SUS - Spolek utrápených snach

děkuju, on člověk tak nějak podvědomě ví,co by měl a neměl,ale já jsme tam emocionální a impulsivní člověk,výbušný a temperamentní,že své momentální pocity jen těžko držím na uzdě.... ale snažím se na sobě už delší dobu pracovat a jelikož vím,že manžel je ten nejlepšíchlap,co mě mohl potkat a neustále mě ujištuje o své lásce,tak je v mém zájmu,abych se snažila to nějak strávit. přece jen nežiju s jeho matkou,ale s ním.

uvidíme,jak to zvládnu toho 24.září,kdy odjede a 28. kdy se vrátí ....

děkuju za podporu,hodně mi to pomohlo a jsme ráda,že jsme našla tyhle stránky,kde člověk vidí,že není sám....

kathon

nevím,co přesně bych udělala já, ale nejspíš bych se snažila, aby se rád vracel domů. Něco podobného jsem udělala s přítelem,ikdyž nešlo o tchyni. Naopak jem mu popřála spoustu štěstí a aby se dobře bavil, prostě aby vidil,že nenamítám nic proti té osobě,ale že pouze nesdílím a nesouhlasím s jejím chováním. Musím vědět,že já jsem dobře vychovaná a samu sebe si vážím. Pravdě podobně bych se po jeho odjezdu rozplakala,ale nikomu bych to neřekla a hlavně ne jemu(kdyby to náhodou vyprávěl matce). Po příjezdu zpět,bych se těšila a zkusila ho něčím potěšit. Např.můj přítel miluje nějaké moje dobroty. Každý muž je jiný a ty za těch pár let,ho nejspíš znáš.

Určitě bych nechtěla(jak už zde bylo psáno) aby mi cokoliv říkal,co říkala jeho matka a podobně. Je to dost složité,ale řešení určitě nějaké bude. Přeji hodně štěstí a pevné nervy.pa

ONDINO, ani nevíš,jak jsi mě tímhle nakopl a pomohla mipřemýšlet nad tím jinak.... moc ti za to děkuju.

je to těžké se s tím smířit. kdyby šlo o obyč.hádku nebo nevraživost, strávím to lépe. ale dávat ultimáta,zakazovat mi vstup k nim...když jsme jeho žena.

sprostě mi nadávat a říkat o mě,že jsme KU..A. nepochopím nikdy  chování manžela. ptž já svoji rodinu strašně moc miluju,ale opravdu upřimně si mylsím,že kdyby se stalo toto obráceně (moje rodina by tohle udělala mému muži) tak bych se já zachovala uplně jinak. a tím mi vyplývá otázka,zda mě vůbec manžel miluje,jak tvrdí. nebo jestli jsme divná já.

každopádně se pokusím chovat jak píšeš, vypadá to jako nejelpší řešení...

tím že se s mužem kvůli nim hádám,tím si to jen kazím a strhávají s emi body.

manžel musí vidět,že je mu tady fajn a nebude mít takovou potřebu tam jezdit. jsem si jistá,že matka mu bude při každé návštěve dokazovat jaká je koza pitomá a možná se jendou dočkám i toho,že tam nebude chtít jezdit.... aler to už bude asi jedno.

já věřím,že bude paní tchyně za své činy náležitě potrestána.

děkuji za podporu a i tobě přeju pevné nervy a dobrý porod

pokud manžel stojí při tobě, pokud si je tebou jistý a neopakuje ti to, co ona - že mu vadilo, že jdeš na dámskou jízdu, že tě nenutí, abys k nim jezdila, i když se k tobě chovají špatně... tak je to podle mě ještě ta lepší varianta. Mně manžel opakoval věty své maminky - nemáš ráda moje kamarády (přitom celé dva roky, co jsme spolu chodili, s mými kamarády jsme společně byli asi třikrát, s jeho každý víkend večer někde sednout, na dovolených, i přes týden, pořádali jsme grilování - s manželovými kamarády... Přestala jsem vysvětlovat - nemám je ráda? OK!! Chceš grilovat a pozvat si svoje kamarády? Bezva, nachystej si všechno sám, když já je nemám ráda. Zkoušel to třikrát nadhodit, vždycky jsem mu řekla to samé. Už to neříká, že je nemám ráda.

Je to těžké, se smířit s tím, že ji nepotrestá za to, že se chová špatně, i když je to evidentní. I když ti ublíží před ním, je k tobě sprostá... Oni se málokdy zmůžou na reakci. Moje tchýně pokud manžel nějak reaguje, začne - to jsem si o tobě nikdy nemyslela, že se něčeho takového od tebe dočkám, to jsi mě zklamal atd atd - a miláček stáhne ocas, omluví se a je klid. My máme dohodu, že já o ní doma nemluvím špatně - dřív jsem nadávala, jak je sprostá, že jí mám plné zuby atd. Trvalo to, ale naučila jsem se o nich nemluvit. Když tam jde, jedu taky nebo ne - jak se mi chce. Nediskutuju. Už jsem psala, že mi v únoru (od oznámení, že čekáme 2.mimčo), začla říkat dobrý den. Hrála důležitou, nemluvila se mnou. Já ji jen zdravím. Už je mi skoro lhostejná - i když samozřejmě občas mě to ještě "chytne". Teď dva měsíce před porodem se na mě začla usmívat, když mě má pozdravit, tak chvilku koktá a pak ze sebe vymáčkne ahoj - takže prostě toho půl roku, co mi říkala dobrý den je pryč, zkrátka se sama zase rozmyslela... (samozřejmě, že jí došlo, že budu rodit, chce přijít do porodnice, k nám na mimčo a to nemůže dělat, že se mnou není :) Ale pro mě se nic nezmění. A manžel si nic říct nedovolí - chovám se slušně, pozdravím, je to jeho rodina, já jen to nejnutnější, v rámci slušnosti. Popřát (společně), vánoce (společně) - kupování dárků už neřeším, stará se sám. To je asi všechno. 

