Co nevíte o českých Vánocích

Co ještě napsat o Vánocích? Zdobíme stromeček, smažíme kapra, zpíváme koledy, rozkrajujeme jablíčka, hádáme budoucnost z odlitého olova. České Vánoce jsou plné tradic a zvyků. Většina z nich je tak prastará, že ani nevíme, z jakého důvodu je rok co rok opakujeme. Pojďme se ponořit do historie Vánoc.

Jak Vánoce přišly ke svému jménu

Většina slovanských jazyků vyšla z překladu latinského označení nativitas Domini nostri Jesu Christi (narození našeho Pána Ježíše Krista). Tímto způsobem vzniklo ruské a bulharské označení roždestvo nebo polské Boże narodzenie. Z latinského natalis (den narození) vychází také francouzské noël. Anglické christmas je odvozeno od latinského výrazu pro mši (missa).

Jak vzniklo české pojmenování vánoce a příbuzné slovenské vianoce? Jako mnoho českých slov, tak i Vánoce mají svůj původ v němčině. Německý výraz Weihnachten je odvozen od starého německého  časového určení ze den wîhen nachten, což lze přeložit jako v posvátných nocích nebo ve svatých nocích. O jaké „svaté noci“ mohlo jít? Pojem zřejmě pochází ještě z předkřesťanských dob, kdy byla největší událostí zimních měsíců oslava slunovratu. Posvátnými nocemi lidé označovali období nejdelších a nejtemnějších nocí roku. Této teorii nasvědčuje i to, že v němčině existuje lidové označení pro dobu mezi svátkem svatého Ondřeje (30. listopadu) a svátkem Tří králů (6. ledna). Tuto dobu nazývají v Německu Rauchnächtem tedy drsné noci.

Pojednání o Štědrém večeru

To, že české vánoční zvyky mají letitou tradici, dokládá spis benediktinského mnicha Jana z Holešova. Ten žil za vlády Karla IV. a díky jeho popisu vánočních obyčejů v českých zemích můžeme tvrdit, že se od čtrnáctého století zase tolik nezměnily. Spis Pojednání o Štědrém večeru je významnou historickou památkou – podobný písemný popis oslavy Vánoc se nedochoval nikde jinde v Evropě.

Dokud nevyjde první hvězda

„Prvý zvyk, velmi počestný, je ten, že se věrní křesťané v předvečer Narození Pána našeho Ježíše Krista postí až do hvězdy,“ popisuje mnich zvyk, který dodnes trápí všechny děti, které o Štědrém dnu dodržují půst, aby viděly zlaté prasátko. Nutno dodat, že slibované zlaté prasátko či tele je pohanským symbolem hojnosti a dokládá to, že naši předci v mnoha případech propojili křesťanské obyčeje s původními pohanskými zvyky.

Půst od jídla by brán opravdu vážně. Někde rodiče dětem dokonce vyhrožovali, o štědrém večeru přijde svatý šprech, aby jim provrtal břicho a zjistil tak, jestli půst skutečně dodržely.

Štědrovečerní hostina

O tom, jak přesně vypadala štědrovečerní tabule, Jan z Holešova nemluví. Důležité bylo především to, aby rodina trávila svátek pospolu a aby bylo přichystáno občerstvení i pro potřebné a chudé: „Žádný hospodář není tak chudý, aby v tento večer nevystrojil své rodině štědrý večer neboli štědrou potěchu.“

Dnes si většina lidí neumí Štědrý večer představit bez kapra, nebo alespoň ryby. Přitom ještě na počátku dvacátého století si rybu mohly dovolit jen majetné měšťanské domácnosti, popřípadě lidé z rybníkářských oblastí.

Štědrost sváteční večeře spočívala hlavně v pestrosti připravovaných pokrmů. Složení hodovní tabule se v každém kraji lišilo, některá jídla se ovšem vařila všude v českých zemích.

Nikde nechyběly oplatky, které se podávaly jako první chod. S medem, ale také s česnekem, s bylinkami, šípky nebo jinými plody. Česneku, kterým se ochucovaly i další pokrmy, byla přisuzována ochranná a posilující moc.

