SUS - Spolek utrápených snach

Celkově vzato je pradoxní, že tím že tchýně se tak mermomocí snažila různě ovlivňovat manžu svými bláboly a výmysly nakonec tím jen svému synovi uškodila a to tím, že se jí povedlo mi sundat růžové brýle a podívat se na svět jinýma očima.......a já si uvědomila svou cenu. Akorát tím manžovi uškodila, protože tím utrpěla naše zamilovanost a já nějaký čas bojovala s tím jestli jsem stále zaláskovaná........Když babě nestačilo, co všechno zastanu a dělám, a řádně se starám o domácnost a pořád jí něco nevonělo, tak to má....A když k nám už tak často nejezdí(je to kvůli manželově dceři, kterou má v péči), tak jsem přijede jednou za čas a pořád sem nepřijede babička na milou návštěvu, ale vidím jak jí drtí, že nám nemůže rozkazovat a organizovat, že je tu za návštěvu. Vnučky si ani nevšimne a když tak na ní vrhá, tak jedovatý pohledy, že mi je z toho až špatně, čeká kdy co ta holka odpoví a jak a hned se po ní vozí, je to baba jedu......PAk přijde manža a je to ňuňu ťuťu a když odjede, tak manža je celej blaženej, jak se maminky návštěva vydařila a my s dcerou jsme otrávený jak nikdy.............a tak je to pořád dokola.

jsou opravdu hnusné. Naše taky. Nedá si pokoj,vždycky když už si říkám, že se snaží, tak si rýpne nebo něco "vymyslí". Vím, že se to lehko říká, mě to taky vždycky šíleně vytočí. Ale co tak zkusit "zdvořilou ignoraci" ? Když míří přímo na tebe, tak jí odpovíš, stejně jako odpovíš komukoli cizímu. Jako když se tě někdo nesympatický zeptá na ulici, kolik je hodin. Možná je lepší slovo "chladná" ignorace. Pokud si nedokážou odpustit ty nechutné poznámky, je opravdu naprostá pitomost doufat, že se to zlepší a jednoho dne toho nechají. Já své řeknu dobrý den, na návštěvě u nich si čtu noviny, dívám se na televizi, když to vypadá, že se řeší něco, co by mě naštvalo - třeba jestli budeme mít v kuchyni lino nebo dlažbu - zvedám se a odcházím na wc. Klidně jdu i pětkrát za 1,5hodinovou návštěvu. Hezky se projdu, nespěchám... :) A nemluvím, nekomentuju. Na minulé návštěvě třeba chtěla tchýně nechat prckovi obuté zimní boty - oni hrozně šetří a moc netopí a my jsme neměli papučky. Tak říkám, aby mu je neobouvali, protože má teplé punčocháčky a když běhá, bylo by mu vedro. Jako bych nic neřekla, tchýně si mlela, že mu obuje ty botičky - už jsem nic neříkala. Nemá cenu ne? Diskutovat. Manžel to vyřešil za mě - řekl jí, že jsem řekla, že ne, tak ne. Dřív by to neřekl. Ale tentokrát ano. Sama jsem se divila. Asi mu v tu chvíli došlo, že když na něho řvu, že něco z toho, co mu říkám je i pravda. Že ona se do všeho míchá a chce mít všechno podle sebe. Dřív mi jí bylo líto, bylo mi hloupé, mluvit na všechny, jenom na ni ne. Dnes už ne.

Včera jsem byla u kamarádky. Taky má problémy s tchýní. Hlavně kvůli vnoučeti. Málo se vídají, málo ji navštěvují, kamarádka svou dcerku proti tchýni navádí, vnučka je psychicky narušená, protože když vidí babičku, tak s ní nechce jít ven. No a když milá kamarádčina tchýně začla s tím, že kamarádka je psychicky nemocná a její dítě je z ní taky na nervy a kamarádčina mamka dělá tohle a tamto a její zemřelý taťka to a to.... tak už se kamarádka neudržela a tchýni z bytu vyhodila :). Prý poprve nechtěla jít, tak ji musela vyhodit znovu :)

Nevím, jestli to bude lepší. Doufám. Držím pěsti, bojuj. Buď nad ní, nenech se vtáhnout do hry, nenech jí, aby ti mohla ubližovat. Nejde jí totiž o nic jiného. Je to jenom sprostá hnusná ženská, která ti nesahá ani po kotníky. Tak se k ní tak chovej. Jako k  póvlu, který snášíš  bez komentáře, protože ona ti za komentář nestojí. Třeba tak. Jakákoli diskuze u nás zatím končila jejím vítězstvím, vždycky všechno otočí. Když s ní nediskutuju, nemá příležitost. Koupila jsem si knížku Nenechte sebou manipulovat z nakladatelství Portál. Trošku mi to pomohlo. Když bydlíte sami, je to nový začátek. Nemysli na ni. Můj taťka je po operaci srdce a teď mu zjistili rakovinu. Vždycky když k ní mám jít, tak si říkám, že i kdybych se zvedla a odešla, tak už je mi to jedno. Ji ráda nemám, svou rodinu ano. Ona je mi ukradená. Mysli na sebe, dělej si radost, nenech se vytočit. A´t si vykládá co chce. Třeba že ti musela celou dobu co jste u nich bydleli chystat snídaně do postele a když jsi šla na velkou, tak ti utírala zadek. Ty máš co chceš. Odstěhovala ses od ní. A že se neumí chovat je jenom její ostuda. Držím moc moc pěsti, ať jsi v pohodě. neplač, kašli na ni. Nemysli na ni. Myslela jsem, že to nejde si poručit, ale když chceš, tak jo. Občas ne, ale čím dál víc častěj to jde. 