Pokud tě tam nechtějí, nejezdi. Jestli vás má rád a záleží mu na mimču a tebe miluje a je mu s tebou dobře, tak zůstane. Nikdy se podle mě na ni nerozkřikne a nepřestane tam chodit. Taky jsem si to přála, aby uviděl, jak je špatná a oplatil jí to za mě. Ne. Ale už tady psalo víc holek, co má podobné zkušenosti - bude tam kratší dobu, bude spěchat za tebou, když mu bude doma dobře. Já bych to nechala. Jeho rodiče, ať s nimi komunikuje, pokud tě tam nechtějí, tak už to nekomentuj, neřeš. To, že on tam občas zajede přežiješ, co ona mu říká nechtěj vědět, slyšet, řešit. Budeš v klidu, nebudete si kazit vztah hádkami. Jak píšou holky - udělej si hezký program s kamarádkou, jeď s vašima na výlet, užij si to. A tohle neřeš, nemá to řešení. Jestli ona na tebe chce nadávat a nechce tě tam, její problém. (Neudělala jsi nic tak strašného, proč by tě u nich neměla chtít, vaše soukromé věci nejsou její problém.) Nejde totiž jen o tebe. Jde o rodinu. A do té vaší ona patřit nebude - sama tak rozhodla. Stejně jako naše tchýně. I když k nim jdeme, i když si vezme jednou za půl roku syna, vždycky její návštěva u nás bude jen chladná a zdvořilostní nutnost. I moje u nich. Odsedím si to tam, prohodím dvě tři věty s neteří, se švagrem, čtu si noviny. Pozdravím, poděkuju za čaj a jdu. Moje by mi taky myslím řekla, ať k nim nechodím, ale jí strašně záleží na tom, co řeknou sousedi, co řeknu já lidem a taky mám trumf - kdyby šlo jen o mě, tak by to bylo jiné, ale já jsem máma jeho dítěte - a na tom mému manželovi teda obrovsky záleží.

Držím pěsti, přeju pevné nervy!!!! Uklidni se, jestli to potřebuješ, zajdi si k psychologovi, ale spíš bych se snažila smířit se s tím, že jí zavolá, že tam sem tam zajede a jinak si ji vůbec nepouštět mezi vás. Buď silnější, rozumější, diplomatičtější a měj úroveň. Na druhé straně bude sprostá baba, co nemá slušné chování, respekt a toleranci. Když na ni budeš nadávat, bude ji bránit. když bude ona ten, kdo nadává na tebe, možná sám v sobě se postaví za tebe, protože on s tebou žije a zná tě a i když to nedá najevo, tak uvnitř ví, kde je pravda. 

Tak hodně štěstí a drž se :)

   přesně. Přesně moje slova. Sama bych to líp nenapsala. Taky jsem měla "zlou" tchyni. Nějak ty naše tchyňky zapomínají přestřihout pupeční šňůru.  To co jsi napsala, je pravda pravdoucí. Na chybách svých tchyní se hlavně můžeme poučit my samy a dál toto nedělat. Sama už tchyní taky jsem. Mám skvělého zeťáka  a taky se jim do života nepletu. Jsou dospělí, dcera má dvě holčičky a oni sami nejlíp ví, co mají za problém a taky si ho musí vyřešit sami. My už nemáme právo jim do života zasahovat. Tady platí staré dobré pořekadlo, že jak si kdo ustele tak si i lehne. Mám ještě tři kluky. Možná přibyde ještě nějaké další dítko. Všechny moje dětí ví, že jsem tady pro ně a když potřebují radu, pomohu. Když potřebuji radu a pomoc já, dostanu je od nich taky. A tak by to mělo fungovat. Ne stylem, neposlechneš nic nedostaneš. Ale stylem, já ti poradím a ty si udělej jak chceš a jak vyhovuje tobě. 

P.S. Vnučky rozmazluju taky.   Co se do nich vleze. 

ahoj holky,narazila jsme na vás a rozhodla jsme se podělit o svoje drama :-D

táhne se to od Vánoc. s manželem jsme 6 let a nikdy jsme neměla pocit,že mě má tchyně ráda. já jsem z Prahy ,oni ze zapadlé Slovenské vísky. Jsou naprosto odlišní,žijí jiným stylem, jiné hodnoty atd. já s ek nim vždy chovala uctivě a velmi přátelsky....

posledně jsme tam byli na Vánoce na týden a pro mě to bylo moc. uznávám,byla jsme nervozní,ptž jsme byli s mužem dohodnuti předem,že pojedem 27. ale on chtěl za každou cenu 28. Nějak jsme se chytli.nic konkrétního,nic vážného. ale tchyně zaslechla,že vedle v pokoji mluvím zvýšeným hlasem. no to čeho jsme se dočkala následně, to je jak špatný film.

dvě hodiny křiku,honila mě po domě a ptala se mě,co mám za problém,že se hádáme. že si svého muže nezalsoužím,ani naši dcerku.

já jí řekla jen to,že s ejí nehodlám svěřovat se svými problémy a konec. 2 hodiny mě honila po domě a nadávala mi,křičela,brečela,hystericky. já jen stála a poslouchal,nechtěla jsem  být ta špatná,co se bude s ní hádat. nakonec to bylo pojato,že jsem arogantní.bylo to strašné a během 20 minut jsme byli sbaleni a odjeli domů.

