Kontakt s miminkem hned po porodu

Bonding? Co tento termín znamená? První myšlenka, která nás nejspíš napadne, patří tajnému agentovi Bondovi. Ale kdepak...

Bonding můžeme z angličtiny přeložit jako lepení nebo připoutání. Můžeme ho chápat jako podporu při vytváření nejdůležitějšího vztahu na světě, a to vztahu mezi matkou a jejím děťátkem. Aby se tento vztah mohl od začátku dobře rozvíjet, je nesmírně důležité poskytnout mamince a jejímu miminku ihned od narození možnost nepřetržitého kontaktu.

Jakou roli zde hraje rooming-in?

„Rooming-in s podporou bondingu souvisí jen okrajově. Rooming-in je systém péče o matku a dítě, kdy jsou po porodu v jednom pokoji v porodnici. Tomu ovšem ve většině porodnic předchází rutinní ošetření rodičky i miminka, které proces bondingu spíše narušují. I v rooming-in systému je zcela běžné, že jsou děti od matek odnášeny na ošetření a vyšetření a děti leží v postýlkách vedle postelí matek, nikoliv v maminčině těsné blízkosti,“ vysvětluje Mgr. Michaela Mrowetz, která pracuje jako klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně.
 
V mnoha českých porodnicích je zvykem, že je miminko ihned po narození položeno na bříško maminky. To je pozitivní změna v systému péče, ale nemůžeme bohužel mluvit o podpoře bondingu, protože miminko je pak zase od matky odneseno na vyšetření. V baby-friendly nemocnicích sice proběhne do třiceti minut přiložení miminka k prsu, ale pak je dítě umístěno do vyhřívaného lůžka, možná poblíž postele maminky, avšak daleko od její hřejivé náruče.

Skutečná podpora bondingu jsou ošetřovatelské postupy, které zajišťují kontakt matky a dítěte kůži na kůži. Tento kontakt dítě podporuje v adaptaci a jeho dýchání. Maminka takto poskytne miminku dostatečný tepelný komfort.

Mgr. Michaela Mrowetz a její pomoc maminkám

Mgr. Michaela Mrowetz působí jako klinická psycholožka, psychoterapeutka a soudní znalkyně v jedné osobě. V kontextu problematiky podpory bondingu její práce spočívá v psychoterapeutické práci s maminkami, které vyhledaly její péči. Její klientky většinou trpí posttraumatickou stresovou poruchou po porodu, na jejíž rozvoj má oddělení dítěte od matky dle jejího odborného pozorování silný vliv.

 „I traumatizující porod zvládne psychicky lépe zpracovat maminka, která je po porodu s dítětem v nerušeném kontaktu. Nedávno jedna žena plakala po šesti letech po porodu, kdy poprvé otevřela téma, že v porodnici omylem nakojila cizí dítě. Dodnes tuto situaci nemůže zpracovat a trpí silnými výčitkami svědomí. K jejímu pocitu viny bohužel přispěl i přístup personálu, který po odhalení záměny kojeného miminka reagoval velmi necitlivě. A toto je pouze jeden z velmi mála případů dopadů rutinního oddělování dětí od matek v porodnici,“ říká Mgr. Michaela Mrowetz.

V oblasti klinické psychologie vede přednášky na téma podpory bondingu a zajištění podpory rané vazby mezi matkou a dítětem a zajištění přístupu k matce a dítěti po porodu jako jedné ošetřovatelské jednotce. Přednášky jsou určeny jak pro laiky, tak pro zdravotníky.

V oblasti soudního znalectví se Mgr. Michaela Mrowetz zabývá popisem dopadů posttraumatické stresové poruchy po porodu na psychiku matky v soudních kauzách. Například z praxe jiných soudních znalců si můžete vzpomenout na nejznámější soudní kauzu záměny dětí v porodnici v Třebíči, kterou odstartovala právě rutinní praxe oddělení dětí od matek. Dopady díky mediím si dovedete představit všichni.
V internetové poradně: http://www.klinickapsycholozka.cz/poradna/ konzultuje s maminkami jejich porodní zážitky a hledají společně cestu k jejich zpracování tak, aby dále nerušily jejich následující život.

