Není šikana jako šikana aneb Jak se ubližuje v kyberprostoru

Internet nám nabízí spoustu možností. Rychleji komunikujeme, rychleji najdeme řešení našich problémů... Představuje však také nebezpečí. Vulgární vzkazy z neznámé adresy, dvě stě výhružných SMS denně, nelichotivé fotky vyvěšené na webu... To je jen pár příkladů kyberšikany. Naše děti se ve virtuálním světě pohybují mnohem svižněji než my. Jak je ochránit před tímto nebezpečím?

Co je kyberšikana?

Kyberšikana (kybernetická šikana, počítačová šikana či cyberbullying) je druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, emaily, pagery, internet, blogy, sociální sítě a podobně.

Co si pod kyberšikanou představit?

O kyberšikaně mluvíme, když agresor:

• zasílá výhrůžné a kruté emaily a SMS zprávy, vyhrožuje oběti skrze telefonáty nebo ji obtěžuje přes chat
• vytváří webové stránky, které různými způsoby (verbálně, graficky, zvukově…) uráží a zesměšňují oběť šikany
• posílá obrázky, fotografie nebo video nahrávky, na kterých je oběť zesměšňována, spolužákům
• vyvěšuje pornografické fotografie s tváří oběti na internetu
• získal hesla a identifikační údaje oběti a pod jeho/jejím jménem pak zasílá ostatním vulgární, obtěžující zprávy, fotografie, videa
• fotografuje, nahrává oběť a pořízené záběry posílá ostatním spolužákům
• Kyberšikana může posloužit i jako „doplnění“, posílení klasických forem šikany. Nejčastěji se tak děje, když někdo třetí nahraje scénu šikanování na mobilní telefon a záznam je pak následně vystaven na internetu. Tato varianta může být extrémně nebezpečná. Tím, že ponižující situaci mělo možnost zhlédnout velké množství lidí, mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti.
  

V čem se liší kyberšikana od klasických forem šikany:

Anonymita

Na rozdíl od klasické šikany se většina obětí kyberšikany nikdy nedozví, kdo je šikanoval. Hrůzu jim nahání přezdívka, anonymní telefonní číslo nebo emailová adresa. Agresor, který zůstává skrytý v anonymním virtuálním prostoru, tak může svoji agresi stupňovat daleko více, než reálný šikanující. Proto si dovolí to, co by si tváří tvář nedovolil.

Proměna agresora

Kyberagresorem většinou nebývají fyzicky silní lidé, jako je tomu u běžné šikany. Jde o jedince, který je zdatný v informačních technologiích.

Proměna oběti

Obětí fyzických útoků bývá většinou outsider, ale u kyberšikany to není pravidlem. Je možné, že si agresor svou obět vybere náhodně a pouze v kyberporstoru. Více ohroženy jsou tak děti, které jsou na svých mobilech a počítačích závislé.

Neuniknutelnost

Se šikanou se děti většinou setkávají ve škole nebo po cestě domů – jde o fyzická setkání, která lze trochu předvídat, a proto jsou děti schopné se jim částečně vyhnout. Před kyberšikanou člověk neunikne. Agresor oběť zkontaktuje, kdykoli se mu zachce – ve dne v noci, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.

Kontrola

U kybešikany chybí klasické znaky šikanování, kterých by si mohli dospělí všimnout.

Čas

Běžná šikana se sice opakuje, ale vždy jde o jednorázovou záležitost. V případě kyberšikany však oběť nosí své trápení stále u sebe: k urážlivým SMSkám, emailům, odkazům, apod. se může kdykoliv vracet.

Publikum

Svědkem vašeho ponížení se díky kybernetické šikaně může stát kdokoliv na světě. Stačí vyvěsit video / fotku na správný web. Stačí jenom na chvíli – než stačí provozovatel serveru inkriminovanou fotku či video odstranit, stáhnou si ji stovky lidí, kteří ji mohou šířit dál.

Jak se bránit proti kyberšikaně?