od té doby mám zákaz vstupu na SR.

manžel mě donutil to urovnat. meilem jsme se omluvila a vše vysvětlila. ale nadávala mi ještě víc, došlo to tak daleko,že manželovi psala meily,že ho nemiluju,at se mnou není,že si zaslouží víc,že jsme rozmazlená pražačka. fúrie ,hysterka arogantní a chladná.což mimochodem není pravda, ptž já jsme vřelý člověk,spíše ona na mě působila vždy velmi odměřeně a chladně.

pak mu nsapala,že se doslechla,že jsme byla na párty s holkama a aby se prý nedivil až přijdu o měsíc těhotná !!!!!

to vše dělala přesto,že manžel jí ubezpečoval,že není důvod,že mě miluje a je s emnou spokojený.

napsala doknce mé mámě meila,že jí děkuje,že vychovala bezcharakterní monstrum. mému muži,svému snyovi napslaa,ž at jí už nikdy nepíše, nevolá,že o nás už nechce slyšet a at jí vrátí 500.000 do poslendí koruny,co mu dala na stavbu domečku. at nám ty peníze prý dá moje máma,ale ta by na to nikdy neměla a co jsme vše mohli mít,kdybych nebyla p...ča. samozřejmě pak to vzala zpárky s tím,aby jí manžel nevolal. ale to by mohl říct každý,že to bere zpět,ne vše se dá zapomenout.

manžel po celou dobu matku jen zlehka usměrnoval ale nikdy rázně neřekl dost,to už jsi překročila hranici.

dál s nimi telefonuje přez skype 1x týdně. nyní tam pojede na křtiny na 5 dní.

celá rodina- tchán i  švagr mě také zavrhli. i švagrovka. moje gratulace k narozeninám apod. jsou ignorovány. baví s eo mě jako ONA.... moje jméno je tabu.

půl roku se kvůli tomu hádáme, zvažovala jsme x krát rozvod. nevím co s tím. nesmířím se s tím,že manžel neudělal rázný krok,jak její chování potrestat.

mylsíte,že naše manželství má šanci? jsme na poraji sil a už nevím co dál.

nemůžu manžela nutit,aby tam nejezdil,aby je trestal,ale když sám neví ,jak by se měl zachovat, tak to asi vážně nemá smysl.....

nikdy se nesmířím s tím,že nám spokojené manželství rozbila tchyně.... a že manžel to dovolil. nedokážu si představit život bez něj,ale aby se mnou bylo zacházeno jako s kusem hadru,který si nezaslouží žádnou úctu? to si zas taky nemyslím. nejsem dokonalá,ale tohle je už moc.

co byste udělali na mém místě? nechci to vzdát,ale cítím,že už na nic jinýho síla není.

Zdravím všechny utrápené snachy

Veroniko 200, když jsem četla Tvůj příspěvek, jako bych to psala já.  Neboj, nejsi v tom sama, já jsem si prožila totéž, s manželovými rodiči pod jednou střechou, časem jsem bohužel ztratila oporu  v manželovi, toto soužití silně narušilo náš vztah,  a stala se černou ovcí rodiny. Když naše děti dospěly, už jsem to nemohla snášet a  odešla jsem. Žiju sama již pět let, děti vše pochopily, máme spolu krásný vztah. Můžu říct, že konečně volně dýchám a moje duše je svobodná. Nenech to zajít příliš daleko a odstěhujte se co nejdřív. Nenech se tlačit do kouta, protože brzy už nebudeš mít kam uhýbat. Neboj se ozvat. Já jsem byla až  příliš slušná a tahle to nakonec dopadlo. Ve svém domě jsem se cítila jako cizinec. Nenechte si do ničeho mluvit, jste dospělí lidi, je to Vaše rodina, nenechte si ji rozbít. Držím Ti palce a přeji hodně štěstí.

mateřidouška

Jooo, více takových tchýní! Ale já si taky nemůžu stěžovat ;-)

effatha

ahojky, skřítku :)

jsem ráda, že takový problém nemám. tchýně k nám nechodí :)))). Jednu dobu chodila na naši stavbu - jakmile jsem tam přišla s kočárkem, tak jí tchán nebo manžel zavolali, že tam má malého, a ona tam za 10minut byla, že si klidně vezme kočárek atd atd. Přitom já jsem byla ráda, že jsem vypadla z domu, dala jsem si tam prcka na deku a přetrhávala jsem si tam záhonek - zkrátka taková idylka. A mít ji furt za zadkem, kdykoli jsem tam přišla.... Pak jsem tam radši přestala chodit. Nebo jsem tam jen přijela, koukla, co nového a jela pryč. A chodila jsem tam jen dopoledne když byla v práci.

