Normální porod? Běžte raději jinam!

:o))) Prý nech obskakovat... :o))) Neříkej, že jsi byla po porodu obsakovaná? Zatím skáču já, ale je to krásné skákání, takže jen tak dál. A s tím pečením máš pravdu - nebudu píct, píč kdybych začala, tak by nám ta Me2dice možná fakt skončila v Bohnicích a kdo by nám psal články? :o)))

Také přispěji se svou troškou do mlýna. Myslím si, že právo volby MUSÍ existovat. Ženamá právo rodit tak, jak si přeje. Znamená-li to pro ni doma, měla by tuto možnost mít. Samozřejmě předpokládám, že je poučená, informovaná, zvážila všechna rizika, dítě je zdravé, ona taky, porodnice je kousek, ...

Já jsem rodila v porodnici. Nenesu si s sebou žádné velké trauma, ale příště bych rozhodně chtěla rodit jinak. Porodní pokoj krásný, ale nebyla jsem jediná rodička. PA lítala ode mě k dalším maminkám, nestíhalo se. Vše naštěstí šlo rychle (dostala jsem urychlovák), díky čemuž mám z porodu relativně dobrý pocit. Bohužel se na má přání v porodním plánu příliš nehledělo. PA mi nutila klystýr a já, v příšerných bolestech, se snažila posbírat poslední zbytky sil, abych jí stále dokolečka omýlala, že nechci. Manžel mi "proti ní" vydatně pomáhal. Znalost různých porodních poloh mi nebyla k ničemu, když přišlo na tlačení, šup na stůl na záda. Dodnes mě mrzí, že jsem si nechala malou odnést (poté, co jsme se s ní pomazlili a i vyzkoušeli první kojení). Po porodu jsem se necítila nijak extra, ale vyloženě zle mi nebylo. Manžel byl celou dobu se mnou (zaplatili jsme si nadstandart). Dceru nám nakonec přinesli po 3hod a ještě se několikrát ujišťovali, zda si ji opravdu chceme nechat, že přeci maminka má po porodu odpočívat. Myslím si, že nebýt manželovy přítomnosti, dceru bych u sebe první noc neměla. Byli jsme dva, manžel vydatně pomáhal a tím jim zavřel pusu. Každopádně jsem ráda, že jsem rodila v porodnici. Ocenila jsem rady ohledně kojení, ohledně péče o miminka, ... Také já sama měla komplikace, které si vyžádaly lékařský zákrok.

Rodit doma bych nedokázala, ale chtěla bych mít právo volby. Vybrat si porodnici / porodní dům. Vybrat si PA, která mi poradí, pomůže, bude tu jen pro mě a ne pro dalších x mamin. Chtěla bych být zase s manželem a miminkem od prvních chvil a bez přerušení (jako u dcery).

Lékařům také příliš nevěřím. Naše malá má od 8 měsíců problémy. Tak zvaní odborníci mi tvrdili, že jsem jen neschopná matka. Jenže já jsem MÁMA! Já své dítě znám lépe než oni! Nakonec jsem si vše musela tvrdě vybojovat. Až teď, v dceřiných DVOU LETECH, pomalounku začínáme přicházet na to, cože vlastně za problém malá má. Už mám v ruce nějaké diagnózy, které jasně říkají, že nejsem neschopná matka s nevychovaným děckem, ale že moje slečna má problémy, které ovlivňují její chování. Po cca jednom a třičtvrtě roku začínáme léčbu, která jí mohla pomoct už dávno.

Me2dice, plně chápu tvůj odpor k lékařům. A to nemám tolik špatných zkušeností jako ty!

A také chápu maminky, které se kvůli takovým špatným zkušenostem rozhodly rodit doma. Nikoho proto nemohu (a ani nechci) odsuzovat. Mrzí mě, že se mnohé ženy nedokáží k porodům stavět jinak, než je v naší společnosti zažité. A že některé z nich tu menšinu s odlišným názorem odsuzují. Žena by měla mít právo volby, měla by rodit s PA, kterou si sama vybere a které důvěřuje. Ať už doma, či v porodnici.

Pusinko, máš můj obdiv!