• Prevencí je neuvádět svou skutečnou identitu (jméno, věk, adresu, telefon ani žádné údaje o sobě a blízkých, podle kterých nás agresor může snadno identifikovat. Vystupujte pod obecnou, nic neříkající přezdívkou.
  
  
• Nereagujte. Na zprávy, které vás obtěžují nebo vás znepokojují, neodpovídejte. Nebudete tak zbytečně povzbuzovat agresora k dalším akcím.
  
  
• Uchovejte si důkazy. Uložte, vytiskněte obdržené emaily, SMSky. Budete-li se chtít se zprávami někomu svěřit nebo šikanu nahlásit, je dobré mít dokument, důkaz.
  
  
• Pokud jste byli napadeni, změňte svou virtuální identitu. Změňte svou přezdívku, vytvořte si jiný email, změňte SIM kartu…
  
  
• V případě, že jste se stali obětí kyberšikany, se pokuste vypátrat, kdo je agresor (prohlédněte si jeho osobní údaje, apod.)
  
  
• Pokud to jde, zablokujte odesilatele. Označte jeho emailovou adresu jako SPAM apod.
• Svěřte se lidem, kterým důvěřujete: rodičům nebo učitelům, jednou z možností je i zavolat na linku důvěry.
  
  
• Oznamte problémy lidem, kteří s tím mohou něco dělat. Například provozovateli serveru, ze kterého nás agresor šikanuje. Ten může šikanujícímu zamezit přístup. Případy, které by mohly být nelegální, by měly být oznámeny úřadům.

Rady rodičům

Co mám dítěti preventivně chránit?

Na nebezpečí šikany a jejích druzích upozorněte děti co nejdříve. S šikanou se děti mohou samozřejmě setkat již v mateřské škole, kyberšikana je záležitostí školních dětí. Jednak se děti častěji dostanou k počítačům, jednak mnoho z nich s nástupem do školy dostává mobilní telefon, který se může stát velmi efektivním nástrojem kyberšikany.

Zdůrazňujte dítěti, že nikdo nemá právo ubližovat druhým, nebo se nad druhé povyšovat. Jako příkladu využijte formu pohádky, bajky nebo jiného příběhu.

Ujistěte dítě, že se nemusí bát o šikaně otevřeně mluvit. Poslouchejte své dítě a všímejte si detailů, které vám o škole i mimoškolních záležitostech vypráví.

Seznamte dítě s více osobami, na které se může v případě potřeby obrátit.

Povězte dětem, že účinnou obranou proti šikaně je dobrá parta a kamarádi, kteří se nebojí pomoci jeden druhému.

Navštěvujte pravidelně rodičovské schůzky. Měl by vás zajímat nejen prospěch vašeho dítěte, ale i to, jak se projevuje v kolektivu, jak vychází s dětmi ve třídě, jak se chová při vyučování i mimo něj.

Pokud pociťujete jakékoli obavy, poraďte se s třídním učitele. Ptejte se na jeho názor na šikanu a nebojte se s ním spolupracovat. Zjistěte, zda se problémem šikany ve škole zabývají a jak v takové situaci postupují.

 

 

Kyberšikana
vydalo nakladatelství Portál

Kyberšikana je „jen“ jiný projev šikany, přenáší se do ní rozdělení rolí ve skupině. Jejími prostředky jsou textové zprávy, e-maily, weby a sociální sítě. Pracovní materiály, které kniha obsahuje, jsou zaměřeny na bezpečné chování na internetu. Najdete zde hry a zábavné kvízy, které dětem a dospívajícím přiblíží rizika komunikace spojená s moderními komunikačními prostředky. Prostřednictvím zajímavých aktivit se dozvědí, že není neslušné odmítnout „žádost o přátelství“ i že není snadné odhalit identitu člověka, se kterým se seznámí přes internet. Příručka je určena především učitelům, ale i rodičům dětí školního věku a dospívajících a kromě her a aktivit nabízí i vysvětlení podstaty kyberšikany a rady, jak se zachovat, pokud se dítě stane její obětí.
Autorka knihy Vanessa Rogers je učitelka, má dlouholetou zkušenost v práci s mládeží.

Skore: | Hlasy: 0