Samozřejmě, že se mi stalo, že jednou ona prostě přišla a já jsem odešla. A manžel mi to pak vytkl - že já jsem schválně odešla.... Tak jsem mu řekla, že mám svůj program, nikdo se mě neptá a já tam třeba šestkrát po sobě seděla hodinu a čekala, než ona se pobaví s mimčem, i když jsem měla něco domluveného. A musela jsem tam sedět, aby neřekl, že jsem "schválně" odešla. A že mi to zasahuje do soukromí . (to jsem mu jenom zopakovala jeho vlastní slova, protože když se nám narodilo mimčo a já jsem tři dny po sobě zavolala své mamce, aby mi přijela pomoct - byla u nás každý den 2hodiny, tak mi manžel řekl, že mu to zasahuje do soukromí). Nejlíp mi funguje používat jeho příklad. Mu by taky vadilo, kdyby tvoje mamka k vám čtyřikrát denně přišla a hleděla by co dělá, kam jde atd... Zkusila bych to - říct mu, ať jí nějak naznačí, že máš taky vlastní program, že je ti blbé když přijde, tak odejít, nebo že chceš spát nebo cokoli a že jsi moc ráda, že ti pomáhá, ale že to je už opravdu moc... Ono se s nima moc diskutovat nedá, ale někdy... I když zase je tady riziko, že jí to řekne, ona se urazí a bude problém. Jestli je taková jako moje, ta by mi to do smrti nezapomněla a dávala mi to pěkně sežrat :)

Dneska zas chtěla po třičtvrtě roce prcka (je učitelka, takže má už měsíc prázdniny, ale vzpomněla si až teď). Manžel má dovču, tak jsem mu řekla, ať jí ho tam zaveze a ať ho i doveze zpátky. Mám těhu cukrovku a ráno jak zavolala, tak mi vyletěl cukr jak kdybych si dala něco sladkého. A ještě kdybych ji měla vidět.... Je mi čím dál víc odporná a fakt mi už dělá problém i se s ní vidět. To její důležité "dobrý den". Kdysi mi řekla, že mi nepopřála k narozeninám, protože si myslela, že o to nestojím - nedonesla jsem flašku a málo se na návštěvách u nich usmívám. Dnes už bych jí to řekla i do očí, kdyby přišlo na věc. Dnes už o vás nestojím. Už kvůli ní nebrečím, nekřičím (možná to pak bouchne najednou :), je mi prostě jen strašně protivná a nejšťastnější bych byla, kdybych ji už nikdy nemusela ani vidět.

Taky se někdy trápím s tchýní...a já nejsem pro ni ideální snacha. Nedávno jsem byla na oslavě a tam se sešlo opravdu hodně lidí. Jedné z příbuzných jsem se zeptala, jak se má vnouče a to jsem neměla. V tu chvíli jsem změnila na ní názor. Dřív jsem ji považovala z apříjemnou ženskou s nadhledem a respektem. Ale co dokázala říkat o své snaše, to bylo hodně nepříjemné. Z celého jejího povídání jsem cítila zapšklost, pocit ukřivdění, představu, že jedině ona má pravdu a umí se starat o dítě nejlíp...Naprosto jí chyběl projev nepodmíněného obdarování. Nedali jí dost najevo radost z daru, tak už jim nic nedá atd...Bylo mi smutno.

Tak si říkám, že největší chyba asi nebývá přímo v srdci toho člověka, ale přehnané a zidealizované představy o vztahu a když se pak ty představy nenaplní, člověk se s tím neumí vyrovnat a projevuje se tak, jak píšete o svých tchyních...

Jsem moc ráda,že jsem našla místečko, kde se mohu svěřit..Žiji v rodinném domku s manželovými rodiči.... Mám pocit, že naše,,tchýně" trpí opičí láskou k náám..

Potřebuji jí,protože studuji a nemohu si dovolit placené hlídání ( mám 2 letou dcerku).

V péči se jí fakt nedá nic vytknout.. Chodí k nám cca4x- i vícex za den ,,NA KUK"..

Hledá si záminku, třeba jde jen vrátit časopisy, ale stejně musí přijít...

Chápu, že chce vidět mojí holčičku,ALE......

Je milá, vždy příjemná:,,splachovací", málo-kdy se naštve...

O to víc se to ve me občas nahromadí: vztek, nekontroluji se a pláču..

Snažím se být příjemná,ale připadám si,jako pod mikroskopem...

Poraďte mi,jak s ní, co nejlépe,,ASERTIVNĚ" zakomunikovat...

Jinak asi zkončím u psychiatra.

Děkuji předem!  H. 

Tak už jsem skoro v půlce těhotenství. Návštěvu u tchýně jsem teď dvakrát vynechala, viděla jsem ji náhodou mezitím. Nemám nějak chuť dívat se na to její důležité "dobrý den" a "na shledanou". Už mi tak říká veřejně. Když jsme se s manželem naposled hádali a já mu řekla, že mi tak říká,když u toho není on a když je, tak že mi říká ahoj - tak prý "to jsem nevěděl". Ona by mu to vysvětlila, že se spletla. Ale teď už mi tak říká před ním. :)

Má to pro mě takovou hořkou příchuť, je mi to líto, že se tak chová, čím dál hůř... Nejlepší je, že to je přesně od té doby, co jsme oznámili, že čekáme druhé mimčo. Takže si to beru hodně osobně. Psalo se tady dřív, že jsme zaujaté, že to přeháníme, že ony to špatně nemyslí atd. Když k nim chodím na návštěvu, chovám se slušně, už nic nekomentuju, jen sedím, poslouchám, když se mě na něco zeptají, tak odpovím... a třičtvrtě roku se nic neděje, všechno ok (jak mi řekl manžel mamka nic neříkala, všechno v pořádku), tak když k nám pak přijde hlídat a přichází a říká mi dobrý den a odchází a říká na shledanou, tak si říkáte - asi se spletla. A když ji pak potkám za týden v tescu a tchán mi odpoví na pozdrav ahoj a ona dobrý den a pak zas on ahoj a ona na shledanou, tak vám vyhrknou slzy do očí. Chová se ke mně pořád stejně. Důležitá, studená, jako něco víc a já jsem ten, kdo by se jí měl vnucovat. Poprve, když mi došlo, že to není omyl, že to není ani takové to požďuchování, když u toho není manžel, ale že už je to veřejné, tak mi vyhrkly slzy do očí. Zase mi zpříjemní těhotenství. Ani to, že čekám její vnouče.... prostě mi to dá sežrat.