Ahoj jsem tu zase...

ty rozepře se tchýni mi málem zničli život,... manžel by na ni taky naštvaný ale nakonec se to vše obrátilo proti mě. Manžel mi skoro utekl za jinou.. doteď nechápu co se stalo a nejsem na tom psychicky dobře. Na druhou stranu jak se to urovnalo mezi náma tak i s tchýní která pochopila a přestala vytahovat blbosti... už bydlíme ve svém bytě i když samozřejmě s tučným dluhem.

Jenže tchýně mě zase dožrala. Byli jsme u nich na návštěvě a byla tam ještě část jejich rodiny, která jezdí jen občas. A tchýně si začala vést monolog že mají taky barák na hovno, že nahoře nikdo není a dřív jedne ze synů zůstával a že tam byla jen aby po nás uklidila ... jak na to mám mít nervy po tom všem? asi se vždycky zavřu někam a budu tam brečet dokud mě to nepřejde, protože jí samozřejmě nic neřeknu, ona se ráda hádá a doma bouchnu a mám strach, že to povede zase k našemu odcizení :o(

Kam musíš běžet, když celý den nic neděláš a nudíš se? :)))))))

Taky nic nedělám a nudím se. Však jo. A ještě mi za to stát platí. No není to senzační? :) 

No ty ses dovolila rozmazlit kávovarem, hm.......tak to sis dovolila dost(hihi). Jestli to bere tvoje tchýně jako moje, tak rozmazlování manželky je naprosto nepřípustné. Jojo, ještě teď mám babky, ažaž a to čekám, až přijde manža s tím, že tu maminka dlouho nebyla. Hned první týden po svátcích jsem slyšela ty její chytrystiky z úst manžy typu, že se na té mateřské nudím, že nenmám co dělat apod, mám těhle keců víc a víc plný zuby, jak nad tím nepřemýšlí a opakuje co mu cpe babka. Štve mě, že  kdyby aspoň trochu přemejšlel, tak mu to docvakne, ale on né, sám když hlídá malého a chce u toho něco dělat, tak to prostě nejde, malej mu pořád do všeho leze, všude vleze a jeho to rozčiluje, a co mám říkat já. Tchýni hlídala manžu babička i jí vařila a vůbec...........prý byla moc hodná, co vypráví lidi co jí pamatují. Ale tchýně se nepomamila, bohužel.............Nemluvě o tom, že bába musí vidět jak tu kmitám a ještě si dovoluje říkat manžovi něco o tom, že se nudím, jóó ano přiznávám ráno mezi 6 a 8 hodinou koukám na telku, piju kafe a krmím a hraju si s malým, ale je to můj jedinný relax za celý den, poněvadž už víc jak rok jsem se vnoci pořádně nevyspala a stále vstávám 4-5x za noc k malému a ráno jsme jako když mě praští a to nemluvím o tom, že 3x týdně vozím manžovu dceru na autosbus.No nic, jen mě štve ta nespravedlnost. toho co mu cpe do hlavy a jeho přístup, že to co říká maminka je pomalu svátost - houby většinou jsou to pěkný blbiny, ale už jsem se naučila odporovat a někdy se mi povede odpovědět, tak nedbale, ale věcně, že vidím jak se manža zarazí nad tím co říká, ale je to pěkná fuška. Jo onehdy jsem manžovi vyprávěla, že táta musel vstoupit do KSČ, aby mě a bráchu vzali do školky a máma mohla do práce a že mamku nevzali na školu ačkoli udělala zkoušky víc než úspěšně kvůli dědovi, který odmítnul vstoupit do strany a do smrti si vyčítal, že to měl zkousnout  aby mamka měla školu - nu a můj manžel mi odpověděl, že jsme byli komančové a že jeho máma ne, to mě opravdu nasr...... a za prvé jsem se ho zeptala jestli mě poslouchal a za druhé, ať je raději zticha poněvadž jeho mátinka za komančů cestovala po celé Evropě a několikrtá byla letecky v Rusku, a jak by se tam všude asi dostala, chudinka bez peněz, že???? 6e by nebyla ve straně.........???? Koukal na mě jak puk a zase uvědomil, tu hovadinu co vypustil z pusy.no nic musím běžet pa

To máš teda pravdu, co dělala do 35 let? To už měla mít všechno. Já jsem te´d dostala od našich vytoužené Dolce gusto. Nepiju normální kávu, takže to mám od mamky jako obrovský dárek, takový luxus. Samozřejmě už byly poznámky, že tchýně si chce koupit nový kávovat, ale to, co máme my má strašně drahý provoz.... blablabla. Byli tady předvčerejškem. Po tom, jak se předvedla o vánocích jsem ji zase začala ignorovat, je mi z ní akorát smutno a blivno. Je to zákeřná mrcha, která jenom hraje divadlo.

Dobrá zpráva je, že důchod se o půl roku odsouvá :). 

