Neplodností trpí každý sedmý manželský pár v ČR

S manželem jsme se snažily o miminko minimálně dva roky. Každý měsíc jsme byly sklamaní čím dál víc.

Před čtyřmi roky jsem skončila v nemocnici na ženském oddělení s podezřením, že mám zánět vaječníku. Ležela jsem tam čtrnáct dní a pořád mi dělaly jenom nějaké testy. Z toho vyplynulo, že šlo o planý poplach (ze strany ženských problémů) a poslaly mě na chirurgii s tím že mám slepé střevo. Tam mi ho vyndaly a po půl roce mě poslaly do Františkových Lázní.

Po roce mě gynekolog poslal na laparoskopii, aby zjistily´, jestli je všechno v pořádku. Tam zjistily pouze, že jsem měla srůsty po "slepáku". Když za mnou přišel primář, řekl mi, že pro mě bude lepší přemýšlet nad miminkem ted´ než za nějakých pět i více let.

S manželem jsme všechno zvážily a řekly jsme si, že to nějak s malým zvládneme. Ale jak dny, týdny a hlavně měsíce plynuly, přestávala jsem doufat, že se nám to někdy podaří. Okolo sebe jsem vyděla kamarádky jak už vozí svá miminka. Ptaly se mě, pjestli také uvažuji nad miminkem. Pokaždé jsem jenom v sobě skrývala bolest z toho, že nám to nejde. Řekla jsem si, že nebude něco v pořádku. S doktorem jsem se domluvila, že počkáme ještě tři měsíce a začneme se o to pořádně zajímat.

Změnila jsem zaměstnání a během prvních měsíců v nové práci jsem měla podezření, že se nám to "snad" už konečně povedlo. Po kontrole u gynekologa jsem byla moc št´astná, protože jsem v mém bříšku nosila už šest týdnů malý zázrak po kterém jsme s manželem tak snily.

Ted´ máme doma už osmiměsíčního malého čertíka, který nám roste jako z vody.

Hmm...Když jsem nemohla otěhotnět,tak jsme se nejprve pídili PROČ a když mi po velmi dlouhé době lékař v poradně po laparoskopii problém pojmenoval a řelk ,že je možnost tuto překážku odstranit(byla to endometrioza),tak se mi moooc ulevilo,že právě nemusím prvoplánově řešit onu etickou otázku IVF...My měli v zádech i modlitby spouty lidiček,takže léčba se povedla a teď máme děti 3,zatím...

Sama bych ale asi do toho nešla..Nesoudím ale ty,kteří IVF podstoupili,znám hodně takových párů.Myslím,že je to příliš těžké a příliš osobní.

Další stránka věci je,když to nevyjde-ani na pošesté,žena má organizmus "zhuntovaný"hormony a psychiku na mínus 200,navíc se trápí tím,že je to její vina(což není)...No,myslím,že je možná opravdu lepší se do toho nepouštět.Mám dvě kamarádky,které toto prožily-nakonec děti adoptovaly a jsou konečně šťastné..

Ale jak říkám,nesoudím..Jen se koukám kolem sebe.Všem přeji,aby své štěstí našli.

P.S.:modlitby jsou velmi účinná léčba,to v nabídce nebylo

Je dobře, že se o tom nemlčí! Je to strašně těžké. Mám přátelé, kteří nemohli mít spolu děti. Dříve nebyly ty "možnosti", co dnes a zkusili neúspěšně, co se dalo. Pro ně byla navíc nepřijatelná i adopce. Zase tohle je možné a určitě to nejvíc etické řešení, jaké se může v případě neplodnosti nabídnout. Myslím, že někdo tu psal (možná Bea) má 2 adoptované děti a 1 vlastní! Je to krásné, ale vyžaduje to stejné cítění obou manželů.

Já tu zveřejňuji své názory, ale nevím, jestli bych se zachovala do puntíku tak, kdybych před tímto problémem neplodnosti stála čelem. Tím už se zase posouvám i dál, třeba k adopci. Sama mám za sebou samovolný potrat. Takže je dost možné, že tohle budu řešit reálně. Třeba budeme muset podstoupit umělé oplodnění a třeba se bude diskutovat i o adopci. Sama nevím. Katka K.

