Náhradní rodičové, spojme se!

Blíží se devátá hodina a my se s Martinkou pomalu suneme k domovním dveřím. Buchtu jsem stačila upéct již včera, houstičky jsem sázela až ráno, takže jsou ještě vlažné. Počasí nic moc. Fouká, obloha je zatažená, začíná dokonce krápat. Ale i tak se moc těšíme. Jedeme spolu na 1. setkání klubu Asociace náhradních rodin do Mladé Boleslavi. Původně měl jet s námi i dvouletý Jenda, ale na poslední chvíli jsem se rozhodla, že kluci si doma udělají „klučičí dopolko“ a my holky vyrazíme na „dámskou jízdu“.

Navigace naviguje opravdu dobře. Za půl hodiny za intenzivního deště bušíme na vrátka fary Jednoty bratrské. Seznamujeme se s přítomnými. Hlavní Martinčinou obavou je: „Mami, hlavně ať tam zase nejsou samí prckové!“ Nu, obava se nenaplnila. Značnou část dětského osazenstva již postihla zákeřná choroba zvaná puberta!
Místa kolem stolu se postupně zaplňují. Děti jsou odejity do vedlejší místnosti, kde v rámci svého programu tvoří výrobky a přáníčka do výtvarné soutěže, vyhlášené Asociací náhradních rodin ČR (podrobnosti viz http://www.anrcr.cz/vytvarna-soutez-male-radosti).
A od té chvíle běží čas jako zběsilý. Po uvítání jedeme klasické „kolečko“. Každý z nás se představí a poví o sobě, své rodině pár slov. Jsem překvapená pestrostí účastníků. Jsou tu adoptivní rodiče, pěstouni, sociální pracovnice, pracovnice rodinné poradny. Moc se mi líbí, jak plynule přechází slovo od jednoho účastníka k druhému. Zároveň probíhají kratší nebo i delší diskuse jako forma reakce na některé informace nebo zážitky jednotlivých řečníků. Aby se nám dobře řečnilo a diskutovalo, ujídáme a upíjíme ze stolu plného „laskomin“, které každý z nás přinesl z domova.

PŘIDEJTE SE K NÁM A ZALOŽME KLUB VLASTNÍ! Než přejdeme k dalšímu bodu programu = novinky z Asociace, jsme přerušeni „kulturní vložkou“. Děti si připravily krátkou pohádku O šípkové Růžence. Za snahu obdržel každý herec sladkou odměnu. Děti se vracejí do vedlejší místnosti a my pokračujeme v programu.

Přiznám se, že ty tři hodiny uběhly jako voda. Odjíždím opět s přesvědčením, kterého se mi dostává při každém podobném „sdílení“ mezi náhradními rodiči – SDÍLENÁ RADOST JE DVOJNÁSOBNÁ, SDÍLENÁ STAROST POLOVIČNÍ! Takže tímto z celého srdce děkuji všem zúčastněným za to, že můj pocit „jsme v tom sami“ je zase o něco méně intenzivní.

Střípky:
- informace o klubu ANRČR v Mladé Boleslavi naleznete zde http://www.anrcr.cz/mistni-kluby-mlada-boleslav
- mile mě překvapila účast místní sociální pracovnice. Za tu dobu jsem z různých informací získala dojem, že je to opravdu nejen člověk na svém místě, ale hlavně člověk se srdcem na svém místě. A to je ohromné plus pro děti i jejich náhradní rodiče.
- stejně tak mě potěšila účast zaměstnankyň rodinné poradny z Liberce (www.rpliberec.cz)
- ještě plná dojmů ze setkání jsem hned po návratu oslovila kamarádku a ze společné „debaty“ vyplynuly ambice založit klub vlastní
- naše Martinka se po dlouhé době vracela z podobné akce s konstatováním: „Mami, to bylo hustý!“

Na závěr bych tedy vyslovila výzvu pro náhradní rodiny (adoptivní i pěstounské), pro dospělé děti z adoptivních, pěstounských rodin (i biologické děti, vyrůstající v náhradních rodinách), pro žadatele o náhradní rodinnou péči, stejně tak pro sympatizanty se všemi jmenovanými z okolí Čelákovic, Brandýsa nad Labem, Lysé nad Labem atd. – PŘIDEJTE SE K NÁM A ZALOŽME KLUB VLASTNÍ!

Skore: | Hlasy: 0