Jo, necháme diskuse, páč se mi zdá, že jedna mluvíme o voze, druhá o koze. :o)

U nás je počasí právě slunečné, takže máme doma teplo. Tudíž si nepotřebuju ještě topit troubou. :o))))

My opravdu nic nevíme o Lucy a jejím těhotenství, komplikacích apod. Takže pochybuji, že Světlana chtěla svým komentářem někomu ublížit nebo se ho dotknout

Holky, už tichoučko. Myslím, že každá jsme své postoje vyjádřila, možná se zamyslela i nad těmi z druhé strany a není důvod ke sporům. Připojuji se k Me2dici, je tak krááásně  a já bych si dala taky tvarohové

Hele, nešil, na buchty není čas a ani počasí. :o)

Jen ať se diskutuje, co bychom tu pak teda dělaly? ;o) A navíc - není to diskuse jen o mně přece (nebo o Světlance), ale celkově o budoucích či stávajících matkách. A já si fakt myslím, že nezáleží na tom, komu se to dítě má narodit a jak dlouho se na něj čekalo (ačkoliv chápu, že rodiče, kteří na tu svoji roli čekali dlouho, to vnímají jinak).

Asi se stále nechápeme. Já si myslím, že je stejná bolest, když přijdeš o dítko ve dvaceti nebo ve čtyřiceti. Ani ve dvaceti nemáš přece "záruku", že budeš mít děti další, ale hlavně - žádné dítě ti přece nemůže nahradit to první.

Pokud bychom to měly brát opravdu do detailu, pak by teda matky, které otěhotněly po x letech snažení a jsou už staršího data, měly mít lepší péči příp. bezpečnější porod než ostatní? Chápu to od tebe správně? Pak je to hovadina jako hrom. ;o) Každé dítě je zázrak, je to dar. Ať už je počato náhodou a možná i zpočátku nechtěné, nebo je to vymodlený drobeček.

Mmch - Madlenka je též vymodlené dítko. A to je mi prosím právě těch krásných něco přes dvacet. Proto ti effi psala to, co psala. ;o)

teď mám zase pocit, že se schyluje k vášnivé diskusi jenom proto, že znáš podrobnosti o Lucy, které nezná Světlana. Holkyyyyyy, už dost:o) Venku svítí sluníčko, já jsem na Bohnice - takže se honem rychle učte péct hlady, ať vám tam nepadnu hlady:o) Povidlové nemusím - takže se zaměřte na tvarohové, makové - ale ořechovými také nepohrdnu:o)))

Víš, ono je rozdíl otěhotnět "ani nevím jak" a mít dvacet let a vlastně otěhotnět "ani nevím jak" ve čtyřiceti.

Tak tohle směřovat na Lucy, to jsi opravdu ťala do živého... Ještěže už je Madlenka šťastně na světě.

effatha

Rimmer dík za pochop a Lucy, tobě to vysvětlím...já jsem v době, kdy v žertu říkám už jsem ani nevěděla jak se "to" dělá, po 18!!!! letech neplodnosti (nezjištěné proč) otěhotněla. Bylo mi 39 let. Po absolvování všech možných a nemožných vyšetření, po amniocentéze, po leženích ve špitálu, po těhotenské cukrovce jsem se dozvěděla - snad až v tom šestém měsíci že miminko "se jeví jako zdravé".  Jak jsem otěhotněla, co pomohlo otěhotnění dodnes netuší nikdo, ani lékaři. Když  ale (a to jsem byla v tom osmém měsíci, o kterém jsem psala) moc dobrá kamarádka při porodu přišla o ZDRAVÉ miminko, které mělo krátkou pupeční šňůru a udusilo se, jsem přišla za svoji doktorkou s přáním CŘ.  Věděla jsem, že prostě další miminko mít nebudu a opravdu vyděšená z případu kamarádky se mi v ten daný moment  jevil CŘ jako jediné správné řešení.  Víš, ono je rozdíl otěhotnět "ani nevím jak" a mít dvacet let a vlastně otěhotnět "ani nevím jak" ve čtyřiceti.  Věř, že ve dvaceti jsem si ani nepřipouštěla, že by mohly být nějaké problémy.  Tím, že jsem napsala, o jediném dítěti, tím jsem opravdu nemyslela, že maminka která má to štěstí a má dětí víc, že je méně miluje, méně chce, méně si přeje aby bylo zdravé. Opravdu ne. Ale prostě já jsem se to cítila tak, jak jsem to napsala. Toť vše.

Mimochodem, někde jsem slyšela, že když se sejdou dvě ženské baví se o chlapech, když se jich sejde víc, tak rodí. Tady se to potvrzuje na 100%.

já Světlanu chápu naprosto přesně a nevidím na tom nic špatného. Naše známá, která rodila dítě v pozdějším věku a tudíž bylo jasné že je to poslední dítě taky měla strach aby bylo vše ok.takže hned šla na císaře, nechtěla riskovat.

