Být či nebýt?
Jste tu poprvé? Tak se nejdříve zaregistrujte a získejte výhody!
Ne ne, nebudeme si tu citovat z díla Williama Shakespeara. Tato otázka spíše patří nastávajícím tatínkům. Být či nebýt u porodu našeho děťátka? Mít možnost přestřihnout pupeční šňůru? Toť otázka!
V dnešním článku bych vám chtěla přiblížit tatínkovské typy, jak je vidí odborníci z hlediska psychologického. Ti totiž dokáží nastávající tatínky dělit do několik specifických skupin.
Promluvte si!
Je jasně dané, že na svět porodí dítě žena. Proto by váš manžel či partner měl brát ohledy na vaše přání, pocity, touhy… V této době je komunikace mezi partnery velice důležitá. Řekněte mu svojí představu o porodu. Můžete tak předejít různým nedorozuměním a následnému zklamání.
Pokud nechcete vašeho partnera z nějakého důvodu u porodu, je to vaše rozhodnutí a on by ho měl respektovat. Ale stejně tak i naopak. Jestliže má vaše drahá polovička oprávněný důvod o tento nezapomenutelný zážitek „přijít“, snažte se ho pochopit. Vždyť u zrození vašeho děťátka potřebujete mít oporu a ne se ještě strachovat o zdravotní stav partnera. V takovém případě zkuste poprosit kamarádku, sestru či jinou vám blízkou osobu, zda by vás na porodní sál nedoprovodila.Typy nastávajících tatínků
Pomoc na dosah – v takovém případě se nastávající tatínek neodváží asistovat přímo na porodním sále, ale je „záložníkem“ v případě potřeby. Pohybuje se na chodbě či v areálu nemocnice a je připraven přiběhnout.Zarputilý fotograf, kameraman – tomuto typu tatínkovi rozhodně nedělá žádnou potíž se pohybovat na porodním sále. Ba naopak, snaží se zachytit každičký moment zrození svého dítěte, že si ani neuvědomuje nevhodnost svého chování. Zdravotnický personál se může tvářit poněkud skepticky a otázka opory rodičce je více než sporná. Nakonec se takový tatínek ani svým natočeným či vyfoceným materiálem nikde nemůže pochlubit, neboť partnerka je nekompromisní – takové intimní věci se ukazovat nebudou!
Nevýrazná socha – tímto pojmem by se dali nazvat takoví tatínkové, kteří jsou možná více nervóznější než jejich partnerky. Ale samozřejmě na sobě nenechají nic znát. Cestou do porodnice se snaží strach maskovat neustálým povídáním, ale jakmile vstoupí na porodní sál zkamení. Je schopen maximálně reagovat na podněty od personálu. Zkrátka neurazí, ale ani nepomůže.
V této době je komunikace mezi partnery velice důležitá.Pevný jako skála – jedná se o tatínky, kteří jsou své partnerce opravdovou oporou za každé situace. Neváhají se zastat rodičky a vyřešit situaci k jejich dobru. Asertivita není pro ně cizí pojem. Na druhé straně dokáží ženu něžně hladit, svým hlasem zklidnit, proto se cítí v bezpečí.
Druhá těhule – tento typ tatínka je noční můrou snad každé těhotné ženy. Postupem času, jak se mění v období gravidity tělo ženy, má muž pocit, že se mění také. Na sále si tak snaží vydobýt stejnou pozici jako rodička. Takže místo toho, aby se žena starala o sebe, odvrátí pozornost právě na svého partnera. Dokáže vůbec takový typ tatínka své partnerce na porodním sále nějak pomoci? Možná se budete divit, ale ano. A to tím, že jakmile se začne o něho starat, nesoustředí se tak na sebe a porod se stává spontánnějším.
Takzvaný odborník – tito muži si podrobně prostudovali literaturu týkající se porodů. Proto mají pocit, že jsou dobře připraveni a jsou ochotni kdykoliv rozdávat „příkazy“. Tito odborníci dokáží pěkně rozčílit zdravotnický personál. Nejen, že jim mluví do jejich práce, ale jsou dokonce i ochotni nějaký ten zákrok udělat za ně. Vždyť to mají nastudované z literatury!
Byl váš partner u narození vašeho potomka? Do jaké kategorie by se typově podle vás hodil?