Já říkám na její dotazy - neměl by .... jenom "hm" nebo "jo, za chvilku" atd. A dělám si to podle sebe. Ať si mele co chce a vidí, že na to kašlu. To ji nejvíc vytočí

Drž se, pevné nervy!!!

já jsem si taky říkala od prázdnin, co chystá, žeje nějaká milá. Jde do důchodu:). Od nového roku. Manžel mi to řekl na štědrý den. Dárek jak hrom :). Ale zaslechla jsem to už ve městě, pracuje v MŠ, takže už se to rozneslo. Byli jsme tam na první svátek vánoční. Příští rok jsme u mých rodičů. TAkže celý den začínal větou - tak si připijeme, že jsme se tady všichni sešli, celá rodina, tak jak tady jsme. A tchán chudák - tak na zdraví, ať se zase příští rok ve zdraví všichni sejdem. Na což tchýně řekla - ne, příští rok to teda určitě nesejdem. To ne. Tak jak tady jsme všichni, tak určitě ne. - To byla narážka na mě, že chci jet ke svým rodičům a k nim až druhý svátek. Pak ještě bylo pár seků, jakože se příští rok sama pozvala k nám :)a takové ty "neměl by se malý náhodou přebalit?", "neměl by náhodou dostat najíst" už neřeším. Měla trochu popité, kdykoliv jsem promluvila na prcka - snažím se, když jsme u nich si ho moc nevšímat, aby ho měli k dispozici oni, ať si s ním hrají, chovají ho atd. Ale přišel za mnou sám, vstal od ní a chtěl k mamince. Okamžitě na něho začala volat - pojd za mnou, pojď ke mně. Pak mi pil ze sklenice, tak mu říkám - jenom trošku, pouštíš mi tam zvířátka - hrozně totiž slintá. A ona hned - poj´d za mnou, mně to vůbec nevadí, mně můžeš do pití klidně slintat, pojĎ. A taky dostal malý hračku se zvířátky od švagrové.ležela celou dobu na skříni. Ale kdykoli jsem ji chtěla malému ukázat a začli jsme si hrát, ptala jsem se ho kam které zvířátko patří, tchýně si sedla za něj a hned - kam to zvířátko patří?... Tak jsem je nechala, ale nehrála si. Hned přestala. Za chvíli jsem si hračku vzala znovu a ona tam hned byla. Měla popité, tak mi přišlo, že si nemůže pomoct. Že jí vadí, že si mě malý všímá :). Já se totiž opravdu snažím si ho "nevšímat". Taky hned na manžela, že se byli s tchánem na štědrý večer projít a byli i v ulici, kde bydlíme. To manželovi zdůraznila. Asi chtěla, abychom řekli, ať se staví.

Nejdřív jsem si říkala, že to její "všichni se příští rok určitě nesejdeme" nebudu řešit. Ale jak ten den pokračoval, štvalo mě to čím dál víc. Proč je tak zlá? Mně se taky nechce na ni hledět celý den a raděj bych byla u svých rodičů. Ale začínám návštěvu u nich - tak se těším na zítra, to pojedeme k našim? Je tak strašně sprostá. TAkže jsem opět nevydržela a řekla jsem manželovi, že mi zase skazila den a jestli si těch hloupých řečí nenechá a bude do mě pořád rýpat, že ji už pošlu do pr.....

Manžel mi na to samozřejmě řekl, že byla jenom ráda, že jsme se všichni sešli (příští rok tam jdeme druhý svátek, to tam jeho sestra nebude), tak je jenom ráda a zbytek on neslyšel, ale já to překrucuju :) Takže jsme se hádali asi od šesti do desíti :). 

Nejhorší je, že teĎ když bude v důchodu, tak mám strach, že ji budu mít furt za zadkem. Už aby byl prcek starší a řekl jí - já chci jít za maminkou, maminka je nejlepší. Protože opravdu možná se mi to zdálo, ale měla jsem z ní pocit, že jí vadí, že se mnou syn komunikuje a všímá si mě :). Možná se jindy hllídá, ale jak si dala slivovičku, tak se jí nedařilo.

Jsou to všechno blbiny a ona je sprostá. Mrzí mě, že se hádám a nechám se od ní vytočit a kazím si manželství. Měla jsem říct - taky jsem ráda, že jsme se sešli všichni, tady je vždycky výborná atmosféra, cítím se tady jako doma a mrzí mě, že příští rok musíme jet nejdřív k mým rodičům. :)

Tak doufám, že jste si to nenechali pokazit tak jako já a měli jste hezké vánoce všichni :)

Tak my zas řešíme Vánoce :)

Je to boj kdo z koho.  Nechápu, proč chtěla, aby se oženil a měl rodinu. Chce ho u sebe na štědrý den - schází se tam se sestrou i s dědou. První svátek vánoční - sestra. Jeho narozeniny se taky konají u ní. Samozřejmě jako manželka se smím zúčastnit, řeknou mi, v kolik a kdy mám přijít :). Narozeniny našeho dítěte taky chtěla u sebe. Dokonce už objednala dort a manžel přišel s tím, že oslava bude u ní. ON to nevymyslel !!!!!!!

Vadí jí, že k ní nechodím sama s kočárkem. Vadí jí, že chodím ke svým rodičům - prý častěj než k ní, ale manžel taky sám nechodí k mým rodičům a nepřipomíná mi - jé, já chci jet k vašim, pojeďme. Vadí jí, že mí rodiče mimčo vidí častěj - mamka jezdí na 2hodiny každou neděli, když je manžel na stavbě (když je doma, tak ne, aby nás "neotravovala"). I to jí vadí. Vadí jí, když jedeme na taťkovy narozeniny a domů jedem v 9, protože od nich jsme dva dny před tím odjížděli v 7. Ale že jsme u nich jednou tak často, to neřeší. Vadí jí, že jí nechci prozradit barvu svatebních šatů, když ona mi předtím řekla, že musím mít bílé, že krémovou rozhodně ne :). Vadí jí, že když řekne v 11dopoledne - ve tři přij´dte, budeme grilovat, je tady návštěva atd., že neposlechnu bez řečí a dovolím si mít už jiný program. Vadí jí mi přát k narozeninám, protože prý pro ně nedělám žádnou oslavu na kterou bych je zvala. Proto mi nepošle ani sms :). Že se s ní málo bavím, že když něco potřebuju, řeknu radši své mamce atd atd atd. Vadí jí prostě všechno. Hlavně to, že se nechovám přesně tak, jak by to chtěla ona.