Já zase nechtěl, abys to brala jako výtku :) Jejda, to mě mrzí. Jen jsem chtěl vysvětlit to jádro etického problému. Každý člověk musí zvažovat sám. Je to podobné, jako s radarem. Je snadné se připojit na tu nebo onu stranu pod vlivem transparentů a tisíce řečí - jediná cesta ven je začít hledat sám. Pak člověk může mít čisté svědomí, že pro to udělal co nejvíce mohl.

Viděl bych to spíše jako problém "konzumu" ve společnosti - dělám to co ostatní a nepřemýšlím, co, proč a jak to dělám. Někdo mi prostě řekl - to se dělá tak a tak, prostě to tak je ... a tak jsem se podle toho zařídil.

Máš samozřejmě pravdu. Musím taky říct, že mě osobně přijde naprosto zcestné a absolutně zavádějící do jiných dimenzí vybírat si například pohlaví! Člověk musí být vděčný za zdravého človíčka a já osobně bych neměla problém mít třeba dvojčata. Lékaři bohužel mají nějaké své standarty, myslím například, že dávají 3 embrya. Myslím, že by snad mohlo být možné chtít se pokusit jen 2 embrya - prostě tolik, kolik by budoucí rodiče mohli zvládnout. Tak aby nemohlo dojít k té nejzásadnější etické otázce a to je upřít život tomu třetímu. 

Určitě jsem si vědoma, že o této problematice nemám všechny informace a možná, že kdybych měla lékařské vzdělání, spoustu věcí bych přehodnotila. Dívám se na tuto problematiku svýma očima, stejně tak jako Effatha, pro kterou je to právě z hlediska etiky nepřijatelné. Já tu právě chtěla říct, že už dávno nerozhoduje za nás příroda v pravém slova smyslu, ale život nám ovlivňuje zničené životní prostředí a co s tím můžeme udělat.  Neumím to asi dobře vyjádřit, tak se omlouvám.

Katka K.

Já ti rozumím. Je jasné, že pro tebe osobně je cennější mít dítě. Tomu rozumím. Většina nejsilnějších etických otázek v této oblasti se víří kolem selekce embryí - ať už jde o nynější novinku - výběr pohlaví, ale především rozhodnutí lékaře které "stvořené" životy umístit do dělohy a které s prominutím "spláchnout do záchodu". Píšu to schválně trochu naturalisticky, aby bylo jasné o čem se hovoří. Je to široké téma, které se ve společnosti diskutuje a o to tu jde. Samozřejmě, že z hlediska ženy je přednější mít dítě. Jde o tu však také o práva dítěte - toho vyselektováno. A tady je velký prostor pro zamyšlení.

Není dobré předstírat, že tu nemáme možnosti asistované reprodukce na technicky špičkové úrovni, které dávají lidem nové možnosti, stejně tak jako není dobré zastírat, že tato špičková technika s sebou nese etické problémy. 

A pak jsou tu samozřejmě další etické otázky, také důležité, ale ne pravděpodobně tak vyhrocené, jako je právě selekce.

S tím Černobylem to myslím tak, že na nás ta radiace zanechala následky a to obzvlášť my, co jsme byli v pubertě.

A co se týče neplodnosti, je to % příliš vysoký ! Určitě je prioritou a myslím, že vývoj v lékařství se tím ubírá, aby všechny metody byly co nejetičtější. Pro mě osobně je mnohem cennější mít možnost vlastní dítě. Určitě si myslím, že za tu neplodnost může lidská společnost a to myslím globálně svým přístupem k životnímu prostředí. A je mi líto, když jsou neplodností "trestáni" lidé bez ohledu na to, zda se snaží žít zdravě a v souladu s přírodou.

Katka K.

já ti s tím Černobylem rozumím. Ovšem určitě nejde zaplácnout nějakou křivdu dalším "zlem". Víš, když ti někdo ublížil, něco ti vzal, tak přece nelze jednat podobně. Brát si něco pro sebe na úkor někoho dalšího, nevinného....

Jinak taky jsem byla jednoznačně proti umělé reprodukci, ale mám pocit, že se začínají objevovat nové možnosti, mnohem méně eticky sporné, takže tomu u sebe (z hlediska tvoření si názoru) nechávám otevřená vrátka...