Každé dítě potřebuje výchovu ušitou „na míru“

Když se naše dítě narodí, říkáme si, jaké asi bude? Dnes již překonaná představa, že dítě se rodí jako  tabula rasa, tedy nepopsaný list. To znamená, že to, jaký člověk bude závisí pouze a jen na výchově a prostředí, ve kterém bude vyrůstat. Dnes již víme, že temperament dítěte je dán geneticky a výchovou jej lze ovlivnit jen částečně.

Z toho logicky usoudíme, že výchova by měla záviset na individualitě vychovávaného dítěte. Na chování a požadavky rodičů reaguje každé dítě podle svých vrozených dispozic (některé ochotně a bez problémů, jiné pomalu a vláčně, další vztekle). V nejlepším případě rodič chování dítěte správně vyhodnotí a způsob výchovy a komunikaci s ním přizpůsobuje jeho povaze.

Děti jsou už od narození rozdílné

Mnohé maminky už v těhotenství podle pohybů plodu tuší, že se mohou těšit na obzvlášť aktivní miminko.

Převládá názor, že temperament je vrozená část osobnosti a že se jedná o poměrně stabilní rys jedince. Psychologové zabývající se výzkumem temperamentu uznávají jistý vliv dědičnosti, ale větší důraz kladou na vzájemný vztah dítěte a jeho okolí. Na to, jak je člověk ovlivňován a formován v dětství. Vzájemnou interakcí s rodiči se původní temperament buď posiluje nebo se může měnit. Jednotlivé povahové rysy se díky výchově mohou zdůrazňovat, zmírňovat nebo měnit.

Ve svých dlouhodobých studiích pozorovali psychiatři Stella Chessová a Alexander Thomas devět rozdílných stránek temperamentu:

• Úrověň aktivity: např. jak děti reagují na návštěvu – předvádí se nebo se schovají; co podnikají ve volném čase – hrají si s přáteli nebo si v tichosti čtou
• Denní rytmus: pravidelnost stolice u nejmenších dětí, pravidelnost / nepravidelnost spánku a vstávání
• Příklon – odklon: způsob, jakým děti reagují na nové podněty (neobvyklé jídlo, nové hračky, osoby nebo prostředí) – dítě vyplivuje jídlo, které ještě nezná, nezačleňuje se do kolektivu v MŠ
• Přizpůsobivost: jak rychle a snadno se děti adaptují na změnu
• Práh citlivosti (podnětový práh): jak silné musí být podněty, aby u dítěte vyvolaly evidentní reakci – některé dítě se po upadnutí na zem zvedne s prostým „bác“ a jiné spustí povyk.
• Převládání emočního ladění: poměr pozitivních a negativních nálad a reakcí
• Intenzita reakcí: každé dítě na příjemné a nepříjemné situace reaguje jinak – zatímco jedni u zubaře zuřivě křičí a když mají radost dávají svoje emoce viditělně najevo, jiní snášejí tyto situace flegmaticky rozvážně.
• Vyrušitelnost (rozptýlitelnost): nechá se dítě snadno, nebo těžko vyrušit z činnosti vnějšími podněty? Jsou děti, které se dovedou učit a soutředit se kdekoli a na druhé straně pak děti, kterým k vyrušení vadí i otevření dveří.
• Vytrvalost: dovede se dítě samo zabavit delší dobu? Opačným pólem je roztěkané dítě, které u ničeho dlouho nevydrží
  

Podle těchto charakteristik rozlišujeme tři typy temperamentu dětí:

Problematické (vzdorovité) dítě

Pro tento typ obtížně vychovatelných dětí, mají v angličtině příhodný výraz „mother killer“ = „zabiják matky“. Tyto děti jsou impulzivní, jejich nálady se rychle střídají, pokud jsou frustrovány, přepadají je záchvaty vzteku. Typický je nepravidelný spánek a rozvrh jídla. Obecně se těžko přizpůsobují a je těžké se jim přizpůsobit.
Výchova by měla být vystavěna na trpělivosti, rodiče by měli jasně vymezit hranice očekávaného chování a tyto hranice důsledně kontrolovat.