Bonding jako nezbytná součást poporodní péče

Bonding hraje zcela zásadní roli. Pokud by nedošlo k vyplavování těch správných hormonů, odpovědných za to, že se matka o dítě po porodu stará, chce se zabývat jenom a pouze svým dítětem, nemohlo by lidstvo jako živočišný druh vůbec přežít

Zakladatel bondingu je sama příroda. Příroda dala všem matkám sílu, aby po těžkém výkonu, kterým porod je, měly energii, chuť a hlavně lásku k tomu, aby o své narozené dítě pečovaly a milovaly jej. Z toho logicky vyplývá, že historie bondingu sahá k prvnímu porodu na světě a vývoji všech druhů vedoucích k vývoji člověka.

Skutečná podpora bondingu jsou ošetřovatelské postupy, které zajišťují kontakt matky a dítěte kůži na kůži. „Člověk bohužel v novodobé historii začal podporu bondingu ze strachu narušovat. Strach o zdraví dětí i matek v poválečné době, institucionalizace porodu a převedení porodu do zdravotnických zařízení vedl k historicky největšímu plošnému separování dětí od matek. Je to pochopitelné, po válce měli lidé strach o holý život a přežití dítěte po porodu bylo to nejdůležitější a emoční potřeby šly stranou. Nicméně v sedmdesátých letech minulého století si američtí pediatři Kennel a Klaus začali všímat toho, že děti matek, které měly nerušený kontakt po porodu, se projevují trochu jinak. Začali zkoumat tento fakt a došli k závěru, že matky, které měly možnost být nerušeně po porodu se svým děťátkem, se chovaly trpělivěji, déle s dítětem vyhledávaly oční kontakt a ještě rok po porodu reagovaly rychleji a ochotněji na potřeby dítěte. V té době se taky ve státech, kde nevládla komunistická totalita, začaly ošetřovatelské postupy po porodu plošně k podpoře bondingu vracet a dnes již v těchto zemích nikdo ze zdravotnického personálu nezpochybňuje pozitivní dopady společného kontaktu matek a dětí po porodu,“ konstatuje klinická psycholožka Mgr. Michaela Mrowetz.

Další výzkumy v oblasti péče nejen o nedonošence také nesčetněkrát potvrdily to, že děti se zvýšeným kontaktem se svými matkami (a to je i hlazení dětí v inkubátoru, či zajištění čichového kontaktu s matkou po porodu) prospívaly lépe, měly menší poruchy dýchání a méně neurologických potíží. Některé výzkumy také potvrdily závěry, že hlazené nedonošené děti rychleji rostly.

Absence bondingu

Bonding jako takový nikdy nechybí, každá maminka a dítě své emoční vazby vybudují, jde jenom o to neochudit je o ten dárek, který jim příroda poskytla tím, že v prvních dvou hodinách po porodu jsou hormonální hladiny u dítěte i matky vyplavovány takovým způsobem, že se díky „opatrovatelské připravenosti“ matka na dítě naladí a pak snáz identifikuje jeho potřeby. Tato hormonální hladina je zvýšená i v dalších hodinách po porodu, proto je důležité zajistit kontakt matky a dítěte od samého porodu dítěte co nejdéle. A maminku, která v klidu a snadno identifikuje potřeby svého dítěte, si zaslouží každé narozené miminko.

Následky absence podpory bondingu mohou a nemusejí být viditelné. Některé maminky v konfrontaci s tím, že své dítě po porodu neviděly, reagují velmi úzkostlivě a popírají jakékoliv dopady. Maminky, které si uvědomí, že byly od svého dítěte po porodu odděleny, a litují toho, mohou být ohroženy posttraumatickou stresovou poruchou anebo pouze výčitkami svědomí. Děti oddělované od matek po porodu mohou mít problémy s dýcháním, mohou se hůře přisávat při kojení, proto má separace dětí od matek také negativní vliv na rozvoj laktace. Děti, které jsou po porodu odnesené od matek, pláčí, jsou v jakési křeči, volají maminku, ale protože se rychle unaví, moc dlouho svou nespokojenost nevydrží projevovat a upadají do apatie a usínají, jsou celkově spavější. Takže spánek u oddělených dětí není projevem jejich spokojenosti, ale naopak nespokojenosti, je to jediný způsob, jak se miminka mohou vyrovnat se stresovou situací.

 

http://www.klinickapsycholozka.cz

V příštím článku se dočtete, jak má správný bonding probíhat.

Skore: | Hlasy: 0