Jak se bránit epidemii císařských řezů?

Císařských řezů v západním světě přibývá. Pro srovnání – například v Japonsku přichází takzvanou sekcí v současnosti na svět asi 10% dětí,  v Holandsku 14%, v Německu 27%, v Polsku 28%, ve Velké Británii 31%, USA 33%, v Brazílii 42%. Česká republika patří se svými 19% k státům „umírněným“, přesto ale i u nás už dělá nárůst operativních porodů a poptávka žen po „dobrovolných sekcích“ odborníkům vrásky. Ačkoliv jde o relativně bezpečný lékařský zákrok, pořád je to velká břišní operace, která představuje významný zásah do organismu ženy a může mít  nejrůznější následky pro zdraví matky i dítěte.
 

PROČ SE STÁLE ČASTĚJI RODÍ OPERATIVNĚ?

Mimo jiné proto, že jsme si na „císaře“ až příliš zvykli jako na vcelku obvyklý způsob porodu. Plánovaná a nekomplikovaná sekce je hotova do 30 minut a na první pohled se pro rodičku i porodnický personál může jevit jako méně náročná než mnohahodinový a třeba noční porod přirozený. Počet císařských řezů zkrátka narůstá spolu s blahobytem; ukazuje se například, že více se jich provádí na soukromých klinikách nebo u soukromě pojištěných žen. O víkendech, o svátcích a v noci jich je zase statisticky mnohem méně než ve všední dny, kdy jsou operační týmy „v plné polní“. V každém případě jsme dnes svědky velkého nadužívání operativních porodů a zdaleka ne vždy k nim dochází jen na základě skutečně odůvodněné lékařské indikace. Svou roli sehrává i fakt, že porod zcela bez medicínských intervencí začíná být tak trochu raritou. Jen málo lidských zrození u nás proběhne zcela bez vnějších, často jen rutinních, umělých zásahů.

NEBEZPEČÍ NE VŽDY NAPLNĚNÁ, ALE REÁLNÁ

Jde o operační výkon se všemi riziky velké břišní operace. Matce i dítěti mohou vzniknout zdravotní komplikace, jež se po přirozeném porodu nevyskytují. Ženě přináší císařský řez značnou a dlouhotrvající pooperační bolest a tělesné vyčerpání spojené s vedlejšími účinky umrtvení nebo narkózy, takže potřebuje přibližně desetidenní následnou rekonvalescenci. Operací může být narušeno jak navázání kontaktu s miminkem a běžná péče o ně, tak i kojení. K možným pooperačním komplikacím patří horečka, vznik hematomů, záněty a hnisání v místě operační rány, v děloze nebo v močovém ústrojí, přechodné ochromení funkce střev, krevní ztráta spojená s nutností transfuzí i kosmetický defekt v místě rány. Také novorozenci bývají po sekci v horším stavu, a to zvláště z hlediska adaptace na nové prostředí – mívají například problémy se samostatným dýcháním.

HROZBA PRO ŽENSTVÍ A MATEŘSTVÍ?

Epidemie císařských řezů se negativně podepisuje také na psychice rodících žen. Čím více se žena těšila a připravovala na přirozený porod, tím větší bývá její zklamání, když nakonec projde zkušeností císařského řezu. Mohou se dostavit pocity sníženého sebevědomí i výčitky, že matka a dítě zůstaly ochuzeny o jedinečnou zkušenost normálního porodu. Pokud k císařskému řezu dojde hned při prvním porodu, stává se, že ženy vstupují do rodičovství skrze obtížnou vnitřní krizi.
Pokud takové problémy vzniknou, je žena odkázána na vstřícnost, podporu a pochopení svého nejbližšího okolí, případně na pomoc psychologa nebo psychiatra. Pokud jí není umožněno, aby o svých pocitech nad nedobrovolným císařským řezem mluvila, přestože takovou potřebu má, může u ní dojít k syndromu zapouzdřené bolesti, jež může narušit vztah jak k sobě samé, tak k dítěti i manželovi, a posléze vést až k depresím.