Přemýšlela jsem, že se jí zeptám, jestli mi vyká, abych věděla. Nebo jestli mám říct, že když mi říká dobrý den a na shledanou, tak ať mi i vyká. Nebo jestli se na to mám vykašlat. Nebo jestli jí mám začít říkat ahoj :). Nebo nezdravit vůbec? :)

Nebo na ni kašlu, vidím ji co nejmíň a je mi ukradená. Možná skončím jednou i tam, že k nim přestanu chodit úplně... Co já vím. Kamarádka tak skončila a říkala, že jí to vyhovuje. Manžel se tam zdržuje čím dál míň - i ten můj poslední dobrou, když tam jde sám a není tam švagr se sestrou. A připadalo mi , že viděl, jak jsem byla zaražená z těch jejích pozdravů - protože tentokrát stál vedle mě, tak pak asi mu mě bylo líto, tak mě vzal ten den na večeři :). No to jenom takové moje výlevy :). Asi hormony. Ale jinak pokračuju v osvědčeném - "co nejmíň" - návštěv, komunikace, hovorů doma o ní.... Zkrátka taková "zdvořilá ignorace" (v tomhle mají ti psychologové opravdu pravdu :)

Jojo, já to prostě beru, tak jak to je, ale někdy mě holt rozčílí ta příšerná nespravedlnost............ Já jsem ráda, že už nám do domácnosti tolik nevidí, dokonce si mě manžel začal víc vážit i toho co dělám......konečně.Teď jsme zase měli story od babky a to dokonce nebrala hlava i manželovi a tak byl i přístupný k tomu, abych mu řekla co si o tchýni myslím, ale musela jsem si dávat pozor abych toho neřekla víc než manža dokáže unést, on totiž pak vystartuje a je to k ničemu, ale povedlo se. Chtěla s ním manipulovat, ale on jí na to tak trochen příšel "haleluja" a byl z toho přešlej, ale to tu nebudu rozepisovat bylo by to na román.

Jak píšeš ty já si také dítě hlídám sama zvládnu u něj chod domácnosti a i pomáhám manžovi a to jí neskutečně štve, protože si myslela, že když se na mě vyprdne, že budu škemrat a že mě v tom vykoupe, aby zase mohla být u manžy za nejlepší z nejlepších a já ten debil, co všechno vodře a ještě dostane ceres od manžela, ale o to víc mě to motivuje, abych to za každou cenu zvládla. Moji rodiče sem tam hlídali malého, když vydržel v kočáru a jen co začal lézt a pak běhat, tak se nechají navštěvavat, ba co víc počkali si, až se zklidní a něco se naučí a teď si ho zase sem tam vemou, ale nikoho nenutím, proč taky...Malej si tu pozornost vynutí sám a oni mu to neodepřou.

Taky stavíme, takže co jsi psala mi mluví z duše.........dřela jsem jak blbec jak v kuchyni, tak na stavbě a dokud babka jezdila, tak si toho manžel nevážil, protože ho hodně ovlivňovala  a teď se ke mě konečně chová hezky a často mi říká, že je rád že mě má (to hřeje u srdíčka, ale taky naněj vždy koukám a v duchu si říkám:"Kdyby si milej zlatej věděl, čím  jsem si musela  projít, abych tohle slyšela...."

Určitě si na tebe vzpomenu....a budu ti držet palce, ať ti dá pokoj.

já myslím, že naše babi ve volném čase odpočívá, protože je unavená z práce :). Jinak nevím. Možná taky někdy pracuje na zahradě, má tam nějaký kvítko.

Já to mám podobně, ale trochu jinak. Naše babi taky chtěla převzít nad vnoučkem kontrolu. Byla jsem dvakrát během prvního těhu v nemocnici, nenavštěvovali mě, ani u nás doma, když jsem musela ležet, nemohla jsem vstávat, jenom na wc. Vždycky mě akorát pozdravovali po manželovi. A pomoc? Jo, manžel chodí do práce v košili, tak ty prý si vezme. Takže pro svého miláčka, aby nedělal v práci ostudu. Zbytek moje mamka - trenky, kalhoty, montérky, záclony, okna atd atd atd. A v závěru mi tchýně řekla, že jsem je v tu dobu málo navštěvovala. To ani nevíš, co na to říct :). Po porodu zavolala vždycky manželovi, ať se s malým stavíme. Bylo to v létě, takže kočárek se postavil do stínu na dvorek a byla spokojená. Ona k nám nechodí. Jen vzkazovala. Je tady pradědeček, chce vidět malého, do hodiny přijĎte :). Manžel slíbil bez ptaní, trvalo mi dlouho než jsem si vyhádala, že se mě nejdřív musí zeptat, jestli mám čas (prý co mám teda důležitějšího, co bych nemohla zrušit :). Jak jsem psala, tchýně si vzkázala, manžel mi řekl, tak se tam stavíme, pak když jsme začali opravovat domek , tak ještě taky zkoušeli posílat mě tam samu. A to jsem mu řekla rovnou, že on k mým rodičům sám nechodí, takže já k jeho taky nebudu. 