Jasně že každé dítě je důležité, ale přeci jen je rozdíl v tom jestli má rodička 20 let anebo 45 let anebo nějaké zdravotní potíže že další těhotenství by už nezvládla. Tím nechci říct, že by se 20ti letá mamina méně bála o své miminko, ale je pravda, že pak může mít plno dalších. To ty ostatní zmiňované mít nemůžou, a tudíž se hodně upínají k tomu jednomu (což já teda taky), ale je to naprosto pochopitelné.

já jsem měla verunku u sebe asi za 3hoďky po porodu. Bylo mi fajn, takže jsem neviděla důvod ji nemít. Večer přišla sestřička, ptala se, zda mi má malou odnést na noc ať se vyspím, odmítla jsem.

U Vojtíka jsem ale sestřičku poprosila, ať si ho na tu první noc vezmou, chtěla jsem se vyspat. I když jsou obě děti narozené v ranních hodinách, a bylo mi u obou porodů tedy poi porodu dobře, spánek mi bodnul.

Vojtík a Verča

já nemám nic proti debatě - ale tady se domácí porody odsuzovali. Možná jsi četla jinou diskusi.

A že se to u nás mnohdy hodně přehání? Na tuhle neverending story jsem dnes až moc unavená. Uzavřela bych to tak, že máme obě štěstí, že jsme porodily zdravé děti. Já narozdíl od Tebe měla tu smůlu, že jsem se v porodnici nerozkojila a nesu to DOST těžce! Dodnes! A je určitě více věcí, které bych si přála jinak.....a dokud se nebudeme ozývat - my rodičky, nikdo jiný to za nás to neudělá - nic se nezmění! A není tu řeč o revoluci od Aše až po Bratislavu - někdy by mnohdy stačil POUZE LIDSKÝ PŘÍSTUP A TROCHU POROZUMĚNÍ!

Já jsem taky toužila mít Madlenku pořád u sebe, ale bohužel to opravdu nešlo a nechtěla jsem riskovat, že s ní upadnu. Bylo mi opravdu hodně zle. Nemohla jsem mnohdy ani vstát a představa, že mi bude plakat hlady a já ani nebudu schopná si pro ni dojít, mě děsila. Bylo mi po ní moc smutno a ačkoliv mi sestra radila, ať si tedy do té půlnoci, kdy mi malou přivezou, odpočinu a pospím, celou dobu jsem byla netrpělivá a nezamhouřila jsem oko. :o) Jenom mě prostě hodně mrzelo, když jsem se dočetla, co jsem údajně svému milovanému děťátku mohla způsobit za újmy. Kdybych byla po porodu fit, neváhala bych ani vteřinu a měla bych malou stále u sebe. Věřím, že příště už to budu zvládat lépe.

Mrzí mě, že ti nesplnili to, co slíbili. :o( To není fér a naprosto chápu, že pak k tomu personálu a potažmo celé porodnici nemáš důvěru, tudíž hledáš jiné varianty. Jsem ráda, žes tu vaši ideální našla. ;o) A pozdravujeme Vojtíška!

když jsem byla svobodná a bezdětní, vždy jsem si přála porodit doma. nevím co mě k tomu vedlo, snad vyprávění mé babičky, která mi vyprávěla různé historky. Ale když jsem otěhotněla, najednou jsem si víc než kdy jindy uvědomila, že musím být zodpovědná nejen za sebe, ale i za miminko, které jsem nosila v bříšku. Proto jsem volila porodnici.

V době, kdy jsem byla poprvé těhotná se u nás ve fakultní nemocnici v Ostravě Porubě zrovna otevírala nová porodnice. byla jsem se do ni podívat, byla a je moc moderní, ale i přesto jsem zvolila nemocnici, kde chodí hodně romských žen ( neodsuzuji je, nejsem rasista) a to do Vítkovické porodnice.Zařízení v té době nebylo nic moc, sprchy - no ani nemluvím, ale personál byl a je stále špičkový. U druhého těhotenství jsem hned věděla, že znovu půjdu do Vítkovic. Dnes je vítkovická porodnice na mnohem lepší úrovni a to ve všem, ale personál tam je takový, jako byl před 7 lety.

Vojtík a Verča

souhlasím na 100% že záleží na každém dítěti, bez ohledu na pořadí, pohlaví nebo na tom, zda bylo počato náhodou nebo si dalo načas...

Co se týče separace dítěte od matky. Já nevím, jak moc to poznamenalo moje děti ale vím, že já tím opravdu hodně trpěla. Asi jsem ještě hodně "pudová" divoká žena, ne tolik zcivilizovaná, nevím jak to vysvětlit, ale byla jsem nastartovaná na to, že budu mít dítě ve své těsné blízkosti a ono tam nebylo.  Byla jsem ve výborné kondici, klidně jsem mohla hnedka "na pole", jak se říká, o dítě jsem si aktivně říkala, ale nebylo mi vyhověno...na předporodní schůzce nám říkali, že děti nikam neodnášejí a jsou stále s maminkou...

