Matýsek přichází (soutěž Pro miminka a maminky 4)

Na začátku těhotenství jsem si řekla, že své třetí dítě s největší pravděpodobností porodím 10.6.2006, jelikož je to den před úplňkem, stejně jako předchozí dva porody.

První kontrakce mne probudila ve 4:20. Hned jsem poznala, že je to ono. Klidně jsem šla na malou a cestou zpět do postele jsem si vzala tužku a papír, abych věděla, jak časté kontrakce jsou. Další mne probudila v 5:36 a pak už následovaly další po 20 minutách. Na začátek porodu se mi zdály trochu silnější a tak jsem zkusila teplou sprchu. Další kontrakce následovala přesně dle časového rozvrhu.

V půl desáté jsem to již nevydržela a zavolala naší porodní asistentce, aby se mnou dnes počítala. Sešla jsem za manželem dolů do kuchyně, kde spal na posteli u feny se štěňaty, a řekla jsem mu: ?Už je to tu, jdu se zatím projít." Jako zkušený otec nezačal vůbec panikařit a v klidu si připravil snídani.

Venku bylo krásné počasí a já se kochala přírodou. Měla jsem s sebou jednu z našich fen. Ta pokaždé, když na mne přišel stah, okamžitě přiběhla k mé noze a hlídala, aby se na mne kolemjdoucí ani křivě nepodívali. Na procházce ubraly kontrakce na intenzitě. Po návratu jsem se už nechtěla věnovat ničemu náročnému a tak jsem se šla podívat na internet. Pak jsem navrhla manželovi, zda bychom nemohli zajít do restaurace na oběd. Bylo právě 11:25, když jsem pocítila znova silnou kontrakci. Než jsme dorazili do OC, kde se nachází naše oblíbená restaurace, měla jsem celkem pět dalších silnějších kontrakcí, které mne trochu zneklidnily, a proto jsem manželovi navrhla, abychom jídlo vzali s sebou. Než mi donesli Křupavou kachnu pěti vůní, zaběhl manžel nakoupit nějaké potraviny. Mezitím ale kontrakce opět zvolnily a já dostala chuť na zákusek. Naposledy se projevila má těhotenská rozmarnost. Jelikož se mi žádný zákusek v celém OC nezamlouval, jeli jsme do dalšího. Cítila jsem se dobře a tak jsem se dala do vybrané dobrůtky a plnými doušky užívala klid. Mezi mnou a manželem vládla spiklenecká nálada, jen my dva jsme v tu chvíli a na tom místě věděli, že dnes již Matýsek opustí bříško. Když jsme dojedli, vydali jsme se zpět domů. Asi po půlhodině se kontrakce rozběhly po 9-7 minutách a proto jsme po telefonické domluvě vyrazili pro porodní asistentku. Bylo kolem půl druhé odpoledne.

Do ordinace jsme dorazili kolem půl třetí. Asistentka mne vyšetřila. Byla jsem otevřená na 5-6 cm, což bylo pro mne docela zklamání, čekala jsem, že to bude již víc. Manžel pomohl naložit vše potřebné a jeli jsme zpět domů. Cestou jsme si povídali o všem možném a já ani příliš nevnímala stahy, které byly čím dál častější a čím dál častěji se objevovaly ty silnější. Doma jsem se převlékla do pohodlného trička a kontrakce zpracovávala v kuchyni na míči nebo opřená o kamna jsem se pohupovala v bocích. Manžel nebo asistentka mi masírovali záda, což bylo velmi příjemné a snižovalo pocit bolesti. Manžel si dokonce na dvacet minut zdřímnul. To se mu v porodnici nepovedlo, tam byl na vše sám.

Večer jsem se přemístila do ložnice, která již byla předem připravená k porodu. Asistentka pravidelně kontrolovala srdíčko našeho mrňouska, měřila délku kontrakcí a já hlásila pohyby. Vše bylo v klidu, bez rušení. Když začaly být kontrakce hůř snesitelné, prosila jsem Matýska, aby už přišel. Při výdechu jsem si ulevovala: ?Pójď, pooojď uuuž..." Když se mi zdálo vše nekonečné: "Už zaseee. Já už nechciii..."

Vyzkoušela jsem si i vanu s teplou vodou, ale to mi nevyhovovalo a vrátila jsem se zpět do ložnice. Kontrakce přiostřily a byly stále delší a častější. Branka byla již téměř celá zašlá, jen kousek lemu ve předu zůstával. Kontrakce jsem zpracovávala zavěšená do muže nebo pohupováním na čtyřech. Přišla na mne slabá chvilka a prosila jsem o dirupci vaku blan. Matýsek ale nebyl ještě připravený a zákrok se nepodařil. Po nějaké době zkusila asistentka přetáhnout zbytek lemu přes hlavičku, ale ani to se nepovedlo. Jako by Matýsek říkal: "Maminko, buď trpělivá, vše má svůj čas."

Několikrát jsem slyšela, jak říká asistentka, že už brzy se miminko asi podívá na svět. Čas už jsem dávno nevnímala, ale pamatuji si, jak jsem si pomyslela, jak by to bylo fajn, ale stále ještě nepřicházely nutkavé kontrakce. Najednou jsem v hlavě slyšela hlas, který mi řekl: ?Ještě dvě, tři kontrakce a půjdu ven, ale rychle a najednou." V tu chvíli jsem cítila první nutkavou kontrakci, kterou jsem prodýchala mělkým, psím dechem. Při dalších dvou kontrakcích jsem již cítila, jak se tělíčko našeho synka sune níž porodními cestami. Manžel si sedl na kraj postele za porodní stoličku, kterou jsem již během kontrakcí použila, a já pomalinku a opatrně sedla na stoličku.

Při následující kontrakci jsem začala tlačit. Pomalu a s citem, podle narůstající síly tlaku, jsem pomáhala miminku na svět. Kontrakce skončila a já si chtěla vydechnout a čekat na další, ale asistentka povídá: ?Teď nemůžete přestat tlačit, kouká jen půlka hlavičky, tlačte ještě dál." Dala jsem se znova do tlačení. Už se nedalo skončit, ve chvílích, kdy jsem se nadechovala, jsem cítila stále silnější nutkání a sílu s jakou se posouval Matýsek ven i bez mé pomoci. V jeden okamžik jsem pootevřela oči a zahlédla jeho zádíčka. Po chvíli, která mi přišla příliš krátká, asi 2-3 minuty, podle porodní asistentky 8-10 minut, dne 10.6.2006 ve 23:04, se narodil náš syn. Najednou, rychle, oběma ramínky naráz. Náš Matěj Šimon.

Porodní asistentka ho prohlédla, položila na podložku na zemi mezi mýma nohama, promnula mu nosík a sledovala, jak dýchá. Pamatuji si, jak jsem říkala: ?Matýsku, hezky dýchej, ať to maminka vidí." Za chvíli začal plakat a PA nám ho podala do náruče, zabaleného do modrého ručníku, který jsem koupila pro tuto příležitost. Byli jsme strašně štastní. Asistentka nás vyfotila. Když Matýskovi dotepal pupečník, manžel ho slavnostně přestřihl. Laskali jsme se s naším uzlíčkem a veškerá bolest byla tatam, celé hodiny porodní práce jakoby byly mávnutím kouzelného proutku z mé mysli smazány. Tak to byl můj nejkrásnější porod.

Skore: | Hlasy: 12