Důchod jako začátek nového života

Mnohokrát jsem slyšela o lidech, pro které důchod znamenal konečnou. Nevyrovnali se s tím, že již nepracují, trápilo je, že jsou neužiteční, chřadli a život je netěšil. A přitom to tak vůbec být nemusí! Rodiče mého manžela se na důchod těšili. Zejména maminka se nemohla dočkat, až bude mít spoustu volného času a stane se babičkou na plný úvazek. Hlídávala ráda a často a vnoučátka si plnými doušky užívala.

Bohužel se narodila s nevyléčitelnou nemocí, která čas od času udeří a znemožní jí normálně žít. I obyčejné ranní vstaní z postele je pro ni v tomto období nepředstavitelně těžký úkol. Nemoc je zákeřná, nedá se léčit, lze jen počkat, než zase odezní. A to trvá dlouhé, nekonečné měsíce. A čím je člověk starší, tím déle nemoc odeznívá...

Stalo se, že nemoc po dlouhém klidném období zase udeřila - naprosto nečekaně a v nejméně vhodnou dobu. Kromě fyzického utrpení se přidalo i psychické. Babičku trápilo, že v době, kdy nejvíc potřebujeme pohlídat, ona nemůže. Že je k ničemu. Bolelo nás vidět ji v tom stavu, bez sebemenší možnosti jí jakkoli pomoct. Naštěstí nemoc začala pomalounku ustupovat a babička se zase chtěla s životem prát. Nemohla nám nabídnout hlídání, ale chtěla být užitečná. A zřejmě v tomhle období se začalo rodit její fantastické kuchařské umění.

Když už člověk musí být zavřený doma, proč nevyužít počítač a internet? Od dědečka se začala učit, jak se s tou bedýnkou zachází a jaké možnosti nabízí. Začala objevovat nejrůznější kuchařské weby, pročítala desítky a desítky receptů. Jako detektiv pátrala, který z nabízených postupů povede k nejdokonalejšímu výsledku.

Přijít k babičce na návštěvu, to je vždy lahoda pro jazyk i oči. Pro děti peče dorty s veselými obrázky. O Vánocích pro vnoučata vyrobila jedlé sněhuláčky - přála bych vám vidět tu obrovskou radost v dětských očích, to nadšení! (A nejen v dětských, i my dospělí jsme byli paf.) Babička také vyrábí domácí vlašský salát na chlebíčky, které jsou díky tomu tak fantastické, že nikomu z nás už kupované chlebíčky nechutnají.

Manžel říkal, že si nepamatuje, že by jeho maminka někdy dřív byla tak skvělou kuchařkou. Když ještě pracovala, musela stíhat domácnost, děti, práci, a tak se vaření jen tak odbylo, času navíc se nedostávalo. Nyní ten čas má a její kulinářské umění je den ode dne lepší.

Kromě nepřekonatelných chlebíčků nově přišla s dalším dech beroucím receptem - na tiramisu! Já tento desert nikdy neměla ráda, vadí mi tam totiž ta káva, která mi nechutná, kterou vůbec nepiji. Vyzkoušela jsem již několik různých variant tiramisu a vždy jsem nakonec s díky odmítla. Ne, tohle nebude desert pro mne! Když nám babička předložila své první tiramisu a já se dozvěděla, jak pečlivě vybírala recept, kolik času, energie a lásky do toho vložila, ze všech sil jsem se snažila, abych vypadala dostatečně nadšeně a vděčně. Přetvařování ale nebylo na místě - stačilo ochutnat první lžičku a... Ach, ta slast! Ta lahoda! Ta fantastická chuť! Lepší desert jsem snad nikdy nejedla!

Zdravotní stav babičce sice nedovoluje, aby vnoučátka hlídala tak, jak by ona sama chtěla, ale i tak je babičkou na plný úvazek. Do svých jídel vkládá tolik lásky a pečlivosti, kolik je jen možno. Rádi k nim jezdíme na návštěvu. Rádi se od ní necháme inspirovat a zapisujeme si nové recepty. Kolik dobrot, rychlých a tak dobrých, se díky naší babičce u nás doma dělá!

Důchod pro ni znamenal začátek kuchařské rodinné "kariéry“. Babičko, díky!

Skore: | Hlasy: 2