Dívčí válka 2007

Zuzka - Terka - Markéta - Marcela - Jita ? Jana

Holky, naložená kola, drsná příroda, stanování, 9 dní. Zdá se vám, že to nejde dohromady? OMYL! REALITA, kterou jsme si prožily.

Jak to všechno začalo? Základem všeho byl nápad, že podnikneme dámskou jízdu na kolech. Postupem času se tento nápad změnil v dobře propracovaný plán, který obsahoval vše od zajištění vybavení, oblečení, rozpočtu, přesného data expedice až po předběžnou trasu cesty. Jako když plánujete svatbu:o) Sešlo se nás nejdříve osm holek, většině z nás je kolem dvacetičtyř let, kromě jedné, která překročila třicítku. Ve výsledku nás však cestu absolvovalo jen šest a i přes tento úbytek to byl ?pojízdný babinec?. Říkáme si ?Bajkžáby? a jak je patrné z názvu, žáby nás doprovázely celou cestu, plyšové či gumové jako ozdoba na kolech, stejný motiv na vlajce a oděvu, živé žabky večer u rybníků nám dávaly najevo soudržnost svým kvákáním.

Jako nejpodstatnější před samotným startem, kromě dobře připraveného a zkontrolovaného jízdního kola, bylo sehnat potřebné vybavení. Nejdůležitější byly brašny. Zvolily jsme známou značku cyklistického vybavení Sport Arsenal a tyto brašny se nám osvědčily, hlavně v deštivém počasí, kdy jsme ocenily jejich nepromokavost a voděodolnost.

Naše expedice začala v Táboře, kam jsme všechny dorazily prostřednictvím vlakových služeb Českých drah. Z Tábora jsme se vydaly v počtu šesti žab cyklotrasou Praha-Vídeň směrem na Sezimovo Ústí. Na této trase jsme navštívily zámek Červená Lhota, který je Národní kulturní památkou a je jedním z nejnavštěvovanějších zámků v České republice. Stojí uprostřed rybníka na pevném skalnatém ostrově a je přístupný přes kamenný most spojující hráz s ostrovem. K zámku patří dále park a kaple. Zde také princezna Zlatovláska nedočkavě vyhlížela svého Jiříka. Vzpomínáte? Po shlédnutí jsme pokračovaly na Jindřichův Hradec, kde jsme se usídlily na náměstí a nakoupily v nedalekých potravinách zásoby na večer. Mimochodem, točí zde vynikající zmrzlinu. Jeden majitel vysvětloval, jak ji vyrábí a nešidí ji. Dává do ni hodně mléka. To se hodí, při cestovaní je potřeba hodně bílkovin. Po krátkém odpočinku jsme se zajely podívat na hrad a zámek. Musíme zmínit, že peloton šesti cyklistek ve stejném tričku vzbudil nebývalý rozruch u místních obyvatel, kteří nás povzbuzovaly v cestě hlasitými pokřiky. Za městem jsme objevily vhodné místečko na spaní, které bylo u chovného rybníka. Původní záměr spát pod širým nebem vyšel pouze Janě, protože se nebála podivných zvuků z okolí (pasoucích se krav a jelena v říji). Uff, první den máme za sebou.

Do slunného rána nás probudil rachot vozu, který přivezl krmení pro ryby. Po snídani jsme vyšláply směr Landštejn. Ke zřícenině hradu jsme dojely po nenáročné silnici cyklotrasy Greenways Praha-Vídeň, což se nedalo říci o druhé příjezdové cestě, která byla značně obtížnější. Tento hrad z 12. století leží uprostřed lesů České Kanady. Prohlídka areálu hradu je samostatná, bez průvodce. V pokladně lze zakoupit brožuru, podle které můžete sledovat doporučenou trasu prohlídky. Královský hrad, nyní již zřícenina, na které se podepsal zub času, nabízí mnoho ze své historie a všem doporučujeme návštěvu této historické památky. Také celá oblast České Kanady včetně okolí Landštejna je vhodná pro cyklovýlety díky dobře značeným cyklotrasám.