Ať už mi tahle ženská dá konečně pokoj!!!!!!!!!!!!!!!

Proč musí furt vymýšlet nové věci kvůli kterým si ničím život a hádám se??????

Proč se nemůžu těšit na oslavu narozeniny svého syna, svého manžela, na štědrý den????????????

Já jsem si ho jen vzala. Peru mu, vařím, mám ho ráda, mám s ním dítě. Za to chci trochu svobody pro nás pro oba. Nejsme věci, aby si s námi mohla dělat co chce. Jsem třicetiletý svobodný člověk a nechávám sebou orat, protože se nechci rozvést. Když jsme bez ní, je nám spolu dobře. Dá se to všechno hodit za hlavu. Dá. Ale chce to strašlivou obrovskou sílu to všechno zvládnout. A občas si připadám jak zbitý pes. Ať už jde někam, důležitá povýšená namyšlená sprostá baba, co nemá ponětí o slušném chování a o tom, co je to mít rád svoje dítě a brát ho jako dospělého člověka, ne jako svůj majetek.

Hodně síly, na Vánoce bude potřeba. Určitě JE všechny uvidíme.  Držte se!!!

Ano Ondinko, já to víc než chápu. mám něco podobného. Tchýně vše dělá cíleně je mi jasné, že do té hospody 100pro nepřijde JEN náhodou, jestli to takhle nevymysleli právě kvůli tomu, že s dítětem tam večer fakt nemůžeš, tudíž nehrozí, že se tam JEN náhodou ukážeš i ty a to je pěkná sviňárna-pardon.

Ale že manža s něčím přijde a za pár dní po něm tchýně - to se mi stává neustále a točí mě že nemá svou hlavu nebo že mu nedocvakne,že ho manipuluje NEROZUMÍM tomu.................

Taky mám pár věcí co mi provádí, ale nemám to nějak uspořádané v hlavě, tak se rozepíšu někdy jindy. Držím všem palce a pevné nervy...........

Jé a já jsem si myslela, že po dvaceti letech už bude klid, že už bych to mohla zvládat.

Já se snažím moc nekomunikovat, takže tchýně vymýšlí. Příklad: manželovi volal v pátek večer jeho otec, že jde na pivo, jestli nechce jít taky. Tohle je verze pro mě. Před chvilkou jsem se od jedné známé dozvěděla, že tam byla i švagrová se švagrem a tchýně samozřejmě taky. A to není poprve. Pak se nemusím ani divit, když z manžela vypadne - no aby ta kuchyň nebyla moc tmavá - a z tchýně vypadne tahle věta o dva dny pozděj. Probere to se synáčkem pěkně v klidu, jak by si co představovala, aniž bych já jí u toho překážela. Tak se to dělá. No není to frajerka? A já pitomec, co se zas nechal vytočit a řekl manželovi, že už mě sprosté chování jeho rodiny pěkně s.... a že když se s nimi musí tajně scházet za mými zády, tak že mě to teda docela bere. A výsledek? Klasika dámy. Co je na tom, když ona tam náhodou taky přišla? Mám snad já proti ní něco?

Ne, už vůbec nic. Jsem hysterická já? Jak říká manžel. Nebo to někdo chápete? Já už asi ani ne. Můj třicetiletý manžel chodí  v pátek se svou mamčou na pivčo do hospody. A žena hlídá doma dítě. Opravdu rodinná idylka.

Ahoj všichni, tak jsem náhodou našla tyto stránky. Doteď jsem si myslela, že nejhorší tchýni mám já. Otravuje mi život už 22 let. Kecá naprosto do všeho, teď jsme nuceni zatím s ní bydlet v jednom domě, i když v samostatném bytě. Začínám na ni být alergická, denně je u nás tak 10x přijde se zeptat vždycky na nějakou pitomost. Vrcholem bylo, když vloni na štědrý den jsme s dcerou a manželem  seděli u štědrovečerní večeře a ona přišla s tím, že se u nás podívá z okna. Tak to bylo fakt super. Teď jsem sama doma, manžel z dcerou jeli zkontrolovat chatu .Teď tu tchýně zase byla se zeptat, jestli jsem doma a proč jsem nejela taky a co dělám a jestli se u nás může podívat z okna. Jistě uznáte, že to už je na mašli.Měla jsem sto chutí jí říct, že zrovna píšu jak je pitomá ale zase jsem se ovládla. No takhle bych tu mohla sedět do večera a napsat o tom knihu. Je to fakt hrůza. Kecá mi do všeho už od začátku, když byla dcera malá (dnes je jí 21), dělala tchýně všechno pro to, aby udělala přesný opak toho, co chci já třeba jí dávala před obědem oplatky přes můj výslovný zákaz. Teď, když je dcera už velká, tak se babka zaměřila na našeho psa. Dává mu všechno možné a pes pak z toho má průjmy. Pustí ho samotného na zahradu do největšího bláta a pak mi ho pošle domů. Pes je od malička zvyklý s námi v bytě, Takže si dovedete představit jak zuřím, když přijde celý špinavý. No a zakhloe bych mohla pokračovat, snad někdx příště v dalším příspěvku.Tiggynka

šílím z ní, potřebovala by psychiatra. nejdřív jsem si myslela, že ho potřebuju já. Občas asi ano :). Ale opravdu mi funguje držet si odstup. Ona je taková, že mně do očí nic neřekne - takové to - neměl by mít čepici na uši? - už neřeším. Neměl, je teplo. :) Hezky sebevědomě, bez diskuze. I kdyby se postavila na obě uši, obleču si ho jak budu chtít a její názor mě absolutně nezajímá. Vím, že tchýně je potvora,když nám hlídá (musíme jí říkat, vadilo jí, že říkám jenom své mamce:), tak jí řeknu - udělejte to tak a tak. a když přijdu, zjistím, že to udělala přesně tak, jak jsem jí řekla, aby to nedělala. Má cenu to řešit? Manžel to vidí. Syn má k večeři studené mléko, protože babi to prostě nebude dělat tak jak já chci :) Je pitomá.

