Když děťátko nepřichází...

Holky, já mám takovou radost!!! Už dlouho přemýšlím o tomto tématu, tedy o článcích, ale protože je to už mnoho let, co jsme se o nrp zajímala opravdu do hloubky, už bych si netroufla něco psát. Takže jsem přemýšlela, jak na to, koho oslovit. Mám fakt obří radost a strašně se těším!

effatha

vlastní diskuze? A japato se dělá?

Souhlas

... něco bysme určitě dohromady daly

Je pravda, že diskuze se pěkně rozjela, ale trochu vybočila od  úvodního článku .

Každopádně beo, ten nový zákon je na první pohled super, ale myslím, že bude mít hodně úskalí. Hlavním problémem bude to, co jsi zmínila - citová stránka

... odpůrce mají proto, že lidi jsou málo informovaní a když už, tak špatně. Když slyším někdy ti zprávy z TV, je to děs běs. Např. zpráva: "Dětské domovy jsou plné dětí.... " není zas až tak pravdivá. Na vlastní oči jsem viděla tabulku za konkrétní rok kolik dětí do domova přijde, kolik odejde do náhradních rodin, kolik do pěstounky, kolik se vrátí do vlastní rodiny (málo kdo ví, že děti se dávají i do DD když jsou rodiče třeba v tísni, nebo po záplavách, atd.... Po vyřešení krizové situace si je vezmou nazpět), kolik jich, bohužel, zemře,.... Těch co tam zůstane, není zas tak mnoho. Jsou to vždycky jen útržky a pak z toho vznikne velká fáma a senzace a lidi se mají proč rozčilovat .

Jojo, přesně tak Ona každá ta forma má něco do sebe a je něčím jiným užitečná, takže si rozhodně nemyslím, že jsou lepší pěstouni než adoptivní rodiče nebo opačně. Nejdůležitější je, aby děti nemusely být v DD! Dělala jsem nějakou dobu (krátkou) na SOS vesničce a i když mají vesničky spoustu odpůrců, musím říct, že je to věc velmi užitečná. Prostě díky za jakýkoliv rozumný způsob péče, díky které se děti dostávají z DD.

effatha

To je dobře, že lidi tak odlišně přemýšlí, Jak by to vypadalo, kdyby všichni chtěli třeba jen adoptovat? Co potom ti svišťové, kteří nemůžou do adopce, ale jen do pěstounky?

Musím říct, že když jsme se rozhodovali pro náhradní rodinnou péči, nikdy nás adopce nenapadla, vždycky jsme mluvili jen o pěstounské péči. Ani nevím, proč to tak bylo. A i dnes, kdybychom se znovu měli rozhodnout, by to asi nebylo jiné.

Měli jsme podobnou představu, jako bea - že budeme mít nejméně pět dětí, budu s nimi doma... Jojo, člověk míní, Pán Bůh mění ;-) 

effatha

Právě dnes jsem mluvila se sousedkou, která vzpomínala nato, jak její kluk chodil do jeslí a začal koktat. Je to asi stresem, je to moc změn, už si dost zažil a jeho mozek se v tom všem musí postupně zorientovat a uspořádat.  A za nějaký čas to bude zase o.k. Přeji ti pevné nervy a hodně štěstíčka.

i když ty pevné nervy by potřebovala mít každá matka. Ale kde je brát?:-))

...zapomněla jsem Ti odpovědět na věk. Omlouvám se za výpadek. Zažádali jsme si o mimčo v rozmezí dvou až šesti měsíců. 

osobně si taky nemohu stěžovat na psychotesty. Jenže něco jiného je hra a něco jiného je realita.

Ony psycholožky to vědí ale přece jen musí připravit ty budoucí rodiče alespoň trochu na problémy. Zvlášť, když nemají bio děti. I když jsem už dceru měla u kluků to bylo úplně jiné. Oni jsou, bohužel, poznamenaní tím domovem. Ať už jsou starší nebo mimina. Jedině, možná, kdyby se do rodiny dostali úplní mrňouskové, snad pak by problémy v budoucnu nebyly. Teď, když mám doma nejmladšího, je to taky o něčem jiném. Je sice o pár let mladší než byli kluci ale taky si prošel svoje a má to na něj vliv. Začínáme od piky. Učíme se spolu jíst, jeden druhého krmíme, jen tak s ním pohnu v jiných věcech. V logopedii nechce spolupracovat vůbec, začal koktat, jenže logo mi sdělila, že je to dobré, že jeho mozek zpracovává veškeré podněty ale jazyk je neumí sdělit. Sama jsem zvědavá. Je to pro mně nové. S klukama jsem takové problémy neměla. Tam zas bylo něco jiného.