Kristinka 05/99, Radeček 01/01 Matýsek 06/06

Tak teda  tomu říkám diskuse! :o)

Me2dice, my na prohlídce porodnice byli a dozvěděli jsme se všechno, co jsme chtěli. Viděli jsme všechny sály, takže jsme pak nešli do cizího prostředí, což je pro mě hodně důležité. Pak nám taky řekli, jak u nich může postupovat porod, jaké polohy si můžu zvolit, že si můžu přinýst porodní plán, v nabíce je aromaterapie, hudba na přání.... No zkrátka myslím, že díky takové prohlídce je možné posoudit, zda se mi v té či oné porodce bude rodit dobře. Třeba jak tu někdo psal - výběr polohy je možná pro někoho důležité. Já jsem byla ráda, že jsem ráda. PA mi radila, co a jak... v tu chvíli jsem přemýšlela jen nad tím, aby to všechno dobře dopadlo. Nějaké "maličkosti", jako je poloha nebo nástřih jsem fakt neřešila.

Světli, taky mi přijde mimo to, cos napsala. ;o) Tak za prvé asi těžko maminka ví, zda dítě, které rodí, je poslední či nikoliv. Třeba si plánuje dětí víc, ale nemusí je mít. No a taky dítě, které je jediné, je snad něčím víc, než ostatní děti, které jsou třeba už druhé v pořadí? Na každém dítěti VELMI záleží. Je to život. A jako k takovému bychom měli přistupovat.

Me2dice, nikdo tu NEODSUZUJE porod doma. My jen říkáme, že bychom do toho nešly - je to snad špatné vyslovit svůj názor? ;o) Jsem ráda, že to Pusince vyšlo. Já jsem na tohle až moc posera a opravdu ta jistota, že kdyby náhodou něco, tak jsem do pěti minut na sále, mi stála za to, že jsem podle tebe "riskovala přítomnost nějakého fušera". Totiž kdybych ještě měla myslet, že co když ta PA, co mě rodí, je na houby, to bych asi musela skočit z okna (já naštěstí rodila na sále bez oken :o))))). Ne, vážně, je to každého věc. My se jen vyjadřujeme, vlastně hlasujeme s vysvětlením, zda bychom rodily doma či nikoliv.

Ještě k tomu odnesení miminka apod. Já začínám mít pocit, že se to už v dnešní době fakt nějak přehání. Už toho mám akorát tak plný kecky. Malou mi ihned po vytlačení dali na bříško, pak ji odnesli umýt apod. a fakt jsem neměřila, jak dlouho trvalo, než mi ji přiložili k prsu. No zkrátka si ji nejdřív choval a fotil manžel....atp. Až jsme se jí nabažili, přijela sestra a odvezla ji. Jasně, nejdřív jsme koukali jako zjara, ale na druhou stranu jsme si tu chvilku pak užili spolu. Byl to pro nás silný zážitek, zpracovávali jsme ho společně. Po několika hodinách mi malou přinesli na kojení a protože jsem nebyla schopná se o ni starat (nevstala jsem z postele, bylo mi děsně zle), řekla jsem si o ni až na půlnoc. Byly jsme tedy odloučené cca 6 hodin. Zatím nepozoruju žádnou újmu na jejím zdraví... Ale když jsem posléze četla článek o tom, že teda děti, který jsou od mámy po porodu odloučený, prožívají děsivý muka a pak mají jiné citové vazby a blabla, měla jsem z toho depku jako hrom. Chce to zchladit, všechno brát s rezervou. Opravdu se to už u nás mnohdy hodně přehání. 

žádná z Vás tady neuvažovala nad volbou v případě, že na 100% vím, že toto dítě, které se 9 měsíců vyvíjí v mém bříšku bude a je jediné mimčo, které kdy porodím...že je to první a poslední šance mít dítě

Já jsem přesvědčená tom, že žádná matka ne nerozhoduje podle toho, jestli je to dítě první a zřejmě jediné. To mi přijde naprosto zcestné. Nebo snad myslíš, že si nějaká mamina řekne "no co, když to nevyjde, uděláme si další"???

effatha

 ty porodní domy bych brala též. :-)) a ted už fakt jdu....

Davídek - 2 roky Verunka - 5 let

máš pravdu, jakési handrkování o tom, co je správné a co ne, těžko může posoudit mamča která bolestí neví, co dělat :-) jediné, co ji v danou chvíli zajimá je porodit zdravé miminko.

Tož všem přeju, ať už rodí kdekoliv, hlavně štastný konec a zdravé miminko .

A ted valím za ostatníma na sluníčko a na kafe :-)))))

Davídek - 2 roky Verunka - 5 let