DOCELA OBYČEJNÝ STRACH V POZADÍ
V ČR jde dosud o dosti skrytý problém, kterému chybí široká publicita i zájem odborníků. Málo se mluví také o tom, že vůbec nejpádnějším důvodem pro epidemii císařských řezů je silně rozšířený strach z porodu normálního: „Současné západní klinické porodnictví nedoceňuje význam psychického rozpoložení rodiček a problémy řeší hlavně medicínskými opatřeními. To jen zvyšuje připravenost lékařů i žen snadné možnosti císařského řezu využít. Jako problematický se jeví i informovaný souhlas, který rodičky podepisují před případným dobrovolným operativním porodem, ve většině případů nemají všestranné informace a nejsou do hloubky poučeny o možných rizikách,“ tvrdí německá vědkyně, lékařka a psychoterapeutka Beate Schückingová, která se problematikou císařských řezů dlouhodobě zabývá a zdůrazňuje, že je na čase začít se zase více zabývat normálním porodem a jeho výhodami pro matku, dítě i celou společnost.

Medicínsky neovlivňovaný porod představuje zdroj zcela jedinečné životodárné energie, jež ženě umožňuje získat docela nový, pozitivnější vztah k sobě samé. Zasahování do spontánního porodního procesu zakončené v krajním případě operativním vyjmutím dítěte z matčina těla může vést naopak k tomu, že se žena trápí pocitem, že jí vrcholná zkušenost ženského života zůstala odepřena.

KUDY ZPÁTKY KE ZDRAVÍ?

Během normálního porodu se žena ocitá v naprosto mimořádné situaci, která se nikdy jindy v jejím životě neopakuje. Je vystavena obrovské síle jedinečného hormonálního působení, které zásadním způsobem napomáhá jak překonání útrap porodu, tak i radostným počátkům mateřství. Rozdíl v psychice žen po normálním a operativním porodu bývá obrovský a je také vysvětlením, proč ženy pro lékařsky vedených porodech častěji trpí silnějšími formami baby-blues nebo poporodní depresí.
Pouhé teoretizování ale nepomůže: „Rozhodující je vždy postoj ženy k porodní bolesti, k němuž dospěla na základě svého poznání a svobodného rozhodnutí. Je velký rozdíl, zda porod považuje za nutné zlo, které nezbývá než protrpět, nebo zda vnímá jeho širší smysl a chce s normálním porodním procesem spolupracovat. Pokud porod přijme jako výzvu a dovolí svému vědomí vnitřní proměnu, ocitá se během kontrakcí v jiných sférách bytí. Bolest pak do celého děje velmi zapadá a strach se rychle rozpouští,“ připomíná americká celostní lékařka Bethany Haysová.

Císařský řez rozhodně zůstává vynikající možností pro záchranu zdraví i životů matek a dětí tam, kde porod nemůže proběhnout spontánně. Otázkou je, nakolik počet prováděných sekcí odpovídá reálné potřebě a nakolik jej zvyšuje celková atmosféra v lékařsky organizovaném porodnictví a postoje samotných rodiček.

Námětem ke zlepšení situace může být výzkum, nedávno provedený v Kanadě, na téma efektivity prostředků zmírňujících bolest při porodu, vedený lékařkou Ellen Hodnettovou z Toronta. Výsledky výzkumu ukázaly, že ženy, které rodí za okolností, jež si k porodu vyberou, a za přítomnosti nepřetržité psychické podpory ze strany blízkých empatických lidí, potřebují obvykle jen velice málo léků na tlumení bolesti, respektive nepotřebují žádné. Na předním místě v žebříčku prostředků a opatření proti epidemii císařských řezů tak bezpochyby stojí podpora normálního porodního procesu a nepřetržitá láskyplná péče o rodící ženu v průběhu porodních kontrakcí.

Eva Labusová, časopisy Proměny

 

Jaký je váš postoj k císařským řezům? Máte s takovým porodem osobní zkušenost? Pište do komentářů.

Odměna pro autora vybraného komentáře:

Veselé učení - BARVY od nakladatelství Jan Vašut v hodnotě 199 Kč

 

Z autorů komentářů na toto téma byla vylosována Satine. Gratulujeme!

Skore: | Hlasy: 0