Stěhujeme se do vlastního pojíku

Dětský pokojík je místem her, prostorem, který má dítě samo pro sebe. Toto soukromí pořádně ocení až starší děti. Přesun z bezpečí rodičovské ložnice do nového pokoje se mnohdy neobejde bez komplikací. Nejčastějším zádrhelem jsou potíže se spánkem, které se u dětí v souvislosti s přestěhováním objeví. Jak zvládnout stěhování co nejšetrněji?

Hurá do vlastního

V prvních měsících svého života spí miminko v bezprostřední blízkosti matky. Tato zvyklost je společná většině lidských kultur. Ať už se podíváme do české ložnice nebo do chýše afrických domorodců, novorozenec zůstává v těsné blízkosti matky.

Odkdy je možné nechávat spát dítě samotné? Autorka knihy Spánek malých dětí Isabelle Gravillon píše, že  obývat svůj vlastní pokoj může dítě začít asi od šesti měsíců věku. Nechávat dítě v tomto věku přes noc samotné dokonce doporučuje, aby se naučilo spávat samostatně.

Přechod od spaní společně s rodiči ke spaní v pokojíčku lze dítěti usnadnit. Než jej do pokoje definitivně přestěhujete, nechávejte jej v jeho pokoji spávat po obědě. Odpolední usínání nevyvolá v dítěti takovou úzkost, jako kdyby v novém prostředí mělo spávat v noci.

Dětský pokoj

Vlastní pokojík by dítě mělo vnímat pozitivně. Je to místo, které je jen jeho. Pohodlné a bezpečné útočiště, které má pro sebe, pro své hry a soukromí.

Při zařizování pokoje se proto snažte vytvořit dítěti co nejvíce uklidňující prostředí. Pro barvu stěn, nábytku a doplňků vybírejte klidné barvy, které dítěti usnadní odpočinek. Jasné a živé barvy budou dítě spíše rozptylovat.

Zvolte raději tlumené, pokud možno nepřímé osvětlení, které nedráždí dětské oči při usínání a probouzení. Praktická jsou například halogenová světla nebo regulovatelné lampy.

Nová postýlka

V nové, větší a širší posteli si dítě zpočátku může připadat „ztracené“. Najednou má tolik místa! Novou postel si dítě snáze „osvojí“ pomocí oblíbených hraček.

I dospělým chvíli trvá, než si zvyknou na jinou postel nebo jiný pokoj. Proto se nenechte příliš znepokojit tím, že má dítě po přestěhování do nového prostředí problémy s usínáním. Nejedná se o vážnou poruchu spánku, ale o běžný zádrhel.

„Rušiči“ spánku

Hluk

Dítě je už z dělohy zvyklé na určitou hladinu hluku. Všimněte si, že většině kojenců nedělá vůbec žádné problémy spát uprostřed běžného domácího provozu.

Abychom nerušili spánek dítěte, nemusíme dodržovat absolutní klid a ticho. Postačí zachovávat takovou hladinu hluku, na jakou bylo dítě zvyklé po dobu těhotenství.

Mohlo by vás zajímat:
Při zkoumání toho, zda má hluk negativní dopad na dětský spánek, byl v Japonsku proveden zajímavý pokus. Pozorovány byly novorozenci z města Itami, které se nachází poblíž velkého letiště. Část z těchto dětí opravdu trpěla poruchami spánku způsobenými hlukem přistávajících letadel. Vyšlo však najevo, že jde o děti, které se do oblasti přistěhovaly až po svém narození. Děti, jejichž matky v těhotenstsví v Itami bydlely, si na pravidelný hluk zvykly už během prenatálního stadia, a tak jim hluk nečinil problémy ani po narození.

Protihluková opatření:

• Chcete zabránit tomu, aby vaše dítě bylo rušeno nečekanými zvuky z ulice? Umístěte dětskou postýlku na opačnou stranu místnosti, než je okno o ulice. Pokud je třeba, dejte do pokoje dvojité závěsy a na zdi umístěte látky. Ztlumíte tak zvuky přicházející o pokojíku z okolí.
  
  
• Ve chvílích, kdy se pohybujete v bezprostřední blízkosti postýlky, nemluvte na osoby ve vedlejší místnosti. Museli byste zvyšovat hlas a tím byste rušili dítě.
  
  
• Usínající dítě odneste z rušných míst.