Tchýně už mi toho provedla dost. Moje mamka už ji nezdraví. :)

Je to sice šílené, ale měla jsem obrovský strach. Když se narodilo mimčo, tchýně mi řekla - když ho bude chtít vidět, manžel jí ho kdykoli doveze, ona se mnou vůbec mluvit nemusí. Chtěla jsem, aby byla s vnoučkem v kontaktu - stejně jako moji rodiče. Začla si ho půjčovat a skončili jsme tak, že ve4měsících manželovi řekla, ať jí ho přiveze jak pojede do práce 6,30 a s jídlem a vrátí ho jak pojede z práce. Měla jsem strach, že když to takhle půjde dál, budu se jí muset ptát,kdy a jak dlouho ho můžu mít já. A tehdy jsem se poprve opravdu zasekla. Kdyby byl manžel tenkrát proti mně, asi by nemělo cenu s ním zůstávat. Řekla jsem mu, že nejsme rozvedení, abych měla s jeho matkou střídavou péči a že na celý den může náš syn chodit k babičce na prázdniny až mu bude pět. A čtyřměsíční miminko bude prostě doma. Půjčím jí ho, může přijít sem, ale jak řeknu já. A manžel řekl jen - dobře, jak chceš. Takže tchýně musela přijít sem, nabízela mi, že si ho nechá přes oběd, vrátí ho odpoledne, ať si můžu odpočinout. řekla jsem, že si ho nakrmím sama, že nepotřebuju. Nedovolila si ho nevrátit. Ještě to pak zkoušela, ať jí dám jídlo pro něj sebou, ale nedala jsem. (stalo se mi totiž předtím zrovna, že jsem jí jednou poprve dala skleničku se zeleninou. Vrátila mi ho odpoledne s tím, že neobědval. Zeleninu mu prostě dát nezvládla - musel se tenkrát hodně přemlouvat - a na mlíčko, které jsem jí přibalila pro jistotu, prostě zapomněla. Takže mimino uřvané hlady, které když jsem pak nakrmila,tak mi všechno vyzvracel, protože to zhltal hrozně rychle.) Nevyčítala jsem, mám to v záloze, k dobru pro sebe. 

Nejvíc mě těší moje malá "vítězství" a nejraděj mám ty ,do kterých se tchýně chytne sama. Třeba když jsem psala o těch narozeninách, vybojovala si alespoň, aby slavil s jejich rodinou u nich doma narozeniny manžel. Dobře. Ale když oslava u ní, tak se vším. Docela jsem se těšila, když jsem si představila, jak se nachytá. U nás doma ji obsluhuju já, u ní doma kolem mě lítá ona. Ne jak je u nich zvykem, že všechno se odehrává u nich, ale když má švagr narozeniny, tak švagrová umyje nádobí do poslední lžičky, obskakuje ji - dáte si dortíček.... Zeptala jsem se manžela - chceš po mně něco? Řekl že nic :) Ať si to baba užije. Já sedím a čtu si noviny :) Co myslíš, kdepak asi bude příští rok slavit manžel svoje narozeniny? Tchýně je líná jak veš :) Tchán byl zmatený jak včela v lednu :) Nevěděl, jestli vstanu, zkoušel na mě něco o hostitelce, ale jenom jsem se na něho usmála a otočila list v novinách. To samé, když jsem jí řekla, aby se pro vnuka stavila v týdnu odpoledne, když pořád brečí, že ho vůbec nevidí. Řekla mi - nemůžu, v týdnu končím v práci ve 4 (končí v půl2,když má ranní, vím to od tchána :). Nevím sice, proč by to mělo vadit, ale kdykoli chce, abychom přišli na kávu - dobře, ale babi končí ve čtyři, takže dřív jak v půl5 se tam neukážu a odcházíme v půl7kvůli koupání :). škoda, že nekončí dřív, mohla by si vnoučka víc užít :). A taky jí nemůžeme říct v týdnu o hlídání, musíme říct mé mamce, která končí dřív :). Tohle fakt miluju. TeĎ momentálně je tchýně uražená :). Naplánovala nám, že jdeme v pátek ke švagrové a my jsme už byli domluveni, že po třech týdnech jedem k našim a budeme udit makrely. Byly hotové po8, jeli jsme rovnou domů. Babi se mnou mluví jen na půl pusy, mého ta´tku ani nepozdravila :)