Martin 12 let, Tomáš 13 let, Jana 23 let

V tom máš pravdu, nicméně pro mě je nepřijatelné, že by mě a manžela znali rodiče od dítěte a mohli by se nám plést do života. Taky ta nevýhoda, že různá rozhodnutí za vás musí udělat soud.... A když si dítě vezmeš a staráš se o něj za těchto podmínek, je to obdivuhodné. Proto před váma - pěstounama smekám .  Samozřejmě neříkám, že kdyby mi bylo doporučeno pěstounství před adopcí, že bych na to nepřistoupila.... .

Děkuji za přání .

Tvoji kamarádku úplně chápu. Museli si připadat jako blázni. To nás naštěstí nepotkalo, i když hry jsme hráli taky. Byly ovšem za účelem poznání sebe sama a svého temperamentu, rodinných vztahů, a podobně. Bylo to vtipné, zábavné, nic násilného i když některá témata byla pro mě dost nudná. Bylo to hlavně časově náročné a dokonce i pár penízků nás to stálo. Museli jsme si platit ubytování na hotelu včetně stravování, do toho doprava..... Ale máme to za sebou a jsem ráda. Psychotesty byly taky zajímavé . Když jsem měla říct, co mi připomíná jakási skvrna ,.....ale dopadlo to dobře a prošli jsme.

Spadáme pod Jihomoravský kraj, takže kdo jste z toho  kraje a uvažujete o adopci, směle do toho...... 

budu ti oponovat. Mohu?

Oproti pěstounům nejsou adoptivní rodičové žádné máčky. To je kravina. Sorry za výraz. Oni pěstouni mají v jednom směru výhodu, dá-li se to tak nazvat. Pěstouni jako takoví mají možnost to dítě vrátit, když jim soužití nevychází. Ovšem adoptivní rodiče tuhle možnost nemají. Proto je třeba smekat před takovými lidmi, co se odhodlají i bez této možnosti dítě si vzít. Osobně jsem byla taky pro adopci ale vymluvily mi ji psycholožky.

Držím palečky ať se mrněte dočkáte čím jak nejdřív. Chcete miminko anebo jste si dali do žádosti starší dítě?

Martin 12 let, Tomáš 13 let, Jana 23 let

Já osobně s adopcí zkušenosti nemám, ale setkala jsem se s více párama, kteří ji prodělaly či oni žádali. V televizi jsem viděla pár pořadů na toto téma a nejvíc si stěžovali na ty psychotesty, že s některých udělají pomalu nesvéprávného. Známá si sice na ty testy nestěžovala, ale prý chodili na hodiny, kde hráli hry, ve kterých její muž dělal dítě a ona musela reagovat na jeho předem dané chování. To by prý už prodělat nechtěla. Asi i to prověřování je všude různé.

Jinak ti Míšo přeju hodně sily a hodně štěstí at´se vám co nejdříve zadaří .

...beo, díky za Tvé poznatky. 100% tomu věřím . Pěstouny obdivuji, podle nich jsme mi adoptivní rodičové úplné "máčky"  . Hodně štěstí celé Tvojí početné rodince.

Lucy, to nestojí za řeč, ale když jinak nedáš, tak prosím  .

Žádali jsme 30.6.2006 a bylo nám řečeno, že máme počítat 3-3,5roku. Je to ale i z toho důvodu, že bysme chtěli zdravé miminko (samozřejmě nepočítám do toho nějaké alergie, šilhání, a další vady, které jsou buď odstranitelné, vyléčitelné nebo se s nimi dá žít bez jakéhokoliv omezení). Kdybychom přijali i dítě např. s DMO, bylo by to údajně i dříve. Ta kamarádka, kterou jsem zmiňovala v prvním příspěvku (že nepodstoupila žádné IVF a rovnou adoptovala), tak ta dostala holčičku do dvou let, ale jen proto, že netrvala na zdravém dítěti.

Od podání žádosti o adopci, jsme podstoupili psychotesty, přípravy ve formě několikadenního sezení, kde se debatovalo a probírala se různá témata o adopci a pěstounské péči. Bylo to hodně zajímavé a hlavně poučné. Zjistili jsme s manželem, že o adopci nevíme absolutně nic a zpočátku jsme byli hodně zaskočení. Pokud bude nějaký vhodný článek, určitě bych zase přispěla svými zážitky a zkušenostmi. Teď bych nerada beruščin článek o cvičení podle LM změnila na článek Adopce .

Ale každopádně děkuji za váš zájem.....