S tím připomínáním na rozenin a tak, taky jsem to dělala. Teď už připomínám jen neteř. Až mi začne říkat, tvůj taťka má příští týden narozky, máš dárek? Začnu taky. Do té doby ať čeká... Vždyck se dá koupit na benzince bonboniéra, flaška.... A vždycky si nějak dají vědět - rodiče mu připomene sestra, sestru rodiče.... už se jim do jejich rodiny nepletu. Stane se, že na poslední chvíli kupuje nějakou čokoládu z nouze. Taky už se mi párkrát stalo, že si vzpomene den předem a protože je v práci, pověří mě, abych něco koupila:) Nejsrandovnější to bylo, když mi tchýně nepopřála k narozeninám a manžel mě tři týdny nato pověřil, abych jí koupila k svátku skleničky, protože jsem zrovna jela do města :) To jsem se smála ještě týden. Samozřejmě jsem koupila, když poprosil a nic jsem mu neřekla... Ale už pro mě nic není samozřejmost. Když chce, udělám. Kromě toho, že za ní nepůjdu sama. Ale tak nějak to respektuje a funguje to. Jediný, kdo supí a komu to vadí je ona. Manžel je spokojený, prostě s tím nic neudělá, ale je klid, nehádáme se, já o ní nemluvím, on mě do ničeho nenutí... To ona to zkouší - v neděli přijede pradědeček, chtěl by vidět vnoučka... - manžel nemá čas, pracuje na stavbě. Ona čeká, že buď nepůjde pracovat nebo že řekne mně. A jelikož jí řekl - bezva, není problém, pokud nic nemáme , klidně si pro něho přij´d :). Urazila se, nepřišla :) Nejde o to, aby praděda viděl prcka, kdyby jo, bydlí 10minut od nás, přišla by si... Jde o to, manipulovat a dělat peklo!!!! Proto jsem se jenom mile usmála, řekla jsem, že nemáme žádný jiný program, pravnouček je k dispozici.... Že si nepřišla, asi už ho vidět nechtěl... co já vím, jak to mají , proč se rozmysleli a nepřišli si pro něho, když manžel pracoval a nemohl...

Jsou to zkrátka pekelnice. Dobře tak, že přijede jednou za měsíc, dobře tak, že ti s ničím nepomáhá - ono by to bylo něco za něco, měla by prostor, viděla by vám do domácnosti, otočila by spoustu věcí proti tobě. čím míň , tím líp. Návštěv, kontaktů, pomoci. Já jsem se čtyřměsíčním mimčem vařila pro osm zedníků, kteří dělali střechu... chystala svačiny, pekla dvě buchty denně. Neměla jsem problém. Tchýně taky přišla a oznámila mi, že jestli chci, tak mi se švagrovou pohlídají mimino a ona prý vaří pro půlku zedníků, tak mi zbydou jen čtyři, tak to každá zvládnem... Řekla jsem, že kdybych potřebovala, ozvu se. Nepotřebuju, zvládnu to sama. A když ne, mám v první řadě svoje rodiče. Když jsem musela ležet, kvůli udržení těhotenství, ani se neukázala.... Oběd neposlala, manžel chodil na stavbu, vždycky jsem musela něco nachystat, byl to docela boj, i když mi mamka hodně pomáhala. tchýně ani jednou. 

Myslím, že jí to došlo, že když vařím, uklízím, žehlím, nepotřebuji hlídat dítě....  Manžel pracoval první tři měsíce, když se malý narodil v Praze. Takže byl třeba 4dny pryč... Myslíš, že se někdy ozvala? Jo, dvakrát mi volala den před tím, než měl přijet, večer v 9,jestli něco nepotřebuju.... A když malému byly 4měsíce, tak se mě začla před manželem furt ptát, jestli chci, tak že mi přijde pohlídat, jestli si potřebuju vyprat nebo vyžehlit, že jí klidně můžu říct a ona si malého vezme a tak.... Já nemám tchýni, co by pomáhala s pracemi - ještě mě tak napadá :). Moje nabízí jen, že si vezme dítě. Ale na druhou stranu, nabízela to především v době, kdy spal v kočárku, teď, když lítá, už se neozývá :). Jsem ráda.... :)

Tak se drž, na babu kašli, celý měsíc na ni nemysli a ten jeden den, co přijede mysli na mě :). Taky je mi vždycky jednou za 14dní nevolno :). Nejradši jsem, když mají časopis - čtu si, vypínám uši :)))

To s těmi rodiči mám úplně stejné, pro manželovu rodinu bych se měla roztrhat, babě bych měla toleravat snad vše jen prto že "stará!" a moje rodiče němůžou ani zbla a to nejsou v žádeném případě  pro mě za hvězdy - měla s nimi svých problémů dost, ale manžel na ně neustále nadává a na babu neřekne skoro nic, taky jsem to začala dělat jako ty, když se on se k nim chová takhle, já k babě to samé......Já svoje rodiče klidně zdrbnu a neberu si servítky, vím jací jsou, ale manžel není schopen udělat to samé s bábou. Teď baba slvaí 80 let a její milovaný a opěvovaný synek není ani schopen si na ní vzpomenot, natož jí koupit blbbou kytku, copak za to můžu, že si takhle vychovala??? Já mu říkám ať jí navštíví, já mu připomínám, že má narozeniny a pořád jsem ta špatná, protože přeci kvůli mě a rodině zapomíná na svou mátinku...........