Mám z ní strach, hlavně jestli manžel půjde proti mně (když se ona rozbrečí, že ho vychovala a on jí takhle oplácí, že nesouhlasí se vším, co ona řekne, neví chudák z které do které). Ale snad už pro něho začínáme být důležití, trochu jim asi trvá si uvědomit, že my jsme rodina. Že vařit čaj, když bude nemocný už mu nebude maminka, že to budeme my. Snažím se stát si za svým, ale nehádat se. Nechci to tak, chci to takhle. O ní vůbec nemluvím. Za toho posledního třičtvrtě roku jsem o ní mluvila asi dvakrát před manželem. Ale jen nějaká zbytečná hloupost, že řekla že viděla film nebo něco. Jinak vůbec. Kousnu se do jazyku a jdu ke kamarádce :) Oni jsou chlapi rádi, že se nemusí hádat. snažím se, no....  A snažím se mu občas ukazovat její špatné stránky. Třeba se pohádala s tchánovou rodinou. Manžel je nešťastný, že se nestýká s bratranci, prostě ona nechtěla, tak se tam nejezdilo. Tak ne - ona je kráva. Ale - no to je smutné, tak co kdybychom tam zajeli. A pak z manžela samého vyleze - no to kvůli mamce se tam nejezdilo....   Třeba by to chtělo říct něco v tom smyslu -dcera z toho byla zmatená, smutná, nevěděla, co si o tom má myslet.... ať on zapřemýšlí, jestli se takové věci říkají dětem nebo jestli je blbá a sprostá. říct mu to rovnou, by asi neprošlo :)

Tak hlavně přeju pevné nervy :), ať to zvládáme :)

Přečetla jsem si Ondino tvůj příspěvek a vnitřně se uklidnila, že nejsem sama, ikdyž si tak člověk stále připadá. Ty chlapi si vůbec neuvědomují, jak se k nám jejich matky panovačně chovají a běda ti když neposlechneš, žejo??? Včera měla přijet tchýně slavit 1 narozeniny našeho synka, raději jsem pozvala celou naší rodinu, ať mě neprudí a i přesto se jí to povedlo, myslím si že moje máma z ní byla taky hyn, ale nic mi neřekne - považuje to za mnou věc....kdyby to bylo obráceně  a moji rodiče peskovali manžela, okamžitě by se baba ohradila.

Už než měla dorazit, měla jsem šílenou žaludeční neurózu a ještě teď mi není dobře....ani naobědvad jsem se nemohla, dlouho se mi to nestalo, ale asi to bylo kvůli dni před tím, kdy jsem byli celá rodinka nakupovat(já,manža, synek a manžova dcera) stavili jsme se u babky jen na chvíli a ona se šla s dcerou domů napít a během 5ti minut dostala hokla ceres, že ´jsem si dovolila nakupovat a utratit peníze. Že dcera tátu stojí peníze a když jí holka říkala, že jsem platila já svou kartou, tak na ní vyštěkla, že jsou to tátovi peníze......a já dostala takovou točku, že jsem začala doma ječet na manžu, ať mě máma nesere, že mám 100chutí jí zavolat a vynadat jí. jen mi na to odpověděl, že se jí diví proč to dělá a že za takovou chvilku to holce stihla říct, když jí 14dni neviděla??Že se jí prej diví.........načež jsem mu pravila, že by se divil co všechno stihne navykládat, že jí taklhe nezná.....

Staršně mě rozčílila, teď to byla zřejmě poslední kapka a už je to pro mě jen zasraná ježibaba. Jak píšeš ty Ondino, když jsem byla těhotná a pak když se malý narodil strašně mě stresovala a věř že tě chápu, já měla hlavu v oblacích z miminka a pořád na mě vymýšlela nějaké naschvály, protože věděla že se zabývám miminkem a to byl pro mě takový povznesený stav, že jsem dost těžko mohla vymýšlet nějaké odvetY a pak o to víc jsem byla vynervovaná z jejích manipulací, naschválů a já nevím čeho všeho. Musela se zapřít a snažit se všechno zvladnout sama a ani přede manželem nedat najevo, že toho mám dost a potřebuji si odpočinout, poněvad první jeho věta by byla mamka by ti pomohla...................!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Ano pomohla, ale když mi párkrát při návštěve hlídala malého, tak jsme zjistila, že když si ho hlídám sama ač třeba nervózního a plačícího, pořád je lepší než když mi ho hlídá bába. To totiž řekne jdi si něco udělat já ti ho pohlídám, tak začnu mýt nádobí a baba začne s přebalením, převlíkáním, nemám mu sundat ty teplé ponožky, nemám mu dát bačkorky, nemám s ním jít ven, můžu mu dát tohle a tohle. Jasně ale úplně ke všemu mě potřebuje a pak chodí před manžou a říkámu jak mi pomohla????!!!!!!!!! A když pak chci něco manžovi říct, tak jen kroutí hlavou.  Nenávidím jí  víc a víc už s tím nic neudělám a můře si za to sama svou sobeckostí a sebestředností

Otěhotněla jsem ve stejnou dobu. Dnes má naše mimčo rok a půl. Ale období těhotenství a ještě minimálně půl roku po tom bylo peklo. Rozcházeli jsme se každý měsíc. Vytáčelo mě úplně všechno. Byla jsem jak šílená.Chvilku byl klid a pak znovu. Brečela jsem skoro pořád, nadávala jsem manželovi, nadávala jsem na jeho rodiče. Pamatuju, jak seděl na pohovce a mlčel. Popravdě dodnes nevím pořádně, jak on to vidí. Myslím, že si částečně uvědomuje, že jsem v mnoha věcech měla pravdu. Tchýně je opravdu sprostá, po svatbě mi přestala přát k narozeninám :), řekla mi, že (když jsem ležela na rizikovém těhotenství a doktor mi dovolil jen vstát na wc)jsem nepomáhala při rekonstrukci domku chudáčkovi jejímu synkovi, že nechci, aby viděla vnuka (ale ona k nám chodit nebude, já musím přijít za ní a často), že se k ní nechovám jako k rodině (volala jsem jí po porodu ještě ze sálu, že má vnoučka, jak je nádherný), že ona se mnou vůbec nemusí mluvit,kdykoli bude chtít, řekne synovi a ten jí jejího vnuka přinese....A když jí řeknu – proč říkáte že se k vám chovám špatně, uveďte konkrétně, tak jediný její argument – mám ten pocit.  Při našich hádkách se ji snažil hodně obhajovat. Pro něho není tak špatná, i když se tak chová. Prostě taková je.Řekl mi i - dobře, je to kráva a co mám dělat ? :) Nepomohlo to, hádali jsme se pořád. Možná by mi tenkrát stačilo jen to,kdyby k ní přestal chodit, nenáviděli bychom ji společně :) To by mi bylo jediné asi dost.

