Zákazy a tresty

Pro formování své osobnosti potřebuje dítě určit hranice. Potřebuje rodiče, kteří zaujímají pevné postavení a kteří mu dávají jasně najevo, co smí a co ne. Proč zakazovat? Pro výchovu je zákaz nutností, protože v jejich životě představují záchytné body. Rozhodujícím faktorem je i autorita rodičů. Čím je autorita rodičů pevnější, tím je menší jejich potřeba nějaké zákazy formulovat.

Kdy začít říkat „ne“

Během prvních měsíců života, přibližně do osmého až desátého měsíce, dítě význam slova „ne“ ještě nechápe. Nervový systém dítěte dozrává až kolem druhého roku – teprve tehdy je stejný jako u dospělého člověka. V době mezi prvním a druhým rokem, kdy začíná chápat smysl slov, pak systematicky projevuje odpor k zákazům.

Schopnost mluvit a projevovat se pomocí jazyka u dětí dozrává přibližně ve věku osmnácti měsíců. Přesto je třeba, aby se na kojence mluvilo ještě před narozením. Naše jednání je třeba od začátku spojovat se slovy. Malé dítě, které doposud nerozumí slovům, poslouchá melodii hlasu a slov.

Každé dítě je jedinečné, ale obecně můžeme jako období, od kterého se děti učí poslouchat příkazy, zařadit do osmého měsíce. Ačkoli je v tomto věku kojenec komunikující bytostí, význam jednotlivých slov však zatím nechápe. Komentujte a popisujte slovy všechno, co miminko dělá a co děláte vy, aby se postupně naučilo spojovat slova s určitými věcmi a ději.

Od osmi měsíců se dítě začíná pohybovat po čtyřech a prozkoumávat okolní svět. I když chápe zákazy, nemá ještě dostatečně vyvinutou paměť. Není možné jej potrestat za jeho chování – že lozí po schodech nebo si hraje s obsahem svého nočníku. Tohle jsou normální projevy jeho chování, navíc by mu nedošlo, za co je trestaný.

Přesto je žádoucí začít v období mezi osmým měsícem a druhým rokem s formulováním zákazů. Na konci druhého roku začíná mluvit, spojovat slova, což se odrazí i na vnímání komunikace rodičů. Děti samotné postupem času samy na zákazy opakovaně upozorňují. Když batole ukazuje na elektrickou zásuvku a říká rodiči „ne“, ověřuje si platnost zákazu. Vychovávání dítěte mladšího než dva roky tedy musíme neustále doprovázet slovy, vysvětlováním.

Kdo velí?

Zatímco v minulosti byl za rozhodující autoritu považován otec, dnešní postavení otce a matky je zaměnitelné. Jsou rodiny, kde nejvyšší autoritou, která rozděluje příkazy i zákazy a zpětně trestá jejich plnění či neplnění, je maminka. Je to dáno samozřejmě tím, že matka s dětmi většinou tráví více času než otec. Dohlíží na ně a to s sebou zákonitě nese nutnost trestat, proto je v mnoha dnešních rodinách ztělesněním autority matka.

Aby dítě poslouchalo

Dítě si potřebuje ověřovat, že to, co ho učíme, je skutečně platné – potřebuje důkazy. Když vidí, že sami vlastní zákazy nedodržujeme, nemůžeme se divit, že odmítá naše požadavky.
Skutečným problémem je vědět, jakým způsobem se s dětmi dorozumět. Formulaci zákazu je třeba přizpůsobit jazyku dítěte. Základem by mělo být to, že mu budeme své chování a hlavně důvody konkrétních zákazů vysvětlovat. Zdůvodnění našich zákazů by však určitě neměla přejít v ospravedlňování se před dítětem.

Zákazy plynoucí ze strachu o dítě

Snažíme se naučit dítě, aby vědělo, jaká rizika a nebezpečí mu hrozí, ale přitom si musíme uvědomit, že dítě získává zkušenosti postupně samo. Přehnané zakazování a hlídání dětí tak může mít nežádoucí účinky v tom, že z nich vychováme nesamostatné jedince nepřipravené na rizika a nástrahy, které k životu patří.

Vhodnou metodou je jakési doprovázené vedení – dítěti je ponechána určitá autonomie, svoboda, přičemž rodiče musí dítěti vysvětlovat a opakovat, co mu hrozí. Když si dítě v reálném prostředí potvrdí, že to, co mu rodiče tvrdili, je pravda, snáze pak bude akceptovat jejich další pokyny.

Když je třeba potrestat:

• Dejte dítěti napravit jejich chybu (uklidit, zaplatit, udělat něco pro ostatní členy rodiny).
• Dejte mu možnost „vybrat si“ svůj trest (zákaz vycházek nebo televize).
• Vyhněte se kárání a trestům na veřejnosti. Jde o záležitost mezi vámi a jím, není třeba, aby jeho „potupu“ sledovala třetí osoba.
• Tělesné tresty nejsou řešením, ale mnohdy jeden rychlý pohlavek vyřeší víc než desetiminutová přednáška. Velmi škodlivé pro sebevědomí dítěte je opět veřejné vykonání trestu před ostatními.
• Buďte důslední v dodržování trestů. Pokud jste jednou danou věc zakázali, je třeba na dodržování klást důraz.
• Je běžné, že potrestané děti křičí, bouchají dveřmi a podobně. Těmito projevy chtějí docílit toho, abyste se cítili vinni. V takových situacích je nutné zachovat klid a nenechat s sebou manipulovat.

 

Jak z dětí vychovat šťastné dospělé
Vydalo nakladatelství Computer Press

Podporujte rozvoj osobnostních kompetencí svého dítěte pomocí 400 praktických tipů a her! V prvních letech života se osobnost dítěte rozvíjí mílovými kroky. Tato kniha využívající nejnovější poznatky z výzkumu mozku vám poradí, jak a ve kterém věkovém období můžete svému dítěti vytvářet podnětné prostředí, jak jej můžete povzbuzovat k otázkám a jak na jeho zvídavé otázky nejlépe odpovídat. Děti, které mají možnost během prvních let života optimálně rozvinout své osobnostní kompetence (například sebedůvěru, schopnost nadšení, aktivitu a smysl pro zodpovědnost), se stanou silnými osobnostmi – lépe překonávají zátěžové situace, uchovávají si chuť objevovat, tvořit a učit se a lépe se orientují v životě.

Skore: | Hlasy: 0