Tma

Co je na tmě a na noci tak znepokojivého? Podvědomě v nás vyvolávají pocity úzkosti spojené se strachem ze samoty nebo ze smrti. Děti nejsou výjimkou. Děsí je představa, že musí spoustu času strávit samy bez rodičů, potmě, uprostřed stínů a nezvyklých nočních zvuků.

Do věku dvou let se se strachem ze tmy u dětí nesetkáme. Novorozenci den a noc splývají, jeho čas je určen dobou krmení a tma u něj nevyvolává pocit úzkosti.

Ve dvou letech je dětská přestavivost už natolik rozvinutá, že je dítě shopné vymyslet si nejrůznější děsivé bytosti a situace. V tomto věku dítě svůj strach určitě nepředstírá a nesnaží se na sebe zbytečně upozorňovat. Jeho obavy pro nás mohou být výstražným znamením. Nejspíše prochází těžkým obdobím (například nástup do školky), což se odráží na jeho představách.

Jak pomoci:

K uklidnění dítěte by mohlo postačit, když ponecháte slabě svítit noční lampičku, zatímco bude usínat a spát. I tohle slaboulinké světýlko umí zahnat příšery pryč z pokojíku.

Pro uklidnění si můžete před spaním zahrát hru. Nechte dítě, aby potmě poznávalo předměty ve svém pokoji. Dítě se tak ujistí, že i potmě jsou kolem něj tytéž předměty jako za světla.

Před ulehnutím a při přípravě věcí na další den můžete projít pokoj. Ale pozor – upusťte od „kontrolování“ prostoru pod postelí nebo obsahu skříní. Ačkoli to myslíte dobře, zapoměňte na pátrání typu: „Zjistíme, jestli za závěsem není schovaný bubák“. Takto dítě pouze utvrzujete v tom, že něco podobného je možné.

Aby dítě získalo jistotu, potřebuje, aby jej při usínání někdo doprovázel. Způsobů, jak dítě na noc připravit je mnoho a každé dítě vyžaduje něco jiného. Někomu stačí pošeptat na dobrou noc něco pěkného, jiný chce zazpívat oblíbenou ukolébavku, dalšímu stačí pohlazení. Důležité je dát dítěti najevo, že je v bezpečí, že jsme mu na blízku a neopouštíme ho.

Podobný rituál je pro dítě uklidňující právě proto, že se opakuje každý večer při ukládání do postele.
„Rituál pomáhá dítěti odpoutat se od činností, které ho zaměstnávají ve dne, a naladit se na odlišný rytmus noci.“ André Kahn
Rituály ovšem nesmí přesáhnout určitou mez. Neměl by se obrátit proti vám ani pro vlastnímu spánku dítěte.  „Ještě jednu pusu! Ještě jednu písničku!“ bude vás zkoušet a přemlouvat. Nenechte se zviklat, rituál se má odehrávat jednou za večer, neměl by se protáhnout na půl hodiny.

Další možnou „pastí“ vaší večerní tradice je to, že vy sami se stanete pro dítě rituálem. Vy byste měli být prostředníkem, který dítěti pošeptá to správné slovo na dobrou noc, který zazpívá ukolébavku nebo mu podá tu správnou hračku. V žádném případě byste se neměli stát podmínkou pro usnutí. Chybou je například držet dítě za ruku, dokud neusne. Naopak je vhodnější, pokud z pokoje odejdete dříve, než dítě usne.Rituál má dítěti poskytnout dostatečnou důvěru, aby bylo schopné usnout samo, i když jej necháte v pokoji samotné.

Čemu se vyhnout:

Dejte si pozor na to, abyste nevyužívali spánek jako způsob trestu. I když je dítě protivné, nevyhrožujte mu tím, že půjde za trest spát. Spánek je radost, ne trest.

 

 

Co tu kvete, svítí, létá
vydalo nakl. Portál, 2011

Knížka je souborem poetických a přitom zábavných básniček oblíbeného autora. Básničky ukážou malým čtenářům, co ve světě kvete, svítí a létá, přirozenou cestou rozšíří jejich poznání, slovní zásobu a jazykový cit, smysl pro rytmus a neméně důležitý smysl pro krásu. V knížce si kromě jiného můžete přečíst, co spojuje orobinec s doutníky, kde bydlí lilie, po kom má pomněnka jméno, proč má len radost, co na svět přinášejí konvalinky, co si přeje pouťový balonek, kdy spí čas a kdy zmizí tma. Verše Jiřího Havla spojují spoustu zajímavostí ze světa, který nás obklopuje, s veselými jazykovými hříčkami a poetickými obrazy.

Skore: | Hlasy: 0