Příručka pro tatínky
vydalo nakladatelství Computer Press
Právě teď nastala vhodná doba naučit se vše, co správný táta potřebuje znát. Vaše partnerka možná nebude mít čas vám vše ukázat, ale vy to zvládnete sám pomocí této knihy. Je napsaná tak, aby muže nezatěžovala přílišnými detaily, ale naučila vás vše podstatné pro život s dítětem: Jak dítě uchopit do náruče, jak ho krmit, koupat, přebalovat. Záludnosti některých rodičovských povinností – oblékání kroutícího se tvorečka, uspávání čilého dítěte, tišení nekončícího pláče či návštěva dětského lékaře. Co bude dítě v různých etapách růstu umět a jak můžete jeho vývoj podporovat a rozvíjet... Nechybí ani zásady první pomoci a malý průvodce dětskými nemocemi.
Rubrika: Těhotenství a porod 
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tisk
Vložil beruška, 23 Září, 2009 - 10:50
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tiskKomentáře pod články, včetně těch, jejichž autory jsou redaktoři moje-rodina.cz, nevyjadřují oficiální stanovisko redakce. Redakce si vyhrazuje právo odstraňovat takové příspěvky návštěvníků portálu, které odporují dobrým mravům, porušují platné právní předpisy České republiky nebo obsahují jakoukoliv formu reklamního sdělení.
No ja teda nevim,sveho pritele bych nezaradila do zadne kategorie. Je mi 23 a v unoru jsem rodila. Pritel byl u toho,ale hned po mi rekl ze by uz nikdy nesel.Byl to pro neho pry krasny zazitek videt syna hned,ale vadilo mu ze vi ze me to boli a nevi jak mi ma pomoct. Strasne u toho trpel achvilkama jsem cekala ze odejde a vrati se az bude po.Ale vydrzel a ja jsem za to strasne rada.Takze tatinka u piorodu doporucuju,ale jen pro silne povahy.
Máš pravdu,takto jsem se na to ještě nedívala.JE PRAVDOU,ŽE JAK TRPÍ NĚKDO Z MÝCH BLÍZKÝCH,TAK JSEM V PR....NEUSTOJÍM JEN TAK KOUKAT A BÝT U JEHO BOLESTI,KDYŽ NEMOHU POMOCI. SYNOVI ZAŠÍVALI HLAVU A JÁ PROŘVALA NA CHODBĚ V NEMOCNICI!! SYNOVI PROPÍCHLI DUTINY,JÁ HO DRŽELA NA KLÍNĚ A PO VÝKONU JSEM S SEBOU SEKLA,TAKŽE SE STARALI JEŠTĚ I O MNE A MALÝ SEDĚL U POSTELE A OBRÉKÁVAL MNE! jsem srab co se týče bolesti jiných,svá bolítka si vydržím a málo kdy bych hekala nahlas. (to jen u malých bolestech,u těch větších chi být sama a sama si je prožítr-protrpět)
I kdyby to myslel vážně, tak bych to chápala. Ženy mají schopnost rodit a stejně tak mají v genech porod "ustát". Pro muže to musí být docela extrémní výkon a pokud byl alespoň jednou u porodu nebo i projevil snahu tam být, bylo to od něj víc než odvážné.
Vezměte to tak, že by váš partner měl bolesti, vy byste cítily, že je to tak trochu i vaše vina a jediné, jak byste mohla pomoci by bylo ho držet ho, otírat mu pot a povzbuzovat, i když byste taaak chtěly udělat víc, ale nemohly jste. Docela hustý zážitek.
Však se na tvého Mimíska taky už těšíme! Mě teď hodně překvapilo, že moderátor Karel Voříšek byl u porodu své sestry... A nebylo to zrovna na přání jeho sestry. No, já bych tam teda bráchu nechtěla. Pokud by to nebyla nějaká extrémní situace samozřejmě. (bráchu teď navíc každým dnem čeká porod jeho vlastního dítěte:) - zítra mají termín!)
