Moje těhotenství a porod (Soutěž: Pro miminka a maminky)

Naše cesta k vysněnému miminku začala asi 2 měsíce před svatbou. To bylo v červenci roku 2004. Tenkrát jsme si s přítelem (nyní už s manželem) řekli, že bych mohla vysadit antikoncepci a pokusíme se o miminko. Asi jako každá z žen jsem si myslela, že přestanu brát prášky a bude to! Ale OUHA, snažili jsme se už skoro rok a miminko nikde. Koncem května následujícího roku jsem šla ke svému gynekologovi a zeptala se, za jak dlouho bych se měla strachovat, když se nám nedaří zplodit děťátko. Lékař neotálel a poslal mě i manžela na vyšetření. Chyba byla hned jasná, našla se u manžela, takže nebylo co řešit. Prý nám nezbývá nic jiného, než umělé oplodnění. Objednali jsme se do Prahy na kliniku a za necelý půlrok jsem si šla pro naše miminka. Štěstí nám přálo a podařilo se to na první pokus. A hned dvojčátka!

Už od začátku jsem byla na rizikovém těhotenství. První týdny jsem jen odpočívala a i potom celé těhotenství se šetřila. I přesto mě neminulo pár nemilých chvil. V 16. týdnu mě postihly silné bolesti, takže mě manžel odvezl do nemocnice. Křeče po pár hodinách ustaly a já byla v pohodě. Prý jen miminka stlačovala ledvinu. Strávila jsem týden v nemocnici. Nicméně jsem se od té doby bála předčasného porodu.

Ve 27. týdnu, před Velikonocemi, mi gynekolog oznámil, že se mi zkracuje děložní hrdlo a musím podstoupit cerkláž (sešití), abych předčasně neporodila. Po zákroku a pár dnech v nemocnici mě pustili domů. Už jsem ale mohla jen polehávat, takže jsem zbývající týdny trávila u knížky nebo u televize. Ale ani přesto se nedalo předčasnému porodu zabránit. Ve 34. týdnu mi začaly kontrakce, tak jsme jeli do porodnice. Tam jsem strávila jednu noc, ale na porod to ještě nebylo. Ráno mě přeložili na gynekologii a odstranili mi steh. Po týdnu jsem měla jít domů s tím, že porod ještě nebude. Jenže den před propuštěním mi odtekla plodová voda. To bylo 13.6. v podvečer a já byla přeložena na porodnici. Asi za hodinu za mnou dorazil i manžel a celý porod se mnou prožíval a nesmírně mě podpořil. Rodila jsem spontánně a ve 23.45 a ve 23.55 se mi narodily dvě nádherné, úžasné a zdravé holčičky Adélka a Kačenka. Adélka vážila 1800 g a měřila 40 cm a Kačenka 1990 g a 45 cm. Protože byly malinké, ihned putovaly do inkubátoru a já je po porodu ani neviděla. Ještě v noci, rovnou ze sálu, jsem se šla s manželem na ty naše drobečky podívat. Jak jsme tak stáli před inkubátory a dívali se dovnitř, nemohla jsem uvěřit v ten zázrak a oči jsem měla plné slz. Za 5 týdnů nás pustili s porodnice domů.

Dnes je našim panenkám skoro 7 měsíců a začínají hezky raubířit. Ale i přesto, že jsem občas unavená tak, že padám tzv. na ústa a nemám se kdy najíst, můžu říct, že jsem ta nejšťastnější maminka na světě a s nikým bych neměnila!

Přeji všem ženám a zejména maminkám, aby byly také tak šťastné.

Skore: | Hlasy: 25