Bohužel ti musím napsta, že čím víc mi roztlo bříško, tím víc mi tchýně škodila........,..chtěla se mermomocí nacpat k nám domu, jako že jí strašně potřebuju......v tu chvíli jsem si leccos uvědomila o bývalé ženě mého muže i když je to příšerně neschopná ženská a snad i právě proto, že byla neschopná baba se jí nakýblovala do domácnosti a před manžou se "starala" o jeho rodinu, takže když je pak oba poslouchám, tak bývalá žena byla jen jakýsi doplněk, který porodil děti a ostaní byla báby a manžela zásluha a to jsem si uvědomila a úplně se mi rozsvítilo, když se i začala kýblovat do baráku několikrát týdně a každý víkend a když jsem od manžy poslouchala, jak se mám šetřit(to měl napmluvený od tchýně - dělala si podhoubí, takže když bych proti ní něco řekla, tak on by mi řekl, ale máma tě chce šetřit, vždyť jí křivdíš) i když jsem se cítila skvěle a plná síly a jak mi máma pomáha a víš ty co nebyla to vůbec pravda, že mi pomáha, nepomohla mi skoro z ničím, jen všechno manžovi odkývala, že udělá, když říkal co je třeba a nakonec jsem to dělala vše já. Až se mi chce brečet, když si na to vzpomenu a když se narodil malej, to bylo úplný psycho...........po porodu jseš někde v oblacích, máš miminko, jseš blažená, bezelstná, šťastná a pak přijde zákeřná tchýně která vymejšlí samé békoviny, jen aby vypadala před manžou jako hvězda  a nejhorší, že ty nemáš čas nad tím přemýšlet, protože máš mimi a dostáváš se do takový propasti a baba tě neustále zadupává - to bylo pro mě strašný období.

Teď se vymluvila, že je stará a že nemůže hlídat, jen proto že jí už nedovolím, aby s námi tak vorala a madam je uražená a jezdí 1x měsíčně a nepomůže absolutně vůbec, vnoučata jí nezajímaj, jen chodí za manželen jako ocásek . nebo takhle malej jí zajímá, pouze v přítomnosti manžela, aby viděl jak jeho poklad jediného synka zbožňuje a jen co zmizí, tak nechá vnuka vnukem, já to vůbec nechápu, jak může být někdo tak ani proto nemám to správný přirovnání.

Mě taky tchýně dělá, že jí nezajímá o čem se bavíme a tak, ale pak když chce s manžou manipulovat, tak hned ví jak. já se snažím držet toho co jsme si tu asi tak před rokem s holkama psaly, že manipulátor nesmí mít žádné informace, pak nemůže manipulovat, tak jí nic neříkám, bohužel to menůžu říct o manželovi, ten je jak slepičí prdelka......jojo držím se jak to jde, ale je to tak nespravedlivý

A tak mě napadá, má tvoje tchýně nějaký koníček??, Moje nemá psa, neplete, nečte....jen chodí po marketu a shání levné máslíčka a doma jen čumí na zprávy pije kafe a hulí. Jediné o čem se dokáže bavit, tak je jaké bude počasí, kurz eura a co kdo z politiků a celebrit zase vyvedl...................já to také vím, ale není to pro mě téma k hovoru. Děs a to bys ty kecy musela slyšet, to se nedá ani napsat. Ale já jsem tím chtěla napsat, že tím že nemá koníčky, tak vymejšlí samé blbiny a co kdo z nás řekl a proč to řekl a jestli tím co říkáme, tím myslím mě a děti, tak jestli tím neubližujeme jejímu milovanému synkovi.........................to se musí zažít vždyť víš, takhle když to člověk napíše, tak se to tak hrozný nezdá, ale................

tak se na ni vykašli. když řekla, že si upeče sama a že jí nic nedáváš, tak teda jo :). Já jsem dřív tchány zvala, vždycky jim něco nachystám na pohoštění, chovala jsem se k nim vždycky hezky. Pozvala jsem je i na svoji promoci, po roce známosti s manželem. A třeba moje narozeniny. Vždycky mi popřáli,když jsme k nim přišli. Pak začaly problémy a od svatby mi nepřáli... Nic jsem neříkala, asi rok a když jsem pak chtěla vědět, co má tchýně se mnou za problém, že si pořád manželovi na něco stěžuje, tak jsem se dozvěděla, že se k nim chovám špatně, že se u nich na návštěvě málo usmívám, málo k nim chodím, posílám sms, nedávám si kafe (já ho nepiju:) atd. Tak jsem jen řekla, že oni mi nepřejí a chyba má být jen ve mně? A dozvěděla jsem se, že o přání od nich nestojím, protože jim nedonesu flašku :) (Manžel mi nejdřív řekl, že to je hulvátství, tchán se mi omluvil, ale když to maminka vysvětlila, tak manžel obrátil, že to její chyba není :). Samozřejmě, že to udělala schválně. Od té doby mi zase přejí, ale byla bych radši, kdyby ne. Tenkrát jsem to obrečela, bylo mi líto, že jim ani nestojím za potřepání rukou, za sms... Dnes už ne.

Řekla jsem manželovi, že už mě nebaví stížnosti, co všechno mám dělat a nedělám. že se začínám odteď chovat přesně tak jako se chová on k mým rodičům. Flašku jim nevozí, na svoje narozeniny je nezve :). Manžel si slaví svoje třicátiny, narozeniny, zapíjení mimča... jen se svými rodiči a svou sestrou. Případně ještě se svými kamarády. A já bych měla pořádat oslavu pro jeho rodiče.... Na tchánův dotaz,kdy je oslava mých třicátin jsem řekla,ať se klidně staví. (Vždycky jim něco nachystám, když přijdou na návštěvu.) Ale tchán na to, že je musím pozvat. Takže manžel pro moje rodiče ne, to jen já pro jeho musím pořádat oslavu :). Už jsem to dál nekomentovala, na pozvání asi ještě čekají :)