opakování je matka moudrosti.Taky si to ráda "zopáknu" po létech :-)))
Naštěstí to myslel jako vtip;)) A i kdyby ne, mně to teda jednou nestačilo! :)
Jednou a dost?? :-)))) Asi bych na toto odpověděla:taky jsem tam už jednou byla... :-))))
Manžel u porodu byl. Pojmenovala bych ho jako "držič, otírač a měřič". Držela jsem ho a mačkala během stahů za ruku a při začátku porodu jsem (na radu porodní asistentky) začala tlačit zavěšená na něm, otíral mě mokrou žínkou měřič čas stahů a mezi nimi.Při porodu stál U HLAVY. Je sice jinak náruživý fotograf, ale tady ho sestřičky musely pobídnout, jestli si miminko nechce vyfotit:)) Byl velice statečný, docela jsem se až divila a jediné, kdy se mu "neudělalo dobře" a otočil se zády bylo ve chvíli, kdy mi po porodu (!) napíchávali kapačku:) Když jsem se ptala, jestli půjde zase, řekl: "Proč? Vždyť už jsem to viděl" :))
U prvního chtěl být, měl dohodnutý záskok v práci, na tři dny okolo termínu, ale náš mlaďoch si prostě řekl, že se narodí, kdy chce a tak v době, kdy jsem rodila, byl můj 100 km daleko. U druhého dítěte to byl takový chaos, že jsme to neřešili (vlastně to ani nešlo) a beztak musel hlídat doma staršího. Když jsem otěhotněla potřetí, tak jsme si řekli, že to je dobrá příležitost, aby se konečně zúčastnil. Hlídání nám slíbila tchýně, ale pak měla samozřejmě něco hrozně důležitého, i když půl roku dopředu slíbila, že 14 dní před porodem přijede a zdrží se, jak bude potřeba, takže ani to neklaplo.
S odstupem času si myslím, že pro mě to bylo i dobře, asi by mě jeho přítomnost rozptylovala hlavně u samotného porodu.
Taky to tak vnímám ;-) A že jsem tak zvědavá, jak jsi to měla s porodama a partnerem ty?
Já jsem nad tím právě po přečtení tohohle článku dumala a došla k závěru, že pokud bych měla partnera u porodu, určo bych nechtěla, aby byl přímo proti. 
Sati, k Tvému technickému dotazu: můj byl u hlavy. Byl tam, moc se nevnucoval, ale ani neomdlíval. Při kontrakcích jsem ani nechtěla, aby se mě dotýkal, ale omýval mě mezi kontrakcemi, byl fajn. Porod (hlavně ten druhý) byl pro mě spíš pořádnou dřinou než romantickým emotivním zážitkem, ale přesto jsem moc ráda, že jsme u toho byli oba.
Viděl, když vyšlo děťátko, i když stál u hlavy. U obou holek. To se prostě přehlídnout nedá.
Jsou chlapi, kteří stojí u nohou, přestřihávají pupeční šňůru... Manža není moc na ty "doktorské" věci, tak si to nechal ujít. Ale vím, že některým to nevadí. Osobně mi taky přijde lepší, že mi stál u hlavy - potřebovala jsem ho tam víc než "u rozkroku" s prominutím. Tam mi stačili porodní asistentky.
Nikdy jsi se o svém partnerovi takhle nerozepsala, ale teď mám pocit, že už vím, co tě tak krásně nabíjí energií a nadhledem.
Možná to nebude Otík ani děti tolik, jako tvůj zábavný a milý drahý protějšek.
Ty se s ním nemůžeš nudit!
Možná to nebude Otík ani děti tolik, jako tvůj zábavný a milý drahý protějšek. Ty se s ním nemůžeš nudit!
Ano, po tom porodu to všechno bylo moc dojemné! 
Ale kdybys ho slyšela těch12 před porodem, tak by jsi ho asi zabila. Pořád se ptal KDY UŽ TO KONEČNĚ BUDE???, potom asi 3x chtěl odjíždět pracovat. Ve sprše mi odhrnoval závěs a pouštěl na mě nepříjemný studený vzduch a asi hodinu před porodem začal rozhazovat penězi ve smyslu DAL BYCH 30 000 KORUN, KDYBY NĚKDO DOKÁZAL TO, ŽE BY SE TO DO 10 SEKUND NARODILO. No a já mezi stahy zasyčela NEVĚŘÍM!!! (můj je totiš šílený šetřílek)
To je tak krásný a dojemnýýý..
. Já si to živě představuji a muselo to být fakt jedinečnýýý
. Já si to živě představuji a muselo to být fakt jedinečnýýý
Tak můj byl zaklíněnej v rohu místnosti v křesle. Nemluvil, nedýchal. Když mu daly sestřičky pochovat malýho a ptaly se ho, jestli je pyšný táta, tak jen kývl hlavou, že jo. Potom mi řekl, že nechtěl mluvit, protože byl tak na měko, že by to znělo plačtivě.
v konečné fázi, kdy jsem příšeru tlačila ven, stál u hlavy a tlačil mi ji na prsa. Ale jakmile byl venku, tak běžel dopředu - a kromě obsakování prcka stačil s mudrou čekat na to, až vyjde placenta a na památku si ji vyfotit.
