Malý příběh o začátcích

Je ráno, otevřeš oči, skrz okno vidíš začínající krásný slunečný den. Jen tak se protahuješ a posloucháš okolní zvuky, v bytě je ticho. Nechce se ti vstávat, jen tak ležet a lenošit. V hlavě se ti míhají vzpomínky a myšlenky. Zasměješ se, když si vzpomeneš, jak tě táta učil jezdit na kole. Když už se ti konečně podařilo párkrát šlápnout do pedálů, uvědomili jste si oba naráz, že vlastně nevíš kde je brzda. A vzala jsi to rovnou do sousedovic dřevěného plotu, výsledkem byla zlomená ruka. A tak jsi začala jezdit na kole.

Táta tě odvezl do nemocnice, kde sis musela asi tři dny pobýt. Byl tam takový milý kluk s velkýma modrýma usměvavýma očima. Běhal za tebou každou chvilku na pokoj, četl ti a vyprávěl krásně neuvěřitelné příběhy. Po návratu domů jste si posílali dopisy. A začlo jedno velké přátelství, i když na dálku. Najednou však dopisy ustaly, začlo trápení, bylo ti smutno a káždý den jsi vyhlížela doručovatelku. Dlouhé dny a týdny se nic nedělo. Až jednou přišel dopis mamince, psala jí maminka "modrookého". Prý už tu není, odešel, navždy, snad do nebe. Začala jsi chápat, že i život má svůj konec.

Vyrostla jsi, začala studovat, záplavy učebnicových skript v tobě vyvolávaly noční můry. Ale zvládla jsi to. Najednou se objevil kluk s krásným úsměvem, bylo to jiné než kdy před tím. Byla to láska. Bylo ti smutno, ale zároveň by jsi štěstím objala celý svět. Bylo po škole a mávala jsi rodičům, když jsi opuštěla svůj dětský pokojíček. Z ničeho nic začal nový život, tvůj a jeho. Toužili jste dát život někomu dalšímu a netrvalo dlouho a najednou jsi si uvědomila, že už nejsi malé děvče, ale máma.

Po proudu vzpomínek jsi vstala z postele a přešla k oknu. Dnes naučím dcerku jezdit na kole, pomyslela sis pro sebe.

Začátky jsou důležité, jsou totiž celý život.

Skore: | Hlasy: 2