Další část naší trasy pokračovala do Slavonic, města na pomezí Čech, Moravy a Rakouska spadajícího do Jihočeského kraje. V centru nás ohromila krása slavonických domů, které jsou v gotickém a renesančním slohu. Některé z nich měly krásné sgrafitové fasády a výzdoby. Celé město je plné goticko- renesančních památek, které jsme však bohužel neměly možnost z nedostatku času shlédnout. Naším dalším plánovaným místem na spaní byla Vranovská přehrada. Úmyslem bylo zdolat přehradu z opačné strany než byly kempy, protože jsme chtěly spát na divoko a hlavně se osvěžit po třech dnech plaváním ve vodě a tak umožnit i jiným svalům, aby daly o sobe vědět. Nebyla to dobrá volba, přístup k vodě byl praktický nemožný a všude kolem chataři. Přesto jsme se rozhodly probojovat k vodě, kde jsme se vykoupaly a zamířily hledat nocleh. Musíme přiznat, že tento strmý kamenitý sestup k Dyji, který jsme absolvovaly jak jinak než s koly, nám vzal hodně sil. Občas jsme klopítaly po cestičkách, které jakoby používala divá zvěř, někdy jsme si musely navzájem pomoci přenášet kola. Na přenocování jsme objevily krásný plácek u cesty, na kterém bylo k ránu celkem rušno díky rybářům a mládeži, která se vracela z místní diskotéky. No co, alespoň jsme ráno měly možnost vidět okouzlující ranní červánky.

Na snídani jsme vyrazily do Vranova nad Dyjí, kde jsme zastavily u potravin s venkovním posezením. Dohodly jsme se, že se na vranovský zámek vyvezeme vláčkem. S příjemně naplněnými žaludky jsme naštěstí našly úschovnu pro kola v infocentru. V rychlém přesunu nám zabránil první defekt - Terka píchla. Při opravě jsme zjistily, že nejde povolit šroub ve středu kola, bez čehož nelze vyjmout kolo a vyměnit duši. Od místních obyvatel jsme byly odkázány na šikovného zámečníka, který kolo opravil za pouhých 25 Kč. Po opravě kola jsme vyjely vláčkem k zámku. Málem jsme se tam nevešly, tak jsme navzájem na sebe pokřikovaly z různých vagónků. Nahoře na zámku se nás ujal průvodce, s kterým jsme strávily následujících 60 min. Vranovský zámek patří mezi stavby středoevropského baroka. Vznikl přestavbou ze starého románsko-gotického hradu. Prohlídka zahrnovala sály předků, interiéry ukazující způsob vranovského bydlení, vstup do kaple a také jsme se dozvěděly o produkci vranovské továrny na kameninu a mohly si prohlédnout její ukázky. Po kulturním zážitku jsme vyjely směr Lesná, rychle jsme se vyfotily u místního větrného mlýna a odpojily jsme se od cyklotrasy Praha-Vídeň. Během dne jsme již nenavštívily žádné historické zajímavosti. V Hrušovanech nad Jeviškou jsme se zastavily v hospůdce na palačinky, kde jsme se zdržely až do tmy. Připraveny přemístit se na vyhlédnuté místo na spaní nás zarazila Janča, která začala od místních, nepříliš důvěryhodně vypadajících chlapů zjišťovat možnost přespání a tím neúmyslně prozradila naše plánované místečko.Naslepo jsme tedy vyrazily jiným směrem než jsme původně zamýšlely. Ze silnice jsme sjely na temnou polní cestu, kde jsme po 300 metrech našly vhodný plácek pro 6 spacáků.

To ráno bylo opět slunečné, jelikož jsme spaly u polní cesty, od rána nám přáli dobré ráno místní rybáři. Po sbalení jsme se vydaly ulovit nějakou snídani. Podařilo se nám to v místním hrušovanském supermarketu. Jak se již výše naznačilo ten den bylo parno a tak jsme zatoužily spláchnout z těla prach a pot. Podařilo se to některým z nás na přehradě Nové Mlýny. Pravda voda u břehu byla trochu nazelenalá, pak se zdála v pořádku a tak se dalo dovádět. Z dálky se na nás usmívala zřícenina Dívčí Hrad - cíl naší expedice, a tak jsme se po krátké přestávce opět daly do dobývání vytyčeného úkolu. Cestou v Pavlově jsme se začaly poohlížet po úschovně kol a podařilo se nám to u jednoho vinaře. Prodíraly jsem se mlázím, lesem, kameny až dne 28. 7. 2007 ve 12:30 h jsme celá expedice stanula na Dívčím Hradě, který jsme si prošly a udělaly nějaké fotky. Hrad, který je umístěn na skále, sloužil jako pohraniční opevnění a byl postaven ve 13. století. Název ?Dívčí? dostal proto, že před hradem stojí tři skalní útesy, které vypadají jako zkamenělé dívky. K těmto zkamenělinám se váže několik legend. Jedna z nich vysvětluje vznik skal tak, že na Děvičkách ( jak se také Dívčí Hrad nazývá) žila rodina hradního pána se třemi dcerami. Když tyto dívky byly jednou neposlušné a nechtěly prát na matčin příkaz prádlo, zkameněly i s neckami. Také jako většina hradů i tento má svou bílou paní a podzemní chodbu. V době, kdy hrad obléhali Švédové, uprchl hradní pán i se dvěmi svými dcerami tajnou chodbou, která prý vedla až do dolnověstonického kostela. Cestou se však dívky záhadně ztratily a následkem toho hradní pán zešílel a dívky v bílých šatech obcházejí zříceninu dodnes.