Moje tchýně pořád něco vymýšlí.  Narozeniny našeho prcka se budou slavit u ní. Řekneš si - jestli nechceš,tak prostě řekneš ne. Jenže mě vytočí k nepříčetnosti jen to, že je něco takového vyřčeno. Je to naše dítě, my jsme rodina, bydlí s námi, proč by měl slavit narozeniny u tchýně? Proč musí mít všechno pod palcem? Proč se všechno musí točit kolem ní? Proč já si musím obhajovat to, že první rok svého dítěte oslavím doma? To mi na tom připadá tak šílené. Řvala bych jak tygr, že je to magor!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! V těhotenství to tak bylo. Ať jsem chtěla nebo nechtěla, šlo to ven. Za první měsíc kdy se nám narodil prcek jsme u tchýně byli  s manželem 7krát. u mých rodičů dvakrát. psala jsem si to tenkrát. Ona mu říkala, že k nim nechodíme. Naši bydlí dál, byli jsme u nich dvakrát a z ta´tkovýc hnarozenin jsme tenkrát jeli večer v 9. Od nich jsme odcházeli v 7. I tohle mi vyčetla. A když jsem jí řekla, že u nich jsme ale byli 7krát, tak prý - jestli počítáš kolikrát k nám jdeš, tak sem nemusíš chodit vůbec. Takže pak,když manžel přišel a říká - mamka chce, abysme se stavili, že by chtěla vidět vnoučka, brala jsem to jako nátlak. Neměla jsem jinou možnost než říct ano, jinak to nešlo. Dodnes jsem alergická na to - mamka volala, jestli se stavíme.....   Vytáčí mě to.

Já mám problém s tím, že vůbec musím o svých věcech diskutovat s někým jiným než se svým manželem. Proč mám poslouchat její názor na to, jakou budeme mít kuchyňskou linku? Dřív jsem s ní mluvila normálně. Ale pak začla za mými zády plakat manželovi na rameni, udělala ze sebe chudinku a já - protože jsem vždycky vybouchla, když mi vnucovala svůj názor, jsem před manželem byla ta špatná. Já jsem řvala vzteky, ona plakala. Pak - přesně jak píšeš - se mi on spojil s nimi. Všechno s nimi řešil, všechno jim musel říkat, byli pro něho podle mě důležitější než já. Řekl mi tenkrát, že jsme se předtím nikdy nehádali. A pak jsme se hádali skoro pořád. Šla jsem do manželské poradny, kde mi bylo řečeno, že nejhůř je na tom manžel. Obě strany na něho tlačí. 

 Mám svůj vlastní systém. Zatím mi to funguje, ale tchýně pořád přichází s novými "nápady" a ještě si nejsem sama sebou jistá, jestli to zvládnu. Nejde ani tak o mě, jako o manžela. Řekla jsem mu, že jeho máma je falešná, že nevěřím, že to myslí upřímně. A že kvůli němu tam budu chodit – protože on řekl, že by nechtěl, abych přestala. Ale ať mi neříká, co mamka říkala, jejich problémy, stížnosti atd. Jediné co chci slyšet – jdu k našim, jdeš se mnou? A já půjdu nebo ne. A on zas chtěl, abych o ní už nemluvila, nenadávala na ni. A tak to děláme. Nezapomenu tchýni, co všechno mi řekla, včetně toho, že lituje, že někdy chtěla, aby si mě manžel vzal J. Máme spolu zvláštní vztah. Už třičtvrtě roku spolu mluvíme jen to nejnutnější. Tchýně má různé taktiky jako že přede mnou nemluví o ničem, co se týká i mě, jen když u toho nejsem, volá manželovi do práce atd… Třičtvrtě roku mě před manželem zdraví – ahoj a když on u toho není, tak dobrý den J. Minulý týden mi tchýně zavolala, že mi chce něco koupit, pak přišel manžel s tím, že maminka říkala, že by se klidně k nám stavili (nechodí ani na vánoce J) a na poslední návštěvě na mě asi 8krát promluvila J. Běhá mi mráz po zádech, co zas vymyslela  J

Je to hrozně dlouhé, ale je tolik tolik věcí, které se odehrávají každý den a stálo mě to už spoustu sil. Už jsme byli tak unavení a myslím, že i manžel je rád, že jsme si dohodli pravidla a snažíme se je oba dodržovat, i když je to pro oba těžké. Učíme se to spolu – i když každý sám ze svého pohledu. I když se tak úplně nechápeme, ustupujeme a tolerujeme kvůli tomu druhému. A teď i kvůli tomu třetímu – a čím je syn starší a čím víc je manžel táta, tím víc chápe, že tohle je důležitější než každý týden dvakrát naklusat k mamince, aby neplakala.Mám ho ráda. Tvoje žena tebe určitě taky. Svému manželovi jsem se v těhotenství mockrát omlouvala, že na něho kričím, že se pořád hádám. Ale prostě to šlo ven. Být tebou, jestli to bylo předtím jinak, zatni zuby, vydrž to. Mluv, až se vybrečí, uklidní, vynadává. Nech mluvit ji – ne, co je špatně, ale jak na to. Zkus to. Ale v těhotenství bych se rozhodně nerozcházela, byla by to chyba, až nebude jeden velký chodicí hormon, bude situace jiná. Říkám z vlastní zkušenosti, byla jsem fakt na odstřel J

Takovýho "hoňáka" měla kamarádka, ale nebyl to pes, ale FENKA!!!

