Pernštejn

Konečně jsem se odhodlala dohnat prázdninové resty a povyprávět vám o našich dalších putováních a zážitcích z cest. Letos jsme projeli Vysočinu křížem krážem.  A jedno ze zaručeně pohádkových míst k návštěvě je hrad Pernštejn. K této krásné památce jsme to měli docela daleko. Vlastně vše bylo z místa, kde jsme bydleli, vzdáleno minimálně 50 kilometrů - a to doslova na všechny strany. V autě při našich cestách funguji jako navigace. S mapou na klíně hlídám každou odbočku a běda, jak se na chvíli podívám jinam nebo dozadu na děti - v tu ránu jsme ztraceni.

Když Pernštejn, tak určitě směr Bystřice pod Pernštejnem, usoudila jsem. Ó jak jsem se jen mýlila! Když jsme přijeli do Bystřice, jaké bylo mé zděšení, když na ceduli stálo Bystřice NAD Pernštejnem, nikoli POD ním! V praxi to znamenalo, že jsme si ve velkém horku nadejeli zbytečných mnoho kilometrů navíc, protože hrad je od Bystřice ještě pěkný kus. Poučení pro příště - názvy měst nečteme automaticky, ale pořádně! 

Hrad byl úžasný. Krásně rozmanitý, skládaný, majestátní. Prostě pohádka. Prošli jsme všechna nádvoří a za symbolické vstupné 10,- Kč nahlédli do všech volně přístupných míst. Jen terén je pro kočárek dost náročný, hrad nemá ani bezbariérový přístup. Prohlídkové trasy jsme zde neabsolvovali, pospíchali jsme toho dne ještě do Boskovic.

Když jsme se vydali k autu, domluvila jsem se s manželem, že už vezme děti do auta a naloží kočárek a já si zatím odběhnu na toaletu. Loudala jsem se a užívala si posledních chvil na nádvoří, nasávala atmosféru a kochala se krásným hradem. Pak jsem se vydala k autu. Když jsem se však blížila, spatřila jsem vyděšený manželův pohled a při jeho dotazu: "Ali, ty máš Tobiáška?" by se ve mě krve nedořezal! "Tobiáška?!" vykřikla jsem zděšeně. "Vždyť toho jsi měl brát ty!!!"...

Nohy se mi zdály v tu chvíli těžké jako z olova a ač jsem běžela ze všech svých sil, nedaleká vstupní brána jakoby se mi spíše vzdalovala. Vlítla jsem na nádvoří a v dáli už jsem viděla uplakaného Tobiáška, který s pitíčkem v ruce korzoval po mostě na druhém konci rozlehlého dvora. To už mě spatřila nějaká maminka, drapla malého za ruku a snažila se jej uklidnit.

Už nikdy nechci zažít podobné chvíle. Třímala jsem ten náš poklad v náručí a bála se byť jen pomyslet, co všechno se mohlo stát. Nenahraditelný človíček. Milovaný.

Cestou k autu jsem si vyslechla nejednu nepěknou připomínku okolních návštěvníků. Tobiášek zjevně způsobil poprask. Bodejť by ne - sotva dvouletý mrňousek chodící stále dokola na místě, na kterém si pamatoval, že naposledy stál s tátou a mámou... Brrr.

V autě bylo dlouhé ticho. Zuřila jsem. Adrenalin mi stoupal pokaždé, když jsem v hlavě jen zavadila o myšlenku na tu děsnou událost. Viděla jsem však, jak je manžel zaražený, tak jsem se snažila ovládnout. Díky Bohu všechno dobře dopadlo.

Nesmířím se s tím, že "takové věci se stávají". Takové věci jsou prostě nepřípustné. A tak návštěva krásného Pernštejna už pro nás bude mít navždy pachuť ztraceného Tobiáška...

KAM na Vysočině

- stovky tipů na výlety pro jednotlivce i rodiny na Vysočině
- tematické řazení do 15 zájmových okruhů
- ověřené kontakty – telefony, internetové stránky, e-maily
- přes 400 fotografií a 92 ilustrací
- přehledná mapa s podrobným rejstříkem pro snadnou orientaci a výběr výletu

Vydalo nakladatelství Computer Press v roce 2010.

Skore: | Hlasy: 0