Následující sestup si vyžádal svou oběť, stala se jí Terka, která upadla a ošklivě si poranila koleno. Díky vinaři, u kterého jsme měly kola, jsme ránu ošetřily alkoholem (byla nutná jak vnější tak i vnitřní očista). Jako dárek jsme dostaly knihu ?O čem voní víno? i s věnováním. Dále jsme směřovaly na Mikulov, kde se zrovna konaly slavnosti, zde nám bylo doporučeno místo na přenocování, nedaleká konírna. V ní nám byl dopřán luxus v podobě sprchy a teplé večeře. Večer jsme stačily shlédnout koní závody a až se vše uklidnilo, některé z nás přespaly na tribuně.

Následující den nás čekala návštěva zámku Lednice a tak jsme vyrazily. V Lednici jsme využily místní úschovnu kol a vyrazily na prohlídku zámku a zahrad. Pohled to byl vskutku krásný na tuto v současnosti novogotickou stavbu, která se několikrát za svoji historii pozměnila podle dominujících stavebních slohů. Pozadu nezůstává ani francouzská zahrada se skleníkem, kam jsme také zavítaly na prohlídku a rozsáhlý park s romantickými stavbami a sochami.Byla zde možnost využít i různé doprovodné akce např. střelbu z kuše či krmení dravců. Lednický zámek se zahradou a parkem je součástí celku Lednicko-valtického areálu, prohlášeného za památku UNESCO. Plny dojmů jsme vyjely na Janův Hrad, který leží na levém břehu řeky Dyje, nedaleko zámku Lednice. Cestou nás oslovil pár na kole od firmy Sedita, kteří rozdávali cyklistům svačinku-Horalku. Radostně jsme si vytáčely výhru v podobě miniledvinky, průvodce, láhve na kolo atd. Den jsme zakončily v Moravském Žižkově u vínka.

Brzy ráno za hustého deště jsme se rozjely směr Uherské Hradiště. Bylo to docela napínavé, pršelo - z nebe, od aut, na silnici pár mrtvých zvířátek... Nás však ani nezlomilo, to, že než jsme stačily dojet do města, Terka opět píchla, jelikož měla sjeté pláště. V pneu servisu Terce pomohl ochotný pán a odvezl ji do nejbližšího cykloservisu. V Uherském Hradišti jsme si daly vysněnou svíčkovou a plny sil jsme se vydaly do Kroměříže přes Chřiby. Do ní jsme dorazily skoro za šera, ale pokračovaly jsme dál do Prusinovic, jelikož jsme byly očekávány u babičky Markéty, kde pro nás byly připraveny postýlky. Ten den jsme ujely 132 km. Pro některé z nás to byl osobní rekord.

