Škola znakování - i života

Je devět hodin večer, pátek a já se za doprovodu hromů a blesků vracím domů ZE ŠKOLY! V tašce mě hřeje Potvrzení o účasti na letním intenzivním kurzu českého znakového jazyka. A kdybyste věděli, kolik práce za tím potvrzením stojí….

Komunikace za pomoci znakování mě vždycky fascinovala. Jsem dosti výřečný člověk (česky se tomu říká ukecaná) a přesto mám občas problémy s vyjádřením svých pocitů a vůbec čehokoliv, co bych chtěla okolí sdělit. Slova mi přijdou moc chudá, jaksi nedostatečná pro to, co mám na srdci. I proto jsem vždy nenápadně "zírala“ na neslyšící, jak za pomoci OBYČEJNÉHO MÁVÁNÍ, dokáží vyjádřit vše, co potřebují.

Před lety jsem již jeden intenzivní letní kurz českého znakového jazyka absolvovala – ale znáte to: "Když se NEMLUVÍ, zapomene se!“ Proto jsem se rozhodla, že manželovu letošní dovolenou strávím ve škole. Starší dcera absolutně nechápala, že maminka se chce dobrovolně posadit do školní lavice. Jo, jo, myslím si, že nejsem jediná maminka, která by se tam občas s chutí vrátila i na delší dobu!

Na stránkách www.pevnost.com jsem si nalezla termínem vyhovující kurz, poslala přihlášku, zaplatila kursovné a už nezbývalo než se jen těšit. Přihlásila jsem se pouze na krátký pětidenní kurz. Déle dovolenou manžel ani nedostal. Náhoda tomu chtěla, že zrovna náš kurz dostal na starosti stejný lektor jako před lety – Martin. Sympatický mladý muž.

Po úvodu, kdy nám pomáhala při komunikaci tlumočnice, jsme s Martinem "osaměli“. Pět slyšících nadšenců jako já, kteří chtěli (někdo opakovaně) proniknout do tajů TOHO MÁVÁNÍ. Ujasnili jsme si hned na začátku, že po dobu výuky platí zákaz mluvení. Což je pochopitelné, vzhledem k tomu, že by to bylo přinejmenším vůči Martinovi, který je neslyšící, neslušné. Ale pro nás mluvky strašně náročné!
A….už to začalo. Zpočátku to šlo pomalounku, polehounku, ale postupně slovíček přibývalo a nám se z toho hlava točila. Za první den jsme zvládli přibližně 100 slovíček. Opravdu, nevymýšlím si, bylo jich 100. Odcházeli jsme ale ten večer domů s myšlenkou "to zvládneme“.
Další den, při opakování, jsme již tak stateční nebyli. Pamatovat si něco, co jste pouze viděli a nemohli si nijak zapsat, nakreslit, natočit, není zase tak snadné. A slovíček přibývalo a přibývalo a přibývalo. Nemůžu jinak než se přiznat: "Měla jsem z toho opravdu hlavu v pejru!“

Komunikace za pomoci znakování mě vždycky fascinovala.Martin se nás snažil naučit nejen "znakování“, ale také základy chování a komunikace s neslyšícími.

Ačkoliv to bylo neuvěřitelné, tak už třetí den byly chvíle, kdy se v učebně naplno KONVERZOVALO, až se z nás kouřilo. Netušíte, co za témata jsme my začátečníci dokázali nakousnout a dokonce i probrat! Víra, letité spory muži versus ženy a jejich úloha ve společnosti, nástrahy cestování v podobě válečných konfliktů apod. A dnes, při poslední páté hodině, jsme se ve znakování nezastavili.

Bylo mi nesmírně líto, že ten týden utekl tak strašně rychle a já nebudu moci v učení pokračovat dále. Přesto jsem vděčná, že jsem měla šanci prožít těchto pět dnů s báječnými lidmi a také se naučit a dozvědět spoustu nového. Například:
Přišla jsem na to, že moje prsty jsou na znakování téměř nedokonalé. Netušíte, jak může být náročné dostat prsty vašich rukou do požadované polohy i směru.

Také moje mimika obličeje je značně nedokonalá.

Nedokáži při znakování přestat artikulovat slovo pro daný znak.

Chtěla bych poděkovat Martinovi za jeho trpělivost s námi všemi. Věřte, nebylo to někdy snadné. Škoda jen, že mé rodičovské i pracovní závazky mi nedovolí věnovat se českému znakovému jazyku více. Jak jsem se dozvěděla, tlumočníků českého znakového jazyka je ještě více než žalostně málo. A lidí, kteří by měli ochotu se tomuto náročnému oboru věnovat, ještě méně. Máte-li někdo odvahu a chuť, neváhejte a vrhněte se na studium tohoto náročného jazyka.

Je mezi vámi někdo, kdo má zkušenosti s neslyšícími a s komunikací s nimi? Podělte se s námi o ně. Pryč jsou doby, kdy i tito lidé zůstávali na okraji společnosti. Oni nejsou jiní než my. Jen hovoří TROŠKU jiným jazykem. Ale to si občas myslíme i o Brňácích, Ostravácích apod., že?

Skore: | Hlasy: 0