Veselý kopec

Mám kamarádku, která pochází z Jihlavy. Díky ní jsme navštívili na Vysočině místa, o jejichž existenci jsme doposud neměli tušení. Jedním z nich je skanzen Veselý kopec. Ani jsem nechtěla věřit, že se tak vážně nějaké místo jmenuje.

Veselý kopec je malebné místo poblíž města Hlinsko. Přesně jak píšou webové stránky skanzenu, při jeho návštěvě si člověk vybaví obrázky Josefa Lady. Lidové stavby jsou podobné těm rožnovským, a zároveň jsou úplně jiné.

Ten den lilo jako z konve. Má smysl někam jet? Nevíme, co nás vlastně na Veselém kopci čeká, co když se tam nebudeme mít kde schovat a ta spousta najetých kilometrů bude zbytečná? I přes mírné obavy jsme však vyrazili. Celou cestu pršelo, ale když jsme přijeli přímo na místo, uplakané nebe se usmálo a vysvitlo slunce. Radovali jsme se jako malé děti. Kluci vyskákali z auta a vrhli se k prvnímu stánku se suvenýry. Nakoupili jsme jim dřevěné praky a pokračovali vstříc lidové minulosti.

Jak už napovídá sám název místa, skanzen je vybudován na kopci. Není ohraničen žádným plotem, takže i když se navečer uzavřou interiéry chalup, je možné si zde udělat krásnou procházku a nechat na sebe dýchnout minulost. Nemám příliš vřelý vztah k prohlídkám hradů a zámků. Skanzeny mě ale baví. Možná je to i proto, že tady nikomu nevadí, že máme s sebou malé děti. Mohou zde volně pobíhat a spousty věcí se dotýkat. Ale vůbec celkově je mi lidová tvořivost a historie tak nějak bližší.

Ve výběhu u jedné z chalup se pásly dvě mlsné kozy. Tobiáškovo pojmenování pro kozu "Á" (místo mééé) zjevně pobavilo všechny okolo. Jak jsou někde kozičky, je nadšení z výletu zaručeno. Kluci hned kozy "adoptovali" a jali se o ně pečovat. Tobíškovo "krmení" bylo vážně komické. "Jeho" koza mohla zešílet, jen aby dosáhla na větve, které držel v těch svých drobných ručkách. Jaké sportovní výkony u toho to zvíře dokázalo podniknout! Mému muži z toho dokonce tekly slzy smíchu.

Prošli jsme se mezi chaloupkami, obdivovali fungování mlýnského kola, nechali jsme si ukázat způsob mletí mouky. Každé stavení bylo úplně jiné. Některé chalupy bych hned brala jako své víkendové sídlo. Na člověka tady dýchá minulost, prostý život, čas se tak nějak zastaví. Kdo by tohle v našem hektickém světě plném stresu nepotřeboval!

Zůstali jsme až do zavírací doby a jeli zpět. Sotva jsme dosedli do auta, spustil se zase lijavec. To nám to krásně vyšlo! Radovali jsme se z našich zážitků a kloučci už se nemohli dočkat, až budou všechno vyprávět babičce a dědečkovi.

Pokud se chystáte do okolí Hlinska, určitě si Veselý kopec nenechte ujít. Bude se vám tam líbit!

Skore: | Hlasy: 2