Překrásně vyspané jsme vyrazily přes Přerov do Olomouce. Z dálky jsme se orientovaly dle věže z chrámu sv.Václava blízko Přemyslovského paláce. Iniciativy se ujala Markéta, která kdysi v Olomouci skládala přijímačky, takže měla nejvíce orientačních zkušeností z tohoto města. Protloukaly jsme se rozbitými ulicemi a za hluku vrtaček jsme konečně spatřily kašnu na hlavním náměstí. Těsně před cílem Janče začaly cestou vypadávat z brašen pečlivě nasbírané meruňky od Markétiny babičky, které se kutálely skoro až na náměstí. Tam jsme se rozdělily dle zájmů do tří družstev. Někdo si prohlížel náměstí se známým orlojem a obdivoval morový sloup Nejsvětější Trojice, který je zapsán na seznamu UNESCO, chrám sv.Morice či hladovějící z nás McDonald a hamburger. Jiné družstvo bylo okouzleno Přemyslovským palácem. Kolo pohlídal ochotny vratný, přilbu a tašku příjemná paní v šatně a takto odlehčeno bylo možno prokluzovat různými místnostmi, kde se nalézala např. románská okna od knížecího paláce, klenotnici s monstranci tzv. Moravské slunce apod. V těchto místech byl také zavražděn poslední Přemyslovec na českem trůne Václav III.

Po prohlídce Olomouce jsme se opět sešly u známé kašny a vydaly se tentokrát směrem na západ blíže k Čechám. Prokodrcaly jsme se po rozbitých cestách do Náměště na Hané, kde jsme přespaly. No, dneska to byl kodrcací den.

Druhý den jsme začaly pohádkově. Navštívily jsme Javořické jeskyně s červenou dvoumetrovou krápníkovou záclonou a dále jsme navštívily hrad Bouzov. Každý si jistě vyjeví scénu z filmové pohádky " O princezně Jasněnce a létajícím ševci", kde švec unese Jasněnku na křídlech z vysoké věže. Tento romantický hrad byl postaven na počátku 14. století a získali ho do vlastnictví páni z Kunštátu, mezi které patřil např. Viktorín z Kunštátu , otec Jiřího z Poděbrad. Má se za to, že právě na Bouzově se také Jiří z Poděbrad narodil. Po malebné prohlídce jsme se jednomyslně shodly, že hrad patří mezi nejkrásnější místa, které jsme za svou cestu navštívily. Následoval oběd a poté jsme vyjely směr Moravská Třebová. Den jsme zakončily u svitavských rybníků.

Když se řekne Litomyšl, ihned nás může napadnout přívlastek Smetanova. Nějakého Smetanu jsme sice nepotkaly, zato pani v důchodu, která byla ve městě na výpravě, aby mohla uspořádat zájezd pro své známé. Navzájem jsme si radily kam se ještě podívat. Jí byla doporučena např. kouzelná Moravská Třebové a paní lákala na okolí Brna a do Polné na Vysočinu. Ale to by se člověk musel roztrhat, aby vše stihnul, tak snad někdy příště. Jinak Litomyšl je opravdu nádherné město a je tam toho hodně k vidění. Renesanční zámek, který je také památka UNESCO, Smetanův dům, Klášterní zahrady, nádherné náměstí a také třeba je možno navštívit čajovnu, kde si k čaji můžete rovnou lehnout na postel.

Po Litomyšli jsme dojely do Nových Hradů. Rokokový zámek se zahradou ve stylu francouzských letních sídel byl překrásný. Celý komplex se také nazývá ? České Versailles? a náleží k němu Křížová cesta vedoucí ke zbytkům původního hradu. Bohužel nás ale přemohl hlad a tak jsme bez důkladnější prohlídky frčely do nejbližší hospůdky. Posíleny obědem jsme vyrazily do cílového východočeského města perníku - Pardubic. Na náměstí jsme si daly vítězné pivko a pohár. A byl to poslední společný den.

Ráno jsme se rozdělily a každý vyrazil svou cestou.

Plán cesty

Den cesty Trasa Počet ujetých kilometrů:

1.den - Tábor-Sezimovo Ústí- Červená Lhota-Jindřichuv Hradec 74 km
2.den - Nová Bystřice-Landštejn-Slavonie-Vranovská přehrada 79 km
3.den - Vranov-Lesná-Hrušovany nad Jeviškou 71km
4.den - přehrada Nové Mlýny-Dívčí hrad-Mikulov 44 km
5.den - Lednice-Moravský žižkov- 48 km
6.den - Veselí n.Moravou-Uherské hradiště-Kroměříš 131km
7.den - Přerov-Olomouc-Náměšť na Hané 73 km
8.den - Javoříčské jeskyně-Hrad Bouzov-Moravská Třebová 77 km
9.den - Svitavy-Litomyšl-Nové hrady-Luže- Pardubice 89 km
celkem najeto 686 km

Skore: | Hlasy: 3