Janny1

Janny1, je další čtenářkou, bez které si Mojí-rodinu nedokážu již představit. Při vyslovení tohoto nicku se mi hned vybaví roztomilé koťátko vykukující z plechového kbelíku obklopené fialovou chlupatinou. Janičku jsme měli možnost po internetové stránce poznat, ale jaká je „naživo“? Pojďme ji poznat o něco více prostřednictvím dalšího čtenářského rozhovoru.

Představíš nám prosím sebe a svoji rodinu?

Jmenuji se Jana Ličková a bydlím v rodinném domku na vesnici na jižní Moravě. Svoji rodnou vísku bych za jinou nevyměnila, a dokonce ani za město.  Jsem vdaná 19 let. Mám hodného muže a dvě dcery (18 a 15 let). Snažíme se spolu trávit hodně času, ale vzhledem k věku mých dcer, už těch společných chvil není tolik, jako když byly malé. I přesto se snažíme být hodně spolu, společně o všem rozhodovat a radit se, protože tak by to mělo v pohodové rodině fungovat. Starší dcera Míša studuje na policejní škole v Holešově, mladší Daniela nastoupí po prázdninách na veterinární školu v Kroměříži.
Mezi mé zájmy patří především ruční práce, příroda, a v neposlední řadě i má práce. Pracuji u ČD, mou profesí je výpravčí. Jinak řečeno: dělám kariéru s červenou čepicí. Svoji práci mám opravdu moc ráda. Ráda komunikuji s lidmi, a i to patří k mé práci. Když dokážu cestujícímu poradit nebo s něčím pomoci, a vidím, že odchází s úsměvem na tváři, je to pro mě něco jako motor, pohání mě to dopředu…

Jaké bylo tvoje dětství? (Silvisko73)

Dětství jsem měla krásné. Jak už jsem psala, vyrůstala jsem na vesnici, navíc v harmonické rodině - co víc jsem si mohla jako dítě přát? Mám dva sourozence - starší sestru a mladšího bratra. Tudíž o legraci, zábavu, ale i šarvátky nebyla nouze. Je fakt, že na některé období svého dětství mám docela výpadky paměti, ale něco si vybavuji, jakoby to bylo včera. Bydleli jsme v rodinném domku a hned vedle nás bydlela i babička. Nechyběly u nás na dvorku slepice, kačeny, husy, pejsek… bylo to krásné dětství a já jsem za to ráda. V dnešní moderní a uspěchané době, je spousta dětí o tohle všechno ochuzena, a je to docela škoda….

Jaké byly tvé nej hračky? (Silvisko73)

Jako většina holčiček, jsem zbožňovala panenky a kočárek. Dodnes mám na půdě schovaný a pečlivě zabalený, svůj první kočárek (kanárkově žlutý), včetně peřinek, panenky a oblečků. Maminka mi vyprávěla, že jsme se sestrou vydržely sedět hodiny na posteli a neustále dokola převlékat panenky. V té době nebyly žádné „barbíny“, ale klasické velké panenky bez vlasů. Ty byly mnohem lepší, protože jsme na ně měly spoustu oblečků, které vlastně panenky zdědily po nás. Nepředpokládám, že by se snad kočárek s panenkou hodil někdy vnoučatům, ale je to vzpomínka na dětství, a ty se přece mají uchovávat.

Pokud máš nějaký bol, kam si jej chodíš léčit? (Silvisko73)

Pokud mě něco trápí, nebo mám nějaké starosti, mám kolem sebe spoustu přátel, kteří mě dokážou vyslechnout a umí mi pomoci nebo poradit. Hodně o všem mluvím s dcerami. Starší dcera už je dospělá, tudíž se jí hodně svěřuji. Říkám si, že ji tím tak trochu připravuji na to, že i jí může někdy nastat trápení nebo něco, s čím bude potřebovat pomoci. Tím, že mně vyslechne, získává sama zkušenosti do života, které bude potřebovat.
Mám chápavého muže, který má pochopení pro to, když mě něco bolí nebo trápí, a rád mě vyslechne. I to mi dodává sílu něco takového překonat. Na starosti a trápení člověk zapomíná i prací. Proto je dobré vrhnout se naplno do práce a nemyslet tolik na to, co způsobuje právě ten bol. Alespoň u mne to tak funguje. Naštěstí se to nestává tak často.

Kam se letos chystáš s rodinou na dovolenou?

Letos to zatím vypadá tak, že dovolenou odložíme. Díky tomu, že jsem nyní osm měsíců marodila, zkrátila se mi dovolená. Moc jí nemám, a těch pár dnů, co mám, bych si musela vzít v době, kdy můj muž bude v Maďarsku na školení, takže nám to společně moc nevychází. Zatím o tom moc nepřemýšlím, protože jsem teprve minulý týden začala chodit do práce a věřte mi, mám co dohánět. Pokud nějaká dovolená bude, tak nejdřív v září a na to je zatím dost času.

