Porod za dvacet minut

Jsem maminkou dvou synů a musím se s vámi, milé čtenářky, podělit o krásný zážitek. Ano, opravdu jsem zažila něco, co se nikdy z mé hlavy vymazat nedá. Byl to porod mého druhého děťátka. Náš Adámek byl plánovaný jako holčička Magdalénka. Až do okamžiku, kdy mého chlapečka držel pan doktor na pupeční šňůře, jsem doufala, že tentokrát budu vozit růžový kočárek a kupovat šatičky. Dnes obcházím obchody se sportovními potřebami a kupuji hokejky a kopačky .

Těhotenství jsem měla problematické. V prvních třech měsících jsem ani nedostala těhotenský průkaz a později (po narození syna) jsem se dozvěděla, že jsem měla v kartě u paní doktorky zapsanou diagnózu hrozící potrat. Čekání na vysněné miminko jsem trávila na neschopence. Můj prvorozený syn byl v té době ve školce, a tak nebyl problém si vyhovět. Opravdu jsem se držela zásady: ?Když nemusíš stát a můžeš si sednout?Sedni si?Když nemusíš sedět a můžeš si lehnout?. Lehni si?. Přišel devátý měsíc. Moje bříško bylo několikrát za den tvrdé jako kámen, ale miminko bylo v naprostém pořádku.

Bylo pondělí, manžel pracoval a já šla na procházku s naším psem. Venčila jsem naší dalmatinku Anitu, která v té době hárala. Proti nám se objevil velký vlčák a tehdy zapracovala příroda. Pes začal skákat po fence, já ji neudržela a upadla na chodník. Domů jsem se vrátila bez Anitky. Manžel mě odvezl na kontrolu do nemocnice, kde zjistili, že je vše v naprostém pořádku. Náš čtyřnohý miláček se vrátil za několik hodin. Druhý den jsem začala mít bolesti a rychle jela do porodnice. Prohlédli mě a za dvě hodiny poslali domů se slovy: ? Maminko, ještě to nevypadá?. Třetí den jsem začala ráno krvácet a jela do porodnice potřetí. Tehdy už mě vítali větou: ? Vy už jste tady dlouho nebyla maminko?. Domů už mě nepustili. Ten večer jsem usínala v posteli a poslouchala pláč novorozeňat a moc si přála svůj malý uzlíček, který je zatím u mě v bříšku, držet v náručí. V půl páté ráno jsem se probudila s velkou bolestí v podbřišku. ?Zase budu plašit zbytečně, určitě mám průjem?, říkala jsem si v duchu a vyšla na chodbu, pomalu došla na WC a do sprchy. Pustila jsem  vodu. Po čtvrthodince sprchování jsem jako druhorodička uznala, že tentokrát nejde o planý poplach, ale že už opravdu skoro rodím. Hlava mi nebrala, jak je možné, že bolesti přicházejí najednou skoro pořád. Vyšla jsem na nemocniční chodbu a sesterna vzdálená deset metrů mi připadla jako nedosažitelný cíl. Vždy jsem udělala tři kroky a přišla kontrakce, která mě bolestí zkroutila do luku. Naštěstí vyšla z pokoje jedna maminka, která doběhla pro sestřičku. Tehdy se rozběhla akce jako ve filmu.

Porodní asistentka okamžitě volala doktora a těch několik kroků na porodní sál byl nadlidský úkol. Chytala jsem se zdi. Přidržoval mě zkušený porodník. Stála jsem u lůžka a jen si pamatuji, že přede mnou byly dva schůdky. ?Vylezte si na stůl, maminko?, říkal tehdy doktor a já celou vahou visela na něm. ?Ale jak si tam mám vylézt??, honilo se mi hlavou. Nemohla jsem zvednou nohu ani o deset centimetrů. ?Zvládnu to?, řekla jsem si a pudem sebezapření vylezla nahoru. Padla jsem na lůžko a už jen pozorovala, jak mi přivazují nohy. ?Už je vidět hlavička, pane doktore?, říkala sestřička. Všichni na mě byli moc hodní, já několikrát zatlačila a konečně slyšela pláč svého miminka. ?Máte chlapečka. Jak se bude jmenovat??, říkala postava nade mnou, která držela na pupeční šňůře mého Adámka. ?Teda, rodičko, vy jste rychlík, tohle už jsme tady dlouho neměli. To byla smršť. Vy můžete rodit za housku s mlékem?, žertoval pan doktor. Bylo před pátou hodinou ranní a já měla porod za sebou. A to jsem ještě v půl páté spokojeně spala v nemocničním pokoji. V hlavě jsem si rovnala myšlenky a sháněla se po telefonu, abych mohla vše oznámit manželovi. ?Proč jste mi nic neřekli dříve? Proč jste nevolali, když ti začalo být špatně?? To byla jeho první slova. Další věty už byly plné lásky a poděkování.
 
Můj syn je dnes hyperaktivní, do všeho jde se strašným nasazením a po hlavě. Mezi kamarády je nejvíce slyšet a proplouvá  životem takovou rychlostí, jako když se dral prvně na tento svět.

Skore: | Hlasy: 8