Následovala polévka, většinou s houbami, které se přidávaly do více druhů štědrovečerních pokrmů. Nejznámějším takovým jídlem je kuba, připravovaný z krupek a hřibů modráků, podle jejichž zbarvení se pokrmu říkalo také černý kuba.

Tradičním obřadním jídlem byla i kaše (krupičná, hrachová nebo prosná), která měla symbolizovat hojnost. Další nezbytnou částí hostiny bylo vařené sušené ovoce, jehož příprava se krajově lišila.

„Křesťané v předvečer narození Páně požívajíce více ovoce než jindy, poněvadž je předvečer onoho svátku, kdy se nám narodilo ovoce vybrané a užitečné, totiž náš Pán Ježíš Kristus,“ vysvětluje množství ovoce na štědrovečerní tabuli středověký pisatel. Zároveň si ovšem stěžuje na přetrvávající pohanské zvyklosti: „Někteří krájejí ovoce, aby na něm pozorovali budoucí dobré či zlé věci, a ovazují stromy slámou, aby jim v budoucím létě nesly hodně ovoce.“ Odtud tedy pochází tradiční rozkrajování jablíček, abychom našli hvězdičku z jadýrek.

Běžně rozšířená byla i konzumace vánočního pečiva – vánoček a koláčů. Pro zvýraznění svátečnosti chvíle pak byly již ve čtrnáctém století stoly zdobeny ubrusy.

Vánoční dárky

„Třetí zvyk je ten, že v předvečer narození Páně si lidé navzájem posílají štědrého večera ... – Proto si tedy lidé na paměť a na počest onoho nebeského seslání posílají v tento večer štědrého večera, to jest příjemné a vybrané věci, a zvláště vonné, vložené mezi dvěma krásnými miskami.“

Koleda

„Kněží a žáci kalendují čili koledují, chodíce po domech svých věřících.“

Chodit po koledě, to se dnes už nevidí. Ale nebylo by milé obejít o Štědrém večeru (pokud je to technicky možné) známé, příbuzné nebo sousedy, zazpívat si koledu a popřát jim pokojné svátky? Obzvláště starší a osamělé lidi to jistě potěší.

Vánoční stromeček

Evropské národy zdobily v období vánočních svátků svá obydlí zelenými větvemi jehličnatých stromků. Někdy se zdobily pentlemi, obrázky nebo papírovými růžemi.

Zvyk umístit do pokoje celý stromek je ovšem mladou tradicí. První vánoční jedličku uvnitř domu si datlemi, sladkostmi a papírovými růžemi ozdobili měšťané v Brémách kolem roku 1570. V průběhu dalších tří století se zvyk rozšířil do Rakouska, Anglie, Francie, Norska a Dánska, ale zůstával záležitostí majetných, převážně šlechtických rodin.

První zmínka o vánočním stromečku v Čechách pochází z počátku devatenáctého století. Stromky se zavěšovaly ke stropu a zdobily se ovocem, perníky nebo šátky. Na venkově se nový zvyk šířil až do počátku dvacátého století.

Jaké další zvyky se o vánočních dnech dodržovaly?

Mnoho ze zvyklostí nám dnes přijde úsměvných. Většina z nich vznikla ze starých pohanských pověr.

Zákaz zametání během Štědrého dne. Tato zvyklost vychází z představy, že o „svatých nocích“ přebývají duše zemřelých mezi živými. Při zametání by mohly být zraněny nebo vymeteny z domu duše zemřelých předků. Podobný zvyk se vyskytuje i v jiných evropských i mimoevropských kulturách, a to ve spojitosti s pohřebními rituály.

Při štědrovečerním pohoštění obsluhovala v některých krajích děvčata. Hospodyně nesměla v průběhu večeře vstát od stolu, jinak by v dalším roce slepice neseděly na vejcích.

Zákaz kýchání se dodržoval proto, že se lidé obávali, že by mohl zemřít některý z jejich přátel.

O štědrém večeru nesměl nikdo z rodiny sedět naproti dveřím do ulice. To proto, aby v dalším roce nikdo z rodiny nezemřel.

 

Chcete-li se dozvědět další zajímavosti o tom, jak se v českých zemích slavily vánoční svátky, doporučuji knihu Vánoce v české kultuře.

Jaké vánoční zvyky a obyčeje dodržujete doma vy?

Skore: | Hlasy: 0