U nás kategorie skála a stál tak nějak vedle mě a držel mě za ruku (u prvního mi aktivně tlačil hlavu na prsa 
), říkal, že viděl hlavičku, když vykoukla a vzhledem k tomu, že jsem měla jiné starosti, tak jsem ho nešpízovala, jestli se díval aktivně nebo to jen zahlíd...
Honzík 5 let a Maruška 3 roky
nesedí mi ani na jeden typ. Manža říká že jsem ho seřvala když něco udělal špatně a nepomohl mi (což si opravdu vůbec nepamatuju) a pak byl radši zticha a nedělal nic. Teda dělal. držel mě když jsem seděla na balonu, jinak mi pomohla mamka.
Prý mu v práci radili u pažby, ne u hlavně, takže asi bude u hlavy :-) Alespoň se na to chystá..
jo, na Lochotíně. Už jsem tam i ležela, líbí se mi to prostředí a porodní sály jsou supr. Snad budou fajn i lékaři a porodní asistentky :-) a snad nebude plno..
Holky, co jste měly partnera u porodu, mám takový jeden "technický" dotaz. Když už jste finálně rodily, kde stál váš partner? Jako přímo se na to díval nebo vám stál u hlavy?
Manžela jsem vyhodila do práce,jakmile jsem si šla volat sanitku.Nechtěla jsem sppíš,pokud byl doma.K porodu jít neuvažoval,ale chtěl být doma.No tak to teda neeee!! :-)) Slíbil že večer jakmile příjde z práce,tak bude sedět u telefonu(pevné linky) a jak to dopadlo?? Nooo,pár dní prostě nedošel domů:-)) Celý 2 dny! Já rodila v pátek ráno v 8 hod a v 6 si volala sanitku.Jen manžel se v neděli ptal personálu jak a kdy budu rodit.Ach joooo,zapíjel dopředu.Vím jaký je,když něco jde vyřizovat,tak je z toho 14 dní na nervy.Tam by mi oporou nebyl.U druhého mimíska uvažuje kamarádka že by tam šla se mnou.(tátu od mimíska tam nechci,chlap by zavazel:-))) ) Půjde půjde,nepůjde tak se nic neděje.Však já to zvládnu.Porodu se nebojím,možná že si to zatím nepřipouštím.Uvidíme těsně před,že??
tak pro tátu Me2da chybí ještě jedna kategorie tatá-porodní asistentka:o) Téměř zcela ji po celých 14h, kdy jsem rodila (vyvolávaný porod - často jsem nevnímala, co se kolem mě děje), nahradil. Kromě toho, že mě zpočátku omýval žínkou apod., tak potom už v porodním pokoji mi pomáhal naprosto se vším - do sprchy, ze sprchy, na balon, nutil ruku, abych měla co tisknout při kontrakcích, měnil vložky na balonu, když tekla plodovka.....byl tou skálou, když jsem poslední tři kontrakce stála, aby se Jenda sesul s pomocí "zemské přitažlivosti" co nejníž (netuším, jak mě udržel:o)...komunikoval za mě s PA i s oběma dr...jednoduše si syna napůl odrodil se mnou:o)
Wrorejsko, to jsem ráda, že ti můj článek vykouzlil na tváři úsměv. Já jsem jen zvědavá, do jaké kategorie jednou zařadím toho svého "tatínka". Ale odhaduji to také k nevýrazné soše.
Pročítala jsem tvůj skvělý článek s úsměvem. Nevím přesně, kam bych svého chlapa zařadila, ale nejblíž má k ,,nevýrazné soše".
Ještě teď, když si na něj vzpomenu, musím se smát.
Ještě teď, když si na něj vzpomenu, musím se smát.
Poslední komentáře
před 5 hodin 3 min.
před 9 hodin 26 min.
před 10 hodin 32 min.
před 10 hodin 34 min.
před 11 hodin 32 min.
před 11 hodin 35 min.
před 11 hodin 38 min.
před 11 hodin 40 min.
před 11 hodin 41 min.
před 12 hodin 37 min.