Jak si dal člověk nohu přes nohu, už jí tam měl, no hnus!!!

Vydrž těch půl roku a budeš mít klid, jen si malou hlídej a s tím psem úchylem a jeho páníčkama, co ho neuměli vychovat, nenechávej samotnou!!!

Tak to je mazecrozhodně si to nenech líbit a vždy psa okřikni.Také by měl někdo tchánovcům vysvětlit,že toto chování by psovi neměli tolerovat a zároveň jim říct,že máš strach,že to bude dělat i dceři.

Jsme v trošku podobné situaci,také bydlíme s manželem s tchánem a tchýní a také mají rozmazleného psa,bohužel si nenechají moc vysvětlit ,jak by se k němu měli chovat a co mu dovolit a co ne.Tak jsem jeho výchovu vzala do vlastních rukou a pes se semnou chová úplně jinak,než když je npř.s tchýní.Ze začátku když moje dcera začala lést,tak po ní párkrát vystartoval a několikrát vrčel,v tu chvíli milej pejsek letěl přez celý pokoj jak jsem rychle vystartovla já.Teťka je už tak naučený,že se raději jde schovat na svoje místo,když dcera vejde kde je on a nevrčí na ni.Je to,ale chyba jen tchána a tchýně,že je takový jaký je.Už několikrát jsem jim chtěla říct,že oni si psa pořizovat neměli a když už tak jedině plyšového.

Tak to jsi mě docela vystrašila. Budu muset malou víc hlídat. Je fakt, že já si to od něho nenechám, tak hned běží k nim aby si zakopuloval. Je to fakt nechutné!!!

zdenka

Jsem tady nová. Jako každý tady mám problém s tchánovci a nemůžu se nikomu svěřit. Před půl rokem jsme se s manželem nastěhovali k jeho rodičům kvůli rekonstrukci našeho domu. Netušila jsem co mě čeká. Tchýně nám neustále leze do věcí, ale dělá jakože ne. Tchán nám neustále rozkazuje jak rekonstruovat, co nakupovat, jak vychovávat dítě, jaké kachličky, jaký koberec.... Sami mají rozmazleného psa oříška, kterého si kdykoli o to má zájem nechají ochotně před kýmkoliv vyhonit na noze, jeeště mu ji i nabídnou se slovy: Pojď hoňáku. Je to nechutné. Manželovi jsem o tom řekla, nemám si toho všímat, že to půl roku vydržíme a pak půjdeme do svého. Mám velký strach nechat s nimi dcerku. Lozí po čtyřech a nevěřím jim, že by na ní pejska nenechali vyhonit, pokud by měl zájem. Všude sháním info, co dát tomu ořechovi do jídla, aby neměl chuť. Až jim pojde, naštvu je a koupím jim fenku!!!

zdenka

Díky moc za podporu.. je příjemné číst, že nám někdo drží palce :-) Manželovi jsem slíbila, že o tom nebudu mluvit a nebudu to řešit se svými kamarádkami a rodinou, což normálně dělám... Tak je to pro mě těžký.. Aspoň tady jsem si mohla upustit páru a svěřit se.. Ono je někdy lepší znát názory a pohledy jiných lidí, kteří v tom nejsou angažovaní - mají nadhled, který nám díky citům a zaujatosti chybí...

Každopádně nás další návštěva čeká na Vánoce.. shodli jsme se že navštívíme pouze rodiče, že sestru s manželem kontaktovat nebudeme.. Je to těžké - ani ne tak pro mě ale pro manžela, který těm lidem bezmezně věřil a společně jsme jim tu jejich přetvářku "sežrali i s navijákem"... 

Máš pravdu, je lepší mít krátkou rozepři, a vědět na čem člověk je... Jen já jsem ještě na tu konverzaci s upřímností nenašla cestu... Nevím totiž jak s ní začít... Jednou jsem se o to pokusila při nepříjemnostech, ale tchýně všechno popřela a do očí mi tvrdila něco jiného než za mými zády.. To mě celkem odradilo... Ale po tom, co vím teď se na to koukám jinak..

V naší rodině se mi tohle nikdy nestalo... jsem zvyklá na to říkat upřímně co si myslím a vím, že moje rodina jedná stejně semnou... Mamku považuju za velmi dobrou kamarádku, které můžu říct cokoli a jsem ráda, že se ona chová stejně ke mě... Taky to vždycky není příjemné, ale je to nejlepší cesta komunikace... Nevznikají pak takováto nedorozumnění a "křivdy", které vlastně nejsou nikdy vysloveny...

Važ si své tchýně a toho, že s ní můžeš mluvit na rovinu - je to dar o který my teprve začínáme bojovat.. a nebude to lehké, když víme, co máme za povedené přetvařující se "soupeře".. Jsem ráda, že jsme se s manželem shodli na tom, že nebudeme "bojovat" jejich zbraněmi ale tím, že jim ukážeme, že nejsme takoví, jaké nás vybarvili... Bude to chtít hodně času a trpělivosti, ale jak říká manžel JSME NA TO DVA a ve dvou se to lépe táhne :-)