Bezproblémové (poddajné) dítě

Dítě má pozitivní přístup k lidem a lehce se přizpůsobuje novým situacím. Spánek, příjem potravy a vyměšování probíhají pravidelně. Většinou velmi ochotně přijímá „pravidla hry“.

Pomalu se přizpůsobující dítě

Jeho reakce na nové situace jsou negativní a špatně se na ně adaptuje. Ve vztazích k cizím lidem se projevuje plaše. Na rozdíl od vzdorovitých dětí ale nereagují prudce.

Rodiče musí brát ohled na jejich pomalejší tempo, ale neměli by příliš ustupovat jejich odporu se adaptovat na nové situace, lidi a věci.

Podle studie Chessové a Thomase tvoří 40 procent děti bezproblémové, 10 procent obtížně vychovatelné a 15 procent pomalu se přizpůsobující dětí. U zbylých 35 procent dětí se jednotlivé rysy temperamentu kombinují nebo se v průběhu vývoje přiklání k jednomu nebo druhému typu.

Přizpůsobení výchovy temperamentu dítěte

Temperament dítěte je jednou ze základních věcí, na které by rodiče měli brát ohled. Každé konkrétní dítě potřebuje „na míru ušitý“ styl výchovy. Univerzální návod na výchovu každého dítěte totiž neexistuje. Stejné rodinné prostředí a stejná výchova jinak ovlivní jednotlivé sourozence.

Pokud rodiče nejsou ochotní brát v potaz založení dítěte a ono kvůli svému temperamentu nemůže splnit požadavky a nároky svých rodičů, vyvolává to na obou stranách stres. U dětí se zvyšuje možnost nezdravého osobnostního vývoje, který může v extrémních případech vést až k poruchám chování.

„Jedním z nejčastějších výchovných prohřešků, kterých se dopouštějí jinak dobří a rozumní rodiče, je nedostatek ohledu k individualitě dítěte. K jeho individuálním potřebám, sklonům, tendencím, temperamentu, životnímu zaměření.“ prof. Zdeněk Matějček.

Temperament rodičů ovlivňuje rodičovské chování

Vysoce aktivní rodiče, vyhledávají kontakt s dítětem, stimulují jeho podněty a kladně reagují na jeho chování a vývoj. Ve větší míře ale nad dítětem přejímají kontrolu. Naopak méně aktivní rodiče věnují méně času a snahy k iniciaci dítěte, nemají tak vysokou tendenci ke kontrole dětí.
Takzvaná nekompatibilita temperamentů rodiče a dítěte může způsobovat ve výchově potíže. Zejména v případech, kdy se temperament rodičů a dětí výrazně odlišuje, je potřeba, aby se rodič dovedl vcítit do dítěte. Měl by si uvědomit, že dítě běžné situace prožívá trochu jinak než on sám a tuto odlišnost je třeba respektovat.

Dost dobří rodiče aneb Drobné chyby ve výchově dovoleny
Lacinová Lenka; Škrdlíková Petra
Vydalo nakladatelství Portál.
V knize najdete praktické rady psycholožky a vedoucí rodičovské podpůrné skupiny, jejichž cílem je odpovědět na otázku: Co se sebou jako rodič mohu udělat, abych lépe vychovával své dítě? Autorky vycházejí ze zkušeností dospělých, kteří vyhledali odbornou pomoc kvůli potížím s výchovou dětí, a přinášejí poznatky z psychologických výzkumů; tyto informace pomohou rodičům lépe pochopit problémy s chováním dítěte nebo s vlastním prožíváním a reakcemi a usnadní jim přijmout tyto skutečnosti jako přirozenou součást určité etapy životního cyklu. Kniha povzbudí maminky a tatínky při zvládání obtížných situací provázejících výchovu a ukáže, že cesta ke kvalitní přípravě potomků na život vede přes práci na sobě samém.

Skore: | Hlasy: 0