Už jsme tři...
Devítiměsíční čekání je konečně dovršeno. Malý uzlíček plný štěstí již držíte ve své náruči a radujete ze společně strávených chvilek.Nyní zažíváte doslova euforii z vašeho děťátka, ale je třeba si uvědomit, že s příchodem miminka do rodiny nastávají i určité změny. A pokud na ně budete připraveni dopředu, lépe se s nimi vyrovnáte.
První měsíce života
První měsíce po narození vašeho miminka budou ty nejnáročnější. Malý človíček je naprosto bezbranný a na vás 100 % závislý, proto počítejte s tím, že se nyní moc nevyspíte. Únava se k vám nastěhuje téměř na stálo, v noci budete tišit vašeho broučka a budete mít pocit, že nic nestíháte.
Tento „kolotoč“ může zapříčinit podrážděnost, proto je na místě, aby váš partner byl hlavně v začátcích velice pozorný a tolerantní. Marně budete vzpomínat, kdy jste měli s vaším partnerem naposledy soukromí, veškerá řeč se bude točit převážně kolem dítěte a začne se projevovat nový pocit – permanentní strach o vaše dítě.
Těžko budete hledat přátelé či dokonce koníčky. Péče o tak malé dítě, vám zabere zkrátka veškerý volný čas. Ale nepropadejte beznaději, vše se časem srovná. S miminkem si vytvoříte harmonogram, a čím více bude růst, bude více samostatnější.
V roli matky se budete stávat stále více jistějšími a budete si jí doslova užívat. I tatínek bude nabírat na jistotě a rád se naučí, jak svého potomka přebalit, nakrmit a pomazlit. Ze začátku možná budete mít tendence vašeho partnera od všech úkolů, co se týče miminka „odstrkávat“, ale nebojte, i on se naučí, jak děťátko správně chovat… Nechte mu prostor, později to jistě oceníte, když si budete chtít odpočinout a váš partner vás 100 % zastoupí.
Zkušenosti maminek
První měsíce po narození vašeho miminka budou ty nejnáročnější. Malý človíček je naprosto bezbranný a na vás 100 % závislý. Paní Jana vypráví: „Když se nám narodila naše dcerka, bylo to jako něco, co jsme vůbec neočekávali. Možná to bude znít divně, ale byla jsem dost překvapená. Porod nebyl zrovna nejlehčí, a když mi Terezku dali do náruče, necítila jsem vůbec nic. Až jsem se za tento pocit styděla, každá maminka vypráví, jak je to nádherný pocit, že rázem zapomene na veškerou bolest, kterou jim porod přinesl. Ale u mě to bylo zcela jinak. Jediné, co mi prolétlo hlavou, bylo, že nyní už mám dítě napořád a nebudu moci dělat věci, které jsem dělala jako bezdětná. Ani doma se však nic nezměnilo. Připadala jsem si hodně divná, když mě veškeré mateřské city míjely. Naštěstí při mně stála kamarádka, která mě postupně zasvětila do role matky a nyní můžu říci, že Terezka je to nejlepší, co mě kdy v životě potkalo!“„Narození mého dítěte, je ten nejkrásnější a nejšťastnější okamžik v mém životě. Věděla jsem to od první chvíle. Mateřství si užívám dodnes,“ konstatuje paní Zdeňka.
Jak se můžete dočíst, každá maminka po narození svého dítěte prožívá jiné pocity. Je to dáno hormony, které po porodu má každá šestinedělka tak trošku „zblázněné“. Jakmile se vše urovná, i vy samy na sobě pocítíte, že už je vše, tak jak má být. A vy si konečně můžete plnými doušky užívat nádherné období ve třech.
Jak jste se vyrovnávala s rolí matky vy? Jakými pocity jste oplývala, pamatujete si, co bylo pro vás v tomto období nejtěžší? Podělte se s námi o vaše zkušenosti!
Přihlašte se nebo zaregistrujte , abyste mohl psát komentáře | Zobrazit pro tiskberuška | 6 Leden, 2009 - 20:16
Holky moc děkuji za vaše reakce. Je zajímavé, jak to každá maminka prožívá jinak. Jsem zvědavá někdy na sebe
.
Lucy ty už to máš za "pár", tak pak se nám můžeš také pochlubit.
Rimmer | 6 Leden, 2009 - 13:05
o zapínám pc mi ani nemluv. manža naučil prcka zapínat pc, a on to teď každé ráno dělá hned jak vstane.jenže já tak ráno nepotřebuju být na netu, ještě mám ulepené oči, tak to zase vypnu...no a to dělá každý den.. včera jsme byli v kuchyni, samík si jen odběhnul - restartovat počítač - a pak jako že nic přišel zase k nám . lumpajs.
Sonne | 6 Leden, 2009 - 13:02
ha ha ha trefny, já dodělala oběd, malej cosi snědl, pak jsem tu naháněla naše kočky a sousedovy psy,akdyž si chci pokecat, tak se začne malej tulit a že si chce mermomocí hrát. No jenže je čas odpoledního spánku ( pak by byl nevrlý a ukřičený) takže je v postýlce, kupodivu šel sám a bez reptání. Aco víc, dneska zapl PC první on, nalogoval se a otevřel si hru, kterou spolu hrajeme- s barvama a tvarama, já jsem myslela, že mě picne.Musím změnit heslo, mám tam jen písmenko a asi to odkoukal, on už je celkem umí.
Davídek - 2 roky Verunka - 5 let
Rimmer | 6 Leden, 2009 - 12:54
První tři měsíce samík probrečel, a já jsem pořád čekala, kdy už toho budu mít plné zuby, budu unavená a tak..a samotnou mě překvapilo že nic takového nepřišlo. On brečel, a já se na něj usmívala byla šťastná z miminka :-) a myslím, že jsem všechno zvládala, v těhu jsem hodně četla, tak jsem byla připravená. A zrovna jak tady píšu o tom andílkovi, tak se brutálně vzteknul a dělá mi tu malou "scénu", chce abych si s ním hrála a neseděla u pc.
Světlana123 | 6 Leden, 2009 - 11:49
Fili.pina | 6 Leden, 2009 - 11:36
Sonne | 6 Leden, 2009 - 10:31
pamatuju se, že jsem chodila i odpolko v pyžamě a hlídala i když spící dcerku každou vteřinu :-),U druhého dítěte to bylo už lepšejší, člověk věděl, co má udělat, a hlavně jak,takže jsem knebývala tak vynervovaná z každeho breku.Takže asi jako všíchni ostatní. Plno nervů, plno lásky, ........
Davídek - 2 roky Verunka - 5 let
Ataner | 6 Leden, 2009 - 10:23





















Poslední komentáře
před 29 min. 30 vteřin
před 1 hodina 40 min.
před 3 hodin 4 min.
před 3 hodin 17 min.
před 6 hodin 1 min.
před 15 hodin 41 min.
před 15 hodin 45 min.
před 15 hodin 46 min.
před 21 hodin 9 min.
před 1 den 1 hodina