Ten náš puberťák...

Mít doma puberťáka je postrachem všech rodičů. Není divu, už od chvíle, kdy jdeme s naším školákem prvně do školy, slyšíme od známých: „Jen počkejte, až vám doroste do puberty, to si užijete!“ Existuje tedy možnost, jak si puberty svých dětí „užít“ alespoň s relativním klidem? Puberta je dobou divokých změn jak fyzických, tak i psychických, a proto nikdy nebude procházkou růžovým sadem. Pojďme si tedy nejdříve říci něco o tom, co se s našimi dětmi mezi jedenáctým a patnáctým rokem děje.

Období dospívání dělíme do tří fází. Prvním je tzv. prepuberta, nazývaná též jako raná nebo časná adolescence, a dítě do ní dozrává v době staršího školního věku (11–13 let). Druhá fáze – puberta (nebo také střední adolescence) přichází ve věku 13–14 let. Dokončením vývoje v dospělého jedince je fáze pozdní adolescence, kterou člověk prochází ve věku 15–18 let.

Období prepuberty

Děti v tomto věku procházejí výrazným fyzickým i psychickým vývojem.

Co se děje s jejich tělem?

Velmi rychle rostou, prodlužují se jejich kosti (chlapci vyrostou až o 22 cm). Zvýšenou činnost vykazují i mazové žlázy, takže se začínají objevovat problémy s pletí, akné, vlasy se mastí více než dříve.
Zvyšuje se produkce pohlavních hormonů, a proto se začínají vyvíjet druhotné pohlavní znaky. Dívkám začínají růst prsa, objevuje se první pohlavní ochlupení a mezi dvanáctým a čtrnáctým rokem dochází k první menstruaci.
U chlapců dochází ke zvětšování varlat a šourku, zvětšování délky penisu, roste první pohlavní ochlupení a první vousy. Začíná jim hrubnout hlas – mutují. Mezi třináctým a čtrnáctým rokem nastávají u chlapců noční výrony semene = poluce.

Rychlý růst a tělesný vývoj má vliv na motoriku dětí. Jejich pohyby jsou nekoordinované, neobratné a klátivé, fyzická výkonnost se zhoršuje a část se cítí unaveně až apaticky.

Změny v myšlení a citech

Vnímání dětí se výrazně zdokonaluje a zpřesňuje, přesto jsou často nepozorné. Dozrává u nich abstraktní myšlení, jsou schopny hypoteticko deduktivních úsudků a logických závěrů. Znamená to, že už nepotřebují konkrétní příklady a ukázky, umí už myslet hypoteticky a samostatně.

Pro pubertální děti obecně je typická citová labilita – jejich pocity a nálady se mění náhle, jsou prudké a rychle také odeznějí. Chování puberťáka je výbušné a intenzivní. Stačí sebenepatrnější podnět a dítě vybuchne smíchy nebo vzteky.

Vztah k druhým

Dítě v prepubertě touží po uznání, zejména ze strany rodičů. Prochází dobou fyzických změn, často je nespokojeno se svým vzhledem, což mu ubírá na sebevědomí. Proto je pro něj důležitá podpora a pochopení rodičů.

Dospívající dítě se pomalu začíná osamostatňovat od rodiny. Tráví více času s vrstevníky a začleňuje se do party (dosud striktně rozděleny na čistě chlapecké a dívčí).

Období puberty

Fyzický růst se zpomaluje, nabývá ovšem svalová hmota fyzická výkonnost dětí se zvyšuje. Zlepšuje se také koordinace pohybu – tatam je „klátivost“ a neohrabanost u chlapců, děvčata se pohybují ladněji.
V této fázi puberty se rozvíjí především psychika. Období puberty bývá charakterizováno jako II. období vzdoru, pokud je ovšem přístup rodičů vstřícný a akceptující, může proběhnout bez větších konfliktů a krizí.