Jinak cítím na sobě, že tohle nesvětčí mému "bříšku" :). Jenom se něco začne dít a už to cítím. Jsem ve čtvrtém měsíci, pátý týden,když tchýně chtěla pořádat přípitek, jsem řekla, že bych to nerada zakřikla a od té doby dělá, jakože nic. A když manžel řekl,který den jedeme na vyšetření na genetiku, otočila hlavu na druhou stranu, jakože ji to vůbec nezajímá :). Tak mi sakra řekněte jediný důvod, proč bych se k ní měla snažit chovat vstřícně?????????? když ani kvůli vnoučatům se ona nepřekoná a nesnaží se vycházet.

já jí právě nikdy neříkám,co s ním má dělat. Nikdy se jí neptám, co bude, kam s ním jde nebo jestli bude venku nebo doma. Nechávám to na ní. Je dospělá, tak snad má rozum. A ona se neptá, nikdy neříká. Jenom před manželem vždycky začne. Jinak vždycky vzala kočár a odjela.

Pokud se na něco ptá a já jí řeknu - takhle ne, takhle ano, tak když se vrátím, stejně zjistím, že to udělala přesně tak, jak jsem jí řekla, že ne. Zkrátka podle sebe, co já jí budu vykládat... Takže to, že na mě vůbec mluví je jenom její divadýlko...

Myslím na mimčo, na sebe, opravujem domek, tak si sázím kytičky :), chodíme ven s kamarádkama, co mají taky mimča.... Zkrátka snažím se ji vůbec neřešit. Dřív to bylo hrozné, teď se mi to daří (teda až na ty výjimky, jak jsem psala...). Máš pravdu, přesně jsem taky měla strach, co zas bude až se objeví, abych z toho zase nevyšla jako ta špatná. Komunikovala jsem, vycházela jsem ve všem vstříc, i když se mi to nelíbilo, jen abych nebyla ta zlá a byl klid. Neumím to, už nediskutuju. Chci to tak a tak a hotovo. Je to jediné nejlepší řešení. Nediskutovat a dělat věci podle sebe. Tam, kde jsem skončila předtím už skončit nechci. Aby mi tchýně vzkazovala, ať jí 4měsíční mimino pošlu ráno po manželovi až pojede do práce v půl sedmé a ona mi ho pošle večer po něm zase zpátky a ať jí hlavně dám jídlo a nějaké hračky.... Už nikdy...

Ahoj, tak jsem tu zas. zase se na mě něco chystá... tchýně mi před manželem poslední rok říkala ahoj a když u toho nebyl, tak dobrý den a na shledanou. a v úterý u nás byla a začala mě tak zdravit i před manželem. Tak jsem zvědavá. Jsem ve třetím měsíci, minulé těhotenství jsem skončila dvakrát v nemocnici. Pořád jsme se doma kvůli ní hádali a hrozně jsem to prožívala. Teď jsem v klidu, ale mám strach, že zas něco vymyslí a zas se začnu rozčilovat a řešit to. Tak vám to chci jenom napsat, to mi pomůže :), trošku se uklidním, když to mám komu říct. Ona je dobrá herečka a tohle zas něco znamená, nebude to jen tak, když se projeví veřejně...

Já bych to opravdu zkusila, změnit zavedený pořádek. Proč by chtěl něco řešit? Když my jsme řešili tchýni, tak jsem jediný manželův problém byla já. Moje nespokojenost, moje požadavky, moje stížnosti. A raděj než by to poslouchal, tak šel k mamince, která ho přece má ráda nejvíc a která ho chápe a neječí na něj. Manžel pracoval v Praze, takže jsem mu sebou chystala věci - svačinku do vlaku, ředkvičky do krabičky, čokoládku na dno batůžku, aby měl radost, až ji najde :). Ale zdržel ses u maminky? Přišels a nebyli jsme doma? Škoda, čekali jsme, ale pak už jsme museli jít.... Kde jsme? Proč? Potřebuješ něco?...Volals a nezvedli jsme telefon? Jé, to nás mrzí, asi jsme neslyšeli....

Když jsou domluvy málo, když neřeší a nepřemýšlí nad tím, co ti vadí, má to cenu? Nebo stojí za to zkusit ukázat mu, že už taky jednoho dne nemusí mít donést komu to špinavé prádlo? Že pokud je to to jediné, co ti může nabídnout, že to může být málo? Nemyslím to jako nějaké drastické skoky jako hledání nového přítele a tak. Ale jen mu ukázat, že nic není 100% jisté a že jeho rodina stojí za trochu času a za to, aby přemýšlel nad tím, co mu říkáte?

Můj manžel je takový, že v první chvíli se zasekne, ale vím, že nad tím, co mu říkám, přemýšlí. Jeho problém ale je, že pokud mu jeho maminka nastíní problém z její strany, otočí proti mně cokoli. Náš prcek bude mít teď dva roky. Až teď, když si stěžovala, že ho vůbec nevidí, jí manžel řekl, ať klidně kdykoli přijde na návštěvu nebo pro malého a může si ho vzít. Jinak tahle věta vždycky znamenala, že on a já jsme špatní a nevděční, protože k ní nechodíme třikrát v týdnu na návštěvu. A druhý den už jsme tam šupali. ona mu samozřejmě odpověděla, že neví, kdy my máme čas. A tím byl problém vyřešený :) 

A když s nimi tráví čas, oni jsou spokojení, že tam je, že jim pomáhá, jsou mu vděční, dávají mu to najevo. Cítí se tam dobře, někdo ho má rád, někdo ho ocení. Neječí na něj, nenervují ho. Jen ty řeči doma, co by měl a co by neměl. To si myslím já. Řeči někdy nejsou ta správná cesta k tomu, aby druhá strana pochopila.