Začátky soužití

Je to ironie, ale zrovna u tohoto článku o začátcích jsem nevěděla, jak začít. Co napsat na úvod? Autorka předešlého příspěvku na toto téma to rozebrala dokonale. Nebudu to tedy opakovat. Zaměřím se na začátky, které si plánujeme sami, a to konkrétně na soužití se zvířaty.

Počátky, kdy si lidé začali ochočovat zvířata sahají až do doby kamenné. Je to patrné podle kosterních historických nálezů. Proces neproběhl ze dne na den. Samozřejmě to trvalo dlouho, než se divoká zvířata zdomestikovala. Byl to jistě důležitý počátek, jak pro lidstvo , tak i pro zvířata. Znamenal obrat v životě pro obě skupiny.

V dnešní době, pořídit si zvíře, jakékoliv, je závažné rozhodnutí. Když už vůbec neberu finanční stránku (pořizovací cena, krmení, veterinární prohlídky), musíme počítat s tím, že nám zvíře každý den zabere část našeho, doteď volného času. Hold je to živý tvor a žádá si svoje.

Jednou jsem nechtě ve vlaku vyslechla rozhovor babičky s vnučkou. Malá asi pěti až šestiletá holčička žadonila o nějaké zvířátko. A babička ji takto odrazovala: "Když si koupíš nějaké zvíře, pořád mu pak musíš sloužit. Starat se o něj." Je to sice pravda, vše živé vyžaduje péči, ale přesto mě její odpověď dost překvapila. Já to tak nikdy nebrala, že jsem otrokem svého mazlíčka. Vždyť mi tu nepatrnou práci, co s ním mám, mockrát vynahradí. Chovatelé chlupatých a pernatých miláčků mi jistě dají za pravdu.
Mnohdy děti prosí rodiče, aby jim sehnali pejska. Ten se však musí krmit, vychovávat , ale i venčit. Proto někteří z nich volí kompromis a koupí jim zakrslého králíčka, morče nebo andulku.

Ti se venčit nemusí. Jestliže se přesto rozhodneme pro psa, je nutno počítat s tím, že se zavazujeme na deset, dvanáct, někdy i šestnáct let. Tak dlouho pejsci žijí. Předem bychom si měli dobře rozmyslet, k čemu ho vlastně chceme. Jestli s ním budeme absolvovat výcvik, nebo ho budeme mít jen pro potěšení. Podle toho uvážíme, jakou rasu si vybrat. Samozřejmě nejlépe takovou, co se nám líbí. Je dobré si však zjistit, jestli pro tohoto určitého psa dovedeme zajistit podmínky, abychom netrpěli ani my, ani zvíře. Například pokud nejsme sportovně založení, neměli bychom chtít psa, který vyžaduje denně spoustu pohybu. Svou roli hraje také to, jestli bude bydlet s námi v bytě, nebo bude přebývat venku v kotci.

Já už jsem měla za svůj život psů několik, jelikož se už jaksi bez psa neobejdu. A můžu vám říct, že každý byl úplně jiný, vzhledově i povahově. Sice ho nutně k ničemu nepotřebuju, ale bylo by mi bez něj smutno. Když už je to na světě tak zařízeno, že my lidé stihneme během svého pobytu na Zemi vystřídat postupně několik psů, užíváme si každé nové soužití s dalším štěnětem jako nový začátek. Na každého z těchto mazlíčků rádi vzpomínáme. Pamatujeme si, čím byl který vyjímečný a připomínáme si veselé příhody s nimi prožité. To nám nikdo nevezme. My majitelé bychom mohli svůj život rozdělit na etapy podle toho, jaký pes nám v té době dělal společnost. Já osobně pejska vybírám podle velikosti, podle vzhledu a radši fenku. Nevolím žádnou rasu, ale křížence. Moji současnou fenečku jsem si vybrala v útulku. A nelituji.

Skore: | Hlasy: 1