Jsi človíček, který potřebuje mít kolem sebe spoustu lidí, nebo jsi samotářem? (Silvisko73)

Mám kolem sebe ráda spoustu lidí s dobrým a laskavým srdcem. Vzhledem k tomu, že i v práci jsem s lidmi neustále v kontaktu, nepovažuji se za samotáře. Bavím se ráda s každým, kdo za mnou přijde s dobrým úmyslem. Ačkoli nemám vždycky náladu, snažím se nepřenášet to na jiné a vyjít všem vstříc. Ráda se zajdu občas někam pobavit s přáteli nebo s kolegy, ale vždycky všeho s mírou. Nemusím být u všeho a všude, prostě tak akorát.

Pokud bys měla dát tip na nějaký výlet, kam by to bylo? A tvé oblíbené město? (Silvisko73)

Nedávno redakce zveřejnila můj Tip na výlet. Jednalo se o Medvědí soutěsku v Rakousku. Ze všech míst, která jsem kdy navštívila, mě tohle uchvátilo nejvíc. Myslím, že v diskusi se nikdo nevyjádřil, že by už tohle místo navštívil. Jen podle toho, co jsem napsala a podle těch pár fotek, se nedá posoudit ta krása, jakou soutěska skrývá. Je to něco jedinečného. Jen ten, kdo už tohle místo navštívil, může potvrdit má slova. Takže pokud Tip na výlet – jednoznačně Medvědí soutěska.
Mé oblíbené město? Ačkoli pocházím z jižní Moravy, moc se mi líbí na východním Slovensku. Můj muž odtud pochází, takže tam jezdíme několikrát ročně. Místo, jako je Dukla, je už turisty poněkud zapomenuté, přesto je tam krásně. Takže oblíbené město – určitě Svidník.

Jaké životní situace jsou pro tebe nejtěžší? Je něco, co nerada řešíš či se tomu rovnou vyhneš?

Nejtěžší situace pro mne nastává tehdy, když mi náhle odejde někdo z rodiny nebo nejbližších přátel. Jak se zachovat k pozůstalým, jak s nimi mluvit, abych jim tu tragickou událost ještě více nepřipomínala? Vím, že se tomu nedá vyhnout, ale právě tohle je pro mne nejvíc traumatizující. Všechno ostatní má vždycky nějaké řešení, které samo vyplyne z dané situace.

Jak doma odpočíváš? (třeba u kafíčka, knížky, relaxem v křesílku, ve vaně..., nebo jinak?) (Silvisko73)

Většinou si odpočinu u PC nebo u TV – jak píšeš – s kafíčkem, tomu říkám relax a pohoda. Ale pokud chci úplně „vypnout“, hodím na sebe tričko, kraťasy, vezmu si mp3, pustím si do sluchátek nějakou rytmickou hudbu a jdu se vyblbnout na magnetickém elipticalu. Tohle možná někdo za odpočinek nepovažuje, ale mně to děsně baví a úžasně mě to nabíjí energií. Všichni doma vědí, že mě při cvičení nemají rušit, takže na to mám absolutní klid. A to je právě ono, na odpočinek potřebujeme klid.

Jaké jídlo máš v oblibě, a které naopak nejíš? (Silvisko73)

Já jím snad úplně všechno. Jediné co nemusím, je vepřo-knedlo-zelo a pak ještě smažený sýr. Nejraději mám kuřecí maso v jakékoli podobě.

Když se řekne "babička" jak podle tebe správná babička má vypadat? (Silvisko73)

Jak? Asi tak, jako ta moje babička. Vstřícná a milá nejen ke svým dětem, ale i k vnoučatům a pravnoučatům. Ona je něco jako pohádková babička. Ráda čte nebo vypráví dětem pohádky, chodí s nimi na výlety, na procházky. Když k ní má dcera přijde, vždycky má upečené nějaké buchty, sednou si spolu na houpací lavičku, třídí a ukládají do látkových pytlíčků nasbírané bylinky, učí dceru poznávat, které bylinky k čemu slouží. Moje babička měla ještě donedávna slepice, králíky, kočku…. a mé dcery si tu připadaly jako v pohádce. My už tohle doma nemáme a dětem bylo tohle hospodářství vzácné. Proto tam tak rády chodí, protože je jim tam dobře, je na ně hodná a udělala by pro ně první, poslední…zkrátka babička k nezaplacení.
Babička, kterou mají dcery na Východním Slovensku, ta je úplně stejná. Ale ta má navíc doma v kuchyni pec, na dvorku studnu s rumpálem, a to je teprve něco! Tam si holky připadají vážně jako v pohádce. Když večer vylezly z vany, babička jim přinesla půllitr s mlékem (ještě teplé od kravičky), zalezly na pec pod peřinu, a tam se hezky vyhřívaly a poslouchaly pohádky, které jim babička vyprávěla. Já tohle všechno znala taky jen z pohádek. Jen málokdo by věřil tomu, že tohle všechno ještě může být někde skutečnost.

Beruško a Silvi, děkuji vám za milou spolupráci a za otázky, které jste mi vymysleli. Bylo mi potěšením na ně odpovídat a malinko se tak všem odtajnit …

Jani, já ti děkuji za elán a ochotu, s kterou jsi do našeho společného rozhovoru šla. Bylo moc příjemné tě krůček po krůčku více poznávat. Ať jsi šťastná a daří se ti v osobním i pracovním životě!

Skore: | Hlasy: 0