Na co myslí? Jak myslí? Jak jim to myslí?

Spoustu času tráví mladí tzv. denním sněním. Rozvíjí se totiž jejich fantazie, jsou vynalézaví a mají originální nápady. K tomuto věku nevyhnutelně patří i představy sexuálně-erotické.

Pubertální děti se začínají specializovat na konkrétní obor, který je nejvíce baví. Logicky to souvisí s výběrem střední školy. Ač se to někdy nezdá, snaží se svoje vědomosti zdokonalovat, a ještě lépe – překonat ve zvládnutých vědomostech dospělé.
Kolem šestnáctého roku je ukončen vývoj IQ (rozumová kapacita pro přijímání poznatků). Později lze IQ zvyšovat životními zkušenostmi.
Pubescenti se totiž neustále porovnávají s druhými lidmi. Jejich hodnocení druhých lidí je často zjednodušené a unáhlené, jsou nekompromisní a své názory často mění. Objevuje svůj vnitřní svět a má zájem o to, co cítí druzí, ale ostatní posuzuje podle sebe, a proto často ukvapeně.

Jak se cítí?

Ochlazují se vztahy k rodičům – nejsou k nim už tak vřelí a spontánní jako dříve. Pociťují k nim úctu a obdiv, ale na druhé straně také lhostejnost a zlobu.

Jejich citový život se zaměřuje na vrstevníky. Děti navazují pevnější kamarádské vztahy a začínají se zajímat o opačné pohlaví. Skupině vrstevníků se snaží připodobnit a přizpůsobit – přejímá názory či styl oblékání. Aby vyjádřili svoji nezávislost, napodobují chování dospělých (kouření, alkohol, vulgarismy). V diskuzích s dospělými vehementně prosazují svoje přesvědčení a názorově se většinou chtějí co nejvíce odlišit od rodičů.

Jak na puberťáka?

Dětský psycholog Zdeněk Matějček ve své knize Co, kdy a jak ve výchově dětí podotýká, že je daleko více doporučení, co nedělat, než toho, co dělat.

1. Pro práci s pubertálními dětmi je důležitá trpělivost a optimismus.
   
   
2. Je podstatné, aby děti získali určitou autonomii a přijali za ni odpovědnost. Mohou se například o něco konkrétního starat (domácí mazlíček). Pozitivně přijmou, když se jich budete ptát na to, co a jak chtějí dělat, co si myslí, co jim dělá starosti nebo co mají rádi, místo toho, abyste jim přikazovali, co a jak udělat.
   
   
3. Snažte se s vaším puberťákem nejednat „jako s malým“. Možná si nedá na hlavu čepici nebo zapomene klíče a svačinu doma, ale tím, že jej přestanete neustále kontrolovat, mu dáte šanci stát se samostatným.
   
   
4. Vnitřní citový život a první lásky berou mladiství velmi vážně, proto v žádném případě nezlehčujte jejich vztahy s opačným pohlavím. Probuzená sexualita vašeho dítěte vám jistě nahání strach, proto využijte vhodnou chvíli k taktnímu a věcnému poučení, popřípadě si můžete výklad usnadnit darováním vhodného knižního titulu. Pamatujte, že největším vzorem jste pro vaše děti vy sami – děti si všímají, jaké máte názory na sex, jak se s partnerem chováte k sobě navzájem nebo jak komentujete sexuální scény v televizi či zda jsou v rodině některá sexuální témata tabu apod.
   
   
5. O přátelích vašeho dítěte se vyjadřujte co nejobezřetněji. Zákazy typu: „S tím darebákem se bavit nebudeš!“ se jistojistě minou účinkem. Zkuste se s přáteli vašich dětí seznámit a blíže je poznat.
   
   
6. Vzpomeňte si na svoje dospívání – vybavte si, co štvalo, ponižovalo a dráždilo vás – a vezměte si z toho ponaučení.

Skore: | Hlasy: 0