochu sporné.. Třeba to, že dítě by mělo umět číst a psát. My nejdřív chodili to tzv Přípravné hudební výchovy a první rok hraní na nástroj jsem stejně vlastně nehrála. S tím souvisí i druhá věc, která je podle mě celkem sporná - že první roky hraní na housle vyžadují kázeň a houževnatost. Na housle jsem do ZUŠ chodila 11 let a první rok tedy rozhodně o hraní nejde. První rok se k houslím dítě téměř nedostane - hlavním nástrojem je obyčejná hranatá tužka. Na ní se totiž dost dlouho učí správné postavení prstů na smyčci. Pak se teprve učí držet skutečný smyčec a poté i housle. Takže celý první rok je o tom, že dítě se naučí housle držet, obvykle je výsledkem a prvním vystoupením to, že se naučí táhnout rovně smyčec po strunách tak, aby to nevrzalo. Zda je potřeba kázeň a houževnatost jsem dost na vážkách, já neoplývám ani jedním a hrála jsem na housle dost dlouho, dost dlouho mě to bavilo a dost dlouho jsem byla za hvězdu (do puberty, pak holt hormony konaly svou práci).

Ale při čtení článku jsem si vzpomněla, jak jsem si nástroj vybírala. Po zkušenosti s moji starší segrou, která (ne vlastní vinou) neprošla zkouškama na ZUŠ s odůvodněním, že "debily neberou", se mamina rozhodla nechat mě, ať si nástroj vyberu sama. Začala jsem klasikou - klavír, kytara, flétna. Pak to šlo podle toho, který nástroj jsem zrovna viděla v TV nebo někde slyšela. Asi si dovedete předtavit infarktové stavy mých rodičů, když jsem prohlásila, že budu hrát na cimbál.  O mém dalším osudu pak rozhodl pořad Šance a vystoupení tehdy malého Jakuba Třasáka (určitě si vzpomenete na tu scénku, kdy do sebe "kopnul" půllitr mléka). Hleděla jsem tehdy na to úplně bez dechu a když skončil, tak jsem pronesla "maminko, já budu hrát na housle. Protože já budu lepší než ten chlapeček." Mamka se mi to všemožně snažila rozmluvit, až ji nakonec "zlomila vaz" učitelka PHV, jejíž slovo jsem považovala za svaté, a která ji udělala čáru přes rozpočet, když místo podpory, kterou mamka očekávala jí řekla "tak ji nechte, ať si to zkusí. Ten první rok se stejně k houslím moc nedostane, tak je kupovat nemusíte a jestli jí to nemá bavit, tak ji to ten první rok přejde. Jestli na to má, tak jí to vydrží." No a vydrželo. I když přiznám se, teď mé "profi" housle za 10 000 leží v pokoji a asi rok jsem na ně nehrála. 


Obrázek uživatele Kačula
Kačula | 22 Září, 2011 - 00:56

super článek naše Veru začala hrát na flétnu v předškolním roce,a protože je v základní škole která je zaměřena na hudbu, má flétnu od 1.třídy až do 9.třídy. Ale teď ve 3.třídě ji flétna už tolik nebaví, druhým rokem se věnuje zpěvu ve sboru a ten je pro ni hodně důležitý. Jezdí na soustředění, různé koncerty a je šťastná. Chce se zpěvu hodně věnovat, vyhovuje ji druhý hlas ve sboru. Letos si přidala na ZUŠ tanec, tak uvidíme. 

baby</ Vojta 6 Verča 8


Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Náš tip